Zvládá Evropa, její představitelé a státníci současnou uprchlickou krizi? Kde případně vidíte chyby?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 12:02

(Evropské noviny - 9/2015) Vývoj okolo migrační krize naplno ukazuje bezradnost Komise i lídrů velkých evropských zemí. Částečně je vina i na současné smluvní úpravě procesů rozhodování a fungování uvnitř evropských institucí, která je příliš složitá a těžkopádná a proto velmi špatně a pomalu reaguje na sebevětší krizi. Ne-akceschopnost, na kterou již delší dobu upozorňuji, ohrožuje svobody a práva, které jsme ještě několik měsíců zpátky mylně považovali za zcela nedotknutelné. Místo komplexního řešení problému, v Komisi jen navrhují nesmyslné přerozdělování migrantů. Německo zcela nepochopitelně nejdříve k sobě migranty pozvalo, aby poté před nimi zavřelo hranice. Rakousko, Slovensko, Chorvatsko, Slovinsko i Česká republika byly tímto zataženy do problému, který prohloubilo samo Německo. Je zcela skandální, že uzavření hranic Německu posvětila i Evropská komise. Celé to působí dojmem, že šlo jen o cynický způsob vydírání středoevropských států, aby přistoupily na systém kvót. EU by měla urychleně reagovat navržením systému efektivní kontroly vnější hranice, vytvořit pro migranty na této hranici, dostatečný počet check pointů a v zemích sousedících s EU vytvořit tzv. hot spoty, kde by byl nárok případných azylantů přezkoumáván ještě před jejich vstupem na půdu EU. Vzhledem ke složitosti a vnější hranice EU, kterou z velké části tvoří moře, ostrovy a velmi členitá a dlouhá pevninská část, nelze zatím očekávat zajištění její plné nepropustnosti. Proto by dalším krokem EU, mělo být také výrazné navýšení prostředků, které plynou přímo do uprchlických táborů, které se nacházejí v blízkosti ohnisek konfliktů a nepokojů, ze kterých migranti pochází, jako jsou tábory v Turecku, Jordánsku Libanonu atd. Prostředky, které dnes EU vynakládá v těchto místech, jsou až směšně nízké. Jen pokud se rapidně zlepší život lidí v těchto táborech, docílíme toho, že proud lidí z těchto oblastí trochu poleví a sníží se tlak na vnější hranici. Osobně podporuji a velice vítám návrh české vlády, jež chce přednést Visegradské 4, že by toto seskupení mohlo vytvořit a zorganizovat vlastní utečenecký tábor, myslím si, že toto je daleko efektivnější cesta a řešení než systém nedomyšlených kvót.

Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu

Jak se díváte na cestu prezidenta Miloše Zemana na oslavy konce 2. světové války do Moskvy? Změnilo nějak váš názor to, že se prezident nezúčastní vojenské přehlídky?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 11:32

(Evropské noviny - 4/2015) I když se domnívám, že Rusko má k demokracii tak daleko jako Ukrajina, cestu prezidenta Zemana k uctění památky obětí druhé světové války zcela schvaluji. Postoj, který sdílím, snad nejlépe vyjádřila spisovatelka Lenka Procházková, když ve svém proslovu bojkotovaném médii řekla, že mrtvým a umučeným je dočista jedno, vedle koho stojí Miloš Zeman na tribuně. Nedovedu si představit, že by Miloš Zeman využil své návštěvy v Moskvě k tomu, aby vybízel prezidenta Putina k tvrdšímu postupu vůči Ukrajině či k obsazení zemí střední Evropy. Může však posílit své postavení potenciálního prostředníka, protože dříve nebo později stejně dojde k jednání o urovnání celého konfliktu, byť si to možná někteří z té či oné strany nepřejí. I když jsem celoživotně orientován na Paříž, nikoliv na Moskvu, považuji bojkot oslav konce druhé světové války za skandální a za výraz naprosté ztráty historické paměti.

Jan Keller, poslanec Evropského parlamentu

Prezident Miloš Zeman poletí do Moskvy na oslavy připomenutí konce jedné z nejtragičtějších etap historie. Nesmíme nikdy zapomenout, že tehdejší sovětská armáda měla zásadní podíl na osvobození naší země od okupace nacisty. Odmítnutí účasti by byla hluboká urážka všech, kteří se na něm podíleli. Úctu k hrdinům a obětem války by neměly zastínit sympatie, či nesympatie k představitelům Ruska, USA, Anglie, Velké Británie, Francie…
Když se delegace českých politiků loni zúčastnila oslav vylodění spojenců v Normandii, setkala se tam se zástupci států, kteří v době ještě nedávné vesele podporovaly země s autoritáři či diktátory v čele. Se zástupci států, které se podílely na krveprolití v Afghánistánu, v Iráku a dalších zemích. Šlo o oslavy vylodění, projev úcty k padlým i přeživším hrdinům, nikoliv k současným vládcům.
To, že se pan prezident nezúčastní přehlídky, můj názor ovlivnit nemůže. Ustoupil tlaku kritiků cesty, aby se alespoň mohl poklonit 20 milionům sovětských občanů, kteří za války zahynuli, včetně těch, kteří padli při osvobozování Československa. Nerozumím lidem, kterým to vadí, i když se naštěstí jedná jen o několik hlasitějších pravicových politiků. Nesoudnost a zloba, které z nich čiší, jsou ostudou ve vztahu k těm, kteří v této hrozivé válce ztratili své drahé, i těm, kteří se snažili pomoci k osvobození naší vlasti.

Kateřina Konečná, Poslankyně Evropského parlamentu

Myslím, že je od prezidenta rozumné za daných okolností se vojenské přehlídky ruské armády nezúčastnit.

Petr Mach, poslanec Evropského parlamentu

Fakt, že se pan prezident neúčastní demonstrace ruské vojenské síly v době, kdy maskovaná ruská vojska útočí na územní celistvost Ukrajiny, mne příjemně překvapil.  Jeho účast na přehlídce ruských zbraní byl vyloženě nevhodný krok a jsem rád, že ho uvážil a zrušil. Sedět na tribuně s nejrůznějšími diktátory a spojenci Vladimíra Putina není diplomaticky vhodný signál o směřování naší země. Vážím si jeho kroku a jsem za něj rád.

Pavel Svoboda, poslanec Evropského parlamentu

Jaký máte názor na slova prezidenta ČR Zemana o nutnosti zakročit proti terorismu silou jinak hrozí superholocaust?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 11:28

(Evropské noviny - 2/2015) Tři ze čtyř zemí Visegrádu jsou přímými sousedy Rakouska a Polsko je jako soused vnímáno rovněž. Dlouhé roky Rakousko pěstovalo vztahy se zeměmi Visegrádské čtyřky v rámci regionálního partnerství, do kterého náleželo i Slovinsko. Země Visegrádské skupiny jsou s Českou republikou na čele nejdůležitějšími hospodářskými partnery ve střední Evropě a společně za Německem naším druhým nejdůležitějším exportním trhem.

Jizva v infrastruktuře, kterou ve střední Evropě zanechala železná opona, ještě dlouho nebude zacelena. Jaký to anachronismus, že v dnešní době vlakem z Vídně do Prahy jezdíme ještě téměř stejně dlouho jako před sto lety a že mezi Rakouskem a Českou republikou neexistuje žádné dálniční spojení. A kde ještě můžeme a musíme hranice mezi námi skutečně odbourávat, to jsou energetické sítě, vzdělávání, výzkum, výměna mládeže, společná podpora turismu atd.

K tomu se musíme opět naučit, že ne vše, co v Evropě překračuje hranice, je záležitostí institucí v Bruselu. Velký díl úkolů musíme vzít do vlastních rukou sami jako sousedé a v přímé spolupráci. Země Visegrádské skupiny toto poznaly a jsou proto pro nás nesmírně důležitými partnery.

Ferdinand Trauttmansdorff, rakouský velvyslanec v České republice

Proti terorismu je potřeba nasadit veškeré prostředky, ovšem musí se jedat o komplexní strategii, která se neobejde bez spolupráce se všemi zeměmi a musí začít u příčin, proč se vůbec lidé chtějí stát součástí extremistických a teroristických skupin. Terorismu se lze účinně bránit pouze tak, že budeme schopni podchytit jej již v začátcích, resp. zamezit růstu počtu členů a aktivit extremistických organizací, nikoliv pouze likvidovat následky. Pouhou tvrdou silou možná budeme úspěšní jednorázově, ale pokud zničíme jednu organizaci, podnítí to vznik jiné a ještě krutější. Je nepopíratelným faktem, že hrozbu terorismu, radikálního islámu a nebezpečí ze strany Islámského státu nelze podceňovat a je zde naprosto zřejmá potřeba akce, která by vedla k řešení současné situace na Blízkém východě. Ovšem tyto akce zaměřené proti islamistům musí v prvé řadě vycházet ze strany muslimských a arabských států, bez jejich přímého zapojení nebudou jakékoliv vojenské intervence dostatečně efektivní a nepovedou k vytvoření dlouhodobě bezpečnostně stabilní situace v regionu. Země Blízkého východu musí být těmi primárními hybateli změn v regionu, oni musí být těmi, kteří budou chtít dokázat, že obraz islámu, který islámští fundamentalisté svými činy vytvářejí, není pravým islámem. Samozřejmě, že Evropa by měla být součástí těchto řešení a poskytovat tomuto těžkému boji podporu, ale zároveň by se evropské státy měly primárně zaměřit na ochranu svého vlastního území. Podnikat mezinárodní vojenské tažení vedené západními státy na takzvaný Islámský stát nepovažuji za řešení, které může odstranit kořeny terorismu v muslimských zemích.

Miroslav Poche, poslanec Evropského parlamentu

Od prezidenta Zemana jsme na silná mediální vyjádření zvyklí. Ve skutečnosti již vznikla poměrně silná koalice států, která s terorismem a hlavně Islámským státem bojuje. Česká republika by se měla především soustředit na pomoc státům, které na svém území momentálně hostí několik miliónů uprchlíků, což pro ně představuje neskutečnou zátěž. Symbolická gesta jako vyhlašování boje nebo nabízení ttrvalého pobytu několika rodinám mají jen velmi malý reálný význam.

Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu

S citovanými slovami prezidenta Zemana súhlasím. Je síce pravdou, že v niektorých situáciach, keď ide o záchranu ľudských životov, si viem predstaviť rokovanie aj s teroristami. Ale keď vidíme barbarské vyčínanie príslušníkov islamského štátu (ISIS), k tomu sa možno postaviť jedine silou. Nijaké iné možnosti či diplomatické rokovania tu nevidím. Navyše je dôležité, aby sa na vytvorení takejto účinnej sily dokázali dohodnúť všetky štáty, lebo to je jediná možnosť, ako teroristov zastaviť.

Súhlasím aj s druhou časťou jeho vyhlásenia, aj keď termín „superholokaust“ nie je ešte definovaný. Ale súhlasím s tým, že ak sa nedokážeme účinne postaviť proti tomu, čo predvádza islamský štát (barbarské popravy, vyháňanie ľudí z domovov, neľútostné teroristické útoky s cieľom zabíjania nevinných kdekoľvek na svete), tak sa dostaneme do situácie, v ktorej budeme žiť v strachu a obavách, kedy to niekoho z nás postihne. A navyše, bez účinného odporu bude agresivita islamského štátu stúpať. Takže jediná možnosť je – zastaviť ich silou. Čím skôr, tým lepšie.

Eduard Kukan, poslanec Evropského parlamentu

Je jasné, že teroristé nedají na pokojnou domluvu a na dobré slovo. V tom má prezident Zeman pravdu. Na rozdíl od něho v tom ovšem vidím i problémy: Teror teroristů byl z velké části vyprovokován způsobem, jakým jsme používali a používáme hrubou sílu proti zemím, ve kterých žijí. Když vám americký dron pozabíjí polovinu rodiny, asi si v tom momentu neuvědomíte hloubku euroamerických hodnot, které za náletem stály. Je potom problematické řešit vzedmutou vlnu agresivity dalšími a dalšími nálety. Zemanovy výzvy bombardovat teroristy tak dlouho, dokud se z nich nestanou pacifické, proto nevidím jako příliš reálné. Také by nám na této cestě mohly pochybět drony. S tím souvisí další věc: jak jsme vlastně povznesli země, ze kterých se teroristé rekrutují? Diktátroské režimy v nich jsme neodstranili proto, že odporují našim hodnotám (na to jsme se s nimi příliš dlouho přátelili), nýbrž proto, že se chceme dostat k jejich zásobám strategických surovin.

Nevylučuji, že takový postup je v souladu s našimi proamerickými hodnotami. Jenom mi není jasné, proč by měl v dotčených zemích vyvolávat spíše nadšenou odezvu než další a další vlny terorismu. Rady Miloše Zemana v souvislosti s terorismem proto nevidím jako řešení problému, ale spíše jako jeho součást.

Jan Keller, poslanec Evropského parlamentu

Je potrebné uvedomiť si, že za našu budúcnosť nesieme spoluzodpovednosť všetci - no zodpovednosť ústavných činiteľov je pochopiteľne oveľa vyššia. Chcem teda nabádať každého k zodpovedným krokom a aj výrokom, nepremyslené silácke výroky nenapomáhajú skutočnému riešeniu vážnych problémov.  

Osobne totiž mám vážne pochybnosti o tom, či všetky vážne problémy sveta sa dajú riešiť výhradne silou. Terorizmus je bezpochybne veľmi nebezpečnou a aktuálnou výzvou pre celý demokratický svet, no čeliť takejto výzve môžeme podľa môjho názoru jedine účinnou medzinárodnou spoluprácou a kombinovaním rôznych prostriedkov riešenia a odstránenia tohto problému - alebo aspoň zníženia jeho aktuálnosti a četnosti. Podľa mňa je treba sa venovať tejto problematike komplexne, treba sa venovať príčinám vzniku tohto fenoménu, prostrediu, v ktorom pôsobí, pozadiu, ktoré ho živí a aj kanálom, ktoré zabezpečujú jeho financovanie a metodám a argumentom, ktoré napomáhajú jeho šíreniu. Som presvedčený o tom, že samotná váha tohto problému nás donúti k efektívnejšej medzinárodnej spolupráci, a to je dobré, lebo to je náš skutočný záujem.

Pál Csáky, poslanec Evropského parlamentu

Jaký vývoj v Řecku očekáváte po demisi vlády premiéra Tsiprase?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 12:01

(Evropské noviny - 8/2015) I když podle řecké ústavy měl lídr nejsilnější opoziční strany šanci na sestavení nové vlády do pondělního rána, už v době, kdy Alexis Tsipras svou demisi oznamoval, nebylo pravděpodobné, že uspěje. Stejnou šanci bude nyní mít i lídr třetí nejsilnější řecké strany, jedná se však spíše o formalitu. Země se tedy s největší pravděpodobností blíží k novým volbám ve druhé polovině září, ke kterým ji dovede úřednický kabinet. Současné průzkumy ukazují, že Tsipras má i nadále mezi voliči nejsilnější podporu. Ve volbách tedy pravděpodobně znovu zvítězí a potvrdí svou pozici. Po odchodu pětadvaceti krajně levicových poslanců ze Syrizy navíc nebude vystaven vnitropolitickému tlaku.

Olga Sehnalová, poslankyně Evropského parlamentu

Co se týká dohod s Řeckem a další vývoje, tak se dle mého názoru toho moc nezmění. Pokud bych byl na místě řeckého premiéra Tsiprase, došel bych si také pro nový mandát. Syriza se rozsypala jak pískový hrad a on už prostě nemá většinu. Dnes ho podporuje v parlamentu pravicová opozice. Proto jsou předčasné volby jediné možné řešení. A myslím, že horší už to, jak vyjednávat s Tsiprasem a Varufakisem, opravdu být nemůže. A i kdyby teď zvítězil ve volbách Mickey Mouse, tak budou stále stejné. A pokud příští premiér nebude držet dohody, Řecko zbankrotuje a projde si hodně těžkou dobou. Nicméně to nepředpokládám. Řecká ekonomika nicméně se začíná konečně stabilizovat a myslím, že tento rok skončí pro Řeky velmi příznivě. A přestože jedna vlaštovka jaro nedělá, jsem velký optimista. Ale vše je o Recich.

Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Demise řeckého premiéra Tsiprase a jeho vlády jsou celkem  logickým vyústěním turbulentních měsíců na domácí politické scéně, jejichž příčinou není jen mimořádně složitá ekonomická a zejména finanční situace země, nýbrž stejným dílem nezodpovědná a krátkozraká populistická politika Tsiprase a jím vedené strany. Tsipras se vinou této politiky dostal do těžko řešitelné situace. Na jedné straně země před bankrotem, na straně druhé těžko splnitelné sliby voličům. Přes veškerou kritiku je třeba konstatovat, že Tsipras pod mezinárodním tlakem sehrál pozitivní roli v nastolení reformního kurzu a dojednání potřebných dohod. To na něj zvýšilo tlak doma a vyvolalo potřebu taktizovat i ve prospěch vlastní politické budoucnosti. Země nyní nejspíš spěje k předčasným volbám, neboť je méně pravděpodobné, že by se opozici podařilo sestavit vládu. Co se týká dalšího vývoje, mnohé naznačí již předvolební kampaň. Vzedme se další populistická vlna, nebo se zúročí zkušenosti posledních měsíců? Tsipras jistě ztratil část podpory, nevíme, zda se tato přelije alespoň částečně k opozici, nebo vzejde ještě krajnější a populističtější politická formace. Každopádně vynucené reformy a dohody prošly v řeckém parlamentu většinou a nezbývá než doufat, že ta jim zajistí kontinuitu. Nad vývojem na řecké politické scéně však ještě nějaký čas bude viset otazník.

Pavel Telička, poslanec Evropského parlamentu

Je to veľmi zaujímavá situácia a nie som si istý, že ktokoľvek môže predvídať výsledok predčasných volieb. Podľa mňa kľúčové je, čo sa vlastne odohrávalo v dušiach Grékov v uplynulých mesiacoch a aké konzekvencie z toho vyvodí väčšina voličov. Tsipras realizoval veľmi chaotický politický pohyb v uplynulom období, výsledkom čoho bola vlastne kapitulácia jeho vlády a rozštiepenie jeho strany. Teoreticky je tu možnosť pre Novú demokraciu a grécku pravicu, no v tejto chvíli neviem odhadnúť, aká je úroveň ich dôveruhodnosti u voličov. Tsipras chce vyhrať aj septembrové voľby a bude argumentovať pravdepodobne tým, že on je zodpovedný revolucionár, on potlačil celú grécku situáciu až k hraniciam reálnych možností. V tejto chvíli nevylučujem ani vznik veľkej koalície po voľbách.

Pal Csáky, poslanec Evropského parlamentu

Poté, co bylo Řecko brutálním způsobem donuceno přijmout podmínky evropských mocností zejména pak tlakem Německa, je logické, že premiér Tsipras podal demisi a vyzval k předčasným volbám. Domnívám se, že sestavení vlády opozičními stranami nebude úspěšné a v Řecku se budou konat předčasné volby. Sestavení nějakého nesourodého vládního slepence bez nových voleb by nebylo dobré a to ani z demokratického pohledu na věc. Přeci jen situace se v Řecku od posledních voleb přijetím podmínek věřitelů výrazně změnila, a proto je třeba získat souhlas řecké veřejnosti.

Doufám, že se v Řecku podaří situace stabilizovat, a k tomu by volby mohly přispět. Premiér Tsipras dal Řekům naději na důstojnost i když se mu nepodařilo dosáhnout cílů na evropské úrovni. Proto je pravděpodobné, že opět získá vysokou podporu voličů.

Kateřina Končená, poslankyně Evropského parlamentu

Domnívám se, že premiér Tsipras si chce novými volbami upevnit pozici a obklopit se svými politicky blízkými spolupracovníky. Štěpení jeho politické strany mu v poslední době komplikovalo rozhodování v parlamentu a zhoršovalo vnímání strany u voličů. Očekávám, že novými volbami posílí své postavení na řecké politické scéně, zbaví se nepohodlné časti Syrizy a tím si usnadní cestu k přijímáni nezbytných zákonů a reforem.

Dita Charanzová, poslankyně Evropského parlamentu

Alexisovi Tsiprasovi sa nepodarilo dosiahnuť ciele, ani dohodu s medzinárodnými veriteľmi, ktorú si jeho strana po voľbách vytýčila, aj napriek tomu, že eurozóna schválila Grécku nový záchranný program. Navyše sa z jeho vládnej strany Syriza odtrhlo 25 poslancov, ktorí ohlásili vznik novej strany. Ak sa v najbližších dňoch nepodarí zvyšným parlamentným stranám vytvoriť vládu, tak ako nato majú podľa Gréckej ústavy nárok, budeme svedkami už tretích predčasných parlamentných volieb v Grécku za tri roky. Faktom však zostáva, že Grécko má obrovské dlhy a bude musieť dodržiavať prísne podmienky tretieho záchranného balíčka, z ktorého dostane počas troch rokov až 86 miliárd eur bez ohľadu nato, kto bude vo vláde. Program núti krajinu k zvyšovaniu daní a znižovaniu výdavkov najmä v dôchodkovom systéme, čo rezolútne odmieta veľká časť vládnych poslancov. Napriek odporu koaličných Nezávislých Grékov sa Tsiprasovej vláde podarilo presadiť požadované reformy, avšak len s pomocou opozície, čo bola dlhodobo neudržateľná situácia. Nikto dnes nevie ako dopadnú predčasné voľby, avšak Alexisovi Tsiprasovi sa podarilo udržať v krajine pomerne vysokú popularitu, aj napriek rozhodnutiam, s ktorými jeho voliči nie sú stotožnení. Ak by zvíťazil vo voľbách bude nútený hľadať nových koaličných partnerov v radoch proeurópskych stredových strán. Napriek tomu, že sa musel nakoniec podvoliť požiadávkam medzinárodných veriteľov, má reálnu šancu na udržanie kresla premiéra.

Monika Flašíková Beňová, poslankyně Evropského parlamentu

Jak po skončení „doby hájení“ hodnotíte činnost české eurokomisařky Věry Jourové?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 11:30

(Evropské noviny - 3/2015) Působení paní komisařky Jourové hodnotím velice pozitivně. I přes těžké začátky se paní komisařka chopila svého portfólia s obrovskou odhodlaností a vytrvalostí a i přes rozsáhlost oblasti, kterou se zabývá, skutečně prokázala svou schopnost se v tématech orientovat, flexibilně reagovat a dynamicky řešit závažné otázky. Musím ji a její kabinet pochválit především za jejich komunikativnost, proaktivní přístup a kooperaci. Pozitivní postoj je při této práci klíčový a komisařka Jourová od počátku své činnosti prokazuje velmi proaktivní přístup. Vzala si do svého týmu kvalitní odborníky, se kterými se velmi dobře spolupracuje. Doufám, že po dobou svého mandátu vytrvá v dobře odváděné práci.

Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Paní komisařka Jourová ani svých 100 dnů hájení nepotřebovala, mnoho jsme o její činnosti zatím neslyšeli. Každopádně je zřejmé, že do bruselského prostředí dobře zapadla a naučila se říkat to, co po ní pan Juncker a zdejší elity očekávají. Jako příklad může sloužit její obhajoba povinných kvót pro zastoupení žen, což je koncept, který dříve jako ministryně sama odmítala. Žádný takový návrh naše frakce v Evropském parlamentu samozřejmě nepodpoří; jednak to vůbec nepatří do kompetence Evropské komise  a jednak jsou opatření jako povinné kvóty dávno zastaralá a pro současný pracovní trh a potřeby žen a matek zcela nevyhovující. Naši podporu nedostane ani další z jejích plánů, totiž vznik úřadu "evropského prokurátora".

Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu

Paní komisařka Jourová má opravdu širokou oblast působnosti, která není jednoduchá ani na koordinaci s dalšími komisaři. Bude pro ni jistě velkou výzvou ve struktuře Komise prosadit vlastní stanovisko. Přes pomalejší rozjezd v Bruselu je na rozdíl od svého předchůdce Fülleho mnohem více vidět doma, což hodnotím pozitivně a svědčí to i o vstřícném PR přístupu. Z hlediska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů je mi trochu líto, že si návštěvu tohoto výboru nechala paní komisařka s poměrně velkým časovým odstupem až jako poslední ze všech výborů, zapojených do jejího slyšení. Věřím ale, že to neodráží priority její agendy. Z konkrétních věcí mne mrzí malý posun u nařízení o bezpečnosti výrobků a dozoru nad trhem, na který opravdu čekáme velmi netrpělivě a kde musí Komise najít aktivní řešení, jak odblokovat situaci v Radě EU. Hlavní úkoly má paní komisařka stále před sebou. Jedním z nich je oblast digitální agendy, kde již avizovala modernizaci spotřebitelských práv pro online prostředí. Kvalitním návrhem může podstatně přispět k posílení spotřebitelů. Věřím také, že více využije domácích zkušeností a v Komisi získáme silného spojence v boji proti diskriminaci spotřebitelů z nových členských států. Paní komisařka Jourová se nedávno v jednom hodnotícím rozhovoru sama vyjádřila, že jí z celé agendy jde nejlépe oblast genderu. Já bych si velmi přála, aby k tomu brzo přibyla i spotřebitelská politika. A na tom s ní budu velmi ráda spolupracovat.

Olga Sehnalová, poslankyně Evropského parlamentu

Jak by se podle Vašeho názoru měla Evropa účinně bránit hrozbě terorismu? Dělají bezpečnostní složky skutečně maximum v boji proti tomuto nebezpečí?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 4. 2. 2016 9:30

Zhoršení bezpečnostní situace v bezprostředním okolí EU dává dobrý důvod k většímu zaměření se na bezpečnostní politiku. Namístě je proto další rozvíjení spolupráce v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, zejména policejní spolupráce. V této souvislosti nemůžu opomenout ani význam kolektivní obrany NATO, která hraje také obrovskou roli v otázce obrany Evropy, protože většina členských zemí EU je zároveň členem NATO. Lze tedy říci, že se jedná o dvě spojené nádoby a role NATO je důležitá právě z toho důvodu, že terorismus představuje globální problém. 

Útoky ve Francii byly velkým poučením pro celou Evropu. Jsem proto rád, že bezpečnostní složky v sousední Belgii dokázaly promptně zareagovat a zabránit dalším útokům. Dle mého dělají bezpečnostní složky vše co je v jejich silách, aby se zabránilo potenciálnímu nebezpečí. Na druhé straně je třeba hledat další způsoby ochrany před terorismem, protože vždy platí známá poučka, že zločinec, v tomto případě terorista je o jeden krok před represivními složkami. Na závěr bych ještě dodal, že útokům organizovaných skupin lze samozřejmě předcházet mnohem snáze, než útokům „osamělých vlků“ a 100% jistotu bezpečí mít nikdy nemůžeme. 

Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Osobne sa domnievam, že obrane proti hrozbe terorizmu by napomohla lepšia spolupráca, medzi jednotlivými spravodajskými a informačnými službami ako aj orgánmi činnými v trestnom konaní. Nedávny prípad z Francúzska jasne dokazuje, že terorizmus do EU nie je importovaný zpoza jej hraníc, ale že sa ho dopúšťajú, resp. že teroristami sa stávajú občania členských štátov, dokonca aj tí, ktorí sa už v EU narodili. Musíme si teda v prvom rade priznať, že teroristi nie sú tí, ktorí k nám prichádzajú, ale že to môže byť napríklad aj náš sused z vedľajšieho vchodu. Tam kde už policajné zložky alebo spravodajské služby informáciami o konkrétnych ľuďoch disponujú, by mal potom fungovať dôslednejší monitoring ich činnosti, čím je aj možné, získať informácie o prípadnom rozširovaní takejto bunky okolo konkrétnych osôb.

Monika Flašíková Beňová, poslankyně Evropského parlamentu

Terorismus dnes není dle mého názoru jevem lokálním, nýbrž globálním. Ustavičným rozšiřováním působnosti jednotlivých teroristických organizací a skupin posílil svoji činnost prvkem určité mezinárodní spolupráce. Z toho důvodu je rovněž třeba i globalizovat spolupráci v boji proti jeho existenci. Řada zemí Evropy má již s terorismem své zkušenosti a snaží se proti této hrozbě pomocí vnitřních nástrojů bojovat. Je třeba, aby tyto země své dosavadní zkušenosti vzájmně sdílely a zaměřily se na posílení mezinárodní spolupráce. Z mého pohledu je tak nutné především zajistit lepší výměnu informací, společný právní rámec a implementaci důležitých nástroj, které nám v boji proti terorismu mohou pomoci  
Nejsem expert na činnost bezpečnostních složek, hodnotit jejich práci mohu jen z laické pozice běžného občana. Vzhledem k událostem posledních týdnů spojených z útokem na redakci časopisu ve Francii, a následnou rychlou reakci policie, která vedla k dopadení pachatelů a pokračovala úspěšným zmařením dalších útoků v okolních zemích, bych hodnotil práci bezpečnostních složek jako úspěšnou. Osobně bych byl však samozřejmě raději, kdyby se podařilo předejít i samotnému útoku.   

Stanislav Polčák, poslanec Evropského parlamentu

Jaký máte názor na kvóty pro přijímání uprchlíků pro jednotlivé evropské země?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 11:36

(Evropské noviny - 5/2015) Problém masivního směřování uprchlíků do zemí EU nemá, bohužel, ani rychlé, natož pak jednoduché řešení. Jeho narůstání ale nevěnovala unie potřebnou pozornost, jednotlivé její instituce problém podcenily a navíc nespolupracovaly koordinovaně. Když pak přišla mnohem větší vlna uprchlíků, než byly ty, které nevyvolávaly tolik pozornosti, provázená nebývalým počtem obětí doslova hazardního úprku před sociální a ekonomickou beznadějí, nastal šok. A s ním překotná snaha něco udělat. Jenomže stylem hašení požáru, který unii přerostl přes hlavu. Společně s potřebou vyslat signál zemím unie, do kterých míří uprchlíků nejvíc. A které situaci zvládají jen s vypětím sil - včetně finančních. Signál, že na problém uprchlíků nejsou samy, že jsou součástí unie. (Mimochodem, nějak mi scházejí informace, jak chtějí přispět k řešení problému a pomoci EU například Spojené státy, které svými velmocenskými aktivitami v mnoha zemích nastolila situaci, vedoucí k současné uprchlických vlně?)

Unie ale chce solidaritu prosazovat pomocí určených kvót pro všechny členské státy. Chce sama určovat něco, co podle mého názoru spadá výlučně do kompetence členské země unie. Ty nejlépe vědí, na co mají sílu. Ekonomickou, ale řekněme i společenskou. Myslí tím atmosféru, která v zemi vládne a odhad situací, které mohou - s případným masivnějším příchodem uprchlíků - nastat ve veřejnosti.

Jsem rozhodným zastáncem solidarity a naopak, jsem ostře proti zneužívání kritické situace běženců k lacinému populismu, politikaření a vyvolávání nesnášenlivosti a nepřátelství vůči lidem odlišných kultur. Zoufalé oběti sociálně-ekonomického marasmu zemí, kterým se snaží USA i EU mnohdy vnutit svoje přédstavy o životě a uspořádání společnosti, si zaslouží pomoc. Nikoli ale nadiktovanou a určovanou unijními politiky a úředníky. Proto jsem proti kvótám také v EP hlasoval.

 Jiří Maštálka, poslanec Evropského parlamentu za KSČM

Celkovo vítam skutočnosť, že Európska komisia sa začala intenzívnejšie venovať aj tejto problematike. Chápem aj postoj Nemecka, ktoré chce znížiť tlak na vlastnú krajinu. No obávam sa, že systém kvôt nebude fungovať z nasledovných dôvodov. Predstavme si uprchlíka, ktorý má za cieľ dostať sa do Európy. Pod Európou väčšina z nich rozumie Nemecko, Veľkú Britániu, Francúzsko alebo Švédsko. Predá svoj majetok a riskuje aj svoj život, aby sa dostal do Európy. Keď sa mu to podarí, použitím rôznych techník sa dostane do kvôty napr. Slovenska. Aby mal istotu, že v Európe ostane, možno prechodne aj bude súhlasiť s takýmto riešením, no bude len otázkou času, kedy skúsi sa dostať do vysnenej cieľovej krajiny. Som teda toho názoru, že kvôtový systém pravdepodobne len zpomalý tlak na najpopulárnejšie cieľové krajiny, no nezastaví ho. Navic, je tu ďalší problém: v r. 2014 bol počet žiadostí o azyl cca 620 tisíc, a Komisia hovorí o prijatí 20 tisíc uprchlíkov. Rozdiel medzi dvoma číslami je ohromný, čo znamená, že v Európe určite ostane aj značný počet nelegálnych migrantov. Musíme sa teda vrátiť k základnému problému: túto migráciu nie je možné riešiť len na území členských krajín EÚ, ale predovšetkým v regiónoch, odkiaľ títo ľudia pochádzajú, resp. aj vybudovaním účinných systémov filtrácií týchto procesov v Severnej Afrike, resp. na Balkáne. 

Pal Csáky, poslanec Evropského parlamentu

Současná migrační vlna ze Sýrie, Eritree a některých dalších zemí je bezesporu jednou z největších výzev, před kterými stojí Evropská unie. Je také důsledkem toho, že USA, EU a další demokratické země sice podpořily pád některých nedemokratických či dokonce diktátorských režimů, ale neměly připravený plán "B", jakkoliv se dezintegrace uvedených států, destrukce státních a místních orgánů a samotná uprchlická vlna asi daly do jisté míry předvídat. O to složitější je hledat efektivní řešení nastalé situace nyní. Přesto jde o úkol značného významu. Situace nám dokazuje, že EU potřebuje efektivnější společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, ale i integrované společné vojenské kapacity, cílenější rozvojovou a také humanitární politiku, koordinovanější postup v oblasti azylové politiky a politiky imigrační, efektivní nástroje pro situaci ve středozemním moři a spolupráci s některými severoafrickými zeměmi. Naopak nevidím jako efektivní nástroj mandatorní kvóty, spíše se bojím jejich kontraproduktivního efektu. Proto jsme také všichni čtyři europoslanci za ANO jako jediní ještě s jedním poslancem za ODS byli od samého počátku proti těmto kvótám. Nakonec proti nim mediálně vystupují i další, i když hlasovali pro předmětnou rezoluci EP s kvótami. Od příslušného ministra české vlády bych pak očekával ucelený koncepční materiál. Jedna věc je odmítat kvóty, druhou pak přispět k řešení problému a pokusit se i o veřejnou diskusi mimo rámec kvót. To zatím postrádám.

Pavel Telička, poslanec Evropského parlamentu

Kvóty jsou velmi kontroverzním tématem, které rozděluje celou Evropu. Jejich zavedení na povinné bázi nevidím jako efektivní mechanismus řešení uprchlické krize. Kvóty nedokážou kvalitně řešit důsledky krize a už vůbec ne její příčiny. Je nutné aplikovat taková opatření, která budou moci být uspokojivá pro všechny aktéry. Kvóty budou naopak podporovat pašeráky a obchodníky s bílým masem a povedou také k nárůstu korupce. Přijímání azylantů by mělo být založeno na dobrovolnosti jednotlivých členských států, nikoliv centrálně přidělováno Evropskou unií proti vůli států. S návrhem kvót stanovených členským státům shora, jehož autorem je vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federica Mogherini, proto rozhodně nemůžu souhlasit. Nemyslím si, že by byl problém v ochotě pomoci uprchlíkům, Česká republika dlouhodobě nabízí pomocnou ruku v mnoha oblastech. Přerozdělování uprchlíků jako kusů masa ale nic nevyřeší, spíše to rozklíží vztahy mezi členskými státy.

 Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Nastavení kvót pro přijímání uprchlíků především z Afriky a Blízkého východu se stalo v posledních týdnech mediálním tématem číslo jedna. Vnímám složitost kompetenční debaty o samostatnosti azylové politiky každé unijní země, nicméně počet 525 osob považuji za symbolické humanitární gesto, kterému by se Česká republika neměla vyhýbat. Osobně se tedy přikláním k tomu imigranty v České republice přijmout a dát jim šanci na nový život. Evropská unie je založena na principu solidarity a my jsme její součástí. Měli bychom tak kromě čerpání výhod být schopni pomoci i státům na jihu Evropy, které musí současný problém uprchlíků zvládat. Přijetí těchto zoufalých lidí je tak v prvé řadě humanitární akt, ale zároveň výraz solidarity vůči ostatním evropským zemím. Jako sociální demokrat ve 21. století se domnívám, že by Česká republika měla oba tyto aspekty reflektovat.  

Miroslav Poche, poslanec Evropského parlamentu