Stejné potraviny jako „na Západě“ nám právo nezajistí

Nutno podotknout, že politický tlak aliance států V4 není právem vynutitelný, dokonce ani tím unijním. Bez náležité akce ze strany orgánů Evropské unie (EU) nelze od výrobců očekávat dobrovolné sjednocení kvality potravin.

Právní oporu pro unifikaci kvality potravin v rámci EU lze najít primárně v hlavě XV Smlouvy o fungování Evropské unie. EU se tu v čl. 169 hlásí k podpoře zájmů spotřebitelů a k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele. Problém dvojí kvality potravin dále rozvíjejí ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Podle této směrnice je obchodní praktika nekalá v případě, že podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele. Kdo je ale průměrným spotřebitelem a co je podstatné narušení ekonomického chování dále nezjistíme. Zajímavější z našeho pohledu by tak mohl být čl. 6 směrnice. Ten stanovuje, že pokud výrobce jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopný uvést průměrného spotřebitele v omyl, a to například klamavým provedením, nebo složením výrobku, dopouští se klamavé obchodní praktiky, která je přirozeně zakázána. Naším hlavním problémem ale není častý výskyt pojmu průměrný spotřebitel, ale skutečnost, že představa vynutitelnosti sjednocené kvality potravin na základě výše uvedeného je přísně teoretická.

Aby se výrobce vyvaroval zbytečným problémům, bude často prodávat stejný výrobek s různě pozměněnými obaly, čímž se v konkrétním případě vyhne otázce různé kvality produktů a to z důvodu, že bude jednoduše prodávat produkty s takovýmto odlišným obalem a tedy výrobky různé. Dalším problémem bude skutečnost, že jediným důsledkem různé kvality potravin je prozatím jen náš pocit druhořadých občanů EU, resp. jinými slovy druhořadé potraviny nezhoršují naše zdraví, atp. Právo se v tomto případě tedy nemá čeho chytit. V tomto případě se tak prozatímní řešení problému politickou cestou zdá být nejvhodnější alternativou. Nemožno zapomínat, že cesta sjednocení kvality potravin unijními normami (nařízeními a směrnicemi), které by stanovovaly, jaké má mít konkrétní potravina přesné složení, by byla asi takou dystopií, jako regulace tvaru a velikosti ovoce napříč evropským kontinentem. Eva Bistárová