Francie: Recyklace a plastová polévka

Vyhodit igelitový sáček nebo plastovou láhev s klidným svědomím na ulici či v přírodě bylo příliš dlouho tolerováno. Dnes tento bezstarostný akt patří k vrcholně nezodpovědným a sobeckým. Neziskové organizace v čele s Greenpeace France, Surfrider a řadou dalších ve spolupráci s vědci varovali před blížící se ekologickou katastrofou. Nadešel okamžik pravdy: příroda začíná vracet lidskou lhostejnost a pokud státy nenajdou řešení na efektivní správu a recyklaci plastového odpadu, v našich mořích a oceánech bude plavat do roku 2050 více plastu a smetí než ryb (studie Ellen Mac Arthur představená v Davosu na Světovém ekonomickém fóru letos v lednu).

I Francouzy hýčkaná Riviéra a půvabné pláže Středomoří, divoké pobřeží Atlantiku s autentickou krajinou a příkrýmy útesy jsou postiženy odpadky a plastem znečišťující pláže. Voda Středozemního moře místy ukazuje vysokou koncentraci degradujícího plastu a tvoří tzv. plastovou polévku. Ovšem to nejlepší leží na mořském dně...

Nejhorší ekologický zážitek na mě čekal vloni během relaxačního pobytu na Djerbě. Už cestou z letiště jsem si všimla všudypřítomných obrovských hromad plastových pytlů, odpadků a splašků nahromaděných u přeplněných popelnic lemujících středmořskou pláž. Plastové sáčky a papíry poletovaly ve vzduchu a některé z nich dopadaly na hladinu moře. Vzduch zvláštně zapáchal a ani palmová alej či rackové mě nedokázaly odpoutat od myšlenky: kde je to občanské uvědomění a fungující správa odpadu? Ptala jsem se Tunisanů, zda je tento vizuální šok v pořádku a bylo mi sděleno, že odpadky se sklízí dvakrát do měsíce kvůli častým stávkám a chybějícím financím. Nacházela jsem se na tuniské pláži na opačném břehu Středomoří od Francie a přemýšlela o vnímání ekologické zodpovědnosti ostatními kontinenty. Malebnou pláž tvořil jemný písek, ovšem barva vody a nánosy drobných odpadků mě odradily od koupání...

ZANEŘÁDĚNÝ OCEÁN

V roce 1884 prefet Eugène Poubelle vymyslel odpadkový koš ke zlepšení hygieny v Paříži. Už tenkrát zavedl pravidla třídění odpadu a přihrádky rozdělil na biologický odpad, papír a látky, sklo, porcelán a skořápky ústřic. Jenže jeho pravidla byla dodržována jen částečně a bylo třeba počkat na období roku 1976 a začátek ropných ekologických katastof. Na seznam nejtragičtějších ekologických událostí, které zpustošily belle France patří ztroskotání tankeru Boehlen v roce 1976 (7 000 tun ropy), v roce 1978 Amoco Cadiz (227 000 tun ropy), v roce 1979 Gino (41 000 tun ropy), v roce 1980 Tanio (19 400 tun ropy), v roce 1981 Caro Cambanos (18 000 tun ropy), v roce 1999 Erika (30 884 tun těžkého oleje)...  

Jak se zdá, historie se opakuje. V roce 1997 objevil Charles Moore v srdci Tichého oceánu obrovskou plochu plovoucícho plastového odpadu. V roce 2006 se s ní setkala i posádka Greenpeace na palubě výzkumné lodi Esperanza. Mezi Havají a Kalifornií v Tichém oceáně identifikovali zónu velkou jako Francie (600 tisíc km2) pod názvem Vortex Pacific, složenou ze 46 tisíc kusů plastového odpadu, který sahá svou šířkou 30 metrů do moře. Tato plovoucí skládka je pohyblivá, někdy se nebezpečně přibližuje největší mořské rezervaci a tvoří hrozbu pro ptáky, želvy, ryby a další faunu. Vědci nevylučují, že by se tyto odpadky mohly dostat k člověku potravinovým řetězcem.

VŠUDE PLASTY

Plasty a umělá hmota patří k vymoženostem moderní doby vyznačenou spotřebním chováním vyspělých zemí a dnes se na ně pohlíží spíše jako na vynález zkázy. Ve Francii je poskytováno u pokladen v obchodech a supermarketech přibližně pět miliard plastových sáčků na jedno použití a u pultů ovoce a zeleniny dvanáct milard sáčků. Každou vteřinu dochází k distribuci 539 igelitových sáčků, přičemž poslouží pouze dvacet minut k nákupu a posléze končí v odpadkovém koši. Sto padesát milionů kusů končí na francouzském pobřeží a v trávicím traktu mořských zvířat. Dalším problémem jsou zbytečné obaly výrobků, které směřují pouze ke zlepšení ochrany výrobku, vizuálního efektu k odlišení od konkurence a svedení zákazníka. Tyto nadbytečné obaly číhají na každém kroku, jejich tvorba vyžaduje energii, suroviny, způsobují emise CO2 a 40 % odpadu (65 kg na Francouze), kterému se země může vyhnout. Kromě toho dosahují 20 % finální ceny výrobku a v kosmetickém průmyslu až 65 %. Přitom přirozená degradace plastové tašky a sáčku zabere 400 až 450 let a plastové láhve minimálně 100 let.

Francie vyprodukuje ročně 868 milionů tun odpadu, tj. každou vteřinu 28 tun, což dnes představuje skutečnou záplavu. Na recyklaci země sice vynaloží kolosální rozpočet 10 miliard eur za rok, zaměstnává už třiadvacet tisíc osob, ale přesto je ve zpoždění. Obyvatel přibývá, ne všichni respektují ŽP a třídí odpad. O tom si uděláte obrázek pokud si přivstanete a projdete se některými čtvrti Paříže, dříve než naběhne skupina úklidových pracovníků. Tím, že každý Francouz platí ročně 120 eur za své odpadky neznamená, že může mít klidné svědomí a nevšímat si problému. Situace odpadků se totiž týká všech Francouzů, cizinců v zemi, ale i sousedních států a celé Evropy.

FRANCIE JAKO ŠPATNÝ ŽÁK

Podle Evropské Agentury pro ŽP (AEE) Francie vystupuje jako špatný žák v otázce recyklace odpadků. Většinou končí zahrabaný na skládkách (36 %), kvůli neefektivní manipulaci na mořském dně nebo ve spalovnách (30 %), na kompostu biologického odpadu (14 %) a k recyklaci putuje pouhých 20 % (Rakousko 63 %, Německo 62 %, Belgie 58 %, Holandsko a Švýcarsko 51 %).

Na skládku je přivezeno každou vteřinu 419 kg odpadu a celkem činí 13,8 tun odpadu na osobu za rok. Bohužel to nepatří k nejlepšímu řešení, jelikož vytváří metan a kyselé deště, které znečišťují řeky, půdu a oceány. Ke spalování dochází ve 127 zařízeních ve Francii, znečišťují ovzduší kouřovým odpadem v průměru 67 milard m3 a množství skleníkových plynů odpovídá 2,3 milionů automobilů. Roční množství škváry 3,3 milion tun je použito k tvorbě 30,4 % tepelné energie a 11,4 % elektrické energie.

Recyklace napatří k populárním tématům Francie a podle výsledků Plastics Europe se řadí k zemím s nejnižší perfomací, tj. k Finsku, Bulgarsku, Řecku, Kypru, Maltě. Přitom se může jednat o prosperující průmysl. Například šest umělých lahví poslouží k výrobě plyšové hračky, 67 lahví k výrobě přikrývky, ze sedmi nádob od tekutého pracího prášku je možné vyrobit autosedačku a z 25 nádob vyrobit konev. Výnosy jsou znatelné a jedna tuna recyklovaného plastu umožní úsporu 800 kg ropy.

TISÍC PLASTOVÝCH EIFFELOVEK V OCEÁNU

Závažný problém je konečná fáze odpadkového šíření, tj. v moři a oceánech, kde se nachází podle odhadů vědců přibližně 7 milionů tun plastového odpadu (asi 1000 Eiffelových věží). Nejhorší situaci čelí Tichý oceán a podle expedice Méditarranée en danger (2010) plave na hladině Středozemního moře až 250 miliard plastových mikročástic. Aktuální stav ukazuje dramatický dopad nezodpovědnosti z minulosti, který je třeba začít ihned řešit.

O vyčištění se snaží řada vědců a ekologických odborníků, ovšem revoluční nápad holandského studenta Boyana Slat celosvětově zaujal. Plán The Ocean Cleanup představil na podzim v roce 2012 na TEDx konferenci technologických a ambiciózních inovací v Holandsku. Jeho koncept spočívá na instalaci stálé základny fungující z přírodní energie ze slunce a mořských vln, která by za za pomoci mořských proudů odchytila 7,25 milionů tun plastového odpadu (71 % znečištění planety) do plovoucích hrází během pěti let. Nejhorší situaci čelí oblast v Tichém oceáně složená z osmi milionů mikročástic plastů, ale i Středomoří nepatří k nejčistším vodám, v očích vědců působí jako smetiště. Mořské ryby, měkýši a ptáci zde pohltí 12 tisíc – 24 tisíc tun plastů za rok. Denně je vhozeno do moře přibližně osm milionů kusů odpadu, z čehož pět milionů jsou celistvé předměty.

POMALÉ ZASTAVENÍ INVAZE

Budoucnost závisí na efektivnějším sběru, třídění a recyklaci plastového odpadu. Za lídra v oboru recyklace plastů je možné považovat skupinu Paprec Plastiques (vznikla v roce 1995) s produkcí více než 150 tisíc tun, zastoupená 4500 zaměstnanci, 100 závody a spolupracující s 20 000 podniky. Suez Environnement slibuje speciální laboratoř Plast Lab ke zhodocení plastů a zdojnásobení výroby recyklovaných plastů v Evropě do pěti let. Veolia představila nové systémy v třídících střediscích k efektivnějšímu výkonu, řízení a správě. Skupina Larbaletier zase vytvořila na parkovištích supermarketů l’Ecobox k distribuci nákupních kupónů za výměnu prázdných plastových lahví.

V porovnání s dramatickou situací je vývoj stále ještě pomalý k zastavení invaze plastových odpadků a rovněž prudkého propadu ceny ropy, což způsobuje nízkou soutěživost v recyklaci a sběru těchto odpadků.

Začátkem letošního roku měl konečně vstoupit v platnost dlouho očekávaný zákon o zákazu použití plastových sáčků a tašek na jedno použití. Rozhodnutí Ministerstva ekologie bylo oddáleno na 1. červenec letošního roku. K prodeji či distribuci budou připadat v úvahu pouze tašky a sáčky z látky či papíru nebo umělé tašky složené z části z přírodního materiálu umožňující biodegradaci, které poslouží k dalšímu použití.

Ilona Mádrová