Stěžejním tématem V4 je stále bezpečnost

Evropská unie není jediným společenstvím, jehož je Česká republika členem. Evropské státy se sdružují nad rámec EU i do několika dalších spolků, v případě naší země je to například tzv. Visegrádská čtyřka. V rámci ní spolupracuje v řadě oblastí se Slovenskem, Maďarskem a Polskem. A tato spolupráce se týká nejen vnitřních záležitostí, ale také společných zájmů ve světové politice a především v Evropské unii.

Zhruba 64 milionů obyvatel, téměř 5,5 procenta z celkové HDP Evropské unie a poměrně výrazný potenciál k růstu. To jsou ve zkratce země Visegrádské čtyřky ve vztahu k Evropské unii. Ostatně právě do EU vstoupily Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko společně v roce 2004. A zatímco před patnácti lety šlo o země, které se jen stěží zbavovaly komunistických zvyklostí a zátěží, postupně se, možná i díky členství ve Visegrádské skupině, vypracovaly v důležitý blok, který chce ovlivňovat celoevropské dění.

Od vzniku uskupení patřilo k prvořadým cílům dostat se do klíčových evropských uskupení. Toho se podařilo dosáhnout a v současnosti se tak členské státy zabývají hlavně důležitými tématy přeshraniční spolupráce a společnou politikou v rámci EU a směrem k dalším zemím. V současnosti jsou velmi důležité například otázky energetiky, kde se skupina snaží například obhajovat získávání energie z jádra. Mimo pozornost nestojí ani vzdělávání a podle ředitele Asociace pro mezinárodní otázky Víta Dostála je velmi důležitým tématem, kterému se V4 musí stále věnovat, také zlepšení dopravní infrastruktury. „Střední Evropa trpí dědictvím socialismu, který nerozvíjel dopravní spojení se sousedními zeměmi i dědictvím post-komunimu, který orientoval veškerý rozvoj na západ. Chybí tu kvalitní spojení sever-jih,“ uvedl Vít Dostál s tím, že spolupráce v této oblasti je pro Visegrádskou čtyřku velkou výzvou.

Spolupráce v rámci V4 probíhá spíše neformálním způsem. Schůzky probíhají hlavně na úrovni příslušných ministrů, předsedů vlády či prezidentů. Každý rok přitom skupině předsedá jiná členská země. V roce 2012, kdy V4 naposledy předsedala Česká republika, dominovala tématům rozebíraných na schůzkách Evropská unie. Cílem České republiky bylo koordinovat a prosazovat zájmy zemí V4 v Evropské radě a dalších orgánech hlavně při projednávání víceletého finančního rámce pro roky 2014-2020. Druhým klíčovým tématem byla bezpečnost. Ostatně právě bezpečnostní politika je v posledních letech, s ohledem na konflikt na Ukrajině a na vzestup Islámského státu, tématem číslo jedna. Česká vláda považuje spolupráci zemí V4 v oblasti bezpečnosti za jednu z klíčových oblastí tohoto uskupení. Však spolu také země Visegrádské čtyřky vstoupily nejen do Evropské unie, ale ještě dříve do NATO, které má být garanci společné bezpečnosti.

SPOLEČNÁ ARMÁDA UŽ ZA ROK

Vstup do NATO byl podle českého premiéra Bohuslava Sobotky doprovázen vidinou posílení bezpečnosti, transformace ozbrojených sil a také zlepšení schopnosti být u jednacího stolu, kde se tyto otázky řeší. Jenže schopnost se bránit se s postupem času spíše zhoršovala. Státy V4 to ale podle Sobotky mohou změnit. „V4 se může stát nástrojem pro rozvoj našich ozbrojených kapacit. Výstavba visegrádského bojového uskupení Evropské unie představuje naprosto konkrétní příklad a vlajkovou loď obranné spolupráce v rámci skupiny V4,“ prohlásil premiér na konferenci GLOBSEC 2014. Bojové uskupení Battlegroup V4 má být velmi akceschopná síla čítající zhruba čtyři tisíce vojáků (z toho zhruba 900 českých). Společné vojenské jednotky budou údajně schopné vyrazit do akce vzdálené až šest tisíc kilometrů od Bruselu během deseti dnů. Podle ministra obrany Martina Stropnického jde ovšem zatím jen o pilotní projekt, který ukáže další možnosti spolupráce. V současnosti probíhají potřebné kroky k vytvoření tohoto uskupení. Akceschopná bude tato armádní jednotka v první polovině příštího roku. Tedy v době, kdy zemím V4 bude znovu předsedat Česká republika. I proto je zřejmé, že společná bezpečnostní politika bude opět jedním z klíčových témat nadcházejícího českého předsednictví. Česká republika se chce zasadit o lepší spolupráci v oblasti výcviku a vzdělávání jednotek a o naplňování Vize dlouhodobé spolupráce V4 v oblasti obrany, která byla podepsána ministry obrany v březnu loňského roku. V ní se, kromě vytvoření společné bojové jednotky, píše třeba i o společném nákupu vojenského materiálu nebo o snaze podporovat naše národní výrobce.

FOND POMÁHÁ ZLEPŠIT DEMOKRATICKÝ SYSTÉM

Spolupráce zemí V4 samozřejmě probíhá i v řadě dalších oblastí a velmi důležitý je pro všechny členské státy tzv. Mezinárodní visegrádský fond. Jeho cílem je podporovat právě spolupráci zemí V4 mezi sebou i s jinými státy. Formou grantů, které mohou čerpat nejrůznější nevládní organizace, místní samosprávy či školy a veřejné instituce, jsou podporovány nejrůznější vzdělávací projekty, výměnné pobyty nebo různé akce zaměřené na rozvoj turismu a lepší přeshraniční spolupráci. Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí ČR do konce loňského roku fond podpořil přes 3800 projektů a poskytl přes 1700 stipendií v celkové hodnotě kolem 1,5 miliardy korun. Každoroční rozpočet fondu se pohybuje kolem 216 milionů korun, Česká republika do něj přispívá zhruba 43 miliony korun ročně. Celkové saldo za loňský rok bylo záporné, protože čeští žadatelé získali ze všech oblastí podpor tohoto fondu celkem 25 milionů korun. Důležité jsou ovšem samotné projekty, které jsou velmi pestré. Finanční podporu z Mezinárodního visegrádského fondu získal například portál Kohovolit.eu, který se snaží prostřednictvím různých projektů přispět ke zkvalitnění demokratických principů. Známá je například jeho volební kalkulačka, kterou před volbami obvykle využívají tisíce lidí. Ke zkvalitnění demokracie přispívá i mezinárodní konference Forum 2000, kterou založil před osmnácti lety bývalý prezident Václav Havel. I ta se dočkala v loňském roce podpory z MVF. Fond přitom s nadací, která konferenci pořádá, spolupracuje dlouhodobě. Například v oblasti větší spolupráce se zeměmi Východního Partnerství, mezi které patří i Ukrajina. „Země Východního partnerství jsou pro země Visegrádské čtyřky přirozeným politickým hřištěm,“ prohlásil na jednom ze setkání pořádaném nadací Fórum 2000 koordinátor pro Východní partnerství v Mezinárodním visegrádském fondu Ferenc Jári. Podle něj se fond snaží v každé zemi v první řadě zaměřit na tzv. „agenty změny“, tedy na nevládní organizace, média a vysoké školy.

ROZDĚLÍ UKRAJINSKÁ KRIZE V4?

O Visegrádské čtyřce se v poslední době mluví nejčastěji v souvislosti s konfliktem, který zuří právě na Ukrajině. Jak se totiž zdá, země V4 nejsou v postoji k tomuto konfliktu jednotné, což pozici V4 velmi oslabuje a objevují se dokonce hlasy o rozpadu celého uskupení nebo alespoň jeho zahraniční politiky. Evropští komentátoři poukazují na to, že Rusku se tak daří vnášet spory i do mnohaletých spojenectví. „Vzestup bezpečnostní hrozby ze strany Ruska by ale přitom měl být šitý na míru společné politice tomuto uskupení. Všechny čtyři země totiž mají své bolestné historické zkušenosti. Jenže opak je pravdou,“ uvedl před časem britský politický komentátor zaměřující se na postkomunistické země Edward Lucas s tím, že se místo posílení role V4 v Evropské unii skupina naopak rozštěpuje a upadá do bezvýznamnosti. Na pomyslné škále pro nebo proti Rusku stojí totiž na opačných hranicích proruské Maďarsko a silně protiruské Polsko. Kde stojí Česká republika? Podle Lucase není vysloveně proruská, ale zároveň nebrání dostatečně ruským obchodním zájmům.

Znamená tedy absence razantního a jednoznačného postoje k ukrajinské krizi příspěvek ke konci úzké a mnohdy velmi přínosné spolupráce zemí V4? Čeští politici i většina pozorovatelů se shoduje, že tak daleko celá situace rozhodně nezajde. Rozporů a různých názorů prý bylo v minulosti už mnoho, žádný z nich ale nevedl k nějakému definitivnímu rozhádání se. Spolupráce bude fungovat dál přinejmenším v méně kontroverzních otázkách, jako je dopravní infrastruktura, energetická bezpečnost, společná politika v rámci Evropské unie nebo prohlubování jednotného trhu. Nejcennější a nejvíce fungující je dlouhodobě spolupráce spíše na té úřední než politické rovině. „Stručně řečeno, V4 funguje tam, kde spolupráce nevyžaduje velkou dávku politického kapitálu,“ dodává Lucas.

Filip Appl