José Manuel Barroso

Podrobnosti:

Kategorie: Evropské instituce a osobnosti

Zveřejněno 16. 4. 2016 9:22

Evropská komise je jeden z nejdůležitější výkonných orgánů Evropské unie. Být jejím předsedou se tak poštěstí jen málokomu. Březnové osobnosti naší rubriky se to podařilo hned dvakrát. Portugalec José Manuel Durão Barroso byl předsedou Komise celých deset let. Dva roky byl také portugalským premiérem.

José Barroso se narodil v roce 1956 v Lisabonu. Studoval práva a politické vědy na univerzitách v Lisabonu, New Yorku a Florencii. K tomu studoval také sociální a ekonomické vědy na univerzitě v Ženevě. Už při studiích se angažoval v akademické sféře a působil jak na ženevské univerzitě tak na Georgetown University ve Washingtonu D.C. a získal zde svůj doktorát. Poté se vrátil zpět do rodné země a od roku 1980 zastával post ředitele fakulty mezinárodních vztahů na portské univerzitě Lusíada. Z jeho akademických titulů by se slušelo připomenout i čestný doktorát od Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně za zásluhy o připojení České republiky k Evropské unii a při budování nové Evropy.

Barroso začal být politicky aktivní již při studiích. Byl dokonce předsedou Portugalské komunistické strany pracujících. V politickém přesvědčení byl maoistou. Ve velké politice se pak pohyboval nejprve jako předseda krajně levicové maoistické strany PCTP–MRPP (Portugalská komunistická strana pracujících - Revoluční hnutí strany proletariátu). Po volebním neúspěchu strany v roce 1980 odešel do Portugalské sociální demokracie, v níž je dodnes.

V půlce osmdesátých let působil Barroso dva roky na ministerstvu vnitra. Mezi lety 1987 až 1992 byl státním sekretářem pro mezinárodní spolupráci a poté byl tři roky ministrem zahraničí. V roce 1995 se po neúspěšných volbách snažil uchvátit předsednický post ve své straně, povedlo se mu to ale až o čtyři roky později. Parlamentní volby v roce 2002 jeho strana vyhrála a od dubna 2002 byl Barroso premiérem Portugalska.

ZÁŘNÁ EVROPSKÁ KARIÉRA

Pozici předsedy vlády opustil José Manuel Barroso 12. července 2004 aby se stal předsedou nové Evropské komise. Na tento post ho vynesla především podpora Francouzů, které si získal svojí výtečnou francouzštinou. Mluví též anglicky, španělsky a německy. Ve funkci se mu velmi líbilo, soudě podle jednoho jeho výroku, že „(předseda evropské komise) je ten druh funkce, za kterou bych klidně i platil, abych ji mohl vykonávat,“ řekl Barroso.

Barroso se nikdy nebál ostrých a kritických výroků. Například nechal slyšet, že při krizi eurozóny viděl „jak mnohé národní předsudky a egoismus vypluly na povrch. To mě vedlo k myšlence, že se nám stále nepodařilo spojit lidi v Evropě.“ Jako předseda Komise musel proplouvat neklidnými vodami světové finanční krize, poté krizí eurozóny, konfliktu na Ukrajině a na samotném konci svého mandátu viděl samý počátek současné imigrantské krize. Kritici jeho předsednictví mu vyčítali přílišnou naivitu a neschopnost postavit se silnějším členským státům a příliš opatrný postup při řešení problémů zemí platících eurem. I přes tuto kritiku byl zvolen předsedou Komise i podruhé. Jeho vláda skončila 1. listopadu 2014, kdy ho vystřídal Jean-Claude Juncker. V současné době Barroso vystupuje na různých globálních konferencích a hodnotí světové dění.

Lukáš Zitka

Soudní dvůr EU

Podrobnosti:

Kategorie: Evropské instituce a osobnosti

Zveřejněno 10. 11. 2015 10:15

Zatímco v rámci České republiky je nejvyšší možnou instancí, na kterou se lze obracet se složitými justičními případy, Ústavní soud, v rámci Evropské unie je to tzv. Soudní dvůr EU. Tato instituce s více než šedesátiletou tradicí sídlí v Lucemburku a od našeho vstupu do EU se stala místem, na které se každoročně obrací i stovky českých občanů.

Fyzické osoby, firmy, nestátní organizace a instituce. Ti všichni se mohou obrátit na Soudní dvůr, pokud mají podezření, že jejich práva porušil některý z orgánů Evropské unie. Jenže agenda instituce je ještě širší. Soudní dvůr totiž řeší také spory mezi vládami členských zemí a mezi samotnými orgány EU. V současnosti je tato instituce občas zaměňována s Evropským soudem pro lidská práva, který sídlí ve Štrasburku. Agendy, kterým se tyto dva soudy věnují, jsou ale rozdílné. Soudní dvůr nejen posuzuje jednotlivé případy, které mají vztah k nějakým evropským orgánům, ale také se vyslovuje k zásadním otázkám celé osmadvacítky. Jeho zástupci tak promlouvají do tvorby evropských zákonů, upřesňují výklad práva EU pro jednotlivé národní soudy a snaží se zajistit, aby v jednotlivých státech nebylo evropské právo chápáno a interpretováno jinak. Rozpočet Soudního dvora EU se pohybuje kolem 350 milionů eur (tedy kolem 9,5 miliardy korun), v letošním roce se zvýší o necelé dvě procenta.

DŮLEŽITÉ VERDIKTY

Případů, které Soudní dvůr EU řešil, jsou už tisíce. Jejich počet přitom průběžně roste. „V roce  2013 ukončil Soudní dvůr 635 věcí, což představuje značný nárůst oproti předchozímu roku. Z těchto věcí byl ve 434 případech vydán rozsudek a 201 věcí vedlo k vydání usnesení,“ stojí ve výroční zprávě soudu. Z historicky nejvýznamnějších případů lze zmínit ten italského občana Flaminia Costy z roku 1964, kde ESD jasně deklaroval, že je právo Evropské unie nadřazené právním předpisům jednotlivých členských zemí. Celou řadu pro Českou republiku důležitých verdiktů vydal soud i v posledních letech. Loni například rozhodl, že lze odkazovat na webu na cizí autorská díla i bez souhlasu autora. V závěru roku pak přišel verdikt, který říká, že obezitu lze v některých případech považovat za zdravotní postižení kvůli kterému vás nemohou propustit z práce. V ČR je také známý případ pomazánkového másla. Dvůr v roce 2012 definitivně zakázal používat název „máslo“ ve výrobcích, kde je méně než 80 procent tuku. Na základě toho museli čeští výrobci své produkty přejmenovat.

ČR ZASTUPUJE MALENOVSKÝ

Kdo vlastně tvoří Soudní dvůr EU? Maastrichtská smlouva v roce 1992 stanovila, že počet soudců bude odpovídat počtu členských států, z každé země jeden zástupce s šestiletým mandátem. Tato osmadvacítka si pak volí svého předsedu, jehož mandát je tříletý. Od roku 2003 je předsedou tohoto nejvyššího soudu řecký soudce Vassilios Skuris. Českou republiku v tomto justičním orgánu zastupuje bývalý ústavní soudce Jiří Malenovský. Svůj první mandát přitom získal už v roce 2004, tedy hned po vstupu naší země do EU.

Vedle Soudního dvora EU funguje od roku 1989 také tzv. Tribunál neboli Soud prvního stupně. Ten je jakýmsi předsálím Soudního dvora a vznikl kvůli rostoucímu počtu případů. Pokud se chce někdo obrátit na tuto instituci, bude jeho případ pravděpodobně řešen nejprve Soudem prvního stupně. Českou republiku v něm zastupuje soudkyně Irena Pelikánová.

Filip Appl

Evropský veřejný ochránce práv

Podrobnosti:

Kategorie: Evropské instituce a osobnosti

Zveřejněno 2. 11. 2015 15:16

Pravidelná rubrika Evropských novin pokračuje v červenci dílem, jenž se zajímá o institut Evropského veřejného ochránce práv. Čím se Evropský veřejný ochránce práv zabývá, kde sídlí, kdo se na něj může obrátit a kdo tuto funkci nyní vykonává?

Státní příslušníci členských států EU jsou rovněž občany EU a mají řadu práv vyplývajících z evropského občanství. Při uplatňování svých práv však mohou narazit na problémy. V takových případech se mohou obrátit na Evropského veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv vyšetřuje stížnosti týkající se nesprávného úředního postupu orgánů, institucí, úřadů a agentur Evropské unie. Do působnosti veřejného ochránce práv nepatří pouze Soudní dvůr EU, který vykonává svoji činnost ve své pravomoci. Veřejný ochránce práv může zjistit nesprávný úřední postup, pokud orgán nedodržuje základní práva, právní předpisy nebo právní zásady či zásady řádné správy.

Evropský veřejný ochránce práv se tedy zabývá správními pochybeními, nespravedlnostmi, diskriminací, zneužitími pravomocí, neposkytnutími odpovědí, zamítnutími informací a zbytečnými prodleními. Stížnost může podat každý občan nebo rezident osmadvacítky nebo podnik, sdružení či jiný orgán se sídlem v Unii. Abyste si mohli stěžovat, nemusíte být sami postiženi nesprávným úředním postupem. Evropský veřejný ochránce práv se však může zabývat pouze stížnostmi, jež se týkají správy Evropské unie a nikoliv stížnostmi týkajícími se národních, regionálních či místních správ, a to ani v případě, že se stížnosti týkají záležitostí EU.

PRVNÍ ÚKOL NOVÉHO VEDENÍ

Úřad veřejného ochránce práv EU založila v roce 1995 na základě Maastrichtské smlouvy a sídlo má ve francouzském Štrasburku. Veřejného ochránce práv volí Evropský parlament na období pěti let, s možností opětovného zvolení. Volba veřejného ochrance práv je jedním z prvních úkolů každého nového Parlamentu po jeho zvolení. Ta probíhá pod taktovkou Petičního výboru EP, který ověřuje přijatelnost kandidatur a zda všichni uchazeči splňují podmínky nezbytné pro výkon této funkce. Pravidla osmadvacítky mimo jiné stanovují, že veřejný ochránce práv musí poskytovat „veškeré záruky nezávislosti“. Ombudsman pak vzejde z tajného hlasování. Kancelář veřejného ochránce práv zahajuje šetření z vlastní iniciativy nebo na základě přijaté stížnosti. Jedná se o nestranný orgán a nejedná tudíž na základě instrukcí ničí vlády či jiné organizace. Instituce také předkládá výroční zprávu o Evropskému parlamentu.

Stížnost evropskému veřejnému ochránci práv je třeba podat do dvou let ode dne, kdy jste se o problému dozvěděli. Nahlásit musíte svou identitu, na kterou instituci nebo orgán si stěžujete, a proč. Můžete požádat, aby s vašimi údaji bylo nakládáno jako s důvěrnými informacemi.

Pro roky 2014 – 2019 Evropský parlament do funkce Evropského veřejného ochránce práv znovu zvolil Emily O’Reilly. Bývalá irská veřejná ochránkyně práv byla Evropskou veřejnou ochránkyní práv poprvé zvolena 3. července 2013 poté, co její předchůdce Nikiforos Diamandouros ohlásil odchod do důchodu.

Lukáš Zitka

Evropský účetní dvůr

Podrobnosti:

Kategorie: Evropské instituce a osobnosti

Zveřejněno 4. 2. 2016 9:23

Zatímco v minulých číslech Evropských novin jsme se zaměřili hned na dvě významné soudní instituce, tentokrát se v naší pravidelné rubrice podíváme do světa financí. V našem hledáčku je totiž Evropský účetní dvůr (EÚD), který je zodpovědný za kontrolu finanční správy osmadvacítky. A to není v době ekonomických problémů a turbulenci rozhodně nijak snadný úkol.

Na úvod krátký historický exkurz. Tím důležitým datem je 22. července 1975. Právě v ten den je tzv. Bruselskou smlouvou oficiálně založen Evropský účetní dvůr. Založení úzce souvisí především se vznikem vlastních příjmů tehdejších Evropských společenství a tedy i s potřebou kontrolovat, jak je s těmito příjmy, které jsou veřejnými financemi, nakládáno. Dva roky po oficiálním založení tak začíná nový orgán sídlící v Lucemburku pracovat. Respektive oficiálním orgánem Evropské unie se stává až v roce 1993, kdy mu tento status definitivně přidělí známá Maastrichtská smlouva. A ještě jeden rok je pro Evropský účetní dvůr velmi důležitý. V roce 1999 dochází totiž k výraznému posílení práv tohoto orgánu. Dvůr může nově provádět daleko rozsáhlejší a důkladnější kontroly a má řadu možností, jak bojovat proti podvodům a korupci. Mimo jiné dostává do ruky možnost podávat žaloby u Soudního dvora za účelem ochrany svých práv vůči ostatním institucím Evropské unie.

O pár let později je pak potvrzeno pravidlo, že řídící orgán Evropského účetního dvora – tzv. kolegium – je tvořen jedním zástupcem z každého členského státu EU. Za Českou republiku je to už od roku 2004 ekonomický expert Jan Kinšt.

ZPRÁVA EÚD: PRAVIDLA SE PORUŠUJÍ

Co jsou ale úkoly této instituce? Proč je důležitá i pro nás? Odpověď na druhou otázku je podstatně kratší: Protože peníze, které spravuje Evropská unie pocházejí i z námi placených daní. A EU je tak velký kolos, že kontrola, zda je s nimi nakládáno efektivně a podle zákonů, je velmi důležitá. A právě kontrolu především má EÚD na starost. Orgán působí jako nezávislý auditor všech financí EU. Dohlíží ovšem i na to, jak Evropská komise, členské státy a další evropské instituce a agentury plní unijní rozpočet . Velká část práce zaměstnanců této instituce se skládá z provádění auditů. Ty zahrnují například zkoumání vzorků transakcí, ověřování dokumentů, které s nimi souvisí, a posuzování, jestli v rozpočtu EU jako celku nebo v určité rozpočtové oblasti nejsou závažné nebo časté chyby.

Předsedou Evropského účetního dvora je už od roku 2008 Portugalec Vítor Caldeira. Podle něj je správné finanční řízení jednoduchým konceptem s velmi náročným provedením. „Není to volba mezi utrácením peněz, souladem s pravidly a dosahováním výsledků - jde o dosažení všech tří kritérií najednou,“ prohlásil s tím, že Evropská unie má v oblasti správy financí problémy. „Stále dochází k nedodržování předpisů. Členské státy a instituce EU musí věnovat větší pozornost tomu, jak využívají fondy EU a na co dávají peníze. Potřebujeme prostě chytřejší výdaje,“ dodává Caldeira k současným problémům hospodaření Evropské unie. Filip Appl