Přátelé a spolupracovníci vzpomínají na Václava Havla

John Bok, předseda spolku Šalamoun, přítel Václava Havla

„Václava Havla jsem poznal velmi dobře, dělal jsem mu jednu dobu i ochranku, ale znal jsem ho i před listopadem 89, to jsem mu dělal majordoma. Václav pro mě znamenal mimořádného člověka, tolerantního, s vysokou odpovědností. Málokdo si všímá, že on vlastně nikdy nemluvil za druhé. Všechny jeho věci a výstupy jsou velmi osobní. Václav Havel byl umělec a milovník žen. Evidentně byl výraznou individualitou, byl principálně občan, v tom nejlepším možném slova smyslu, a také tak vystupoval a proto také seděl ve vězení. Vzdát se vlastní svobody kvůli svým názorům nebo přesvědčení, bez fanatismu, považuji za největší oběť, kterou může člověk podstoupit. Pro mě zůstává Václav nezastupitelný a je škoda, že ho nemáme stále na Hradě, protože to, co tam nyní máme, ani nenazývám prezidentem.“

Bohumil Doležal, politolog, signatář Charty 77

„Václav Havel se podílel na něčem, co nyní nazýváme polistopadový režim. Tedy na přechodu k liberálně demokratickému uspořádání České republiky, to čemu nyní Andrej Babiš říká nepořádky. Podílel se na tom v dobrém i ve zlém. Pokud jde o to dobré, chtěl bych zdůraznit jeho příspěvek v zahraničně politické orientaci Česka. Pokud jde o to, co mi u něj připadá problematické, tak je to jakási nedůvěra k politickým stranám. Ta se odrazila ve snaze postavit proti nim něco, co je bude vyvažovat, korigovat nebo je dokonce v určitém smyslu nahradí. Což podle mě bohužel velmi přispělo k tomu, že český politický systém byl po listopadu 1989 poměrně nestabilní. Z toho důvodu se domnívám, že Václav Havel není lék na dnešní neduhy České republiky, ale že je součást problému, se kterým je potřeba se vyrovnat.

Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu

„Václav Havel podle mě představoval zvláštní kombinaci skromnosti a pokory na jedné straně, schopnosti naslouchat a současně intelektu a odvahy. Bohužel jsem nestihl koncert v Lucerně k jeho nedožitým osmdesátinám, protože ve stejné době jsem měl jinou akci, kterou jsem již dříve německému velvyslanci potvrdil.“

Věra Jourová, eurokomisařka

„Teprve když se mě takto ptáte, uvědomuji si, že všechna těžká rozhodnutí i trvalý konflikt mezi pragmatickým rozumem (co je výhodné, je též jedině oprávněné a správné) a morálním imperativem (jsou věci, které nás a naše zájmy přesahují a musíme se za ně postavit), všechna tato obtížná dilemata, které jako česká a evropská politička řeším prakticky denně, vnitřně neustále konzultuji s Václavem Havlem. Snažím se odvodit si z jeho projevů a postojů náznaky řešení, občas se ptám lidí, kdo ho znali. Vím, že se mnoho věcí v mé vlasti i v Evropě změnilo, většina závažných problémů ani nemá precedens v havlovské době. Ale jsem si jistá, že Havlovo poselství má stálou a stále naléhavější platnost. Jeho 'Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí' dostává úplně jiný tón, alarmující tón, oslovující to dobré v nás, to, co potřebujeme nejen jako jednotliví lidé, ale též a hlavně jako společnost, abychom se navzájem nepožrali a abychom byli schopní společně v Čechách i v Evropě tvořit něco pozitivního a předat to těm po nás. Ano, radím… když selžou knihy a doporučení pamětníků, jdu si za ním popřemýšlet na Vinohradský hřbitov, kytky mu nenosím, nechávám mu tam dvě cigárka…”