Evropské horizonty Zdeňka Velíška

Mezi nepochopením a nechutí

(Evropské noviny - 10/2015) Slyšeli jsme v posledních týdnech, že „Evropská komise zatím ničeho nedosáhla“ nebo že „má nulovou úspěšnost“ ve zvládání masové imigrace. Její trvání znepokojuje Evropskou unii jako celek i jednotlivé členské vlády, kteréUnii „vložily do rukou osud svých národů“ a nyní očekávaly..., bohužel, každý něco jiného: Některé jen koordinaci při zvládání přílivu běženců na celém teritoriu Unie či schegenského prostoru; jiné rovnou zastavení statisícových proudů ilegálních migrantů ještě dřív, než vstoupí na evropskou půdu či do evropských vod, a obehnání Evropy neprostupnou hranicí; vstřícnější vlády pak očekávaly od „Bruselu“ zorganizování a provádění registrace uprchlíků před jejich vpuštěním do svých zemí, a nejraději na vnější evropské hranici, a připouštěly rozmístění (relokaci) běženců, ovšem jen pod podmínkou vlastního dobrovolného souhlasu, a jen těch běženců, kteří už budou registrováni jako oprávnění uchazeči o azy...

Číst dál ...

Pohled na krizi odjinud než zevnitř

(Evropské noviny - 9/2015) Než se tahle úvaha dostane ke čtenářům Evropských novin, odehrají se v Bruselu dvě klíčová zasedání. Jedno ministerské o tom, jak rozmístit v členských státech EU uprchlíky, kteří už uvnitř jejího prostoru bloudí od hranice k hranici; druhé v Bruselu, kde budou šéfové vlád hledat řešení pro ostatní aspekty migrantské krize, která nepomine tím, že se rozhodne o rozmístění těch prvních 160 tisíc. Jediný zorný úhel, z kterého je možné pohlédnout na Evropu, než se sama na sebe podívá v Bruselu, je v této chvíli zvenčí. Zkusím to nejdřív ze samotné hranice Evropy, očima ředitele Frontexu, Francouze Fabrice Leggeriho. Nezasvěcenci Frontexu vyčítají, že není schopen zajistit neprodyšnost hranic Evropské unie ani na moři před Lampedusou, natožpak na balkánské cestě. Tu ovšem v současnosti využívají běženci se skutečným právem na azyl, neboť prchají před nebezpečím smrti či dokonce vyhlazení (v případě jinověrců). Postavit právě jim do cesty nepropustnou hranic...

Číst dál ...

Horký podzim pro evropské lídry, a nejen pro ně!

(Evropské noviny - 8/2015) Když jsem si před několika dny četl výčet témat, o kterých právě jednal v Praze s českými politickými špičkami francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius, měl jsem pocit, že mám před očima seznam diplomatické agendy Evropské unie pro příští pololetí. Přičemž z celého pololetí zbývají už jen čtyři poslední měsíce roku. Je to málo na všechny ty rébusy současnosti! A to přitom v řadě členských zemí EU netrvaly politické prázdniny ani pár týdnů, natož celé dva měsíce. Léto vyplnily starosti s jedním z té řady akutních problémů, které čekají na zářijový restart evropské diplomacie. Vládní garnitury řady členských zemí EU byly nuceny zabývat se prudkým nárustem ilegální imigrace hned, bez čekání na evropský konsensus. V některých případech však je k tomu nutila spíš vyhrocená situace ve veřejném mínění, než vlastní problémy s uprchlíky. A nešlo při tom jen o vlády států, které tvoří vnější hranici EU. Tu zdolal příval běženců bohužel ...

Číst dál ...

Je čas uznat váhu evropské identity

(Evropské noviny - 7/2015) Ve chvíli, kdy píšu červencový článek pro Evropské noviny, tedy v pondělí 13. 7. večer, stále ještě není v Bruselu, v Aténách a v metropolích EU rozhodnuto o tom, zda eurozóna zůstane do budoucna úplná, tedy devatenáctičlenná, a zda Evropská unie nebude poprvé ve své historii čelit situaci, kdy se její šedesátiletá historie zastaví ve svém trvalém, i když zdlouhavém a někdy dramatickém postupu vpřed, a učiní možná svůj první krok vzad. Právě proto mi připadá, že prožíváme - my všichni v Evropě - mnohem významnější okamžik, než jak ho jsou ochotni (a možná schopni) vidět politici některých členských zemí EU, i té naší. A přidělává mi vrásky fakt, že se s nimi veřejné mínění s úlevou ztotožňuje, když řecký problém interpretují jen jako řecký a ne jako evropský.

Chápu, i když s politováním, že lidé, kteří nepatří ke generacím dlouhodobých pamětníků, nebo prostě jen zápasí s podmínkami, v nichž prožívají vlastní život, nevnímají...

Číst dál ...

O souvislostech evropských problémů a o soudržnosti

(Evropské noviny - 6/2015) Zdá se, že Evropa je schopna vidět své problémy jen odděleně, každý zvlášť. Zvlášť ilegální imigraci, zvlášť řecký dluh, zvlášť posilování a sjednocování nacionalistických a antievropských proudů uvnitř států EU a v Evropském parlamentu. A úplně zvlášt a izolovaně od těchto současných zápasů, vidí svůj zápas na "východní frontě", kde od osudu Ukrajiny už dnes téměř nelze oddělit osud celé východní Evropy, tedy i té její části, která si už zvykla považovat svou integraci do Evropy za životní jistotu. I tuto frontu vidíme jako jeden sice velký, ale samostatný, izolovaný problém, nesouvisející s těmi dříve vyjmenovanými.

Ale všechny ty fronty, na kterých dnes EU bojuje o svou identitu, o svou budoucí podobu a dokonce i o zachování té současné, dosažené po desetiletích historických zápasů, mě osobně splývají v jedno bojiště, na kterém by měli obránci evropské myšlenky uplatňovat jednu komplexní strategii. Bohužel nevidím na evropském obzoru ...

Číst dál ...

O co vždycky šlo a pořád ještě jde nejvíc

(Evropské noviny - 5/2015) Kdykoli vyslovím před mikrofonem nebo před kamerou slova prostor stability a míru, a kdykoli ta slova napíšu do těch dvou tří tištěných médií, s nimiž spolupracuji, říkám si smutně pro sebe, že většina mých diváků, posluchačů či čtenářů to bude chápat jako pusté a prázdné klišé. Přesto budu dál svěřepě tvrdit, že to je od počátku evropského sjednocování hlavní zahraničněpolitická idea státníků, kteří už v druhé či třetí generaci usilují o spojení evropských národů do celku, který by měl nejen společný zájem na prosperitě účastnických zemí, ale také vyšší zájem politický, spočívající ve vytváření záruk stability a míru na kontinentu, z něhož vzešly během jednoho století dvě globální válečné pohromy. Ostatně i společné ekonomické zájmy jsou jednou z těch záruk. Čtvrtstoletí, které uplynulo od pádu železné opony dokázalo, že státy postupně vstupující do evropské struktury se čím dál víc vzdalovaly riziku vzájemného ozbrojeného ...

Číst dál ...

Kdo má dilema? Moskva nebo Západ?

(Evropské noviny - 4/2015) Větší dilema má rozhodně západ. Proč? Protože tam heslo víc hlav víc rozumů znamená vždy především víc rozdílných názorů, a ne víc argumentů k hledání společného názoru. A to hraje nesporně negativní roli v otázkách týkajících se Ukrajiny a Ruska. Putin je osamělý hráč. Sám rozhoduje, sám nese odpovědnost. Vím, že je to schématický výrok, ale tohle schéma v zásadě vystihuje realitu systému, který Kremlu umožňuje dosahovat rychlých státnických rozhodnutí. Ostatně "víc hlav víc rozumů" je také jen schéma teoretických výhod a praktických nevýhod systému, který v západních demokraciích determinuje rozhodování o otázkách války a míru, nebo - jednodušeji - o otázkách bezpečnosti. Za schématem je nepřehledná změť národních či stranických stanovisek. Dilema společného stanoviska a jednotného rozhodnutí vystupuje ale nekompromisně do popředí tehdy, kdy změť stanovisek a odklad rozhodnutí poskytuje druhé straně příležitost k uplatnění jiného schématu: Ro...

Číst dál ...

Aktuální číslo

Inzerce v Evropských novinách

Spolupracujte s námi a inzerujte v tištěném i webovém vydání.

Více info zde.

Rozhovory

banner

Evropské instituce

  • Evropský účetní dvůr

    Zatímco v minulých číslech Evropských novin jsme se zaměřili hned na dvě významné soudní instituce, tentokrát se v naší pravidelné rubrice podíváme do světa financí. V našem hledáčku je totiž...

    Číst dál...