Jaký by podle Vás měl být ve vztahu k uprchlické krizi vývoj německé politiky a jaký vývoj reálně očekáváte?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 12:06

(Evropské noviny - 12/2015) Som presvedčený o tom, že nemecká politika - a tým pádom aj politika Eur´pskej komisie - bola od začiatku chybná. Pani kancelárka Nemecka zle odhadla situáciu, resp. jej vyhlásenia boli možno ovplyvnené aj inými faktormi (nomináciou na Nobelovu cenu mieru, resp. na osobnosť roka 2015). Už od novembra 2015 je jasné, že do značnej miery zmanipulovaná nemecká verejná mienka sa začne meniť. Konflikty medzi migrantmi, resp. medzi občanmi a políciou Nemecka a migrantmi sa budú opakovať a takýto vývoj bude zvyšovať tlak na ešte väčšiu zmenu verejnej mienky. Najserióznejšie a najdemokratickejšie by bolo, keby pani kancel§rka Nemecka spolu s p. Junckerom vystúpili pred verejnosť a povedali by: mýlili sme sa, zle sme odhadli situáciu, ospravedlňujeme sa - a potom by mohla nasledovať zmena migračnej politiky, ktorá by nebola fokusovaná na vydieranie tých členských krajín, ktoré aj doteraz mali realistickejšie názory, ale predovšetkým na ochranu vonkajších hraníc EU - a predovšetkým Schengenu. Bezpečnostné zóny je potrebné vytvoriť predovšetkým v Afrike a Ázii: na tento moment je treba koncentrovať úsilia. 

Pál Csáky, poslanec Evropského parlamentu

Německo čeká určité politické vystřízlivění z bezhlavého přijímání imigrantů a začne se chovat pragmaticky jako většina evropských států. Němci budou i nadále prosazovat politiku typu, že pomáhat lidem v nouzi, kteří utíkají před smrtí, je nutnost, ale musí to mít pevně stanovené pravidla. Silvestrovské útoky v Kolíně nad Rýnem (a samozřejmě i ty v dalších městech) na ženy ale ukázaly jednak potřebu přehodnotit dosavadní velmi naivní politiku, ale také nebezpečnost dosavadního zcela nedůsledného přístupu. Bylo nabíledni, že mezi statisíci příchozích do Evropy nejsou jen lidé prchající před válkou a hledající bezpečí, nýbrž i jedinci ne zrovna ctnostné povahy, kteří chtějí jen zneužívat ochotu evropských států pomoci. Důsledky této naivity řady evropských politiků se musely dostavit dříve nebo později. Uplynulý Silvestr otevřel oči všem, kteří zastávali politiku otevřených dveří při řešení uprchlické či chcete-li migrační krize.  Ale pokud někdo chápe ochranu jako možnost páchat násilí na ženách, tak se hrubě mýlí. A Němci na to budou muset důrazně zareagovat.

Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Zvládá Evropa, její představitelé a státníci současnou uprchlickou krizi? Kde případně vidíte chyby?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 12:02

(Evropské noviny - 9/2015) Vývoj okolo migrační krize naplno ukazuje bezradnost Komise i lídrů velkých evropských zemí. Částečně je vina i na současné smluvní úpravě procesů rozhodování a fungování uvnitř evropských institucí, která je příliš složitá a těžkopádná a proto velmi špatně a pomalu reaguje na sebevětší krizi. Ne-akceschopnost, na kterou již delší dobu upozorňuji, ohrožuje svobody a práva, které jsme ještě několik měsíců zpátky mylně považovali za zcela nedotknutelné. Místo komplexního řešení problému, v Komisi jen navrhují nesmyslné přerozdělování migrantů. Německo zcela nepochopitelně nejdříve k sobě migranty pozvalo, aby poté před nimi zavřelo hranice. Rakousko, Slovensko, Chorvatsko, Slovinsko i Česká republika byly tímto zataženy do problému, který prohloubilo samo Německo. Je zcela skandální, že uzavření hranic Německu posvětila i Evropská komise. Celé to působí dojmem, že šlo jen o cynický způsob vydírání středoevropských států, aby přistoupily na systém kvót. EU by měla urychleně reagovat navržením systému efektivní kontroly vnější hranice, vytvořit pro migranty na této hranici, dostatečný počet check pointů a v zemích sousedících s EU vytvořit tzv. hot spoty, kde by byl nárok případných azylantů přezkoumáván ještě před jejich vstupem na půdu EU. Vzhledem ke složitosti a vnější hranice EU, kterou z velké části tvoří moře, ostrovy a velmi členitá a dlouhá pevninská část, nelze zatím očekávat zajištění její plné nepropustnosti. Proto by dalším krokem EU, mělo být také výrazné navýšení prostředků, které plynou přímo do uprchlických táborů, které se nacházejí v blízkosti ohnisek konfliktů a nepokojů, ze kterých migranti pochází, jako jsou tábory v Turecku, Jordánsku Libanonu atd. Prostředky, které dnes EU vynakládá v těchto místech, jsou až směšně nízké. Jen pokud se rapidně zlepší život lidí v těchto táborech, docílíme toho, že proud lidí z těchto oblastí trochu poleví a sníží se tlak na vnější hranici. Osobně podporuji a velice vítám návrh české vlády, jež chce přednést Visegradské 4, že by toto seskupení mohlo vytvořit a zorganizovat vlastní utečenecký tábor, myslím si, že toto je daleko efektivnější cesta a řešení než systém nedomyšlených kvót.

Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu

Jaký máte názor na kvóty pro přijímání uprchlíků pro jednotlivé evropské země?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 11:36

(Evropské noviny - 5/2015) Problém masivního směřování uprchlíků do zemí EU nemá, bohužel, ani rychlé, natož pak jednoduché řešení. Jeho narůstání ale nevěnovala unie potřebnou pozornost, jednotlivé její instituce problém podcenily a navíc nespolupracovaly koordinovaně. Když pak přišla mnohem větší vlna uprchlíků, než byly ty, které nevyvolávaly tolik pozornosti, provázená nebývalým počtem obětí doslova hazardního úprku před sociální a ekonomickou beznadějí, nastal šok. A s ním překotná snaha něco udělat. Jenomže stylem hašení požáru, který unii přerostl přes hlavu. Společně s potřebou vyslat signál zemím unie, do kterých míří uprchlíků nejvíc. A které situaci zvládají jen s vypětím sil - včetně finančních. Signál, že na problém uprchlíků nejsou samy, že jsou součástí unie. (Mimochodem, nějak mi scházejí informace, jak chtějí přispět k řešení problému a pomoci EU například Spojené státy, které svými velmocenskými aktivitami v mnoha zemích nastolila situaci, vedoucí k současné uprchlických vlně?)

Unie ale chce solidaritu prosazovat pomocí určených kvót pro všechny členské státy. Chce sama určovat něco, co podle mého názoru spadá výlučně do kompetence členské země unie. Ty nejlépe vědí, na co mají sílu. Ekonomickou, ale řekněme i společenskou. Myslí tím atmosféru, která v zemi vládne a odhad situací, které mohou - s případným masivnějším příchodem uprchlíků - nastat ve veřejnosti.

Jsem rozhodným zastáncem solidarity a naopak, jsem ostře proti zneužívání kritické situace běženců k lacinému populismu, politikaření a vyvolávání nesnášenlivosti a nepřátelství vůči lidem odlišných kultur. Zoufalé oběti sociálně-ekonomického marasmu zemí, kterým se snaží USA i EU mnohdy vnutit svoje přédstavy o životě a uspořádání společnosti, si zaslouží pomoc. Nikoli ale nadiktovanou a určovanou unijními politiky a úředníky. Proto jsem proti kvótám také v EP hlasoval.

 Jiří Maštálka, poslanec Evropského parlamentu za KSČM

Celkovo vítam skutočnosť, že Európska komisia sa začala intenzívnejšie venovať aj tejto problematike. Chápem aj postoj Nemecka, ktoré chce znížiť tlak na vlastnú krajinu. No obávam sa, že systém kvôt nebude fungovať z nasledovných dôvodov. Predstavme si uprchlíka, ktorý má za cieľ dostať sa do Európy. Pod Európou väčšina z nich rozumie Nemecko, Veľkú Britániu, Francúzsko alebo Švédsko. Predá svoj majetok a riskuje aj svoj život, aby sa dostal do Európy. Keď sa mu to podarí, použitím rôznych techník sa dostane do kvôty napr. Slovenska. Aby mal istotu, že v Európe ostane, možno prechodne aj bude súhlasiť s takýmto riešením, no bude len otázkou času, kedy skúsi sa dostať do vysnenej cieľovej krajiny. Som teda toho názoru, že kvôtový systém pravdepodobne len zpomalý tlak na najpopulárnejšie cieľové krajiny, no nezastaví ho. Navic, je tu ďalší problém: v r. 2014 bol počet žiadostí o azyl cca 620 tisíc, a Komisia hovorí o prijatí 20 tisíc uprchlíkov. Rozdiel medzi dvoma číslami je ohromný, čo znamená, že v Európe určite ostane aj značný počet nelegálnych migrantov. Musíme sa teda vrátiť k základnému problému: túto migráciu nie je možné riešiť len na území členských krajín EÚ, ale predovšetkým v regiónoch, odkiaľ títo ľudia pochádzajú, resp. aj vybudovaním účinných systémov filtrácií týchto procesov v Severnej Afrike, resp. na Balkáne. 

Pal Csáky, poslanec Evropského parlamentu

Současná migrační vlna ze Sýrie, Eritree a některých dalších zemí je bezesporu jednou z největších výzev, před kterými stojí Evropská unie. Je také důsledkem toho, že USA, EU a další demokratické země sice podpořily pád některých nedemokratických či dokonce diktátorských režimů, ale neměly připravený plán "B", jakkoliv se dezintegrace uvedených států, destrukce státních a místních orgánů a samotná uprchlická vlna asi daly do jisté míry předvídat. O to složitější je hledat efektivní řešení nastalé situace nyní. Přesto jde o úkol značného významu. Situace nám dokazuje, že EU potřebuje efektivnější společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, ale i integrované společné vojenské kapacity, cílenější rozvojovou a také humanitární politiku, koordinovanější postup v oblasti azylové politiky a politiky imigrační, efektivní nástroje pro situaci ve středozemním moři a spolupráci s některými severoafrickými zeměmi. Naopak nevidím jako efektivní nástroj mandatorní kvóty, spíše se bojím jejich kontraproduktivního efektu. Proto jsme také všichni čtyři europoslanci za ANO jako jediní ještě s jedním poslancem za ODS byli od samého počátku proti těmto kvótám. Nakonec proti nim mediálně vystupují i další, i když hlasovali pro předmětnou rezoluci EP s kvótami. Od příslušného ministra české vlády bych pak očekával ucelený koncepční materiál. Jedna věc je odmítat kvóty, druhou pak přispět k řešení problému a pokusit se i o veřejnou diskusi mimo rámec kvót. To zatím postrádám.

Pavel Telička, poslanec Evropského parlamentu

Kvóty jsou velmi kontroverzním tématem, které rozděluje celou Evropu. Jejich zavedení na povinné bázi nevidím jako efektivní mechanismus řešení uprchlické krize. Kvóty nedokážou kvalitně řešit důsledky krize a už vůbec ne její příčiny. Je nutné aplikovat taková opatření, která budou moci být uspokojivá pro všechny aktéry. Kvóty budou naopak podporovat pašeráky a obchodníky s bílým masem a povedou také k nárůstu korupce. Přijímání azylantů by mělo být založeno na dobrovolnosti jednotlivých členských států, nikoliv centrálně přidělováno Evropskou unií proti vůli států. S návrhem kvót stanovených členským státům shora, jehož autorem je vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federica Mogherini, proto rozhodně nemůžu souhlasit. Nemyslím si, že by byl problém v ochotě pomoci uprchlíkům, Česká republika dlouhodobě nabízí pomocnou ruku v mnoha oblastech. Přerozdělování uprchlíků jako kusů masa ale nic nevyřeší, spíše to rozklíží vztahy mezi členskými státy.

 Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Nastavení kvót pro přijímání uprchlíků především z Afriky a Blízkého východu se stalo v posledních týdnech mediálním tématem číslo jedna. Vnímám složitost kompetenční debaty o samostatnosti azylové politiky každé unijní země, nicméně počet 525 osob považuji za symbolické humanitární gesto, kterému by se Česká republika neměla vyhýbat. Osobně se tedy přikláním k tomu imigranty v České republice přijmout a dát jim šanci na nový život. Evropská unie je založena na principu solidarity a my jsme její součástí. Měli bychom tak kromě čerpání výhod být schopni pomoci i státům na jihu Evropy, které musí současný problém uprchlíků zvládat. Přijetí těchto zoufalých lidí je tak v prvé řadě humanitární akt, ale zároveň výraz solidarity vůči ostatním evropským zemím. Jako sociální demokrat ve 21. století se domnívám, že by Česká republika měla oba tyto aspekty reflektovat.  

Miroslav Poche, poslanec Evropského parlamentu

Sledujete norskou kauzu rodiny Michalákových? Co si o případu myslíte a jak se v něm angažujete?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 12:05

(Evropské noviny - 10/2015) Řešení teto smutné kauzy nespadá do působnosti poslance EP, který nemá prostředky, jimiž by mohl být na půdě EP nápomocen. Jistě, kauza dává prostor k mimoparlamentním aktivitám spíše PR charakteru. Seriózní politiku však nevnímám v PR rovině, nesklouznu do roviny zviditelňování se, která může navíc být pro rodinu Michalákových kontraproduktivní.  Proto jsme s kolegou Ježkem v počátcích neformálně a bez pozornosti médii využili diplomatické kanály s cílem apelovat na norskou stranu. Ostatní je na právních zástupcích paní Michalákové a příslušných českých orgánech. Podstatu si nedovolím hodnotit, protože nemám přístup do spisu. To, co jsem si za komunikaci mezi rodiči Michalákovými přečetl na internetu, nebudu komentovat, nechci negativně ovlivňovat šance matky. Je však zřejmé, že kauza není tak jednoznačná, jak je někdy komentována. Držím palce, aby kauza dopadla co nejlépe jak pro děti, tak i matku.

Pavel Telička, poslanec Evropského parlamentu

Se zmíněnou kauzou jsem měl možnost seznámit se už krátce po svém zvolení europoslancem. Případ jsem studoval několik měsíců, než jsem s ním přišel na veřejnost. Zpočátku jsem byl šokován a nechtělo se mi věřit, že by v Norsku mohlo docházet k takovému bezpráví v podobě odebrání dětí bez jakéhokoli závažného důvodu a nařízení výchovy sourozenců odděleně ve dvou odlišných rodinách. Lidí, kteří se vyjadřovali k případu Evy Michalákové, je bezpočet.  Řada z nich však bohužel nebyla schopná obstarat si relevantní informace, a proto slýcháme bezpočet nepřesností či vyložených nepravd. Kauzu je nutné vnímat v celkovém kontextu, tedy ne jako jediný izolovaný případ, ale jako jeden z mnoha. Chyba totiž leží v nastavení celého systému, který nedovoluje, aby měla norská sociálka, tzv. Barnevernet, jakoukoli kontrolu zvenčí. Vše prý v nejlepším zájmu dětí. Na základě toho, co jsem si o případu nastudoval, mi ale bylo jasné, že Barnevernet se opravdu dopouští závažného porušování práv dětí i rodičů a problém je nutné řešit.  Rozhodl jsem se proto s několika dalšími politiky na kauzu upozorňovat na veřejnosti, vyzývat české i evropské představitele k aktivitě a jednat také s norskou stranou. Nedávným nařízením krajské sociálky o adopci se sice věc nesmírně zkomplikovala, nicméně boj stále pokračuje. 

Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Před rokem jsem inicioval veřejnou sbírku na právníky pro paní Michalákovou, v níž se nakonec vybralo přes půl milionu korun. Naposledy jsem s kolegou poslancem Tomášem Zdechovským vyzval norskou vládu ke sjednání dohody s Českou republikou o vydání dětí Michalákových do České republiky. Základním východiskem mého postoje v kauze je ctění principu presumpce neviny. Žádné obvinění či podezření proti paní Michalákové se neprokázalo, veškerá řízení proti ní byla zastavena, tak musíme hájit její právo na péči o vlastní děti.

Petr Mach, poslanec Evropského parlamentu

Cela kauza je určitě velmi bolestná pro všechny aktéry, už proto ze se jedna o osud dvou malých děti. Vzhledem k tomu, že nemám k dispozici všechny informace o celém případu, netroufla bych si v teto věci kohokoli soudit či odsuzovat. Doufám a věřím, že celý případ bude uzavřen právě s ohledem na zájmy obou kluků, to považuji za naprosto nejpodstatnější.

Dita Charanzová, poslankyně Evropského parlamentu

Jaký vývoj v Řecku očekáváte po demisi vlády premiéra Tsiprase?

Podrobnosti:

Kategorie: Co na to europoslanci

Zveřejněno 5. 2. 2016 12:01

(Evropské noviny - 8/2015) I když podle řecké ústavy měl lídr nejsilnější opoziční strany šanci na sestavení nové vlády do pondělního rána, už v době, kdy Alexis Tsipras svou demisi oznamoval, nebylo pravděpodobné, že uspěje. Stejnou šanci bude nyní mít i lídr třetí nejsilnější řecké strany, jedná se však spíše o formalitu. Země se tedy s největší pravděpodobností blíží k novým volbám ve druhé polovině září, ke kterým ji dovede úřednický kabinet. Současné průzkumy ukazují, že Tsipras má i nadále mezi voliči nejsilnější podporu. Ve volbách tedy pravděpodobně znovu zvítězí a potvrdí svou pozici. Po odchodu pětadvaceti krajně levicových poslanců ze Syrizy navíc nebude vystaven vnitropolitickému tlaku.

Olga Sehnalová, poslankyně Evropského parlamentu

Co se týká dohod s Řeckem a další vývoje, tak se dle mého názoru toho moc nezmění. Pokud bych byl na místě řeckého premiéra Tsiprase, došel bych si také pro nový mandát. Syriza se rozsypala jak pískový hrad a on už prostě nemá většinu. Dnes ho podporuje v parlamentu pravicová opozice. Proto jsou předčasné volby jediné možné řešení. A myslím, že horší už to, jak vyjednávat s Tsiprasem a Varufakisem, opravdu být nemůže. A i kdyby teď zvítězil ve volbách Mickey Mouse, tak budou stále stejné. A pokud příští premiér nebude držet dohody, Řecko zbankrotuje a projde si hodně těžkou dobou. Nicméně to nepředpokládám. Řecká ekonomika nicméně se začíná konečně stabilizovat a myslím, že tento rok skončí pro Řeky velmi příznivě. A přestože jedna vlaštovka jaro nedělá, jsem velký optimista. Ale vše je o Recich.

Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Demise řeckého premiéra Tsiprase a jeho vlády jsou celkem  logickým vyústěním turbulentních měsíců na domácí politické scéně, jejichž příčinou není jen mimořádně složitá ekonomická a zejména finanční situace země, nýbrž stejným dílem nezodpovědná a krátkozraká populistická politika Tsiprase a jím vedené strany. Tsipras se vinou této politiky dostal do těžko řešitelné situace. Na jedné straně země před bankrotem, na straně druhé těžko splnitelné sliby voličům. Přes veškerou kritiku je třeba konstatovat, že Tsipras pod mezinárodním tlakem sehrál pozitivní roli v nastolení reformního kurzu a dojednání potřebných dohod. To na něj zvýšilo tlak doma a vyvolalo potřebu taktizovat i ve prospěch vlastní politické budoucnosti. Země nyní nejspíš spěje k předčasným volbám, neboť je méně pravděpodobné, že by se opozici podařilo sestavit vládu. Co se týká dalšího vývoje, mnohé naznačí již předvolební kampaň. Vzedme se další populistická vlna, nebo se zúročí zkušenosti posledních měsíců? Tsipras jistě ztratil část podpory, nevíme, zda se tato přelije alespoň částečně k opozici, nebo vzejde ještě krajnější a populističtější politická formace. Každopádně vynucené reformy a dohody prošly v řeckém parlamentu většinou a nezbývá než doufat, že ta jim zajistí kontinuitu. Nad vývojem na řecké politické scéně však ještě nějaký čas bude viset otazník.

Pavel Telička, poslanec Evropského parlamentu

Je to veľmi zaujímavá situácia a nie som si istý, že ktokoľvek môže predvídať výsledok predčasných volieb. Podľa mňa kľúčové je, čo sa vlastne odohrávalo v dušiach Grékov v uplynulých mesiacoch a aké konzekvencie z toho vyvodí väčšina voličov. Tsipras realizoval veľmi chaotický politický pohyb v uplynulom období, výsledkom čoho bola vlastne kapitulácia jeho vlády a rozštiepenie jeho strany. Teoreticky je tu možnosť pre Novú demokraciu a grécku pravicu, no v tejto chvíli neviem odhadnúť, aká je úroveň ich dôveruhodnosti u voličov. Tsipras chce vyhrať aj septembrové voľby a bude argumentovať pravdepodobne tým, že on je zodpovedný revolucionár, on potlačil celú grécku situáciu až k hraniciam reálnych možností. V tejto chvíli nevylučujem ani vznik veľkej koalície po voľbách.

Pal Csáky, poslanec Evropského parlamentu

Poté, co bylo Řecko brutálním způsobem donuceno přijmout podmínky evropských mocností zejména pak tlakem Německa, je logické, že premiér Tsipras podal demisi a vyzval k předčasným volbám. Domnívám se, že sestavení vlády opozičními stranami nebude úspěšné a v Řecku se budou konat předčasné volby. Sestavení nějakého nesourodého vládního slepence bez nových voleb by nebylo dobré a to ani z demokratického pohledu na věc. Přeci jen situace se v Řecku od posledních voleb přijetím podmínek věřitelů výrazně změnila, a proto je třeba získat souhlas řecké veřejnosti.

Doufám, že se v Řecku podaří situace stabilizovat, a k tomu by volby mohly přispět. Premiér Tsipras dal Řekům naději na důstojnost i když se mu nepodařilo dosáhnout cílů na evropské úrovni. Proto je pravděpodobné, že opět získá vysokou podporu voličů.

Kateřina Končená, poslankyně Evropského parlamentu

Domnívám se, že premiér Tsipras si chce novými volbami upevnit pozici a obklopit se svými politicky blízkými spolupracovníky. Štěpení jeho politické strany mu v poslední době komplikovalo rozhodování v parlamentu a zhoršovalo vnímání strany u voličů. Očekávám, že novými volbami posílí své postavení na řecké politické scéně, zbaví se nepohodlné časti Syrizy a tím si usnadní cestu k přijímáni nezbytných zákonů a reforem.

Dita Charanzová, poslankyně Evropského parlamentu

Alexisovi Tsiprasovi sa nepodarilo dosiahnuť ciele, ani dohodu s medzinárodnými veriteľmi, ktorú si jeho strana po voľbách vytýčila, aj napriek tomu, že eurozóna schválila Grécku nový záchranný program. Navyše sa z jeho vládnej strany Syriza odtrhlo 25 poslancov, ktorí ohlásili vznik novej strany. Ak sa v najbližších dňoch nepodarí zvyšným parlamentným stranám vytvoriť vládu, tak ako nato majú podľa Gréckej ústavy nárok, budeme svedkami už tretích predčasných parlamentných volieb v Grécku za tri roky. Faktom však zostáva, že Grécko má obrovské dlhy a bude musieť dodržiavať prísne podmienky tretieho záchranného balíčka, z ktorého dostane počas troch rokov až 86 miliárd eur bez ohľadu nato, kto bude vo vláde. Program núti krajinu k zvyšovaniu daní a znižovaniu výdavkov najmä v dôchodkovom systéme, čo rezolútne odmieta veľká časť vládnych poslancov. Napriek odporu koaličných Nezávislých Grékov sa Tsiprasovej vláde podarilo presadiť požadované reformy, avšak len s pomocou opozície, čo bola dlhodobo neudržateľná situácia. Nikto dnes nevie ako dopadnú predčasné voľby, avšak Alexisovi Tsiprasovi sa podarilo udržať v krajine pomerne vysokú popularitu, aj napriek rozhodnutiam, s ktorými jeho voliči nie sú stotožnení. Ak by zvíťazil vo voľbách bude nútený hľadať nových koaličných partnerov v radoch proeurópskych stredových strán. Napriek tomu, že sa musel nakoniec podvoliť požiadávkam medzinárodných veriteľov, má reálnu šancu na udržanie kresla premiéra.

Monika Flašíková Beňová, poslankyně Evropského parlamentu