Představujeme Evropské instituce a osobnosti

Federica Mogherini

(Evropské noviny - 2/2016) V prosinci jsme začali novou pravidelnou rubriku Evropských novin představením baronky Catherine Ashton. Britka působila dříve v pozici Vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. V únorovém vydání představíme její nástupkyni, která v současnosti šéfuje sboru evropských diplomatů, Italku Federicu Mogherini. V současnosti je kromě Vysoké představitelky Unie také místopředsedkyní Evropské komise. Několik měsíců také byla italskou ministryní zahraničí.

Federica Mogherini pochází z italského hlavního města Řím, kde se narodila před 42 lety. Studovala politickou vědu na římské univerzitě La Sapienza. Disertační práci věnovala vztahu náboženství a politiky v islámu. Při studiích vstoupila do italské federace mladých komunistů, za což ji dodnes mnozí odborníci kritizují. Později vstoupila do Demokratické strany levice. Po jejím zrušení se angažovala ve straně Levicových demokratů, která navázala na Demokratickou stranu levice a od roku 2001 zasedala v celostátní radě strany. Od roku 2003 působila v její zahraniční sekci. Po založení Demokratické strany v roce 2007 znovu „změnila dres“ a od listopadu stejného roku spolupracovala s předsedou strany Walterem Veltronim. Ve volebním obvodě Benátsko ji o rok později poprvé zvolili do poslanecké sněmovny. V ní působila jako tajemnice komise pro obranu, členka italské stálé delegace při Parlamentním shromáždění Rady Evropy a členka stálé delegace v Parlamentním shromáždění Západoevropské unie. Ve volbách v roce 2013 poslanecký mandát obhájila, v italském parlamentu tak zasedá dodnes. V únoru 2014 ji premiér Matteo Renzi jmenoval ministryní zahraničí. Stala se třetí ženou, která dosáhla na tuto funkci a zároveň nejmladší ministryní zahraničí od druhé světové války. V úřadu ale nakonec vydržela jen něco málo přes půl roku. Po evropských volbách ve stejném roce se totiž začalo její jméno objevovat v diskuzích o nové šéfce diplomacie EU. Tou se začátkem listopadu skutečně stala, nahradila tak baronku Catherine Ashton, která vedla diplomaty v předchozím období. Současně složila mandát ministryně zahraničí Itálie, zůstala tak pouze řadovou poslankyní italského parlamentu.

LEDNOVÁ NÁVŠTĚVA

Její jmenování se příliš nelíbilo některým členským státům. Proti ní vystoupily třeba pobaltské státy s Polskem. Podle nich je Federica Mogherini na podobnou funkci málo zkušená, málokterý kritik ji také odpustil silnou levicovou politickou orientaci a příliš vstřícný přístup k Rusku. Vyčítali jí, že se italská diplomacie při jejím vedení ministerstva zahraničí stavěla zdrženlivě při schvalování sankcí proti Rusku. První zahraniční cesta nové Vysoké představitelky navíc vedla do Moskvy, což odmítavá vyjádření jen přiživilo. Malé zkušenosti má podle kritiků se státy východní Evropy. Na pranýři je v současnosti také, společně asi s každým stávajícím představitelem Unie, kvůli řešení – neřešení uprchlické krize. Silnou zastánkyni ale našla Mogherini v Angele Merklové. Postupem času také poněkud zmírnila ve svém příklonu k Rusku. Chválená byla taktéž za jednání s Íránem o jeho jaderném programu.

Česká veřejnost Federicu Mogherini asi nejvíce zaregistrovala na podzim loňského roku, kdy Mogherini zrušila svoji plánovanou návštěvu České republiky a pořádně nevysvětlila důvod svého počínání. Poslaneckou sněmovnu navštívila až v lednu letošního roku. „Mluvili jsme samozřejmě o migrační krizi a možnostech jejího evropského řešení, ale i o situaci v Sýrii nebo vztazích EU s Ruskem. Zmínili jsme i zdařilé projekty, na nichž má Federica Mogherini osobní zásluhy, jako jsou úspěšná jednání s Íránem o jaderném programu,“ uvedl ke schůzce předseda poslanecké sněmovny Jan Hamáček.

Lukáš Zitka