Co na to europoslanci

Jaký máte názor na kvóty pro přijímání uprchlíků pro jednotlivé evropské země?

(Evropské noviny - 5/2015) Problém masivního směřování uprchlíků do zemí EU nemá, bohužel, ani rychlé, natož pak jednoduché řešení. Jeho narůstání ale nevěnovala unie potřebnou pozornost, jednotlivé její instituce problém podcenily a navíc nespolupracovaly koordinovaně. Když pak přišla mnohem větší vlna uprchlíků, než byly ty, které nevyvolávaly tolik pozornosti, provázená nebývalým počtem obětí doslova hazardního úprku před sociální a ekonomickou beznadějí, nastal šok. A s ním překotná snaha něco udělat. Jenomže stylem hašení požáru, který unii přerostl přes hlavu. Společně s potřebou vyslat signál zemím unie, do kterých míří uprchlíků nejvíc. A které situaci zvládají jen s vypětím sil - včetně finančních. Signál, že na problém uprchlíků nejsou samy, že jsou součástí unie. (Mimochodem, nějak mi scházejí informace, jak chtějí přispět k řešení problému a pomoci EU například Spojené státy, které svými velmocenskými aktivitami v mnoha zemích nastolila situaci, vedoucí k současné uprchlických vlně?)

Unie ale chce solidaritu prosazovat pomocí určených kvót pro všechny členské státy. Chce sama určovat něco, co podle mého názoru spadá výlučně do kompetence členské země unie. Ty nejlépe vědí, na co mají sílu. Ekonomickou, ale řekněme i společenskou. Myslí tím atmosféru, která v zemi vládne a odhad situací, které mohou - s případným masivnějším příchodem uprchlíků - nastat ve veřejnosti.

Jsem rozhodným zastáncem solidarity a naopak, jsem ostře proti zneužívání kritické situace běženců k lacinému populismu, politikaření a vyvolávání nesnášenlivosti a nepřátelství vůči lidem odlišných kultur. Zoufalé oběti sociálně-ekonomického marasmu zemí, kterým se snaží USA i EU mnohdy vnutit svoje přédstavy o životě a uspořádání společnosti, si zaslouží pomoc. Nikoli ale nadiktovanou a určovanou unijními politiky a úředníky. Proto jsem proti kvótám také v EP hlasoval.

 Jiří Maštálka, poslanec Evropského parlamentu za KSČM

Celkovo vítam skutočnosť, že Európska komisia sa začala intenzívnejšie venovať aj tejto problematike. Chápem aj postoj Nemecka, ktoré chce znížiť tlak na vlastnú krajinu. No obávam sa, že systém kvôt nebude fungovať z nasledovných dôvodov. Predstavme si uprchlíka, ktorý má za cieľ dostať sa do Európy. Pod Európou väčšina z nich rozumie Nemecko, Veľkú Britániu, Francúzsko alebo Švédsko. Predá svoj majetok a riskuje aj svoj život, aby sa dostal do Európy. Keď sa mu to podarí, použitím rôznych techník sa dostane do kvôty napr. Slovenska. Aby mal istotu, že v Európe ostane, možno prechodne aj bude súhlasiť s takýmto riešením, no bude len otázkou času, kedy skúsi sa dostať do vysnenej cieľovej krajiny. Som teda toho názoru, že kvôtový systém pravdepodobne len zpomalý tlak na najpopulárnejšie cieľové krajiny, no nezastaví ho. Navic, je tu ďalší problém: v r. 2014 bol počet žiadostí o azyl cca 620 tisíc, a Komisia hovorí o prijatí 20 tisíc uprchlíkov. Rozdiel medzi dvoma číslami je ohromný, čo znamená, že v Európe určite ostane aj značný počet nelegálnych migrantov. Musíme sa teda vrátiť k základnému problému: túto migráciu nie je možné riešiť len na území členských krajín EÚ, ale predovšetkým v regiónoch, odkiaľ títo ľudia pochádzajú, resp. aj vybudovaním účinných systémov filtrácií týchto procesov v Severnej Afrike, resp. na Balkáne. 

Pal Csáky, poslanec Evropského parlamentu

Současná migrační vlna ze Sýrie, Eritree a některých dalších zemí je bezesporu jednou z největších výzev, před kterými stojí Evropská unie. Je také důsledkem toho, že USA, EU a další demokratické země sice podpořily pád některých nedemokratických či dokonce diktátorských režimů, ale neměly připravený plán "B", jakkoliv se dezintegrace uvedených států, destrukce státních a místních orgánů a samotná uprchlická vlna asi daly do jisté míry předvídat. O to složitější je hledat efektivní řešení nastalé situace nyní. Přesto jde o úkol značného významu. Situace nám dokazuje, že EU potřebuje efektivnější společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, ale i integrované společné vojenské kapacity, cílenější rozvojovou a také humanitární politiku, koordinovanější postup v oblasti azylové politiky a politiky imigrační, efektivní nástroje pro situaci ve středozemním moři a spolupráci s některými severoafrickými zeměmi. Naopak nevidím jako efektivní nástroj mandatorní kvóty, spíše se bojím jejich kontraproduktivního efektu. Proto jsme také všichni čtyři europoslanci za ANO jako jediní ještě s jedním poslancem za ODS byli od samého počátku proti těmto kvótám. Nakonec proti nim mediálně vystupují i další, i když hlasovali pro předmětnou rezoluci EP s kvótami. Od příslušného ministra české vlády bych pak očekával ucelený koncepční materiál. Jedna věc je odmítat kvóty, druhou pak přispět k řešení problému a pokusit se i o veřejnou diskusi mimo rámec kvót. To zatím postrádám.

Pavel Telička, poslanec Evropského parlamentu

Kvóty jsou velmi kontroverzním tématem, které rozděluje celou Evropu. Jejich zavedení na povinné bázi nevidím jako efektivní mechanismus řešení uprchlické krize. Kvóty nedokážou kvalitně řešit důsledky krize a už vůbec ne její příčiny. Je nutné aplikovat taková opatření, která budou moci být uspokojivá pro všechny aktéry. Kvóty budou naopak podporovat pašeráky a obchodníky s bílým masem a povedou také k nárůstu korupce. Přijímání azylantů by mělo být založeno na dobrovolnosti jednotlivých členských států, nikoliv centrálně přidělováno Evropskou unií proti vůli států. S návrhem kvót stanovených členským státům shora, jehož autorem je vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federica Mogherini, proto rozhodně nemůžu souhlasit. Nemyslím si, že by byl problém v ochotě pomoci uprchlíkům, Česká republika dlouhodobě nabízí pomocnou ruku v mnoha oblastech. Přerozdělování uprchlíků jako kusů masa ale nic nevyřeší, spíše to rozklíží vztahy mezi členskými státy.

 Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Nastavení kvót pro přijímání uprchlíků především z Afriky a Blízkého východu se stalo v posledních týdnech mediálním tématem číslo jedna. Vnímám složitost kompetenční debaty o samostatnosti azylové politiky každé unijní země, nicméně počet 525 osob považuji za symbolické humanitární gesto, kterému by se Česká republika neměla vyhýbat. Osobně se tedy přikláním k tomu imigranty v České republice přijmout a dát jim šanci na nový život. Evropská unie je založena na principu solidarity a my jsme její součástí. Měli bychom tak kromě čerpání výhod být schopni pomoci i státům na jihu Evropy, které musí současný problém uprchlíků zvládat. Přijetí těchto zoufalých lidí je tak v prvé řadě humanitární akt, ale zároveň výraz solidarity vůči ostatním evropským zemím. Jako sociální demokrat ve 21. století se domnívám, že by Česká republika měla oba tyto aspekty reflektovat.  

Miroslav Poche, poslanec Evropského parlamentu

 

Aktuální číslo

Inzerce v Evropských novinách

Spolupracujte s námi a inzerujte v tištěném i webovém vydání.

Více info zde.

Rozhovory

banner

Evropské instituce

  • Evropský účetní dvůr

    Zatímco v minulých číslech Evropských novin jsme se zaměřili hned na dvě významné soudní instituce, tentokrát se v naší pravidelné rubrice podíváme do světa financí. V našem hledáčku je totiž...

    Číst dál...