Soudní dvůr EU

Zatímco v rámci České republiky je nejvyšší možnou instancí, na kterou se lze obracet se složitými justičními případy, Ústavní soud, v rámci Evropské unie je to tzv. Soudní dvůr EU. Tato instituce s více než šedesátiletou tradicí sídlí v Lucemburku a od našeho vstupu do EU se stala místem, na které se každoročně obrací i stovky českých občanů.

Fyzické osoby, firmy, nestátní organizace a instituce. Ti všichni se mohou obrátit na Soudní dvůr, pokud mají podezření, že jejich práva porušil některý z orgánů Evropské unie. Jenže agenda instituce je ještě širší. Soudní dvůr totiž řeší také spory mezi vládami členských zemí a mezi samotnými orgány EU. V současnosti je tato instituce občas zaměňována s Evropským soudem pro lidská práva, který sídlí ve Štrasburku. Agendy, kterým se tyto dva soudy věnují, jsou ale rozdílné. Soudní dvůr nejen posuzuje jednotlivé případy, které mají vztah k nějakým evropským orgánům, ale také se vyslovuje k zásadním otázkám celé osmadvacítky. Jeho zástupci tak promlouvají do tvorby evropských zákonů, upřesňují výklad práva EU pro jednotlivé národní soudy a snaží se zajistit, aby v jednotlivých státech nebylo evropské právo chápáno a interpretováno jinak. Rozpočet Soudního dvora EU se pohybuje kolem 350 milionů eur (tedy kolem 9,5 miliardy korun), v letošním roce se zvýší o necelé dvě procenta.

DŮLEŽITÉ VERDIKTY

Případů, které Soudní dvůr EU řešil, jsou už tisíce. Jejich počet přitom průběžně roste. „V roce  2013 ukončil Soudní dvůr 635 věcí, což představuje značný nárůst oproti předchozímu roku. Z těchto věcí byl ve 434 případech vydán rozsudek a 201 věcí vedlo k vydání usnesení,“ stojí ve výroční zprávě soudu. Z historicky nejvýznamnějších případů lze zmínit ten italského občana Flaminia Costy z roku 1964, kde ESD jasně deklaroval, že je právo Evropské unie nadřazené právním předpisům jednotlivých členských zemí. Celou řadu pro Českou republiku důležitých verdiktů vydal soud i v posledních letech. Loni například rozhodl, že lze odkazovat na webu na cizí autorská díla i bez souhlasu autora. V závěru roku pak přišel verdikt, který říká, že obezitu lze v některých případech považovat za zdravotní postižení kvůli kterému vás nemohou propustit z práce. V ČR je také známý případ pomazánkového másla. Dvůr v roce 2012 definitivně zakázal používat název „máslo“ ve výrobcích, kde je méně než 80 procent tuku. Na základě toho museli čeští výrobci své produkty přejmenovat.

ČR ZASTUPUJE MALENOVSKÝ

Kdo vlastně tvoří Soudní dvůr EU? Maastrichtská smlouva v roce 1992 stanovila, že počet soudců bude odpovídat počtu členských států, z každé země jeden zástupce s šestiletým mandátem. Tato osmadvacítka si pak volí svého předsedu, jehož mandát je tříletý. Od roku 2003 je předsedou tohoto nejvyššího soudu řecký soudce Vassilios Skuris. Českou republiku v tomto justičním orgánu zastupuje bývalý ústavní soudce Jiří Malenovský. Svůj první mandát přitom získal už v roce 2004, tedy hned po vstupu naší země do EU.

Vedle Soudního dvora EU funguje od roku 1989 také tzv. Tribunál neboli Soud prvního stupně. Ten je jakýmsi předsálím Soudního dvora a vznikl kvůli rostoucímu počtu případů. Pokud se chce někdo obrátit na tuto instituci, bude jeho případ pravděpodobně řešen nejprve Soudem prvního stupně. Českou republiku v něm zastupuje soudkyně Irena Pelikánová.

Filip Appl