Bezpečnější Evropa se zpřísněnou kontrolou střelných zbraní. Alespoň podle EU

Plenární zasedání Evropského parlamentu letos schválilo návrh revize směrnice Rady č. 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní (směrnice o střelných zbraních). Přijetí návrhu je výsledkem snahy Evropské unie účinně a přiměřeně reagovat na komplexní bezpečnostní hrozby a posílit tak v tomto směru ochranu občanů EU. Směrnice se ale již v čase jejího přijímání Evropským parlamentem stala terčem kritiky.

Návrh změny směrnice o střelných zbraních představila Evropská komise jako odpověď na teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015. Potřeba přijetí legislativního rámce byla rovněž zdůrazněna v několika Zprávách o pokroku na cestě k účinné a skutečné bezpečnostní unii, které Evropská komise vydala v následujícím roce. Účelem regulace střelných zbraní na evropské úrovni bylo zejména zvýšení intenzity boje proti terorismu, jeho celounijní kriminalizace a boj proti organizované trestné činnosti. Jinými slovy budování bezpečné Evropy, která bude odolná vůči takovýmto hrozbám.

Návrh směrnice, který byl představen Evropskou komisí, byl ale skutečně přísný. Důvodem měla být skutečnost, že po vyšetřování listopadových útoků se ukázalo, že teroristé při nich použili poloautomatické zbraně, které byly před tím deaktivovány, tj. zbraně, které byly kdysi drženy legálně. Na základě tohoto zjištění Evropská komise do svého návrhu vnesla zákaz nabývání a držení poloautomatických zbraní, včetně těch, které byly až následně upraveny pro poloautomatické použití. Tyto zbraně tak byly podle návrhu přesunuty do tzv. kategorie A, což v praxi znamenalo přesun poloautomatických zbraní do skupiny, ve které mají zastoupení zejména automatické a nejnebezpečnější vojenské zbraně. Přístup civilního obyvatelstva k poloautomatickým zbraním se tímto ustanovením měl v budoucnu v podstatě znemožnit.

Poté, co se návrh Evropské komise dostal na půdu Evropského parlamentu, byl pozměňovacími návrhy europoslanců o něco „zmírněn“. Poloautomatické zbraně byly vyňaty z kategorie A, avšak pouze částečně, tj. některé druhy „samonabíjecích zbraní“ zůstaly v kategorii zakázaných střelných zbraní. Problematickým bodem tak nadále zůstal zákaz některých poloautomatických zbraní, který se i po schválení směrnice Evropským parlamentem vztahuje například na některé typy střelných zbraní využívaných pro lovecké účely, ale i na zbraně, které si lidé pořizují pro sebeobranu.

ČR SE SMĚRNICE NELÍBÍ

Při procesu schvalování zároveň Evropský parlament, na rozdíl od návrhu Evropské komise, začlenil do návrhu směrnice tzv. grandfathering clause. Čl. 7(4a) revidovaného znění směrnice o střelných zbraních tak v podstatě uděluje výjimku pro stávající držitele poloautomatických zbraní nově zařazených do kategorie A. Výše uvedená omezení budou tedy platit jen pro budoucí nabyvatele poloautomatických zbraní a směrnice tím pádem nezavádí odebírání či vyvlastňování zbraní jejich stávajícím držitelům.

Takovýto „způsob boje proti terorismu“ ze strany Evropské unie výrazně kritizovala především Česká republika, a to jak v průběhu přijímání směrnice, tak i v době po jejím schválení Evropským parlamentem. Klíčové prvky obou návrhů označila za věcně nevhodné a v některých případech za značně nepřiměřené, a to zejména s poukazem na nadbytečné zákazy některých poloautomatických zbraní. Rovněž poukázala na skutečnost, že tzv. grandfathering clause povede k diskriminační situaci, kdy stávající vlastníci poloautomatických zbraní budou tyto zbraně vlastnit legálně, zatímco v případě, že získáte zbrojní průkaz po účinnosti revize směrnice o střelných zbraních, tyto zbraně nebudete moci vlastnit. V této souvislosti byly ze strany České republiky rovněž vzneseny námitky, že toto ustanovení usnadní přechod nově zakázaných zbraní do nelegální sféry a zvýší tak motivaci veřejnosti postupovat tímto způsobem.

POD TLAKEM EMOCÍ?

Revize směrnice o střelných zbraních byla ale i po výrazném odporu nakonec po více než dvouleté intenzivní činnosti Evropské unie přijata. Účelem přijetí této změny bylo bezpochyby posílit bezpečnost Evropy a lépe tak reagovat na současné bezpečnostní hrozby. Nelze rovněž tvrdit, že přijetí takovéto směrnice nemá žádný význam a Evropská unie se měla zaměřit jen přímo na boj proti terorismu, resp. na obchod s nelegálními zbraněmi. Nicméně argument, že se bezpečnost občanů EU nezvýší omezením užívání legálně držených zbraní, je ale namístě.

Směrnice o střelných zbraních tak nedokázala přinést rovnováhu mezi zajištěním bezpečnosti a osobní svobody občanů EU. Návrh Evropské komise působí spíše jako psaný pod tlakem emocí, namísto toho, aby se soustředil výhradně na zpřísnění právní regulace deaktivovaných zbraní, tj. zejména na omezení jejich volného pohybu v rámci vnitřního trhu EU a na jejich trvalou registraci, aby tak zbraň deaktivovaná „na oko“ nemohla být následně opět po úpravě užita jako střelná zbraň.

Přijetí návrhu revize směrnice o střelných zbraních ale i přes všechny její negativa lze vnímat jako krok se silně politickým významem. Otázkou však zůstává, jaký politický odkaz bude směrnice nést, když ani ne měsíc po jejím přijetí členské státy začínají uvažovat nad uplatňováním výjimek z této směrnice, popřípadě nad podáním žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie. Eva Bistárová