Väčšina Slovákov imigrantov nechce

Slovensko sa stavia k horúcej celoeurópskej téme negatívne. Vyplýva to z vyjadrení vlády i prieskumu verejnej mienky. Od samostatnosti získalo u nás azyl iba percento všetkých žiadateľov.

Do Európy migrujú státisíce Afričanov a ľudí z Blízkeho východu ročne, tisíce z nich sa k pobrežiu Talianska či Grécka nedostanú. Z času na čas sa loď preplnená potenciálnymi prisťahovalcami potopí. To sa stalo aj v polovici apríla, keď sa prevážila loď so stovkami Afričanov na palube. Sedemsto z nich sa utopilo v Stredozemnom mori.

Potopenie lode s imigrantmi rozprúdilo vášnivú debatu o prijímaní utečencov v Európe. Európska komisia vypracovala návrh o prerozdelení desiatky tisícov imigrantov medzi krajiny Únie. O tento krok dlhodobo usilovalo Taliansko, ktoré má problém zvládať obrovský nápor imigrantov z Afriky. Tých umiestňujú do utečeneckých táborov predovšetkým na juhu krajiny. Tábory sú však preplnené a migračné úrady nezvládajú nápor tisícov ľudí žiadajúcich o azyl.

Krajina na Apeninskom polostrove už niekoľko rokov nástojí po mechanizme, ktorý by imigrantov prichádzajúcich do Talianska, ale aj Grécka, prerozdelil aj do zvyšných krajín Únie. Ostatné členské štáty sa však téme vyhýbali. Až do osudného prevrhnutia lode v Stredozemnom mori.

ZO SÝRIE A ERITREY

Komisia navrhuje, aby si zvyšné krajiny Únie prerozdelili 40-tisíc utečencov zo Sýrie a Eritrey v priebehu nasledujúcich dvoch rokov. Práve z týchto dvoch štátov pochádza najviac imigrantov, ktorí do Európy prichádzajú. Ľudia utekajú zo Sýrie pred občianskou vojnou, z Eritrey pred diktátorským režimom. Utečencov nemusí prijať Dánsko, Írsko a Veľká Británia, ktoré majú v zmluvách o EÚ uplatnené výnimky.

Každá krajina Únie, okrem troch spomenutých vyššie, bude musieť prijať istý počet sýrskych a eritrejských žiadateľov o azyl. Reloakčný mechanizmus, podľa ktorého si krajiny migrantov rozdelia, zohľadňuje výkonnosť ekonomiky, veľkosť populácie, počet prijatých žiadostí o azyl za posledných päť rokov i stav nezamestnanosti daného štátu. Na Slovensko tak pribudnú necelé dve percentá z celkového počtu žiadateľov o azyl, čo je 785 osôb. Najviac ich príde do Nemecka, Francúzska a Španielska.

Kvóty určujú len počet ľudí, ktorí budú na území štátu o azyl žiadať. To, či ho utečencom aj vydajú, je vecou každej krajiny, ktorá bude o tom rozhodovať.

Či slovenské migračné úrady žiadateľom vyhovejú je otázne. Za posledných 22 rokov u nás požiadalo o azyl takmer 60-tisíc ľudí. Len 650 z nich azyl aj získalo.

HROZBA TERORIZMU

Slovenská vláda k téme okamžite zaujala negatívne stanovisko. Premiér Robert Fico (Smer) poukazuje predovšetkým na bezpečnostné riziko. Podľa neho sa medzi prijatými utečencami môžu nachádzať aj teroristi. Ako argument používa príklad Líbye, ktorá je hlavnou transportnou krajinou pre utečencov. V miestnych prístavoch sa naloďujú na vratké lode pašerákov.

„Uvedomme si, že Líbya je v absolútnom rozpade, Líbya neexistuje ako štát,“ tvrdí Fico. Podľa neho na jej území operuje viacero teroristických skupín, ktoré by sa mohli infiltrovať do Európy. Títo ľudia „neprichádzajú do Európy za prácou a lepším životom, ale preto, lebo budú šíriť terorizmus,“ dodal premiér. Iné postrehy k imigrantom, ako len riziko terorizmu, premiér neuviedol. Pre zaujatie stanoviska si chce vziať čas na komplexné preštudovanie materiálov Komisie.

Na názor sme sa pýtali aj ministerstva vnútra. To sa odmieta podriadiť záväzným utečeneckým kvótam. „Omnoho efektívnejšie bude posilnenie Frontexu (spoločné riadenie hraníc Únie – pozn. red.) a všetkých pohraničných operácií a tiež dôsledné plnenie schengenských kritérií na ochranu vonkajšej hranice EÚ,“ tvrdí Michaela Paulenová z tlačového oddelenia rezortu vnútra.

Podľa Paulenovej počet prijatých osôb nemusí byť konečný, nakoľko ľudia, ktorí azyl získajú, si budú môcť do krajiny priviesť aj svoju rodinu. To predstavuje nielen záťaž pre sociálny systém, ale aj potenciálne bezpečnostné riziko, nakoľko pozadie rodinných príslušníkov nebude dostatočne preskúmané.

Ministerstvo upozorňuje, že prijatie kvót bude nebezpečným precedensom. „Keď sa raz takýto mechanizmus zavedie, komisia môže zvyšovať počty prakticky neobmedzene,“ mieni Paulenová. Tým, ktorým by štát vyhovel a udelil azyl, by musel podľa zákona zabezpečiť bývanie.

UTEČENCOV NECHCEME

Na prijatie imigrantov nereaguje negatívne len vláda a ministerstvo vnútra. Agentúra Polis skúmala verejnú mienku v danej oblasti. Sedemdesiat percent respondentov nesúhlasí s prijatím utečencov na Slovensku podľa kvót Únie. Za bolo 23%, zvyšok na otázku nevedel odpovedať. Polis zároveň zistil, že každý ôsmy volič Smeru odmieta prijatie imigrantov. Voliči opozičných strán zastávajú takmer rovnaký názor, každý siedmy volič pravice je proti. Dve tretiny opýtaných si myslí, že utečenci predstavujú bezpečnostnú hrozbu.

Internetovú petíciu požadujúcu od vlády odmietnutie kvót pre imigrantov podpísalo 20-tisíc obyvateľov.

Ľudia sa pri príleve utečencov najviac obávajú zvýšenia kriminality a kultúrnych rozdielov. Prevláda aj názor, že tí, ktorí získajú azyl, sa nebudú snažiť asimilovať a budú profitovať na sociálnom systéme krajiny.

PESTRÝ DEŇ UTEČENCOV

Pred pätnástimi rokmi vyhlásila OSN 20. jún za medzinárodný deň utečencov. A práve v tento deň Bratislavou pochodovali demonštranti, ktorí si neprajú prijímanie imigrantov na našom území. Protest nesol oficiálny názov „STOP islamizácii Európy! Spoločne proti diktátu Bruselu, za Európu pre Európanov!“

Podľa médií sú zvolávateľmi protestu kontroverzné skupiny, medzi ktorými najviac vyčnieva Ľudová strana Naše Slovensko. Jej lídrom je súčasný banskobystrický župan Marián Kotleba, označovaný za extrémistu. V minulosti viedol viacero národniarskych protestov a na verejnosti sa ukázal aj v gardistickej uniforme.

Zvolávateľom demonštrácie je Lukáš Kopáč, ktorého meno sa spája s viacerými protestmi radikálov.

Peter Dressler

 

Nové eurofondy budú čoskoro prístupné

V súčasnosti Slovensko ešte stále čerpá dotácie na projekty zo starého programového obdobia 2007 – 2013. Umožňuje mu to dvojročná výnimka od Európskej komisie. Onedlho by však mal Brusel uvoľniť ďalšie miliardy pre nové programové obdobie.

Slovensku sa podarilo do konca roka 2013, keď malo skončiť sedemročné programové obdobie, vyčerpať len polovicu z 11 miliárd eur, ktoré nám poskytla Únia. Slovensku sa však podarilo vydobyť výnimku na dočerpanie zvyšných peňazí do konca roka 2015. Pol roka pred uplynutím výnimky sa podarilo využiť 73% z celkovej výšky dotácií. Zvyšné prostriedky sú zazmluvnené.

Kým jedno programové obdobie, vrátane jeho predĺženia, končí, druhé sa začína. A to s pol druha ročným oneskorením. Začať malo už rokom 2014 a oficiálne by malo byť ukončené v roku 2020. Za ten čas bude mať Slovensko k dispozícii 15,3 miliardy eur, ktoré budú alokované v deviatich operačných programoch. Dotácie sú zatiaľ neprístupné.

Podľa Centrálneho koordinačného úradu, ktorý zodpovedá za čerpanie eurofondov, sa čaká na schválenie agendy rybného hospodárstva a niektorých programov cezhraničnej spolupráce Komisiou. K schváleniu by malo prísť v priebehu tohto roka, presnejší dátum úrad nešpecifikoval.

Väčšina operačných programov je už schválená a dolaďujú sa posledné dokumenty potrebné pre ich spustenie. Podľa úradu sa dá predpokladať, že prvé výzvy na predkladanie projektov v rámci schválených operačných programoch bude možné „už v prvej polovici tohto roka“.

INOVOVANÉ PROGRAMY

V rokoch 2014 až 2020 bude môcť Slovensko čerpať vyše 15 miliárd eur prostredníctvom deviatich operačných programov (OP). Najvyššiu dotáciu, skoro štyri miliardy, získa OP Integrovaná infraštruktúra, ktorý je zameraný na dopravné projekty a informatizáciu spoločnosti. Tri miliardy získajú „zelené“ projekty, ktoré majú za cieľ ochranu životného prostredia a efektívne využívanie prírodných zdrojov. Projekty z tejto oblasti bude zastrešovať OP Kvalita životného prostredia.

Na podporu výskumu, inovácií ale aj hospodárskeho rastu a podporu zamestnanosti nám prispeje Brusel 2,2 miliardami eur prostredníctvom OP Výskum a inovácie. Len o čosi menej, dve miliardy, bude možné čerpať na projekty podporujúce vzdelávanie, sociálnu inklúziu a zamestnanosť v rámci OP Ľudské zdroje.

Regionálny rozvoj v podobe skvalitnenia verejných priestorov a služieb podporia európske dotácie sumou 1,7 miliardy eur. Prakticky staronový operačný Regionálny operačný program (ROP) získal inovovaný názov Integrovaný ROP a po novom bude pod neho spadať aj Bratislavský kraj, ktorý v rokoch 2007 až 2013 mal svoje vlastné postavenie medzi operačnými programami. Rozvoj vidieka a poľnohospodárstva podporí Únia pol druha miliardou eur.

Ostatné operačné programy budú musieť rátať s výrazne nižšími dotáciami. Modernizácia verejnej správy bude podporená sumou presahujúcou štvrť miliardy eur. Rybné hospodárstvo dostane od Bruselu 16 miliónov eur. OP Technická pomoc, čiže zastrešenie podpornej činnosti pre čerpanie eurofondov, získa na svoj chod 160 miliónov eur.

NEPRIKÝVLI NA VŠETKO

Podľa Centrálneho koordinačného úradu Brusel odmietol podporovať komerčné turistické objekty, ako napríklad hotely, penzióny či akvaparky. Rovnako bol Komisiou odmietnutý rozvoj leteckej infraštruktúry, budovanie vodných nádrží a verejného osvetlenia. Štát tak od týchto oblastí upustil.

Komisia mala výhrady k financovaniu aj pomerne dôležitej infraštruktúry v školstve a zdravotníctve i správu ciest II. a III. kategórie. Podľa úradu však Slovensko v týchto oblastiach dosiahlo „významný kompromis“. Komisia nám preplatí takto zamerané projekty len za úzko špecifikovaných podmienok.

Podarilo sa presadiť aj podporu veľkých podnikov, ktoré budú predkladať spoločné projekty s malými a strednými podnikmi. Z eurofondov by mala byť podporená aj reforma verejnej správy, predovšetkým zvýšením efektívnosti elektronických služieb občanom.

Oproti pôvodným plánom sa podarilo navýšiť rozpočet na podporu najbohatšieho Bratislavského kraja, ktorý má obmedzené možnosti pri čerpaní eurofondov. Väčší balík peňazí však bude možné použiť len na projekty z oblasti výskumu a inovácií.

DOPRAVA A INTERNET DOSTANÚ NAJVIAC

Najštedrejšie dotovaným operačným programom bude Integrovaná infraštruktúra s čiastkou takmer štyroch miliárd eur. V zozname prioritných projektov dominuje doprava.

Program ráta s vybudovaním viac ako stovky kilometrov diaľnic. Prevažne pôjde o technicky náročné úseky D1, na ktorej dokončenie je potrebné dobudovať okolo sto kilometrov, aby boli prepojené dve najväčšie mestá Slovenska – Bratislava a Košice. Podľa plánov má však diaľnica pokračovať až k ukrajinskej hranici, na čo bude potrebné vybudovať ešte ďalších 70 kilometrov.

Niektoré rozostavané úseky sa začali budovať ešte v predchádzajúcom (prakticky však aktuálnom) programovom období a ich realizácia a financovanie bude presahovať do obdobia 2014 – 2020.

Okrem diaľnice D1 bude európskymi prostriedkami financovaná aj výstavba diaľnice D3, ktorá prepojí slovenskú diaľničnú sieť s českým a poľským systémom diaľnic. V súčasnosti je vo výstavbe dvadsať kilometrov D3 vrátane troch tunelov. Z eurofondov budú financované aj úseky rýchlostnej cesty R2 v okolí Bánoviec nad Bebravou, Rožňavy a Košíc.

Okrem diaľnic a rýchlostných ciest bude Brusel preplácať aj pokračujúcu modernizáciu železničných tratí na hlavnom ťahu Bratislava – Žilina – Košice. Do roku 2020 by mala byť celá trať medzi hlavným mestom a Žilinou pripravená na rýchlosť 160 km/h. Zmodernizované by mali byť úseky aj na východe Slovenska, predovšetkým medzi Popradom a Spišskou Novou Vsou i Košicami a Kysakom. Plánuje sa pokračovať aj v obnove vozového parku štátneho železničného prepravcu.

Oproti doterajšiemu OP Doprava je v novom operačnom programe zameranom na dopravné riešenia aj podpora vodnej dopravy. Konkrétne pôjde o modernizáciu verejného prístavu v Bratislave, ktorý je jednou zo vstupných brán do mesta. Na poskytovanie primeraných služieb návštevníkom mesta už nepostačuje.

STARONOVÉ PROGRAMY

Skladba operačných programov na roky 2014 až 2020 sa príliš nelíši od predchádzajúceho sedemročného obdobia. Programy dostali nové názvy, niektoré sa zlúčili, iné osamostatnili. Výrazným rozdielom je podpora modernizácie štátnej správy, ktorá bude fungovať v rámci osobitného operačného programu. Naopak, zdravotníctvo o svoj vlastný program prišlo a podpora tejto oblasti bude značne oklieštená.

Viditeľnou zmenou je aj navýšenie celkovej sumy dotácii. Oproti predchádzajúcemu obdobiu si Slovensko prilepší o štyri miliardy eur.

Ivan Belko

 

Spor o monitorovací systém. Ohrozí čerpání?

Prokletí eurodotací v České republice jako by nemělo konce. Poté, co se v předchozím období 2007-2013 vše zpozdilo a v průběhu se hned několik operačních programů potýkalo s velkými problémy, je v potížích i začátek současného období, které potrvá do roku 2020. Nejen že se nepodařilo začít čerpat skutečně včas, ale nedávno se rozhořela další kauza, tentokrát se týkající samotného monitorovacího systému. Ten je přitom pro celý proces čerpání naprosto klíčový.

Programové období 2014-2020 mělo být restartem v duchu obligátního hesla „Lépe a radostněji“. Uplynulé období přineslo totiž nejen potíže s mnohdy vysokou chybovostí projektů, ale také mnoho případů prokázaného korupčního jednání, nejednoznačnost v odpovědnosti za kontrolní mechanismy a nakonec i pozastavování některých programů a z toho plynoucí neschopnost vyčerpat všechny alokované prostředky. Veřejnost v uplynulých dvou letech očekávala, že se zodpovědné orgány poučily z chyb v předchozích letech a že se podaří nastavit celý systém tak, aby byl jednodušší, transparentnější a celkově umožňoval rychlejší a efektivnější čerpání finančních prostředků. Ty přitom rozhodně nejsou zanedbatelné. Česká republika má v těchto letech k dispozici zhruba 652 miliard korun. Peníze mají být rozdělovány v rámci deseti národních a deseti přeshraničních programů. V těch klíčových nebude chybět OP Doprava, OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, OP Výzkum, vývoj a vzdělávání, OP Zaměstnanost, OP Životní prostředí či Integrovaný regionální operační program, který v těchto letech nahrazuje dosavadní ROPy. Systém byl navíc ministerstvem pro místní rozvoj přepracován. Větší důraz bude kladen na rychlost a kvalitu čerpání a na přínos daných projektů a vyššího zapojení by se měly dočkat malé územní celky, jako jsou například mikroregiony. Důležité bylo také nastavení jednotných pravidel pro celý systém, což by mělo zabránit dohadům o tom, kdo má za co zodpovědnost. V neposlední řadě se pak zavádí rozšířené fungování monitorovacího systému, které má přinést především zjednodušení administrativy. Připravený monitorovací systém je přitom jedním z nejrozsáhlejších informačních systémů v České republice. Jeho cílem je administrace a řízení všech evropských dotací a i na něm na velkou měrou závisí, zda bude čerpání probíhat hladce a bez zásadních problémů. Jenže, když v březnu na MMR zasahovali detektivové z Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, ukázalo se, že ani toto období nebude rozhodně jednoduché a bez komplikací.

KRITICKÝ AUDIT

Monitorovací systém strukturálních fondů za více než miliardu korun vytvořila pro MMR firma Tesco SW. Nahradit má tři dosavadní rozdílné systémy řízené třemi ministerstvy a jeden dosavadní centrální zastřešující systém. MS2014+, jak se celý systém nazývá, by měl fungovat primárně do roku 2020 a následně v omezené míře ještě dalších deset let. Provozovatel má ovšem prozatím smlouvu na tři roky. Jenže loni na podzim si Evropská komise vyžádala u českého ministerstva financí audit tohoto systému. V březnu přišly první výsledky, které poukázaly na celou řadu problémů. V první řadě byla prý chybně vyhlášena zákazka na vytvoření systému. Vítězný uchazeč, tedy firma Tesco SW, byl prý zvýhodněn a nesplnil kvalifikační předpoklady. Audit kritizuje také netransparentní a nepřezkoumatelné hodnocení nabídek nebo náklady na každoroční servis systému, které jsou prý dvojnásobné než samotné pořízení. Předběžné závěry auditu reflektovala i policie zmíněným zásahem v kancelářích ministerstva pro místní rozvoj. Ale reakce rychle přišly i z druhé strany. Závěry auditu totiž ostře odmítla vítězná firma, která systém vytvořila. Podle jejích zástupců jde nejspíš o snahu ji poškodit. „Úředníci MF přehlíží nejen fakta, ale i názory kompetentních institucí jako ÚOHS, renomovaných právních firem, soudních znalců v oblasti IT a hodnotící komise monitorovacího systému jmenované vládou,“ říká obchodní ředitel TESCO sw Josef Tesařík, junior. Společnost navíc podala trestní oznámení na členy auditního orgánu ministerstva. „Jeho důvodem je především snaha o vyvození odpovědnosti těch, kteří uvádějí a veřejně sdělují nepravdivé informace prohlásil právní zástupce firmy Tomáš Gřivna.

TO UŽ TU BYLO

Proti výsledkům auditu se zvedla vlna nesouhlasných reakcí ze strany MMR Jednoznačný nesouhlas se závěry ministerstva financí vyjádřila především ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. Jde prý o nekvalitně provedený audit. „Podle našeho názoru se jedná o neprofesionální a špatně odvedenou práci, která poškozuje české zájmy,“ říká ministryně a upozorňuje na celou řadu zvláštních okolností, které audit doprovázejí. Už při jeho vytváření se prý auditoři nechovali standardně a do Bruselu poslali neúplné závěry. Podivná je prý i jakási záměrna auditů. „Evropská komise si vyžádala výkonnostní audit, to znamená audit funkčnosti toho systému. To, co jsem se ale já dočetla v auditní zprávě, je audit zadání veřejné zakázky, ale nehovoří vůbec o funkčnosti systému,“ řekla. A ani tím zvláštnosti nekončí. Odpůrci výsledků auditu poukazují na to, že žádná předchozí kontrola výše zmíněné chyby neukázala a že se na vypracování zprávy podílela i firma, která v tendru neuspěla. V auditu je navíc řada nepřesností, jako například cena, kterou systém stál. Nešlo prý o miliardu, ale pouze o 590 milionů korun. Peníze na financování systému měla Česká republika získat z Evropské unie, ale po oznámení těchto problémů se vláda rozhodla, že až do vyjasnění situace bude systém financován pouze ze státního rozpočtu. Částečně se tak opakuje problém z minulého období, kdy se kvůli výhradám k monitorovacímu systému ze strany Evropské komise pozdrželo čerpání miliard o dva roky. Dotační programy byly schváleny až v druhé polovině roku 2009. O obavy, zda se něco podobného nemůže stát i nyní, postupně rostou na všech frontách. Programové období totiž začalo před více než rokem a čerpání se stále nerozeběhlo. „Čekáme, že si udělají ministerstva pořádek v metodice a začnou konečně vypisovat výzvy,“ uvedl například prezident Svazu průmyslu a dopravy v ČR Jaroslav Hanák.

KONTROLY A ZODPOVĚDNOST

V současnosti finišuje schvalování operačních programů a první výzvy by tak mohly přijít v následujících měsících. Ovšem pouze pokud bude možné vytvořený monitorovací systém využít. Evropská komise má totiž spoustu nástrojů, jak nám v tom může zabránit nebo jak České republice přístup k evropským dotacím zablokovat. Ministr financí Andrej Babiš ovšem po jednání s eurokomisařkou pro regionální rozvoj Corinou Cretsuovou řekl, že nic takového nehrozí. Komise prý k auditní zprávě nebude zaujímat žádné stanovisko.

A tak zatímco systém samotný bude po proběhlé bouři s velkou pravděpodobností fungovat, pozornost se zaměří na provedený audit a ty, kteří za něj zodpovídají na ministerstvu financí. Kauzou už se na popud Karly Šlechtové začal zabývat Nejvyšší kontrolní úřad a podnět ke zkoumání podala ministryně i k České finanční správě. Ta ovšem taktéž spadá pod rezort financí. Pokud tedy její úředníci shledají, že byla zakázka ve skutečnosti v pořádku, zpochybní tím práci jiné části stejného rezortu.

Ve vzduchu visí i otázka politické zodpovědnosti. Ministr financí Andrej Babiš dává od auditu ruce pryč. Podle něj neměl právo do něho nijak zasahovat. „Není to audit ministerstva financí, je to audit z pověření Evropské komise,“ říká s tím, že vše měl na starost náměstek Lukáš Wagenknecht. Kritika tak prozatím míří hlavně na jeho hlavu. Ať už ji ustojí nebo ne, je zřejmé, že čerpání nebude ani v tomto období bezproblémové a že nás čeká opět jeden velký závod s časem. Ministryně Karla Šlechtová však stále věří, že se vše podaří zvládnout. „Bez ohledu na to, jakým způsobem dopadne tento audit, mým osobním cílem a cílem i této vlády je, aby ty fondy byly spuštěny. Naše vláda sdělila, že všechny operační programy by měly být schváleny do června tohoto roku,“ uzavírá ministryně. Filip Appl

 

Slováci v euroštruktúrach sú neviditeľní

Maroš Šefčovič sa opäť stal podpredsedom EK a má zodpovednosť za projekt energetickej únie. zdroj: MZV SR

Slovensko zastupuje v inštitúciách Európskej únie viacero Slovákov. Ich pracovné aktivity sú však málo viditeľné a mimo záujmu médií. O svojich práci informujú predovšetkým cez sociálne siete či vlastné internetové stránky.

Povedomie Slovákov o Európskom parlamente nie je veľké. Dôkazom toho je ich nezáujem o eurovoľby, ktoré zakaždým od vstupu do Únie prakticky odignorovali. Dovedna hlasovali v troch voľbách, vždy s najnižšou účasťou spomedzi všetkých členských krajín. V minuloročných voľbách bola účasť dokonca historicky najnižšia za 35 rokov, čiže odkedy majú Európania možnosť voliť si svojich zástupcov do europarlamentu. Volieb sa minulý rok zúčastnilo len 13% Slovákov.

Hlavný dôvod apatie voličov videl politológ Vladimír Bilčík inde, ako v nich samotných. „V prvom rade ich odignorovali do veľkej miery hlavní politickí hráči na Slovensku. Voliči reagovali na intenzitu a kvalitu ponuky a tá bola nízka,“ povedal pre Evropské noviny vo vyjadrení po voľbách. Ignorovanie eurovolieb malo podľa neho na svedomí aj neschopnosť politikov a inštitúcií kultivovať vzťah medzi verejnosťou a eurposlancami.

REZONUJÚ SKÔR DOMA

Od posledných eurovolieb uplynul rok a o činnosti slovenských zástupcov nie je príliš počuť. Zrejme najviditeľnejším je Richard Sulík. Bývalý predseda parlamentu a opozičný poslanec sa po masívnej kampani pred eurovoľbami prekrúžkoval na víťaznú pozíciu na kandidátke svojej strany SaS. Sulík je členom parlamentného výboru  pre vnútorný trh a ochranu spotrebiteľa a zároveň je aj členom delegácie  pre vzťahy s Austráliou a Novým Zélandom. O svojich aktivitách v europarlamente podrobne informuje na vlastnej internetovej stránke.

Sulík sa v Bruseli najčastejšie vyjadruje k ekonomickým témam. Naposledy kritizoval Nemecko za zavedenie minimálnych mzdových taríf v oblasti dopravy. Ekonomická veľmoc by chcela zaviesť minimálnu mzdu pre dopravcov, a to rovnako pre importérov, exportérov, ale aj pre tých, ktorý len cez Nemecko tranzitujú. Podľa Sulíka sa to dotkne predovšetkým cudzincov a tým pádom je nemecký zákon diskriminačný.

No viac ako z Bruselu je počuť o Sulíkovi na Slovensku. Koncom minulého roka organizoval spolu s tromi opozičnými poslancami, Alojzom Hlinom, Danielom Lipšicom a Igorom Matovičom, protesty za odvolanie vtedajšieho predsedu parlamentu Pavla Pašku. Na demonštráciách v Bratislave i Košiciach sa zúčastnili tisíce ľudí. Paška bol podľa opozície hlavným zodpovedným v kauze predraženého nákupu CT prístroja pre piešťanskú nemocnicu.

Aj iní europoslanci sa zviditeľnili skôr na domácej pôde ako prácou v Bruseli. V krajských voľbách neuspeli dvaja europoslanci za SMER. V Bratislavskom kraji prehrala Monika Flašíková-Beňová boj o pozíciu župana, v Banskobystrickom kraji neobhájil županské kreslo Vladimír Maňka. V druhom kole volieb ho porazil radikál Marian Kotleba. Maňkovi aj Flašíkovej-Beňovej tak ostali „len“ kreslá v Bruseli.

ŠEFČOVIČ ZNOVU PODPREDSEDOM KOMISIE

Odkedy je Slovensko členom Únie, pohybuje sa vyštudovaný právnik Maroš Šefčovič v jej štruktúrach. Od roku 2004 do jesene 2009 bol vedúcim Stáleho zastúpenia Slovenska pri EÚ. Následne prebral agendu po eurokomisárovi Jánovi Figeľovi, ktorý na svoj post rezignoval. Šefčovič sa tak stal zodpovedný za oblasť vzdelávania, odbornej prípravy, kultúry a viacjazyčnosti. V roku 2010 bol vymenovaný za podpredsedu Európskej komisie a na starosť dostal administratívu komisie a implementáciu Lisabonskej zmluvy do činnosti orgánov EÚ.

Do eurovolieb 2014 kandidoval za vládny SMER. Vo voľbách chcel získať demokratickú legitimitu od občanov na ďalšie pôsobenie v Komisii. Jeho meno zakrúžkovalo 67-tisíc voličov, čím získal najviac preferenčných hlasov zo všetkých kandidátov.

Ihneď po voľbách sa Šefčovič stal kandidátom Slovenska na post eurokomisára. Vláda dúfala, že bude znovu vymenovaný na post podpredesedu Komisie. V septembri minulého roku oznámil nový predseda EK Jean-Claude Juncker zloženie Komisie. Šefčovič mal byť eurokomisárom pre dopravu a vesmír. O mesiac neskôr bol vymenovaný na inú pozíciu. Opäť sa stal podpredsedom EK a má zodpovednosť za projekt energetickej únie. Svojho poslaneckého mandátu v europarlamente sa vzdal v prospech Moniky Smolkovej, ktorá taktiež kandidovala za SMER.

Šefčovičovou ambíciou je vytvoriť jednotný európsky trh s energiami, v ktorom by boli zahrnuté všetky členské štáty. Cieľom je vytvoriť vyššiu konkurencieschopnosť a možnosť lepšej voľby pre všetkých spotrebiteľov. V súčasnosti jednotlivý členovia Únie uzatvárajú kontrakty na dodávky plynu za rozdielne ceny. Jednotný trh by mal vytvoriť spravodlivejšie podmienky pre znevýhodňované štáty pri vyjednávaní o cenách energií. So spoločným trhom však nesúhlasia všetky krajiny Únie.

Slovenský eurokomisár by chcel dosiahnuť nižšiu energetickú závislosť Európy od Ruska, ako najväčšieho dodávateľa zemného plynu na európsky trh. Zároveň by však Rusko malo ostať významným importérom energií. „Ide o to, dostať v budúcnosti vzťah medzi Ruskom a Európskou úniou do vyváženejšej podoby. To znamená, aby tak ako únia rešpektuje ruské zákony na ich území, aby samozrejme aj Rusko rešpektovalo európske zákony,“ povedal Šefčovič pred novinármi pri príležitosti predstavenia Európskej energetickej únie.

ŠVÁBY OPÄŤ SUDCOM

Staronovým slovenským sudcom Súdneho dvora Európskej únie je Daniel Šváby. Tomu tento rok končí jeho prvé šesťročné funkčné obdobie na tomto poste. Konferencia zástupcov vlád členských štátov začiatkom apríla jednomyseľne rozhodla, že talár bude obliekať aj v ďalšom funkčnom období. V úrade tak zotrvá do jesene 2021.

Súdny dvor EÚ zabezpečuje rovnaké uplatňovanie právnych predpisov Únie vo všetkých členských krajinách. Takisto má za úlohu rozhodovať v právnych sporoch medzi vládami členských štátov a inštitúciami EÚ. Na súd sa môžu obracať aj fyzické či právnické osoby alebo organizácie, pokiaľ majú pocit, že ich práva porušila jedna z inštitúcií Únie. Súdny dvor je zložený z 28 sudcov, po jednom z každého členského štátu.

Podľa agentúry SITA by sa chcel Šváby zamerať na posilnenie dialógu medzi Súdnym dvorom a súdmi jednotlivých členských štátov, pričom sa chce zamerať predovšetkým na tie slovenské. Za dôležité pokladá zvýšenie reputácie slovenského súdnictva v očiach domácej i európskej verejnosti.

SÚBEH FUNKCIÍ

Medzi ľuďmi je zažitá dogma, že do Bruselu sa chodí zarábať veľké peniaze za málo námahy. Tieto domnienky napríklad potvrdil aj europoslanec Sulík, ktorý minulý rok poukázal na rokovanie parlamentu, ktoré trvalo iba sedem minút, no poslancom na účtoch pribudlo 304 eur, ktoré inkasujú za každý strávený deň v parlamente.

Mnohí europoslanci sa bránia, že ich práca nespočíva len v hlasovaní v Bruseli a Štrasburgu. Každý z nich je členom dvoch až troch výborov, pre ktoré pracujú zákulisne mimo záujmu médií. Je však otázne, nakoľko sú poslanci vyťažení svojou euroagendou, keď mnohí z nich sú alebo boli europoslancami a súčasne boli aktívni aj v komunálnej alebo krajskej politike, keď sedeli na postoch poslancov či dokonca županov.

Ivan Belko

 

Evropský soud pro lidská práva

Evropský soud ve Štrasburku patří mezi největší soudní instituce na světě. zdroj: Adrian Grycuk, Wikimedia Commons

V minulém čísle Evropských novin jsme se podívali zblízka na fungování a činnost Evropského soudního dvora. Jenže u něj výčet důležitých evropských soudních institucí rozhodně nekončí. Přinejmenším stejně významný je totiž i Evropský soud pro lidská práva, který už několik desítek let sídlí ve francouzském Štrasburku. Na rozdíl od ESD, který má poměrně široké zaměření, je tato instituce zaměřená striktně na případy související s ochranou lidských práv. Jaké zkušenosti s ním má Česká republika?

Evropský soud pro lidská práva bývá považován za jednu z nejdůležitějších a také nejdůvěryhodnějších institucí v Evropě. Může za to především velmi bohatá historie, ve které najdeme celou řadu verdiktů, které přispěly k budování a stabilizaci evropských demokratických struktur. Instituce není přímo spojena s Evropskou unií, ale s Radou Evropy a byla založena v roce 1959. O rok později už byl vynesen i první verdikt ve známém případě bývalého člena Irské republikánské armády IRA Gerarda R. Lawlesse, který si stěžoval na Irsko, že porušuje jeho práva na spravedlivý proces. Žádost byla soudem zamítnuta. Od té doby už soudci ve Štrasburku posuzovali tisíce mnohdy velmi složitých případů. V listopadu 1998 se kvůli nárůstu administrativy a nových žalob struktura soudu mění na jednoinstanční a dochází k výraznému zrychlení práce. V roce 2008 soud oslavil desetitisící verdikt.

Na soud se může obrátit v podstatě každý. Občané mohou ve Štrasburku žalovat svou zemi a její orgány, když mají podezření, že jsou porušovány jejich lidská prava. Evropský soud ovšem přímo nestojí nad soudy v zemích, které jsou do této instituce zapojeny a nedokáže tak zvrátit rozhodnutí justice daného státu nebo nařídit změnu legislativy. Může ale nařizovat placení odškodného a k jeho stanoviskům přihlížejí evropské orgány, které následně mohou tlačit na státy i třeba v oné zmíněné legislativě.

ROZHODNUTÍ OVLIVŇUJÍ I ČESKO

Málokdo dnes vůbec tuší, jak obrovským kolosem tento soud je. Například z hlediska počtu soudců patří mezi vůbec největší mezinárodní soudní orgány na světě. Svého soudce v něm má každý smluvní stát, což nejsou pouze členské země Evropské unie, ale i další státy, které ratifikovaly tzv. Úmluvu na ochranu lidských práva a základních svobod v rámci Rady Evropy. Patří tam kromě zemí EU třeba také Turecko, Ukrajina či Rusko.

V České republice se začalo o Evropském soudu mluvit častěji až na konci devadesátých let v souvislosti s restitucemi a s privatizací majetku. „První desetiletí nového tisíciletí přineslo nebývalý zájem českých občanů a jejich právních zástupců o Evropský soud pro lidská práva,“ vysvětluje jeho jediný český soudce Aleš Pejchal s tím, že judikatura Evropského soudu několikrát příznivě ovlivnila českou legislativu a způsob rozhodování českých soudů.

Ve známost vešla hlavně žaloba na Česko ze strany osmnácti romských žáků z Ostravy v roce 2007. Ti si stěžovali na diskriminaci a segregování romských žádků do zvláštních škol pro mentálně postižené. Evropský soud námitky žalobců uznal a Česká republika je od té doby v hledáčku evropských orgánů, které dohlížejí na to, zda se daří věci napravovat. Velmi silně medializovaný je v poslední době i případ synů, které v Norsku odebraly české matce tamní úřady. Matka se v loňském roce do Štrasburku obrátila se stížností na postup norských úřadů. Soud se ale jejími námitkami odmítl zabývat. „O stížnosti nerozhodoval jeden soudce, ale tři. Stížnost zamítli jako nepřípustnou,“ uvedla česká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová.

RUSKO VERDIKTY MNOHDY NERESPEKTUJE

Dalších rozsudků významných pro Českou republiku najdeme v minulosti opravdu mnoho. A zasahují do nejrůznějších oblastí lidských práv. V závěru loňského roku například soud rozhodl, že zákaz poskytování zdravotní péče porodními asistentkami při domácích porodech v Česku neporušuje práva rodiček. „Soud vzal v úvahu také skutečnost, že na evropské úrovni neexistuje žádná shoda ohledně povolení či zákazu domácích porodů,“ stojí v soudním prohlášení. Soud tak dal jednoznačně najevo, že v této oblasti nebude zasahovat do národní politiky. Velké množství posuzovaných kauz vyplývá především z velkého množství žalob, které každý den k Evropskému soudu pro lidská práva chodí. Jen samotná Česká republika čelí v současnosti zhruba tisícovce žalob. To je obrovské číslo, ale v porovnání s některými jinými evropskými zeměmi jde stále o podprůměr. Rekordmanem je dlouhodobě Ruská federace, na kterou jdou každoročně tisíce žalob za porušování lidských práv. Jenže Rusko si s mezinárodním právem bohužel hlavu neláme a dodržuje ho jen, když se mu to hodí. Když soud ve Štrasburku loni rozhodl, že má země zaplatit odškodné v řádech desítek miliard akcionářům, jejichž firma byla vyvlastněna, zástupci ruského ministerstva spravedlnosti odvětili, že se budou řídit vlastní ústavou. Naštěstí Rusko je celkově spíše výjimkou. Hlas štrasburského soudního dvora je totiž většinou velmi silný a široce respektovaný.

Filip Appl

 

 

Terorismus a katastrofy, jsme na ně připraveni?

Terorismus, náboženský fundamentalismus. To jsou pojmy, které v posledních týdnech, po útoku na redakci pařížského časopisu Charlie Hebdo, hýbou celým světem. A celým světem hýbe také diskuse, jestli se lze na hrozbu takových útoků připravit a zda je možné jim vůbec zabránit. Jak je na tom v tomto směru Česká republika? Jaké bezpečnostní hrozby je potřeba řešit a jsme na ně připraveni?

Série teroristických činů, které se odehrály v Paříži, rozpoutala další vlnu debat o náboženském fundamentalismu a o tom, zda a jak s ním západní svět vůbec může bojovat. Bohužel se rozhořela i vlna nenávisti vůči menšinám a vůči islámu jako takovému, která se projevuje nejen xenofobií na sociálních sítích, ale například i demonstracemi v řadě evropských měst. Jenže události po útocích mají i pozitivní tvář. Například obrovskou solidaritu a semknutí stovek tisíc lidí, což ukázal například pochod až 1,5 milionu lidí ulicemi Paříže. Na pozadí toho všeho pracují na plné obrátky tajné služby všech evropských zemí a průběžně se vyhodnocují rizika dalších teroristických útoků. A zprávy nejsou nikterak pozitivní. Organizace pro potírání a prevenci organizované trestné činnosti Europol, která spadá pod Evropskou unii, vyhodnotila riziko teroristických útoků v posledních týdnech jako nejvyšší od 11. září 2001. Obrovským problémem je především velký počet islámských extremistů, kteří ovšem nemají jednotné velení a jejich útoky jsou stále promyšlenější. „Dokonce i pro velmi dobře fungující protiteroristické úřady, jakými jsou třeba ty ve Francii, je velmi náročné zastavit každý jednotlivý útok,“ uvedl nedávno v rozhovoru pro agenturu AP šéf Europolu Rob Wainwright.

Informace o terorismu a hrozbách, které s ním souvisí, shromažďuje v České republice Bezpečnostní informační služba. Její zástupci ovšem poukazují na to, že naše země se od většiny západních členů Evropské unie poměrně liší. Riziko útoku je prý u nás poměrně nízké. Tiskový mluvčí BIS Jan Šubert ovšem přiznává, že existuje. „Z našich domácích zdrojů ani od našich partnerských služeb nemáme horkou informaci, že by České republice hrozilo okamžité, bezprostřední nebezpečí. Potencionální riziko samozřejmě trvá,“ řekl Šubert s tím, že BIS dělá maximum, aby měla informace, pokud by do naší země přicestoval někdo s bojovým výcvikem nebo se zkušenostmi s teroristickými organizacemi v zahraničí.

VLÁDA REAGUJE I NOVÝMI ZÁKONY

O tom, že je riziko násilného extrémistického činu u nás poměrně nízké, opakovaně hovořil i premiér Bohuslav Sobotka. Podle něj u nás není muslimská komunita, z jejíž radikální části má v současnosti veřejnost největší strach, nijak zvlášť silná a už vůbec ne radikalizovaná. Určitá možnost, že se k nám dostanou extremisté z okolních zemí ovšem existuje. To je ostatně i jeden z hlavních důvodů, proč chce premiér iniciovat navýšení rozpočtu BIS. Služba by mohla v příštích letech získat navíc až stovky milionů. „Tak jak jsme stabilizovali rozpočet a jak jsme stabilizovali policii, tak jsou na řadě bezpečností služby, a to nejen BIS,“ prohlásil Bohuslav Sobotka a dodal, že práce BIS je dobrá a nemá k ní žádné zásadní výhrady.

Navýšení rozpočtu BIS není ovšem jediným opatřením v prevenci teroristických útoků. Vláda má v plánu připravit zákony, které boj s islámskými teroristy usnadní. Cílem bude hlavně důsledně a tvrdě trestat ty, kteří vyjednou do nějaké z rizikových zemí, kde prodělají výcvik u extremistů nebo se dokonce budou podílet na teroristické činnosti.

Čím dál větší počet lidí volá také po důrazné mezinárodní protiteroristické akci. Hlasitě se za ni přimlouvá i český prezident Miloš Zeman. „Ptám se, zda nenastal čas podniknout koordinovanou mezinárodní akci v boji proti mezinárodnímu terorismu, akci, do které budou zapojeny speciální jednotky, tajné služby a například i bezpilotní letouny,“ prohlásila hlava státu při návštěvě Pardubic. Jenže ačkoliv se Evropská unie nešíří s informacemi o vojenských zásazích, neznamená to, že by nepracovala na krocích společných pro celou osmadvacítku. Na připravovaném balíku opatření, který bude zahrnovat odstřižení teroristů od finančních zdrojů, intenzivnější výměnu informací v rámci EU nebo posílení spolupráce s muslimskými zeměmi jako je Egypt, Turecko či Jemen, bude spolupracovat většina členských států. „Připravujeme s určitými zeměmi specifické projekty, které v příštích týdnech spustíme,“ prohlásila šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová.

NEJEN TERORISMUS

Teroristický útok proti nějakému z možných cílů na území České republiky není ani zdaleka jedinou existující hrozbou. Ve skutečnosti nejen v naší zemi, ale v celé Evropské unii existuje hned několik možných typů útoků a z nich vycházejících rizik. V současnosti jsou za nejrychleji se rozvíjející druh kriminality považovány zločiny na síti. Kybernetické útoky jsou novou hrozbou, která čas od času ukáže svou sílu. Ostatně málo se ví, že po teroristických atentátech v Paříži podnikli hackeři napojení na islámské extremisty útok proti zhruba 19 tisícům francouzských webů. Dokázala by se takovému útoku ubránit Česká republika? Podle mnohých odborníků jen stěží. Připravenost veřejné správy je totiž velmi nízká a odborníci se shodují, že úspěšně napadnout například weby jednotlivých státních institucí nebo se nabourat do systému za účelem získání citlivých dat může být pro zkušený tým poměrně jednoduché. I proto se v listopadu loňského roku domluvilo vedení armády, vojenského zpravodajství a Národního bezpečnostního úřadu na koncepční přípravě kybernetické obrany, ale i útoku. „Ukázalo se, že v některých případech je potřeba k obraně přistupovat aktivnějším způsobem,“ prohlásil Jaroslav Šmíd ze Sekce kybernetické bezpečnosti NBÚ s tím, že se ČR inspiruje u států jako je Norsko nebo Nizozemí.

Ani u kybernetických hrozeb ale rizika nekončí. Část odborníků považuje za stálou a velmi podceňovanou hrozbu také šíření zbraní hromadného ničení. Nebezpečí, že se jaderný arzenál dostane do rukou teroristů, kteří nakonec získají schopnosti potřebné k tomu, ho skutečně použít, je obrovským nebezpečím. Expert na bezpečnostní rizika Jakub Dlabka z Technické univerzity v Ostravě Evropským novinám řekl, že je nutné brát v potaz i riziko chyb a havárií, které mohou vést až k případnému tragickému vyústění a přidává další hrozby. „Je to mimo jiné organizovaný zločin či nestabilita a regionální konflikty i mimo euroatlantický prostor. Ty jsou nebezpečné tím, že ztrácíme možnost je kontrolovat. Události na druhém konci světa nás přitom často ovlivňují víc, než naše dlouhodobá politika.“

JSOU LIDÉ NA HROZBY PŘIPRAVENI?

Přes všechna plánovaná opatření je i z vyjádření politiků zřejmé, že určitá hrozba teroristického útoku a případných dalších problémů na území České republiky skutečně existuje a bylo by chybou ji podcenit. V případě nejrůznějších typů útoků mohou být cílem především objekty kritické infrastruktury, jako jsou významné elektrárny, vodní zdroje, klíčové dopravní uzly či důležité státní orgány. Většina odborníků ale poukazuje na to, že cílem teroristů dnes zpravidla není destabilizace systému, ale rozsévání strachu. Jak dokládají tragické události z Paříže, útok tak může přijít kamkoliv a zabezpečit všechny potenciální cíle jednoduše není možné. Podle Jakuba Dlabky sice jednotlivé složky, jako například Integrovaný záchranný systém, fungují dobře, z celkového hlediska je ale země připravená hlavně na menší hrozby. Typicky na povodně, se kterými mají orgány bohaté zkušenosti. Jenže tam, kde zkušenosti chybí, musí být kladen obzvlášť velký důraz na informovanost a prevenci. A v tom je podle Jakuba Dlabky kámen úrazu. Místo toho, aby byla budována odolná a zodpovědná společnost, ve které jsou obyvatelé dobře připravení na případné krizové situace a vědí, jak se při nich mají chovat, stát se je podle Dlabky snaží chránit rostoucím dohledem a kontrolou. „Například v USA je zvykem mít doma standardně zásoby na tři dny, zatímco v Čechách všichni předpokládají, že jim do pár hodin pomohou hasiči nebo policisté. Jenže to nemusí být například při velkých katastrofách realizovatelné,“ dodává k velkému problému současné bezpečnostní politiky Jakub Dlabka.

Filip Appl

Vláda chce víc českých odborníků v EU

Evropská unie je pro mnohé české občany celkem obtížně uchopitelným konceptem, který „tam někde“ v Bruselu rozhoduje o neznámých věcech. Bohužel jen malé procento z nich skutečně ví, jak Evropská unie funguje a především, kdo v ní zastupuje Českou republiku. Jací jsou naši europoslanci a další zástupci v EU? A jaká je náplň jejich činnosti? To jsou otázky, na které je nutné znát odpověď, pokud chceme pochopit, jaký význam pro nás osmadvacítka má.

Vstup České republiky do Evropské unie v květnu 2004 byl výsledkem mnohaletých vyjednávání (ta začala de facto hned po revoluci), která se zástupci Společenství vedly postupně všechny české vlády. V roce 2004, kdy se naše země konečně dočkala, se mimo jiné otevřela i obrovská možnost pro všechny, kteří kdy pomýšleli na kariéru v Bruselu, Štrasburku nebo v některém z dalších měst, kde sídlí evropské úřady. Českých občanů v evropských institucích tak pomalu přibývalo a do orgánů Evropské unie se poprvé v historii začali dostávat i političtí zástupci z naší země. A s nimi přišel i tenký led hájení českých zájmů na evropské scéně a nutnost obhajovat své kroky nejen tam, ale i v České republice. V tomto směru se největší pozornost nepochybně upíná na Evropskou komisi. Právě post eurokomisaře či eurokomisařky je totiž nejvyšší funkcí, na kterou má naše země podle pravidel fungování EU pravidelný nárok. Do loňského roku nás v Evropské komisi zastupovali tři lidé: Pavel Telička, který měl na starost zdraví a ochranu spotřebitele, Vladimír Špidla s agendou sociálních věcí a Štefan Füle zodpovědný za rozšiřování EU.

Od prvního listopadu loňského roku zastupuje Českou republiku bývalá ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová z hnutí ANO. Na starost má oblast spravedlnosti, ochrany spotřebitele a genderové otázky. Od počátku padala na hlavu předsedy vlády i samotné Jourové kritika, že se nepodařilo vyjednat nějakou silnější oblast. Většina komentátorů ovšem poukazuje na to, že ve skutečnosti o slabou agendu nejde. Ostatně vytíženost nové eurokomisařky je podle jejích vlastních slov maximální. Věra Jourová poukazuje na to, že komise je jediným předkladatelem návrhů v EU, z čehož vyplývá obrovský balík úkolů. „Všechno je velmi závislé na tom, jak se podaří návrhy prosazovat dál v parlamentu a radě. Oproti národní vládě je to o mnoho náročnější z hlediska vyjednávání,“ vysvětluje eurokomisařka, která v současnosti řeší mimo jiné problematiku rovných příležitostí žen a mužů nebo připravuje vznik nového institutu evropského prokurátora.

NĚKTERÉ EUROPOSLANCE NEZNÁ SKORO NIKDO

S každým průzkumem na téma známosti evropských institucí a těch, kdo nás v nich zastupují, vychází najevo smutná vizitka české veřejnosti, kdy drtivá většina lidí vůbec nezná jména českých europoslanců a navíc nemá v podstatě žádné informace o jejich činnosti. Průzkum z letošního ledna opět ukázal, jak vzdálený je tento orgán českým občanům. Více než padesát procent dotázaných znalo jen čtyři z celkem jedenadvaceti českých europoslanců. Suverénně nejznámnější je Miloslav Randsdorf z KSČM, kterého zmínilo 78 procent dotázaných. Je ovšem otázkou nakolik za to může jeho práce a nakolik hned několik kauz, které jsou s jeho osobou spjaty. Šlo například o autonehodu, při které srazil chodkyni, velké dluhy, které už se mu údajně podařilo splatit nebo o loňské obvinění, že zneužívá parlamentní náhrady aniž by měl nějaké výdaje nebo vykázal nějakou práci. Vše vyvrcholilo konfrontací s nizozemským novinářem přímo v budově europarlamentu. Kauzy Miloslava Ransdorfa ale jeho voličům nevadí. V loňských volbách ho totiž opět poslali do europarlamentu.

Ovšem za Ransdorfem jsou i další známější europoslanci. Patří mezi ně bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil a bývalý eurokomisař Pavel Telička. A co opačný konec žebříčku? Méně než deset procent lidí zná například lidovecké europoslance Pavla Svobodu a Tomáše Zdechovského, europoslance za ANO Ditu Charanzovou, Petra Ježka a Martinu Dlabajovou nebo překvapivě i exhejtmana Moravskoslezského kraje Evžena Tošenovského z ODS.

Zarážející je i neznalost náplně práce europoslance. Každý z českých zástupců bez ohledu na politickou příslušnost se přitom věnuje konkrétní agendě, která je mu blízká a kterou se snaží v europarlamentu prosazovat. „Věnuji se celé řadě oblastí, od ochrany spotřebitele až po mezinárodní obchod,“ uvedla nedávno například Dita Charanzová. Tomáš Zdechovský se zase věnuje tématu terorismu a především lidských práv. Dlouhodobě se zabývá třeba známou kauzou Evy Michalákové, které norské úřady odebraly syny. „Podařilo se navázat vztahy s mnoha institucemi a také se podařilo udržet v EP českou komunitu. Pracujeme s kraji, městy a řadou institucí,“ popisuje Zdechovský některé své aktivity.

ČEŠI V MNOHA OBLASTECH

U významných politických funkcí ovšem česká stopa v Evropské unii ani zdaleka nekončí. V EU pracují stovky dalších lidí z naší země. Jde především o vysoké úředníky, kteří zajišťují administrativu a chod mnoha orgánů a institucí. Mezi ty nejdůležitější patří například Marek Mora, který je vedoucím kanceláře generálního tajemníka Rady Evropské unie.

České zástupce má i Soudní dvůr EU, tedy instituce, která rozhoduje o věcech velmi často se týkajících i naší země. Mezi soudci této instituce najdeme Jiřího Malenovského a Irenu Pelikánovou, která je soudkyní stejného soudu ovšem prvního stupně. Nedávno navíc unijní výbor expertů schválil českého kandidáta Michala Bobka na post generálního advokáta tohoto soudu. Bobek se stane jedním z devíti generálních advokátů, kteří nestranně přikládají stanoviska k případům předloženým soudu. „Výbor ve své zprávě vyzdvihuje zejména zkušenosti kandidáta v soudní praxi, jeho jmenování ad hoc soudcem Evropského soudu pro lidská práva a znalost procedur a analytických metod Soudního dvora EU,“ stojí v tiskové zprávě Černínského paláce o výběru kandidáta.

I evropské vysoké školství není bez české stopy. Na významném postu najdeme senátora a bývalého rektora Karlovy univerzity Václava Hampla. Ten je dlouhou dobu členem představenstva Asociace evropských univerzit, která sdružuje přes 850 vzdělávacích ústavů ze 47 zemí Evropy. „Jejím úkolem je, aby byly univerzity na evropském politickém kolbišti slyšet. Aparát sídlí v Bruselu a experti asociace jsou v úzkém kontaktu s Evropskou komisí a dalšími orgány EU,“ vysvětluje činnost instituce sám Hampl.

V neposlední roli je potřeba zmínit i českého zástupce na poli evropského kosmického výzkumu. Delegátem v Evropské kosmické agentuře a mimo jiné i v rámci prací na navigačním systému Galileo, který sídlí v Praze, je ředitel odboru kosmických aktivit ministerstva dopravy Václav Kobera.

NOVÁ VLÁDNÍ STRATEGIE

Jaké je shrnutí? V Radě Evropské unie v současnosti pracuje bez překladatelů a asistentů sedm Čechů, v Evropském parlamentu 32 a desítky jich sedí v kancelářích Evropské komise. Dohromady najdeme na odborných pozicích v EU asi 320 Čechů, což ale podle předsedy vlády Bohuslava Sobotky rozhodně není po jedenácti letech v EU nijak uspokojivé číslo. Jeho kabinet proto v únoru schválil novou strategii, která má českým občanům pomoci se v Bruselu, Štrasburku, Lucemburku a dalších evropských městech prosadit. Zaměřit se má i na již pracující. „Můžeme jim nabídnout podporu při jejich snaze zlepšovat svoji kvalifikaci, můžeme jim nabídnout koordinaci z hlediska našeho zastoupení. Je důležité, abychom o nich věděli, aby Česká republika mohla podporovat jejich kariérní růst v rámci politických možností, které máme,“ prohlásil předseda vlády Sobotka.

Budou ale nově přijatá opatření stačit? Někteří kritici poukazují na to, že postoj naší země je i přes přijatou strategii dlouhodobě velmi nekonzistentní, protože chce na jednu stranu v evropských institucích více lidí, na druhou stranu se pro to na praktické úrovni dělá jen velmi málo nebo vůbec nic. Například žádný český eurokomisař si zatím nevzal na pozici šéfa kabinetu Čecha. „Jde přitom o velmi vlivné místo, do kterého Praze nemůže nikdo mluvit,“ řekl před časem Hospodářským novinám Marek Mora s tím, že na ostatní pozice v Evropské radě i komisi jsou přísná výběrová řízení. V nich často ale uspějí jen předem známí a ozkoušení kandidáti. Stát by se měl proto daleko více angažovat v přípravě lidí na tato výběrová řízení a především pomáhat s organizací stáží, které jsou velmi často prvním krokem k vysněné kariéře v konkrétní evropské instituci. Filip Appl

 

Stěžejním tématem V4 je stále bezpečnost

Evropská unie není jediným společenstvím, jehož je Česká republika členem. Evropské státy se sdružují nad rámec EU i do několika dalších spolků, v případě naší země je to například tzv. Visegrádská čtyřka. V rámci ní spolupracuje v řadě oblastí se Slovenskem, Maďarskem a Polskem. A tato spolupráce se týká nejen vnitřních záležitostí, ale také společných zájmů ve světové politice a především v Evropské unii.

Zhruba 64 milionů obyvatel, téměř 5,5 procenta z celkové HDP Evropské unie a poměrně výrazný potenciál k růstu. To jsou ve zkratce země Visegrádské čtyřky ve vztahu k Evropské unii. Ostatně právě do EU vstoupily Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko společně v roce 2004. A zatímco před patnácti lety šlo o země, které se jen stěží zbavovaly komunistických zvyklostí a zátěží, postupně se, možná i díky členství ve Visegrádské skupině, vypracovaly v důležitý blok, který chce ovlivňovat celoevropské dění.

Od vzniku uskupení patřilo k prvořadým cílům dostat se do klíčových evropských uskupení. Toho se podařilo dosáhnout a v současnosti se tak členské státy zabývají hlavně důležitými tématy přeshraniční spolupráce a společnou politikou v rámci EU a směrem k dalším zemím. V současnosti jsou velmi důležité například otázky energetiky, kde se skupina snaží například obhajovat získávání energie z jádra. Mimo pozornost nestojí ani vzdělávání a podle ředitele Asociace pro mezinárodní otázky Víta Dostála je velmi důležitým tématem, kterému se V4 musí stále věnovat, také zlepšení dopravní infrastruktury. „Střední Evropa trpí dědictvím socialismu, který nerozvíjel dopravní spojení se sousedními zeměmi i dědictvím post-komunimu, který orientoval veškerý rozvoj na západ. Chybí tu kvalitní spojení sever-jih,“ uvedl Vít Dostál s tím, že spolupráce v této oblasti je pro Visegrádskou čtyřku velkou výzvou.

Spolupráce v rámci V4 probíhá spíše neformálním způsem. Schůzky probíhají hlavně na úrovni příslušných ministrů, předsedů vlády či prezidentů. Každý rok přitom skupině předsedá jiná členská země. V roce 2012, kdy V4 naposledy předsedala Česká republika, dominovala tématům rozebíraných na schůzkách Evropská unie. Cílem České republiky bylo koordinovat a prosazovat zájmy zemí V4 v Evropské radě a dalších orgánech hlavně při projednávání víceletého finančního rámce pro roky 2014-2020. Druhým klíčovým tématem byla bezpečnost. Ostatně právě bezpečnostní politika je v posledních letech, s ohledem na konflikt na Ukrajině a na vzestup Islámského státu, tématem číslo jedna. Česká vláda považuje spolupráci zemí V4 v oblasti bezpečnosti za jednu z klíčových oblastí tohoto uskupení. Však spolu také země Visegrádské čtyřky vstoupily nejen do Evropské unie, ale ještě dříve do NATO, které má být garanci společné bezpečnosti.

SPOLEČNÁ ARMÁDA UŽ ZA ROK

Vstup do NATO byl podle českého premiéra Bohuslava Sobotky doprovázen vidinou posílení bezpečnosti, transformace ozbrojených sil a také zlepšení schopnosti být u jednacího stolu, kde se tyto otázky řeší. Jenže schopnost se bránit se s postupem času spíše zhoršovala. Státy V4 to ale podle Sobotky mohou změnit. „V4 se může stát nástrojem pro rozvoj našich ozbrojených kapacit. Výstavba visegrádského bojového uskupení Evropské unie představuje naprosto konkrétní příklad a vlajkovou loď obranné spolupráce v rámci skupiny V4,“ prohlásil premiér na konferenci GLOBSEC 2014. Bojové uskupení Battlegroup V4 má být velmi akceschopná síla čítající zhruba čtyři tisíce vojáků (z toho zhruba 900 českých). Společné vojenské jednotky budou údajně schopné vyrazit do akce vzdálené až šest tisíc kilometrů od Bruselu během deseti dnů. Podle ministra obrany Martina Stropnického jde ovšem zatím jen o pilotní projekt, který ukáže další možnosti spolupráce. V současnosti probíhají potřebné kroky k vytvoření tohoto uskupení. Akceschopná bude tato armádní jednotka v první polovině příštího roku. Tedy v době, kdy zemím V4 bude znovu předsedat Česká republika. I proto je zřejmé, že společná bezpečnostní politika bude opět jedním z klíčových témat nadcházejícího českého předsednictví. Česká republika se chce zasadit o lepší spolupráci v oblasti výcviku a vzdělávání jednotek a o naplňování Vize dlouhodobé spolupráce V4 v oblasti obrany, která byla podepsána ministry obrany v březnu loňského roku. V ní se, kromě vytvoření společné bojové jednotky, píše třeba i o společném nákupu vojenského materiálu nebo o snaze podporovat naše národní výrobce.

FOND POMÁHÁ ZLEPŠIT DEMOKRATICKÝ SYSTÉM

Spolupráce zemí V4 samozřejmě probíhá i v řadě dalších oblastí a velmi důležitý je pro všechny členské státy tzv. Mezinárodní visegrádský fond. Jeho cílem je podporovat právě spolupráci zemí V4 mezi sebou i s jinými státy. Formou grantů, které mohou čerpat nejrůznější nevládní organizace, místní samosprávy či školy a veřejné instituce, jsou podporovány nejrůznější vzdělávací projekty, výměnné pobyty nebo různé akce zaměřené na rozvoj turismu a lepší přeshraniční spolupráci. Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí ČR do konce loňského roku fond podpořil přes 3800 projektů a poskytl přes 1700 stipendií v celkové hodnotě kolem 1,5 miliardy korun. Každoroční rozpočet fondu se pohybuje kolem 216 milionů korun, Česká republika do něj přispívá zhruba 43 miliony korun ročně. Celkové saldo za loňský rok bylo záporné, protože čeští žadatelé získali ze všech oblastí podpor tohoto fondu celkem 25 milionů korun. Důležité jsou ovšem samotné projekty, které jsou velmi pestré. Finanční podporu z Mezinárodního visegrádského fondu získal například portál Kohovolit.eu, který se snaží prostřednictvím různých projektů přispět ke zkvalitnění demokratických principů. Známá je například jeho volební kalkulačka, kterou před volbami obvykle využívají tisíce lidí. Ke zkvalitnění demokracie přispívá i mezinárodní konference Forum 2000, kterou založil před osmnácti lety bývalý prezident Václav Havel. I ta se dočkala v loňském roce podpory z MVF. Fond přitom s nadací, která konferenci pořádá, spolupracuje dlouhodobě. Například v oblasti větší spolupráce se zeměmi Východního Partnerství, mezi které patří i Ukrajina. „Země Východního partnerství jsou pro země Visegrádské čtyřky přirozeným politickým hřištěm,“ prohlásil na jednom ze setkání pořádaném nadací Fórum 2000 koordinátor pro Východní partnerství v Mezinárodním visegrádském fondu Ferenc Jári. Podle něj se fond snaží v každé zemi v první řadě zaměřit na tzv. „agenty změny“, tedy na nevládní organizace, média a vysoké školy.

ROZDĚLÍ UKRAJINSKÁ KRIZE V4?

O Visegrádské čtyřce se v poslední době mluví nejčastěji v souvislosti s konfliktem, který zuří právě na Ukrajině. Jak se totiž zdá, země V4 nejsou v postoji k tomuto konfliktu jednotné, což pozici V4 velmi oslabuje a objevují se dokonce hlasy o rozpadu celého uskupení nebo alespoň jeho zahraniční politiky. Evropští komentátoři poukazují na to, že Rusku se tak daří vnášet spory i do mnohaletých spojenectví. „Vzestup bezpečnostní hrozby ze strany Ruska by ale přitom měl být šitý na míru společné politice tomuto uskupení. Všechny čtyři země totiž mají své bolestné historické zkušenosti. Jenže opak je pravdou,“ uvedl před časem britský politický komentátor zaměřující se na postkomunistické země Edward Lucas s tím, že se místo posílení role V4 v Evropské unii skupina naopak rozštěpuje a upadá do bezvýznamnosti. Na pomyslné škále pro nebo proti Rusku stojí totiž na opačných hranicích proruské Maďarsko a silně protiruské Polsko. Kde stojí Česká republika? Podle Lucase není vysloveně proruská, ale zároveň nebrání dostatečně ruským obchodním zájmům.

Znamená tedy absence razantního a jednoznačného postoje k ukrajinské krizi příspěvek ke konci úzké a mnohdy velmi přínosné spolupráce zemí V4? Čeští politici i většina pozorovatelů se shoduje, že tak daleko celá situace rozhodně nezajde. Rozporů a různých názorů prý bylo v minulosti už mnoho, žádný z nich ale nevedl k nějakému definitivnímu rozhádání se. Spolupráce bude fungovat dál přinejmenším v méně kontroverzních otázkách, jako je dopravní infrastruktura, energetická bezpečnost, společná politika v rámci Evropské unie nebo prohlubování jednotného trhu. Nejcennější a nejvíce fungující je dlouhodobě spolupráce spíše na té úřední než politické rovině. „Stručně řečeno, V4 funguje tam, kde spolupráce nevyžaduje velkou dávku politického kapitálu,“ dodává Lucas.

Filip Appl

 

Premiér Sobotka: ČR pomůže 152 křesťanským uprchlíkům z iráckého Erbílu

Předseda vlády Bohuslav Sobotka přijal v úterý 27. října 2015 na Úřadu vlády duchovního Syrské pravoslavné církve otce Benjamina Shamouna. Jedním z hlavních témat setkání byla žádost Nadačního fondu Generace 21 o pomoc české vlády s přesídlením 152 křesťanských uprchlíků z táborů v iráckém Erbílu.

„ČR se vždy v minulosti v rámci uprchlických krizí chovala solidárně, podílela se na jejich řešení a naše vláda v tom pokračuje i v současné migrační krizi. Rozodli jsme se, že pomůžeme 152 křesťanským uprchlíkům z iráckého Erbílu, kteří se obrátili na naši zemi s žádostí o pomoc. Příští týden se ještě defintivně vyjasní při jednání s představiteli OSN status těchto uprchlíků. Návrh na přesídlení této skupiny z Erbílu poté předloží do vlády ministr vnitra. Náklady na toto přesídlení budou sdíleny s neziskovým sektorem,“ uvedl předseda vlády Bohuslav Sobotka.

Zdroj: Úřad vlády ČR

Zmeškanie termínu môže vyjsť Bratislavu draho

Autorka: Zuzka Slaninka

Stavba nového Starého mosta cez Dunaj nabrala meškanie. Termín dokončenia prác do konca roka 2015 je ohrozený. Ak by dovtedy most nestál, desiatky miliónov eur na jeho výstavbu by nám Brusel nepreplatil.

Nastúpite na električku na zrekonštruovanej Štúrovej ulici v centre mesta. Do Petržalky, sa dostane po novom Starom moste. Prekleniete diaľnicu a na začiatku sídliska prestúpite na autobus.

Takto malo podľa pôvodného harmonogramu vyzerať cestovanie električkou do Petržalky už o pol roka. Výstavba prvej etapy nosného systému MHD v Bratislave však mešká a termín dokončenia sa presunul nebezpečne blízko k dátumu, po ktorom nákladnú výstavbu mosta a električkovej trate Brusel nepreplatí.

Projekt ráta s prepojením Petržalky s ľavým brehom Dunaja električkovou dopravou. Dominantou projektu má byť nový Starý most, ktorý nahradí pôvodnú takmer 70-ročnú konštrukciu mosta. Električka sa vráti do Petržalky, najväčšieho sídliska v Strednej Európe, po vyše polstoročí. Projekt je náplasťou za plánované metro i podzemnú železnicu. O metre snívali ešte komunisti, vlak potopila finančná náročnosť projektu pred troma rokmi.

ZAKOPNUTIA A ZMENY

Dlho očakávaná stavba však zakopla hneď ako z panorámy mesta zmizla prehrdzavená konštrukcia Starého mosta. Práce sa zastavili nielen na brehoch Dunaja, ale aj na rozkopanej Štúrovej ulici na staromestskej strane. Kontinuálne sa pracovalo len v Petržalke, kde sa pripravovalo podložie pre novú trať, vrátane asanácie pol kilometra dlhého valu, ktorý viedol od brehu Dunaja až k diaľnici na začiatku Petržalky. Val bol nahradený betónovou estakádou, z ktorej v súčasnosti už značná časť stojí. Práce však dlhé mesiace stáli na samotnom Dunaji a v Starom meste.

Dôvodov na zdržanie bolo niekoľko. Podľa spoločnosti Eurovia, ktorá stavbu realizuje, sa práce na staromestskej Štúrovej ulici zastavili pre „nepredvídané polohy inžinierskych sietí.“ Povedala nám to hovorkyňa spoločnosti Lenka Kubejová. Z tohto dôvodu musela byť prerobená projektová dokumentácia a zmeny museli odobriť kompetentné úrady a inštitúcie.

Úpravy dokumentácie si okrem problémov s inžinierskymi sieťami vyžiadali aj zmeny, ktoré požadovalo mesto. To si až počas stavebných prác presadilo zmenu polohy zastávok. Tie na Štúrovej ulici by sa mali posunúť na Šafárikovo námestie, čím by boli bližšie k dôležitému okružnému cestnému ťahu vedúcemu po nábreží Dunaja. Tým by mal byť zabezpečený pohodlnejší prestup medzi električkami a autobusmi. Pôvodne mali stáť uprostred Štúrovej ulice stovky metrov od akejkoľvek najbližšej inej zastávky MHD. Zmenená bude aj poloha zastávky prvej zastávky od Dunaja v Petržalke. Mesto sa ju rozhodlo posunúť o päť metrov ďalej, aby tak zabezpečila bezpečnejší prechod peších a cyklistov cez trať električky.

Výraznou zmenou oproti pôvodnému projektu je riešenie ukončenia trate. Pôvodne sa rátalo s obratiskom so slučkou, na ktoré by sa v ďalšej etape výstavby napojili koľaje vedúce až na koniec sídliska. Obratisko v strede trate by potom stratilo význam. Radní sa preto rozhodli rozmerné obratisko nahradiť úspornejšou koľajovou spojkou.

Pôvodné obratisko so slučkou bolo navrhované pre jednosmerné električky, ktoré v Bratislave jazdia. Avšak už o mesiac by mali byť do premávky zaradené prvé obojsmerné električky, ktoré majú dvere po oboch stranách vozidla. Vďaka tomu sa električky nepotrebujú otáčať, jednoducho sa pomocou výhybky presunú na príslušnú koľaj a môžu bezpečne pokračovať v jazde.

BOMBY V DUNAJI

Práce nepozastavili len zmeny v dokumentácii stavby, ale aj hrozba nevybuchnutej munície na dne Dunaja. Existovali obavy, že by mohla byť práve pri pilieroch mosta. Mesto nechcelo riskovať, a preto si objednalo pyrotechnický prieskum. Ten potvrdil, že na dne rieky i pod ňou sa nachádzajú podozrivé predmety, no ani jeden z nich nemal ohrozovať sanáciu starých pilierov a výstavbu nového.

Hrozba bômb z 2. svetovej vojny pozastavili práce na Dunaji na tri mesiace. V súčasnosti sú už oba piliere zbúrané a robotníci osádzajú štetovnicové steny na mieste nového piliera, ktorý pôvodné dva nahradí. Zároveň sa pracuje na zosilnení ďalšieho pylónu, ktorý zostal na pôvodnom mieste.

Na petržalskom brehu je už možné vidieť prvé desiatky metrov novej mostnej konštrukcie. Tú vyrábajú železiarne vo Vítkoviciach. Jednotlivé segmenty konštrukcie sú zvárané v dvoch montovniach na brehu. Pôvodne bola montovňa iba jedna, no pre časový sklz mesto nariadilo zriadene aj druhej, aby tak boli urýchlené práce na stavbe. Konštrukcia mosta bude po zvarení jednotlivých segmentov postupne vysúvaná z petržalského brehu ponad Dunaj až kým nepreklenie celú rieku k druhému brehu. Celkovo bude mať oceľový kolos približne 460 metrov.

TERASY NA RIEKE

Zbúraním pilierov a ich nahradením novým sa rozšíri plavebná dráha riečnej dopravy. Piliere budú zároveň zvýšené, a tak bude mostná konštrukcia umiestnená o čosi vyššie nad hladinou ako tá pôvodná. Tieto zmeny boli nutné pre splnenie regulárneho plavebného gabaritu pre plavbu na Dunaji.

Nový Starý most má slúžiť predovšetkým električkám. Koľaje budú zaliate do betónovej vozovky, ktorú budú môcť v prípade potreby využívať vozidlá záchrannej služby. Po oboch stranách mosta budú umiestnené lávky pre chodcov a cyklistov so šírkou 4,5 metra.

Zaujímavosťou budú terasy s lavičkami a zeleňou. Nachádzať sa budú nad dvomi piliermi v rieke a majú ľuďom poskytovať výhľad na pohľadnicovú panorámu mesta – Most SNP s legendárnym „UFOm“, Bratislavský hrad a vežu Dómu Sv. Martina. Z druhej strany mosta bude možné vidieť ikonický most Apollo, vyhľadávané nábrežie obchodného centra Eurovea a nedotknutý les na petržalskej strane. Starý most bude mať na mieste terás až 30-metrovú šírku.

Farbu mostnej konštrukcie si zvolili Bratislavčania v internetovom hlasovaní. Vyhrala kombinácia sivej a zelenej, ktorá odkazuje na jeho pôvodné farby.

TRETI STARÝ MOST

Bratislavské brehy v minulosti prepájali brody, kompy a pontónové mosty. Prvý pevný most vybudovali až v roku 1891 a niesol názov po cisárovi Františkovi Jozefovi. Nazeleno natretý most neskôr slúžil aj legendárnej Viedenskej električke, ktorá prepájala centrum mesta s hlavným mestom Rakúska. Pred druhou svetovou vojnou získali Petržalku Nemci, a tak most slúžil ako hraničný priechod medzi dvoma štátmi. Na konci vojny ho nacisti pri ústupe odpálili. Červená armáda zničený most obnovila v priebehu pol roka, pri jeho stavbe využívala nemeckých zajatcov ako otrokov. Provizórny most napokon slúžil Bratislavčanom až do roku 2010, kedy bola z neho definitívne vylúčená akákoľvek doprava pre jeho havarijný stav.

Obnova mosta vo vlastnej réžií by bola pre mesto či štát príliš nákladná. Kompetentným sa podarilo po nezrealizovanom železničnom tuneli popod Dunaj v Bruseli presadiť projekt nového Starého mosta. Únia na jeho výstavbu prispeje 63 miliónmi eur, čo predstavuje 85% celkových nákladov. Zvyšných desať percent zaplatí štát a päť percent mesto. Podmienkou však je, aby bola stavba hotová a vyfakturovaná do konca roka. Ak by sa to nepodarilo, celý účet za stavbu by musela preplatiť Bratislava. Hlavné mesto je už teraz pre vysokú zadlženosť na pokraji nútenej správy.

Aktuálny sklz je odhadovaný na desať týždňov. Mesto prijalo opatrenia pre stihnutie termínu. Nakázalo trojzmennú prevádzku, na moste sa pracuje vo dne v noci. Zriadené sú dve montovne namiesto jednej. Radnica plánuje častejšie kontroly na stavbe.

Aktuálny sklz je odhadovaný na desať týždňov. Eurovia plánuje stavbu dokončiť do konca tohto roka. Čas sa však kráti a niektoré hlasy hovoria, že termín sa so súčasným sklzom nedá stihnúť. Karty ešte môže výrazne zamiešať príroda, jarné roztápanie snehu v Alpách máva za následok zvýšenú hladinu Dunaja. Tá by mohla práce na moste opätovne predĺžiť, čo by pre mesto predstavovalo finančnú katastrofu.

Ivan Belko

 

Jednotnosť Strednej Európy narúša Ukrajina

Spolupráca vo vnútri i navonok, Ukrajina a západný Balkán. To sú priority krajín zoskupených vo Vyšehradskej štvorke. V súčasnosti predsedá organizácii Slovenská republika.

„Dynamický Vyšehrad pre Európu a svet“ je motto slovenského predsedníctva. Slovensko je na čele zoskupenia od júla 2014 a funkciu bude zastávať jeden rok. Podľa ministerstva zahraničných vecí a európskych záležitostí sú prioritnými témami Vyšehradu energetika, doprava, spoločná obrana a koordinácia krokov na úrovni Európskej únie. Štvorka spoločne jedná aj v otázkach spolupráce s inými regiónmi Európy a sveta. Z dlhodobého hľadiska sa orientuje na krajiny západného Balkánu. V poslednom období je jednou z najhorúcejších tém situácia na Ukrajine.

BLÍZKA VOJNA

Konfliktu na Ukrajine venuje mimoriadnu pozornosť celá Európa. Slovensko o to väčšmi, nakoľko zdieľa s nepokojnou krajinou spoločnú hranicu. „Z tohto dôvodu chceme len to najlepšie pre Ukrajinu. Slovenská republika chce prispieť k tomu, aby sa vojenský konflikt na východe krajiny ukončil čo najskôr,“ tvrdí hovorca ministerstva zahraničných vecí a európskych záležitostí Peter Stano. Slovensko podľa neho doteraz poskytlo svojmu východnému susedovi humanitárnu pomoc vo výške 1,6 milióna eur.

Okrem toho poskytuje Slovensko Ukrajine najvyššie objemy zemného plynu spomedzi všetkých európskych krajín. Plyn posielame reverzným tokom cez potrubie medzi Vojanmi a Užhorodom. Objem prepraveného plynu sa v marci ešte zvýši, a to na úroveň 14,5 miliardy m3 plynu ročne.

Ukrajina má spoločné hranice nielen so Slovenskom, ale aj Poľskom a Maďarskom. Záujmom krajín V4 je stabilizácia bezpečnostnej, ekonomickej a sociálnej situácie v krajine. To by chcela Štvorka dosiahnuť procesom hĺbkovej reformácie, vďaka ktorej sa má stať z Ukrajiny silný demokratický štát. Pri jej transformácii by mali krajiny V4 pomáhať vo viacerých oblastiach, ktoré si jednotlivé krajiny medzi sebou rozdelili. V daných oblastiach majú vedúce postavenie. Slovensko by malo Ukrajine radiť s energetickou efektívnosťou a reformou bezpečnostného sektora.

(NE)JEDNOTNÝ NÁZOR

I keď navonok je prezentovaný jednotný a koordinovaný postup krajín V4 vo všetkých oblastiach, prípad Ukrajiny ukazuje, že to neplatí vždy. Slovenský postoj voči Ukrajine je podľa ministerstva jasný, vláda podporuje Ukrajinu a chce pre ňu len to najlepšie. No od vypuknutia krízy zaznelo z Bratislavy viacero protichodných vyhlásení. Premiér Robert Fico sa ohradzoval voči sankciám Únie namiereným proti Rusku, no zakaždým ich odsúhlasil. V diskusnej relácii RTVS Sobotné dialógy svoj postoj ku sankciám podčiarkol. „Zmenili sankcie postoj Ruska? Nie. Slovensko je malá krajina, ťažko môžeme byť súčasťou mocensko-geopolitických súbojov. Nemáme nástroje, ako USA prinútiť, aby sa správali inak. Našou zbraňou je len medzinárodné právo,“ vyhlásil Fico.

Jednotný postoj Vyšehradu i Únie narúša aj vzťah maďarského prezidenta Viktora Orbána s jeho ruským náprotivkom Vladimírom Putinom. Na spoločnej schôdzke v Budapešti sa obe strany dohodli na novej zmluve o dodávkach ruského plynu na Ukrajinu. Spoločné rusko-maďarské poľnohospodárske podniky majú zmierniť dopady sankcií Únie a USA voči Rusku.

Maďarským protipólom je Poľsko, ktoré je aj spomedzi krajín Únie najtvrdším kritikom Ruska. Na území Poľska, pobaltských štátov, Rumunska a Bulharska by mali byť rozmiestnené malé jednotky NATO, ktoré by koordinovali spoločnú obranu Aliancie vo východnej Európe.

SPOLOČNÁ OBRANA

Kým postoje jednotlivých krajín V4 k ukrajinskej kríze sa líšia, spoločnú reč dokázali nájsť v otázke kolektívnej obrany. Prvá spoločná bojová skupina by mala byť realitou v prvej polovici budúceho roka. V štádiu plánovania sa nachádza druhá bojová skupina, ktorá by mohla byť uvedená do života v druhom polroku 2019.

Podľa rezortu diplomacie je cieľom Slovenska ešte počas svojho predsedníctva prijať strategický dokument Akčný plán obrannej spolupráce krajín V4. Ten „vytýči strategické smerovanie spolupráce v oblastiach ako spoločné cvičenia, komunikačná stratégia, či budovanie spoločných obranných spôsobilostí,“ upresňuje Stano.

OHROZENÝ PLYN

Nemenej dôležitou oblasťou, ktorej sa krajiny Vyšehradskej štvorky intenzívne venujú, je energetická bezpečnosť. Napätie na Ukrajine vyvoláva obavy z opakovania plynovej krízy, ktorá postihla Európu, predovšetkým jej východnú časť, pred šiestimi rokmi.

Vtedajší spor Ukrajiny a Ruska o ceny zemného plynu vyústili až do uzavretia kohútikov. Slovensko bolo odrezané od strategickej suroviny jedenásť dní, čím sa zaradilo medzi najviac postihnuté krajiny. Počas krízy sa nám podarilo sprevádzkovať reverzný tok plynu z Česka.

Odvtedy sme na podobný scenár lepšie pripravený. Reverzný tok plynu je v súčasnosti možný aj medzi Slovenskom a Rakúskom i Maďarskom. Pripravuje sa aj prepojenie s Poľskom. Slovensko počas svojho predsedníctva spustilo diskusiu o plánovaní spoločných núdzových a preventívnych opatrení pre zásobovanie trhu s plynom.

Ďalšími spoločnými témami Vyšehradu je dobudovanie cestnej a železničnej dopravy siete TEN-T, ktorá by navzájom prepájala krajiny V4. Štáty spolupracujú aj v oblasti zachovania kultúrneho dedičstva a medzikultúrneho dialógu, zdokonaľovanie celoživotného a duálneho vzdelávania a koordinujú svoje postupy pri implementácii medzinárodných programov v oblasti výskumu a vývoja.

ATRAKTÍVNA ZNAČKA

Neformálne združenie krajín Vyšehradskej štvorky sa stáva rešpektovanou značkou. Jednotný hlas Slovenska, Českej republiky, Maďarska a Poľska robí z regiónu Strednej Európy seriózneho politického i obchodného partnera. „Keď krajiny V4 hovoria jedným hlasom, počúva nás celá Európa a globálni partneri spravidla tiež vnímajú krajiny V4 ako jeden región. Registrujeme rastúci počet záujemcov z krajín Ázie a Latinskej Ameriky o stretnutia vo formáte V4+,“ tvrdí Stano.

Práve tento formát rokovaní sa snaží Slovensko počas svojho predsedníctva čo najviac využívať. Predstavitelia V4 už takto rokovali so zástupcami Južnej Kórei, Švajčiarska a Veľkej Británie. Plánované sú aj schôdzky so severskými a pobaltskými krajinami, Nemeckom a Tureckom.

Medzi tradičné podujatia Štvorky patrí stretnutie ministrov zahraničných vecí s ich kolegami z krajín západného Balkánu, kam sa radí Albánsko, Bosna a Hercegovina, Čierna Hora, Macedónsko, Srbsko a Kosovo. Na poslednom stretnutí, v poradí už šiestom, bola prijatá dohoda o zriadení Západobalkánskeho fondu podľa vzoru Medzinárodného vyšehradského fondu.

Štvorka dlhodobo podporuje vstup balkánskych krajín do Európskej únie. Podľa vyjadrenia slovenského ministra zahraničných vecí Miroslava Lajčáka však nie na úkor prísnych prístupových kritérií. Pri ich napĺňaní chce pomáhať balkánskym krajinám našimi skúsenosťami s integračným procesom. „Naša konkrétna skúsenosť je niečo, čo sa nedá naučiť v učebniciach. Sme ochotní zdieľať tieto naše skúsenosti s našimi partnermi,“ vyhlásil Lajčák. Podporu Slovenska získalo aj Kosovo, ktoré naša krajina, ako jedna z mále v Európe, oficiálne neuznáva. Podľa Lajčáka to však nie je problém pri jeho podpore v smerovaní do Únie.

ĎALŠIE PREDSEDNÍCTVO

Kredit Vyšehradskej štvorky na medzinárodnej scéne postupne narastá, čoho dôkazom sú čoraz častejšie stretnutia formátu V4+. Spoločný hlas dáva zoskupeniu štátov Strednej Európy silu. No V4 zrejme čakajú neľahké časy. Stupňujúci sa tlak na Ukrajine môže vyústiť do ešte väčšieho konfliktu. Nejednotnosť Štvorky v prístupe ku kríze, môže ohroziť spoluprácu a bezpečnosť celého regiónu.

Svoj podiel na určovaní budúcnosti bude mať aj Slovensko. Predsedníctvo vo V4 odovzdá v polovici roka Českej republike. Slovensko však bude čakať ďalšia veľká úloha – v druhom polroku 2016 bude predsedať Európskej únii.

Ivan Belko

 

Minister Hudák navštívil Žilinský kraj

Minister Vazil Hudák v rámci výjazdu v Žilinskom kraji navštívil spoločnosti KIA Motors Slovakia a INA Kysuce.

V závode KIA Motors Slovakia od jeho vzniku preinvestovali viac ako 6 miliárd EUR. Produkujú tu tri modely a ako jediný závod na Slovensku vyrábajú aj motory pre svoje autá.

Získavajú aj veľa cien za dizajn. Najobľúbenejším modelom je SUV - KIA Sportage. 56% z predaja v EÚ pochádza práve z tunajšieho závodu. 14% produkcie smeruje do Ruska a 14% do Veľkej Británie. V najbližších rokoch by KIA chcela na Slovensku vyrábať cca 350 000 kusov áut ročne.

"Z pozície vlády si vážime prácu, ktorú robí KIA na Slovensku, a to aj v oblasti produktivity a inovácii," zdôraznil Vazil Hudák. Naším záujmom je, aby firmy ako KIA na Slovensku prosperovali a zostali tu čo najdlhšie. Tiež chceme, aby vaša spoločnosť spolupracovala ako so slovenskými dodávateľmi na Slovensku, ako aj s univerzitami. Sú to spojené nádoby. Keď sa bude dariť KIA, bude sa dariť aj mnohým ďalším oblastiam. Som presvedčený, že podmienky na Slovensku sú dobré aj pre výrobcov automobilov. To však neznamená, že nechceme zlepšovať podmienky pre podnikateľov."

Minister hospodárstva predostrel aj ambíciu rozvoja dodávateľských sietí na Slovensku pre oblasť automotive, čo kórejská strana prijala mimoriadne pozitívne.

Spoločnosť INA Kysuce patrí medzi najväčšie zo 74 závodov skupiny Schaeffler vo svete. V Nemecku sú pred nimi iba spoločnosti Siemens a Bosch. Firma sa špecializuje na povrchové úpravy rôznych materiálov, strojov a zariadení. Na Slovensku majú dva veľké závody, a to v Kysuckom Novom meste a v Skalici s produktmi pre automobilový i kozmický priemysel. Firma sa orientuje na výrobu valivých ložísk. Do budúcnosti vníma ako výzvu spojenie s e-mobilitou, čiže systémami šetriacimi energiu. Vo všetkých závodoch investuje ročne okolo jednej miliardy EUR. Firma pre ďalší rozvoj potrebuje dobrú infraštruktúru a kvalifikovaných zamestnancov.

Minister Hudák ocenil zameranie spoločnosti na inovácie: "Inovácie sú pre nás nesmierne dôležitou oblasťou a verím, že práve tu môžeme nájsť prienik spolupráce. V oblasti automotive chceme vytvárať národné inovačné klastre, lebo na Slovensku máme univerzity, výskumné pracoviská, ale aj malé a stredné podniky, ktoré však zväčša pracujú individuálne a nie spoločne. Cieľom je lepšie prepojenie výskumu a vývoja s priemyslom. Chceme nastavovať stratégiu a kľúčové projekty, a tie následne podporovať zo strany štátu cez eurofondy. Tu by sme radi využili skúsenosti firiem, ako je vaša. Verím, že v budúcu spoluprácu."

Prezentované zámery ministra ocenil člen predstavenstva INA Kysuce Oliver Jung: "Váš program do budúcnosti je veľmi zaujímavý a radi našu spoločnosť do neho zapojíme, ak to bude mať zmysel pre obe strany."

Zdroj: Ministerstvo hospodárstva SR

Potíže staveb: Výkupy, tendry a byrokracie

Že má naše země dlouhodobě velké problémy s čerpáním evropských dotací je dnes už známá věc. Velké zpoždění v programovém období 2007-2013 nás provází stále, a jak se zdá, bude znamenat několik desítek miliard korun, které se nepodaří vyčerpat. Když se k tomu přidá i zpoždění, které nabíráme v novém programovém období, vychází z toho poměrně negativní obraz čerpání, který by mohl v letošním roce uškodit především stavebnictví. Řada stavebních investic je totiž na dotacích závislá.

Podivné a matoucí nastavení kontrol, které přicházejí s rozdílnými závěry a jen obtížně se proti nim odvolává. Extrémní byrokracie nutící žadatele, aby evidovali naprosto vše a strachovali se o sebemenší chybu. To jsou dva stěžejní problémy čerpání evropských dotací. Problémy, kvůli kterým je obraz čerpání u veřejnosti spíše negativní a stále více potenciálních žadatelů odrazuje od jejich projektů. I kvůli těmto problémům se letos z evropských fondů nepodaří vyčerpat desítky miliard korun. „Ty odhady se pohybují ze strany řídících orgánů okolo 23 miliard, takový středně pesimistický odhad je 40 miliard a ten nejkrizovější scénář, který my všichni doufáme, že se nenaplní, je okolo 85 miliard,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová s tím, že důvodů, proč k takové ztrátě dochází, je samozřejmě více.

Zatímco velká část úředníků se stále snaží vypořádat s uplynulým programovým obdobím, veřejnost už se dívá do období 2014-2020, ve kterém bychom měli mít k dispozici kolem 667 miliard korun. Jenže i v začínajícím období provází celý systém čerpání velké problémy. Naše země totiž stále čeká na první výzvy, do kterých by mohli žadatelé přihlašovat své projekty. Až dosud vše stálo kvůli výhradám Evropské komise ke služebnímu zákonu. Podle Veroniky Vároši z odboru komunikace MMR by ale tento problém už měl být vyřešen. „Konečné schválení předložených programů pro programové období 2014–2020 se očekává nejpozději do léta. Řídicí orgány již nyní mohou vypisovat své výzvy při dodržení základních kritérií schválených vládou České republiky loni na podzim.“ To ostatně potvrzuje i premiér Bohuslav Sobotka, který poukazuje na to, že nyní je potřeba dotáhnout do konce jednotlivé programy. „Čím rychleji začneme schvalovat výzvy, tím dříve podpoříme růst naší ekonomiky novým přílivem peněz,“ prohlásil předseda vlády.

R49 BRZDÍ CHRÁNĚNÝ KŘEČEK

Zatímco na možnost zažádat si o evropskou dotaci v období 2014-2020 si musí žadatelé ještě počkat, již naplánovaných projektů s přislíbenou dotací najdeme v zemi několik stovek. Letošní sezóna bude podle všeho výjimečná svou délkou. V podstatě už od začátku roku se na mnoha místech usilovně staví a například ministr dopravy Dan Ťok se nechal slyšet, že chce letos co nejvíc využívat i víkendy a noční práce. Letošek by prostě měl být rokem dohánění restů, které se za léta problémů u mnoha projektů nastřádaly.

Dopravy a dopravní infrastruktury se téma týká především. Například Ředitelství silnic a dálnic má v zásobníku připraveno několik desítek projektů, které EU podpořila dotací. 31 z nich by se mělo začít realizovat v tomto roce. Ne všechny jsou ale připravené k realizaci, od záměru k bagrům a dělníkům je totiž až příliš dlouhá cesta. „Pro rok 2015 máme připraveno větší množství projektů, neboť ze zkušeností víme, že ne všechny se nám kvůli průtahům ve výběrových řízeních podaří zahájit,“ uvedl generální ředitel ŘSD Jan Kroupa. Tiskový mluvčí ministerstva Tomáš Neřold poukazuje na to, že ale nejde o žádné plnění tabulek. „Chceme stavět a opravovat dopravní stavby proto, aby primárně sloužily lidem a mohla se díky nim zvýšit naše konkurenceschopnost vůči okolním státům, ne proto, abychom si odškrtli položku ´vyčerpali jsme tolik a tolik peněz z evropských fondů´.“ Přesto i on přiznává, že problémům se některé akce zřejmě nevyhnou. Nastávají totiž mnohdy už při výběrových řízeních, která vyžadují přesná pravidla a ani po jejich splnění není jisté, že nebude některá z poražených firem roky zdržovat celou stavbu, jako to bylo například v případě úseků dálnice D3.

Zatímco napadání výběrových řízení je poměrně časté a v mnoha případech je i oprávněné, nad jinými problémy velkých staveb zůstává rozum stát. V letoším plánu ŘSD je například stavba úseku rychlostní silnice R49 z Hulína do Fryštáku. V minulosti stavbu odkládal nedostatek peněz. Nyní má stavba příslib státních i evropských peněz, jenže pro změnu jí brání přítomnost chráněného křečka polního a podivně předražené studie o jeho výskytu.

PROBLEMATICKÉ VÝKUPY

Obrovským problémem, specifickým pro silniční projekty, jsou výkupy pozemků, které mohou i za dlouholetá zpoždění konkrétních akcí. Letos se rýsuje velká potíž na stavbě úseku I/11 mezi Ostravou a Opavou. Kvůli právním a administrativním sporům při získávání pozemků se rozhořel konflikt s původním majitelem. Pokud se ho nepodaří vyřešit rychle a stavba nebude dokončena v tomto roce, může to znamenat ztrátu miliardové dotace. „Určitá hrozba pozastavení stavby tady je. My bychom chtěli, aby ten provoz byl na konci léta 2015 zahájen, ale je to odvislé od majetkoprávních vypořádání,“ prohlásil nedávno náměstek ministra dopravy Kamil Rudolecký. Pokud by na tento krizový scénář došlo, musel by stavbu stát financovat ze své kasy podobně, jako se to už v minulosti několikrát stalo.

Problematické výkupy pozemků ale zdržují i další akce. Například výstavbu obchvatu Českých Budějovic nebo stavbu klíčových úseků R35 v Pardubickém kraji. V současnosti je jich na dvou trasách od křižovatky v Opatovicích směrem na Litomyšl, která bude letos dostavěna, vykoupeno kolem 60 procent. Ministerstvo dopravy ale eviduje čtyřicet žádostí o navýšení ceny výkupu. „Každá z těchto čtyřiceti žádostí, každý kdo ji podal, je potenciálním rizikem a hrozbou, že se bude konat další kauza typu paní Havránkové,“ připomíná případ nedaleké D11 poslanec a místopředseda Hospodářského výboru poslanecké sněmovny Martin Kolovratník. Pokud se výkupy podaří vyřešit, mohlo by se tak konečně v příštím roce kopnout do země. Peníze by měl poskytnout téměř s jistotou Operační program Doprava II.

A nejde jen o silnice. Kvůli výkupům se letos nezačnou stavět ani některé cyklostezky. Za všechny lze jmenovat tu mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Podle radního Pardubického kraje René Živného se termín dokončení posouvá na rok 2020. „V tomto roce končí možnost čerpání evropských dotací. Já jsem ale optimista, svazek obcí Hradubická pracuje velice intenzivně a pevně věřím, že krajská města se propojí do konce roku 2018,“ říká Živný.

PROPADNE DOTACE NA VÝZKUMNÝ PARK?

Problémy provázejí některé projekty i mimo dopravu. Mezi ty nejakutnější patří nepochybně zpoždění stavby výzkumného parku v Milovicích na Nymbursku, který má poskytnout zázemí pro komerční a výzkumné aktivity a prostor pro spolupráci mezi soukromým a vědeckým sektorem. Na stavbu získala obecně prospěšná společnost VTP AT Milovice z evropských fondů 400 milionů korun. V současnosti ale projekt stojí. „Už řadu měsíců tam nepracují, já jsem převzal starostování někdy v listopadu a v té době se zrovna nějak pozastavila činnost,“ říká milovický starosta Milan Poura. Jedním z možných důvodů je prý nález kontaminované zeminy v místě stavby, místní ale spekulují o finančních problémech. Času na dokončení stavby přitom už moc není. Dotace je totiž podmíněna kolaudací stavby do konce června.

Dotace nejsou samozřejmě jen o velkých stamilionových projektech. Velké problémy mohou mít i menší akce, které často realizují na svém území obce. Jde o výstaby kanalizací a čistíren odpadních vod, rekonstrukce škol a školek nebo revitalizace částí obcí a zavádění protipovodňových opatření. Problémy, které se u těchto akcí vyskytují, se různí. A mnohdy přijdou jako rána z čistého nebe. Například Hazlov u Chebu získal před časem dotaci na stavbu tělocvičny. Jenže během prací se přišlo na to, že stavba není správně navržená a že hrozí její zřícení. Pokud se nepodaří vše vyřešit v co nejbližší době, bude muset obec vrátit 2,5 milionu korun, které na projekt poskytl ROP Severozápad. Obec Horažďovice v Plzeňském kraji zase marně bojuje o rekonstrukci Mírového náměstí, v Pardubicích má na jaře finišovat problematická rekonstrukce sokolovny, jejíž investor přišel o část dotace a v Mariánských Lázních musí kvůli neúspěšnému projektu revitalizace kasáren Hamrníky vracet dotaci celou. Letos mělo přitom v místech zbouraných budov růst nové zázemí. Dělníky a bagry však na území tohoto brownfieldu s velkou pravděpodobností neuvidíme.

Filip Appl

 

Slovensko nie je terčom

Útok islamských radikálov v Paríži znova rozprúdil debaty o teroristickej hrozbe. Podľa experta sa Slovensko nemusí obávať, no upozorňuje na možný zásah neorganizovaných jedincov.

Vyčíňanie teroristov v Paríži začiatkom roka si vyžiadalo sedemnásť obetí. Následne sa pozornosť sveta sústredila do Belgicka, kde polícia zastrelila dvoch teroristov a jedného zatkla. Množstvo ďalších podozrivých bolo zadržaných po celej Európe.

Medzinárodne hľadaný terorista bol zatknutý aj na slovensko-ukrajinskej hranici. Hamzat Sh. cestoval zo Slovenska na Ukrajinu. V roku 2007 naňho vydalo Rusko zatykač pre podozrenie zo spáchania teroristického činu. „V ďalšom postupe budú realizované kroky k uskutočneniu zrejme extradičného konania,“ ozrejmil ďalší osud Hamzata Sh. v tlačovej správe Martin Wäldl z oddelenia komunikácie a prevencie policajného prezídia.

VEĽKÝ ÚTOK NEHROZÍ

Podľa českého bezpečnostného poradca Andora Šándora, generála v zálohe, sa Slovensko nemusí obávať teroristických útokov. „Nemyslím, si že Slovensko je štátom, ktorý by sa mal cítiť nejaký ohrozený pokiaľ ide o teroristické útoky na základe náboženského presvedčenia. Dokonca si neuvedomujem, že by Slovensko malo obdobnú silne proizraelskú politiku ako Česká republika,“ tvrdí Šándor. Dodáva však, že sa to časom môže zmeniť. Napríklad prijímaním utečencov zo Sýrie, v ktorej už vyše troch rokov zúri občianska vojna medzi vládnymi jednotkami Baššára Asada a povstalcami. Verifikácia sýrskych utečencov a ich pozadia je veľmi obtiažna, a tak je možné, že na územie krajiny, a tým pádom aj celej Únie, vpustíme osoby, ktoré môžu byť problémové. „Asad vám ťažko povie, či sú to ľudia dobrí alebo zlí, nehľadiac na to, že ide o ľudí, ktorí utiekli z územia, proti ktorým bojoval,“ vysvetľuje Šándor.

Prijímanie utečencov, medzi ktorými teoreticky môžu byť potenciálne nebezpeční jedinci, predstavuje jednu hrozbu. Tou ďalšou je trend, ktorý sa predovšetkým týka vyspelých štátov západnej Európy, no nevyhol sa ani Slovensku. Ide o odchod stoviek až tisícov, radikalizovaných moslimov zo Západu do Sýrie a Iraku, kde sa buď zapájajú do občianskej vojny proti Asadovmu režimu, alebo do ťaženia Islamského štátu. Západ sa obáva, že by títo ľudia s občianstvom členských krajín EÚ, mohli získať od džihádistov výcvik s cieľom spáchať teroristické útoky po návrate do svojej vlasti.

Slovenská informačná služba (SIS) upozorňuje, že sa táto hrozba týka aj Slovenska. „Existujú indície, že Slovensko opustilo v poslednom období niekoľko ľudí, u ktorých je podozrenie, že sa mohli zapojiť do radikálnych prejavov v týchto oblastiach (rizikové regióny – pozn. red.),“ tvrdí hovorca SIS Branislav Zvara. „Číslo, vyjadrujúce počet takýchto ľudí, je zatiaľ jednociferné, čo je výrazne pod priemerom krajín EÚ,“ dodáva.

Toto číslo zrejme vyplýva z faktu, že komunita moslimov na Slovensku je relatívne malá, má zhruba päťtisíc členov. V krajine pod Tatrami nie je islam registrovaným náboženstvom, na jeho uznanie je potrebných aspoň 20-tisíc podpisov. Na Slovensku doposiaľ nestojí ani jedna mešita, veriaci sa modlia v provizórnych modlitebniach v prenajatých priestoroch vo väčších mestách.

Podľa Zavaru hodnotí SIS moslimskú komunitu na území Slovenska „na základe doterajšieho správania ako umiernenú, bez radikálnych prejavov.“

OSAMELÝ VLK

Šándor aj SIS však upozorňujú na tzv. „osamelých vlkov“. Ide o jedincov, ktorí nie sú organizovaní a ich úder je len ťažko predvídateľný. SIS do tejto skupiny radí aj „samoradikalizovaných fanatikov alebo džihádistických navrátilcov“ z rizikových regiónov. Martin Wäldl nám povedal, že slovenská polícia takýchto jedincov už dlhodobo monitoruje.

Útoky osamelých vlkov sú vo svete čoraz častejšie. V máji minulého roka zastrelil fanatik štyroch ľudí v židovskom múzeu v Bruseli. Na jeseň v kanadskom Quebecu mladý muž autom cielene zrazil dvoch vojakov, z toho jeden zomrel. V tom istom mesiaci zastrelil ďalší osamelý vlk kanadského vojaka pred parlamentom v Ottawe, následne ho bezpečnostné jednotky zneškodnili v budove parlamentu. Posledný známy incident sa odohral v polovici decembra, keď islamský radikál zajal desiatky rukojemníkov v kaviarni v centre Sydney. Dráma sa skončila po šestnástich hodinách zabitím útočníka a dvoch rukojemníkov v prestrelke s políciou.

Vražedný útok osamelého vlka už Slovensko zažilo. Neslávne známy prípad streľby v bratislavskej mestskej časti Devínska Nová Ves v roku 2010 však nebol politicky ani náboženský motivovaným činom. Strelec Ľubomír Harman si krvavo vyriadil účty so svojimi susedmi, ktorí podľa niektorých médií boli rómskeho pôvodu a konfliktnej povahy, podľa iných zasa bezproblémoví občania bielej pleti.

Harman v osudný deň zastrelil päť ľudí v byte inkriminovanej rodiny, ďalšieho člena zabil pri vchode do bytovky. Následne postával pri budove a strieľal po všetkom, čo sa na ulici pohlo. Pálil aj do okien a balkónov v protiľahlom dome, pričom zabil jednu ženu a ďalších 15 ľudí zranil. Ozbrojený bol samopalom v legálnej držbe s množstvom zásobníkov. Harman napokon spáchal samovraždu po tom, čo ho príslušník špeciálnej jednotky zasiahol do hrude.

Aj keď v tomto prípade išlo skôr o riešenie susedských sporov, Harmanovo jednanie sa dá označiť ako útok osamelého vlka – útočník viedol tichý a nenápadný život, nebol nijako organizovaný, konal sám, v streľbe a ovládaní svojej zbrane mal značné skúsenosti, nakoľko bol už dlhšie členom streleckého klubu.

Podľa Šándora sa medzi Harmanovým prípadom a terorizmom politického či náboženského presvedčenia znamienko rovnosti nedá umiestniť. Šándor sa ale domnieva, že aj tak sa dá prípad klasifikovať ako istá forma teroristického útoku.

NEÚSPEŠNÝ TERORISTA

Dosiaľ jediným Slovákom odsúdeným za terorizmus je Ladislav K. z Košíc. Dvadsaťpäť rokov za mrežami si odsedí za zostrojenie a detonovanie podomácky vyrobenej bomby, ktorú odpálil v odpadkovom koši pred prevádzkou rýchleho občerstvenia. Pri útoku nikto neprišiel o život a ani nebol zranený. Hmotné škody na budove prevádzky boli vyčíslené na takmer dvetisíc eur. Terorista si zároveň odpykáva trest aj za iné zločiny – zostrojenie ďalších bômb, ktoré mali detonovať po otvorení kníh, ktoré poštou doručil svojim obetiam. Tie ešte predtým vydieral a vyhrážal sa im zabitím. Motívom páchateľa bolo utratenia jeho psíka miestnym veterinárom, ktorý bol aj spolu so svojou rodinou hlavným cieľom teroristu.

ČASY SA MENIA

Nie príliš viditeľná angažovanosť vo vojnách USA a NATO v Afganistane, Iraku či v aktuálnom ťažení proti Islamskému štátu zrejme nahráva krajine byť mimo záujmu teroristov. Prvý a zatiaľ posledný krát bolo Slovensko spomínané vo videách radikálov v spojitosti so s útokom na vojenskú základňu v Afganistane, na ktorej pôsobili slovenskí vojaci. Jeden z nich zahynul, ďalší šiesti boli ranení.

Šándor však zdôrazňuje, že zatiaľ nie je dôvod na paniku. „Nemyslím si, že atraktivita Slovenska je príliš veľká. Ale veci sa vyvíjajú s časom. (...) Nikdy neviete, čo sa môže stať.“

Ivan Belko

Andrej Kiska rozdelil rodinám v núdzi svoj septembrový plat

Prezident Andrej Kiska rozdelil svoj čistý príjem ďalším desiatim rodinám, ktoré sa ocitli v núdzi. Každá z nich dostala zo septembrového platu prezidenta 525,1 eur.

Andrej Kiska vybral adresátov pomoci na základe návrhov neziskových organizácií, ktoré sa dlhodobo venujú ľuďom v núdzi – Plamienok, Úsmev ako dar, Liga proti rakovine, Dobrý anjel a Organizácia muskulárnych dystrofikov v SR. Takýto postup pri výbere adresátov pomoci uplatňuje prezident každý mesiac, pričom pomoc od neho dostávajú rodiny priamo.

Príspevok od prezidenta dostala žena, ktorá má v dôsledku ochorenia mitochondriálna myopatia vážne problémy s pohybom, je odkázaná na pomoc inej osoby, vonku na používanie mechanického vozíka. Má tri deti, z toho dve tiež s ťažkým zdravotným postihnutím. Manžel a otec detís nimi nežije, bývajú v staršom rodinnom dome. Rozpočet rodiny je veľmi obmedzený.

Prezident podporil aj mladého muža s vrodeným svalovým ochorením – myopatiou. Žije v spoločnej domácnosti s rodičmi, matka však tiež vyžaduje pomoc, otec je na starobnom dôchodku. Mladý muž síce chodí, ale z dôvodu ochorenia nemôže zvládať manuálne práce. Vyštudoval obchodnú školu pre telesne postihnutých v Bratislave, ale má dlhodobé ťažkosti so zamestnaním. Jedinou možnosťou ako si udržiavať zdravotný stav je preňho kúpeľná liečba, s ňou sú však spojené ďalšie výdavky.

Adresátom pomoci od prezidenta je tiež mladý muž, ktorého vo veku 19 rokov matka vyhodila z domu. Podarilo sa mu upraviť si na bývanie chatu v chatkovej osade, obydlie však nemá elektrinu a vodu musí dovážať. Po šiestich rokoch tu prichýlil aj svoju súčasnú partnerku – slobodnú mamičku s dieťaťom, narodila sa im aj spoločná dcérka. Tvoria spolu funkčnú rodinu. Muž pracuje v neziskovej organizácii a v rámci svojich možností sa snaží pomáhať aj ďalším obyvateľom chatovej osady, ktorí žijú v sociálne zložitých podmienkach.

Príspevok od prezidenta dostala 32 ročná matka siedmich detí, ktorej čoskoro pribudne ôsme. V súčasnosti žije spolu s deťmi v Zariadení núdzového bývania. Na výchovu jemomentálne sama. S otcom detí bývala dlho v Mestskej ubytovni, jeho žiarlivosť a následné konflikty však spôsobili, že sa dostal do väzby. Žena sa snaží byť starostlivou a zodpovednou matkou a robí všetko pre to, aby sa jej deti nedostali do detského domova.

Prezident podporil tiež rodinu s troma deťmi, z ktorých jedno je nepočujúce. Otec prešiel veľmi závažným ochorením a rodina je v ťažkej finančnej situácii. Nepočujúce dieťa potrebuje na zmiernenie hendikepu zákrok v Českej republike, čo je finančne nákladné.

Príspevok od prezidenta dostal aj mladý športovec, reprezentant, ktorý ostal po ťažkom úraze pripútaný na invalidný vozík. Jeho pohybové schopnosti majú nádej na zlepšenie ak absolvuje špeciálne cvičenia. Ich náklady sú však veľmi vysoké.

Ďalšími adresátmi prezidentovej pomoci sú manželia, ktorých mladšia dcérka má závažné ochorenie - cystickú fibrózu,kde liečenie je finančne veľmi nákladné, a tiež aj rozvedená matka starajúca sa sama o šesťročného syna s onkologickým ochorením.

Onkologickú diagnózu má aj rozvedená žena žijúca sama s dvoma synmi vo veku 13 a 24 rokov. Starší syn je momentálne nezamestnaný a tak čistý príjem rodiny zložený len z invalidného dôchodku ženy, výživného a rodinných prídavkov je veľmi nízky.

Príspevok od prezidenta dostal tiež muž s onkologickou diagnózou žijúci spolu s manželkou zo starobného dôchodku.

Zdroj: Kancelária prezidenta Slovenskej republiky

Aktuální číslo

Žádné obrázky

Inzerce v Evropských novinách

Spolupracujte s námi a inzerujte v tištěném i webovém vydání.

Více info zde.

sus gumy 591x437

Rozhovory

stating

Evropské instituce

  • Evropský účetní dvůr

    Zatímco v minulých číslech Evropských novin jsme se zaměřili hned na dvě významné soudní instituce, tentokrát se v naší pravidelné rubrice podíváme do světa financí. V našem hledáčku je totiž...

    Číst dál...