Uprchlická krize sjednotila české politiky

Uprchlická krize nekončí. Naopak. Rychle přerůstá v krizi unijní. Evropské státy rozděluje politika kvót, kterou razí hlavní proud osmadvacítky. Na jedné straně stojí země, které věří, že jsou všichni povinní přispět k řešení problému přijmutím svého podílu uprchlíků. Na straně druhé zase stojí státy, které si nechtějí něco takového nechat nařizovat. A na pozadí toho všeho proudí do Evropy další tisíce a tisíce lidí.

Evropa čelí největší uprchlické krizi za poslední desítky let. Podle informací OSN jen ze Sýrie už odešlo kvůli letitým bojům přes čtyři miliony lidí. Většina z nich míří do Evropy s vidinou lepšího a v některých případech alespoň nějakého života. A Evropská unie čelí obrovské zkoušce jednotnosti a schopnosti dělat složitá a efektivní rozhodnutí. Prozatím je hlavním výsledkem náročných jednání přerozdělování uprchlíků tlačících se do Evropy přes Řecko, Itálii a Maďarsko mezi všechny členské země. „Už v květnu jsme navrhovali mechanismus na přemístění 40 tisíc uprchlíků. Nyní přicházíme s druhým krokem, s přemístěním dalších 120 tisíc uprchlíků z Řecka, Maďarska a Itálie,“ prohlásil před několika týdny předseda Evropské komise Jean Claud Juncker. Podle něj by se do přerozdělování uprchlíků měly zapojit všechny členské země.

Ovšem něco jiného je oficiální postoj Evropské unie a něco jiného zase postoj jednotlivých členských zemí. A na jejich přístupu se ukazuje, že sen o jednotnosti Evropy je spíše utopií než realitou. Snad nic neukázalo tak moc rozhádanost států jako uprchlická krize. Nejsilnější hlas má jako obvykle Německo, které je přijímání uprchlíků víceméně nakloněno. Jenže jejich počet už několikanásobně převýšil původní očekávání a i náš západní soused tak musel přistoupit ke kontrolám na hranicích a dalším opatřením. Tisíce lidí čekají před úřady nebo se tlačí v ubytovnách. Podle ministra vnitra Thomase de Maizière by letos do Německa mohlo zamířit přes 900 tisíc běženců. Mezi mlýnskými kameny je i Velká Británie, která byla vždy pověstná přísnou azylovou politikou. Navzdory tomu britský premiér David Cameron nedávno prohlásil, že jeho země přijme až 20 tisíc uprchlíků ze Sýrie. Počíná si tak stejně jako Francie, která chce otevřít bránu celkem 24 tisícům imigrantů. Na druhé straně názorového spektra stojí Maďarsko, které je pevně rozhodnuté drtivou většinu imigrantů odmítat a proti jejich vlně staví podél svých hranic vysoký plot. „Maďarsko je zemí s tisíciletou křesťanskou kulturou. Nechceme, aby ho migrace národů světového měřítka změnila,“ prohlásil maďarský premiér Viktor Orbán.

ČEŠTÍ POLITICI JAKO JEDEN                                                  

Zatímco Evropa je rozhádaná, českou politickou scénu uprchlická krize vzácně spojila. Naprostá většina vládních i opozičních politiků totiž povinné kvóty odmítá. Uprchlíky prý ano, ale jen tolik, kolik naše země zvládne a takové, které si vybereme. V současnosti je v plánu během dvou let přijmout 1100 osob, jenže Evropská unie postupně své požadavky zvýšila až na 4800 uprchlíků. A to je podle všeho číslo, o kterém nechce česká vláda ani slyšet. „Největší problém, do kterého se Evropa může dostat, by bylo schválení kvót v situaci, kdy není zajištěna ochrana vnější hranice a omezení migrace,“ prohlásil český premiér Bohuslav Sobotka ve sněmovně. A názor s vládou sdílí i opoziční strany – ODS, KSČM, Úsvit i TOP 09. „Podporujeme vládu. Oceňujeme stanovisko premiéra, stejně jako postup ministra zahraničí a ministra vnitra. Za stávající situace je jejich pozice odpovědná a přiměřená,“ prohlásila místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová. Jednoznačný postoj má i český prezident Miloš Zeman, který navrhuje, aby hranice země střežily společné hlídky armády a policie. „Jestliže maďarská vláda povolala armádu, Němci uzavřeli hranice s Rakouskem a také Dánsko omezilo provoz na hranici s Německem, myslím, že bychom tatáž opatření měli udělat i my. Je zřejmé, že nyní, když trasa nepovede z Maďarska do Německa přes Rakousko, povede přes Českou republiku,“ varoval Zeman.

POČET UPRCHLÍKŮ BUDE KLESAT

Jenže Evropská unie v čele s Německem zřejmě české odmítání kvót nenechá jen tak a projevy jednotlivých státníků se přiostřují. „Situace při vyjednávání vypadá tak, že zemím, které odmítají mechanismus rozdělení uprchlíků, se nic nestane,“ prohlásil německý ministr Thomas de Maiziére. „Myslím, že bychom proto měli mluvit o nátlakových prostředcích. Často to jsou státy, které dostávají mnoho prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie,“ řekl s tím, že je možná čas diskutovat o tom, zda by země, co kvóty odmítnou, neměly dostat méně těchto peněz. Předseda Evropské komise Juncker ovšem žádný takový plán nepotvrdil a za nereálný ho označují i čeští politici. „Myslím si, že není možné vydírat země, které získávají prostředky z evropských fondů,“ řekl k tomu Bohuslav Sobotka.

A jak je to vlastně se statistikami o počtech uprchlíků na našem území? V průběhu jara a léta se jejich počet výrazně zvyšoval. Jen od 17. června do 17. srpna jich policisté zadrželi více než 1500 a v současnosti jich stále zadrží až několik desítek denně. Úřady musí uklidňovat mnohdy panikařící obyvatele, kteří často vidí uprchlíky i tam, kde žádní nejsou. Bizarní případ, který baví sociální sítě, například popisuje, jak někdo zavolal policii na kominíka v domnění, že jde o imigranta. Přesto berou příslušné orgány a složky celou situaci vážně. Například Bezpečnostní informační služba a Bezpečnostní rada státu. Ta podle nedávno vydané zprávy nemá žádné informace o tom, že by na naše území dorazil někdo napojený na Islámský stát nebo jiné radikály. Vláda nezapomíná ani na policejní složky a infrastrukturu. V minulých měsících byly posíleny kontroly vlaků, které k nám přijíždí z Maďarska a policisté zamířili i na některé příhraniční silnice. Monitoruje se také počet volných míst pro imigranty. V současnosti jich je podle ministra vnitra přes 300, ale velmi brzy bude otevřen objekt v Drahonicích na Lounsku, který přinese dalších 220 míst pro žadatele o azyl. Od začátku příštího roku začne fungovat podobně velké zařízení v Balkové na Plzeňsku. K žádným problémům s nedostatečnou kapacitou ubytoven by tak dojít nemělo. Už proto, že počet uprchlíků na našem území zřejmě začne zvolna klesat. „Lze predikovat, že migrační vlna bude kulminovat a bude oslabovat po říjnu,“ věří ministr vnitra Milan Chovanec s tím, že země ale musí být připravená na jaro příštího roku.

DOKÁŽEME ŘEŠIT PŘÍČINU?

Na pozadí dohadů o uprchlících a o tom, zda jsme na jejich nápor připraveni, mnozí komentátoři upozorňují, že veškeré obavy společnosti, že nás zaplaví tisíce běženců, jsou zbytečné. Česká republika pro ně prý není zajímavá a naprostá většina z nich bude chtít dříve nebo později pokračovat jinam, nejčastěji do Německa, které k nim je daleko vstřícnější. Ministr Milan Chovanec upozorňuje, že tak půjde v principu hlavně o zajištění azylového řízení, které zřejmě povede k získání azylu nebo mezinárodní ochrany. Pak už prý nebude nic bránit tomu, aby imigrant vycestoval dál. „Takže je to jenom de facto pozdržení té jejich cesty do cílové země,“ vysvětluje ministr.

Mnozí proto poukazují na to, že je potřeba zaměřit se mnohem více na druhou stranu mince jménem uprchlická krize. Tedy na stabilizaci situace v zemích, ze kterých uprchlíci pocházejí a na předcházení humanitárních katastrof na nejvíce vytížených místech. Podle předsedy Evropské komise i na tom Evropská unie usilovně pracuje. V současnosti se prý připravuje řada diplomatických opatření. „Zmobilizovali jsme miliardu, abychom stabilizovali humanitární pomoc v Sýrii a abychom se věnovali situaci uprchlíků v sousedních zemích - v Libanonu, Turecku a Jordánsku,“ prohlásil Juncker s tím, že zmíněné země mají na svém území přes čtyři miliony uprchlíků, což je několikanásobně víc, než kolik si má rozdělit celá Evropa. Plán také počítá se zřízením seznamu bezpečných zemí původu. To má umožnit rychlejší zpracování žádostí o azyl a navracení těch, kteří nárok na získání azylu nemají. Pomoci má nakonec i Komisí nově zveřejněná příručka k navracení osob. Že by se vše vyřešilo rychle ale šéf Evropské komise, stejně jako žádný jiný vrcholový politik, slíbit nechce. Podle všeho tak čeká Evropu běh na několik let dlouhou trať.

Filip Appl