Stanoviska k uprchlické krizi

(Evropské noviny - 9/2015) Dění okolo současné migrační krize připomíná bohužel nejvíce ze všeho kroniku selhání a zmateného kličkování. Na dodržování platných pravidel nejprve rezignovaly státy, které nesou odpovědnost za jižní hranici schengenského prostoru. Následnou krizi pak jako obvykle zneužila Evropská komise, která přispěchala s návrhem na povinné přerozdělování uprchlíků. Následovala řada zmatených prohlášení z Německa a vynucené hlasování o kvótách, které celou situaci nebývale vyhrotily, aniž by nabídly skutečné řešení.

 
 Je příznačné, že teprve po dlouhých měsících bezradnosti a vzájemného osočování se Evropa konečně propracovala k řešením, která ODS i její frakce v Evropském parlamentu navrhovaly od začátku. Zvýšená pomoc zemím sousedícím s oblastmi konfliktu, důsledná ochrana vnějších hranic a efektivní návratová politika - opatření, která dnes navrhuje Evropská rada, byla ještě nedávno označována za xenofobii a nedostatek solidarity.

 V České republice je debata tradičně vyhrocená a téma migrace zneužíváno nejrůznějšími populisty, čemuž se ale nelze divit. Ve světle případů nezvládnuté imigrace v některých západoevropských zemích nemůžeme českou opatrnost štítivě ignorovat, jak to ráda dělá pokroková městská levice. Namísto obecných prohlášení nebo předem plánovaných proher v Bruselu by měla vláda jasně říci, kolik a jakých uprchlíků může Česká republika přijmout, na jak dlouho, jak si hodlá poradit s jejich integrací do společnosti a jak se hodlá vyrovnat s bezpečnostními riziky, která po pařížských útocích nemůže zpochybňovat ani největší optimista.

Jan Zahradil, europoslanec

Väčšina Slovákov si uvedomuje, že problémy s imigrantmi spôsobila zahraničná politika Severoatlantickej aliancie, motivovaná najmä mocenskými záujmami USA. Ich politika má značný podiel na eskalácii napätia, devastácii a novej vlne utečencov z krajín severnej Afriky, Blízkeho a Stredného východu. Slovenská republika nenesie zodpovednosť za rozpútanie týchto vojnových konfliktov a revolúcií, a preto nie je našou povinnosťou prijať ani jedného imigranta. Nech idú príkladom USA a otvoria svoje hranice pre imigrantov, pretože súčasná kríza je výsledkom ich agresívnej politiky. Náš postoj v otázke ilegálnych imigrantov je pevný a nemenný. Slovenské Hnutie Obrody je zásadne proti prijímaniu imigrantov, ktorých Slovenskej republike nanucuje Európska únia. V prvom rade máme na zreteli ochranu a rozvoj Slovenskej republiky. Slováci nebombardovali štáty z ktorých sa k nám valia vlny imigrantov. Slováci nerozpútali rôzne „demokratické“ revolúcie, ktorých cieľom bolo zvrhnutie legitímnych vlád v štátoch, v ktorých teraz nie je centrálna vláda, štáty sú pred rozpadom a vládne v nich chaos a násilie.

Pokiaľ ide o teroristické útoky, ktoré sa odohrali 13. novembra v Paríži, tak ak niekto čakal, že niečo také ako sa stalo v Paríži sa nestane, tak sa veľmi mýlil. Útoky v Paríži sú výsledkom politiky otvorených dverí pre imigrantov z celého sveta, ktorú presadzujú Angela Merkelová a bruselskí byrokrati. Buď európske elity po 13. novembri už konečne pochopia, že ich projekt otvorených dverí pre imigrantov z celého sveta stroskotal a podľa toho začnú konať, alebo celá Európa zhorí v ohni multikulturalizmu.

Za dvadsaťdva rokov od obnovenia slovenskej štátnosti udelila Slovenská republika iba šesťstopäťdesiat azylov. Je dôležité, aby takáto prísna azylová politika existovala aj naďalej a bola v našich slovenských rukách.

Róbert Švec, SHO

Problém imigrácie je pre Európu a pôvodné európske národy doslova existenčným problémom. Skúsenosti zo západnej Európy hovoria jasnou rečou. Imigranti prichádzajúci z Afriky či Ázie sa nevedia a ani nechcú prispôsobiť našim zákonom, spoločenským a kultúrnym normám. Spôsobujú vysokú kriminalitu, sociálne a etnické nepokoje a sú ohromnou záťažou pre pôvodných obyvateľov. Postupne vytláčajú kresťanskú vieru a kultúru pôvodných európskych národov a menia na svoj obraz spoločnosť a štáty, ktoré ich prijali. V situácii, keď naši vlastní obyvatelia nemajú prácu, keď čoraz viac rodín trpí chudobou, je celkom zvrátené živiť cudzincov. Čo je však najhoršie svojim nekontrolovaným prílivom, masívnou pôrodnosťou a agresívnym náboženským fanatizmom imigranti postupne prečíslia a ovládnu pôvodných Európanov. Bude len otázkou času, kedy európska kresťanská civilizácia zanikne a nahradí ju cudzia – invázna moslimská civilizácia. História je plná podobných prípadov, keď mnohé silné národy a vyspelé civilizácie zanikli preto, že v ich vlastných krajinách ich prečíslili cudzinci!

Európu a naše národy môžeme ubrániť len tak, že začneme dôsledne a prísne chrániť naše štátne hranice. Akékoľvek ilegálne prekročenie štátnych hraníc musí byť trestným činom. Na ich ochranu musíme nasadiť aj armádu, ktorá dnes neslúži vlasti, ale cudzím záujmom, napr. v Afganistane. Musíme si totiž uvedomiť, že Európa je dnes vo vojne, v ktorej čelí systematickej a organizovanej invázii imigrantov, siahajúcich na samotné základy našej civilizácie. V situácii, keď nám ide doslova o prežitie, preto nemôžme ľutovať žiadne prostriedky. Každý európsky štát (zvlášť Nemecko) tiež musí prestať pomáhať imigrantom, poskytovať im zadarmo ubytovanie, stravu a vreckové. Nelegálnych imigrantov treba bezpodmienečne a bezodkladne vyhostiť, nie im umožňovať žiť či pracovať v našich krajinách. A napokon treba ukončiť akúkoľvek podporu politike USA, NATO a Izraela, ktoré rozvracajú domovské štáty utečencov.

Mgr. Rastislav Schlosár
podpredseda ĽS Naše Slovensko

Česká veřejnost je naprosto jednotná v tom, že odmítá přijímat islámské imigranty. Televizní záběry různých demonstrací mohou vytvářet dojem rozdělené společnosti, ale výsledky výzkumů jsou jednoznačné. Proimigrační skupiny jsou početně v zásadě zanedbatelné. Nedokázalo to změnit ani několik měsíců intenzivní propagandy na všech televizních stanicích a ve velkých médiích. Proč tak jednoznačný konsensus vznikl a proč se v tom české prostředí tak liší od západní Evropy? Faktorů je celá řada, ale můžeme z nich vybrat následující:na rozdíl od západoevropských zemí, v České republice je možné vést svobodnou diskuzi a obhajovat i ta stanoviska, která neodpovídají požadavkům multikulturalismu a politické korektnosti; obyvatelé Českých zemí se velmi neradi smiřují s omezením svobody projevu; zatímco v západní Evropě byla islámská přítomnost postupně budována během desítek let, v ČR vzniká v podstatě skokově. Lidé mají tedy lepší možnost všimnou si změny a reagovat; zatímco třeba ve Francii a Německu je atmosféra formována strachem z dalších útoků, takže se lidé neodvažují formulovat myšlenky kritické vůči islámu, česká diskuze toto omezení nemá.
A tím asi nejdůležitějším faktorem je, že v českém prostředí se našli lidé, kteří projevili dost odvahy a odhodlání a udělali z islámské imigrace politické téma. To nás spojuje s Nizozemím, Saskem a v poslední době i Rakouskem, ale odlišuje třeba od Francie či Velké Británie.

Petr Hampl, sociolog

Debata o uprchlické krizi ukazuje, jak brutálně se v posledních týdnech a měsících posunuje ochota veřejného prostoru akceptovat dříve neakceptovatelné. Možná nejsme daleko od okamžiku, kdy se atmosféra v naší společnosti přiblíží tomu, co zde bylo před druhou světovou válkou. Jen židovské nepřátele a uprchlíky jako zdroje všeho zla nahradí muslimové.

Odpovědnost za to mají jak politici, tak další vlivné osobnosti veřejného života. A to nejen ti, kteří vystupují na demonstracích se šibenicemi. Pokud nebudou politické či kulturní elity radikální názory jasně odsuzovat a namísto snahy zmírňovat napětí a obavy české společnosti budou mlčet, pak to množství lidí, kteří se začnou nejen verbálně, ale i dalšími kroky přidávat k čistě rasistickým a násilnickým skupinám, bude růst.

Stejně jako někteří politici, i média se snaží touto vlnou přiživit; nakonec mnohá jsou v krizi. Již léta postupující bulvarizace zejména soukromých masmédií dostala nový zásobník munice a tam kde nestačí tradiční média, pomůže síla sociálních sítí a internetu. Přidáme-li si k tomu prokázané proputinovské propagandistické nástroje, je výsledkem hořký koktejl, který může každou chvíli vybuchnout. Pak ovšem budeme mít asi jiné problémy, než zkoumat, kdo a jak přispěl do vyeskalované debaty.

Michal Berg, člen představenstva Strany zelených