Debata o migrantech rozděluje českou společnost

Uprchlíci. Slovo, které v poslední době rezonuje celou evropskou společností jako žádné jiné. Několik měsíců trvající příliv migrantů hlavně ze zemí subsaharské Afriky, Eritreje, Somálska a Sýrie rozděluje nejen politiky, ale v podstatě celou společnost, která, jak se ukazuje, na něco takového nebyla dostatečně připravená. Problém se úzce dotýká i České republiky, které se uprchlická vlna také nejspíš nevyhne. Jenže na migranty tady rozhodně nečeká pouze vřelé přivítání.

Téměř 60 milionů uprchlíků bylo ve světě ke konci loňského roku. Jde o rekordní číslo, které podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) tvoří největší měrou uprchlíci ze Sýrie, která se nachází v krvavém válečném konfliktu mezi režimem prezidenta Bašára Asada a extremisty z Islámského státu a dalších organizací. „Krize v Iráku a Sýrii se rozrostla do obřích rozměrů... a zároveň staré krize se nevyřešily,“ prohlásil k nárůstu počtu uprchlíků vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres, který zároveň upozorňuje, že jde o selhání politických špiček celého západního světa, které v rámci mezinárodního společenství nedokážou zabraňovat konfliktům a trestat ty, kteří je způsobují. S následky se nyní musí vypořádávat celý svět a především Evropa, která v součanosti čelí obrovskému náporu běženců mířících do bezpečnějších lokalit v Evropě. Vůbec nejhorší je situace v Turecku, kde se jejich počet pomalu začíná blížit ke dvěma milionům. Uprchlické tábory jsou přeplněné a mnohdy v zoufalém stavu a uprchlická vlna se tak rozšiřuje stále víc a víc na sever, především do Španělska, Řecka a Itálie. UNHCR odhaduje, že od začátku roku do 10. června přeplulo Středozemní moře celkem 105 tisíc lidí. Kromě Sýrie jde hlavně o utečence ze subsaharské Afriky, Eritreje nebo Somálska. Cesta je to přitom extrémně nebezpečná. Uprchlíci se nepotýkají jenom z rozbouřeným mořem, ve kterém jich utone každoročně několik tisíc, ale i s překupníky a pašeráky, jejichž praktiky se mnohdy brutalitou příliš neliší od extremistů, před kterými lidé prchají. Jenže ani po tomto nelegálním příchodu na území Evropské unie ještě nemají vyhráno. Čeká je s velkou pravděpodobností uprchlický tábor, ve kterém musí žít často ve velmi špatných podmínkách. Pokud nechtějí dlouhodobým ilegálním pobytem riskovat deportaci zpět, musí si totiž žádat o azyl a přesvědčit úřady, že prchají před perzekucí, při které jim hrozí újma.

ČESKO ODMÍTÁ KVÓTY

A právě zde se celý problém rozšiřuje i na ostatní státy Evropské unie. Pobyt v azylovém táboře totiž může trvat i roky, navíc s nejasným výsledkem. Uprchlíci se proto snaží dostat do méně exponovaných zemí a z Itálie jako cílové destinace se stává destinace tranzitní. Italští politici opakovaně poukazují na to, že situace je dlouhodobě neudržitelná. „Je známo, že mnoho uprchlíků prostě v Itálii zůstat nechce. Je jasné, že navzdory pokusům tady tyto lidi udržet je těžké jim zabránit ve vycestování do dalších států, kde mají přátele nebo příbuzné,“ řekl šéf odboru azylové politiky na italském ministerstvu vnitra Mario Morcone.

Země proto opakovaně žádá ostatní státy EU o pomoc. A k tomu se připojila i Evropská komise, která přišla s návrhem několika opatření. Jde například o program, na přesídlení 20 tisíc lidí s právem na mezinárodní ochranu, kteří zatím nejsou na evropském území. Chystá se prý i evropská vojenská akce, která ovšem čeká na posvěcení OSN. To, co ovšem především rozdělilo členské státy, se týká zavedení povinných uprchlických kvót. Země osmadvacítky si mají během dvou let rozdělit celkem 40 tisíc uprchlíků. Pro Českou republiku to znamená celkem 1320 migrantů, kteří by si zde zažádali o azyl a nakonec zde získali trvalý domov. Jenže návrh vyvolal v EU bouři a členské státy se rozdělily do dvou skupin. Mezi ty, které kvóty chtějí, patří kromě Řecka a Itálie třeba i Francie, Německo a Rakousko. Naopak rezolutní ne tomuto návrhu zaznělo z Velké Británie, Polska, Španělska a České republiky, které vadí především to, že by šlo o povinnost. „To není o tom, že jsme se uzavřeli a nechceme pomáhat. To není pravda. Akorát prostě nechceme 'automat', to je celé,“ prohlásil ministr vnitra Milan Chovanec po jednání zástupců všech členských států.

HROZÍ KRIZE SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ?

Podle české vlády povinné kvóty nic nevyřeší, daleko smysluplnější je prý dobrovolný příjem uprchlíků podle vlastního uvážení té dané země a další pomoc evropským partnerům, kteří jsou první na ráně. Itálii už Česká republika nabídla 900 tisíc eur. EU se pak má podle ministra Chovance více zaměřit na boj s pašeráky, na potápění jejich lodí a zabavování majetku. Migranti bez nároku na ochranu zase musí pochopit, že budou bez výjimek posílání zpět do země původu.

A jak se zdá, názor ministra vnitra odráží i názor celé vládní koalice. Premiér Bohuslav Sobotka nedávno uvedl, že kvóty nejsou řešením, stejně jako nejsou řešením zvýšené kontroly uvnitř schengenského prostoru, k čemuž přistoupily některé členské země. Klíčové je podle něj zaměřit se na politickou, bezpečnostní a ekonomickou stabilizaci zemí, ze kterých uprchlíci pocházejí. Jinak může příliv migrantů způsobit obrovské problémy. „Evropa není schopná se vyrovnat s takovýmto proudem uprchlíků. Pokud bude pokračovat i v příštích měsících, může to vést ke zhroucení evropských sociálních systémů,“ varuje český premiér s tím, že klíčové je také lepší zabezpečení vnějších hranic Schengenského prostoru. „Druhé nutné opatření je, aby fungovala vnější schengenská hranice. Není možné, abychom měli volně otevřené hranice schengenského prostoru pro ekonomické migranty,“ dodal s tím, že povinné kvóty jsou jen vodou na mlýn extremistům a xenofobům. Vicepremiér a předseda lidovců Pavel Bělobrádek zase zdůrazňuje, že odmítnutí kvót neznamená odmítnutí pomoci. Podle něj by naše země mohla dlouhodobě přijímat přes tisíc uprchlíků ročně. Musí ale jít o lidi, kteří jsou ochotní se přizpůsobit. „Můžeme akceptovat jen tolik a takových migrantů, kteří neohrozí budoucnost naší civilizace a naše vlastní životy,“ prohlásil politik.

VÍC PRÁCE PRO POLICII

Různorodé názory pak zaznívají od opozičních poslanců. Zatímco zástupci ODS a TOP 09 kritizují především nedostatek akceschopnosti české vlády a malou odmítavost vůči návrhům Evropské komise, zástupci Úsvitu jdou v rétorice ještě dál a hovoří o přílivu uprchlíků jako o invazi, které je nutné se postavit. Marek Fiedler z tohoto hnutí poukázal na petici za uzavření českých hranic, která má podle něj už 80 tisíc podpisů. „Zhruba pět tisíc podpisů na petici denně přibývá,“ řekl poslanec. K problému se před časem vyjádřil i prezident Miloš Zeman. Podle něj je realizace kvót pro přijímání uprchlíků plně v pravomoci národních parlamentů a vlád. „Obávám se, že přesazovat uprchlíky pocházející z jiného kulturního prostředí do prostředí zcela odlišného je jako přesazovat starý strom, který vám často potom jenom uhyne nebo má nepříznivé podmínky pro svůj další růst,“ prohlásil. A i z jeho vyjádření je zřejmé, že aktuální situace rozděluje zemi na dva tábory. Na ty, kteří jsou přesvědčeni, že migranty přijímat nemáme a ty, podle kterých musíme nabízet pomocnou ruku.

Faktem je, že lidí, kteří k nám přicházejí žít z nějaké problémové země, dlouhodobě přibývá. Za prvních pět měsíců letošního roku si o azyl zažádalo 679 lidí, což je o 286 více než za stejné období loňského roku. Jde především o Ukrajince, Kubánce, Syřany a Vietnamce. Naprostá většina z nich je přizpůsobivá a jejich začlenění do české společnosti bývá bez větších problémů. Vrásky přidělávají policistům především nelegální migranti, kterých oproti loňskému roku přibylo o 42 procent. V poslední době se objevují hlavně na hranicích s Rakouskem, často v autobusech dálkové silniční dopravy nebo v úkrytech nákladních automobilů. Přibylo i migrantů, kteří přes Česko směřují do Německa. „Především jsou to mladí lidé, kteří odcházejí ze svého území za lepšími životními podmínkami, případně za nějakými známými. Z výpovědí těchto občanů víme, že pokud se někdo usídlí v Německu, tak se snaží těm známým pomoct. A my tyto případy zaznamenáváme,“ uvedl před časem ředitel cizinecké policie Milan Majer.

Filip Appl