Ten, který nahnal Brity umírat do Iráku - Tony Blair

Podrobnosti:

Kategorie: Evropské instituce a osobnosti

Zveřejněno 20. 6. 2016 8:07

Bezpochyby patřil k nejvýraznějším politikům začátku nového milénia. Labouristický předseda britské vlády Tony Blair dokázal za svůj mandát mnohé. Tábor jeho příznivců, kteří na něj vzpomínají jako na schopného premiéra, je přibližně stejně velký jako tábor těch, kteří mu nikdy nezapomenou jeho lži, které přivedli vojáky Spojeného království do války v Iráku.

Tony Blaír je jediným labouristickým vůdcem, který dokázal vyhrát troje volby. V nejvyšší funkci ve státní správě působil celkem deset let od roku 1997 až do roku 2007, poté ho vystřídal spolustraník Gordon Brown. Za Blairova předsednictví zažila Británie rekordní ekonomický růst. Prosadil například ustanovení minimální mzdy a dosáhl toho, že Londýn získal pořadatelství letní olympiády v roce 2012. Účastnil se mírových jednání v Severním Irsku. Představil také první britský program na ochranu životního prostředí.

Kritizovaný byl za svoji podporu vojenských intervencí v Kosovu, Sieře Leone, Afganistánu a Iráku.

ZŮSTAT V UNII

Svoji autobiografii z roku 2010 nazval Blair „A Journey“, tedy cesta. Líčí v ní svoji politickou kariéru od smrti princezny Diany, přes 11. září a válku v Iráku až po konec svého funkčního období a spory se svým nástupcem Gordonem Brownem. Svěřil se v ní také, že často používal alkohol jako prostředek, jak zmírnit stres, který s sebou přinášel výkon funkce ministerského předsedy. Nikdy ale podle svých slov nebyl schopen rozlišit, zda to pro něj bylo dobře nebo špatně. „Nikdy jsem si nebyl jistý. Věřil jsem, že mám své pití pod kontrolou. Ale musím být upřímný – je to droga,“ napsal ve svých pamětech někdejší premiér Velké Británie. Například The Guardian si s ohledem na jiného slavného premiéra Británie, Winstona Churchilla, nemyslí, že by půl lahve vína nebo whisky denně, jak uvedl někdejší premiér ve své knize, nějak narušilo vykonávání úřadu premiéra. Oproti Chruchillovi, který prý za večer dokázal vypít dvě nebo tři skotské, půl lahve šampaňského a pár brandy, je to asi skutečně jen slabý „odvar“.

Po konci v politice zaměřil své snahy na Střední východ a Afriku. Snaží se otevřeně vystupovat proti náboženskému extrémismu. Zabývá se především napravením vztahu Arabů a Izraelců. Africkým zemím se zase snaží pomáhat prostřednictvím své nadace Africa Governance Initiative. Založil také nadaci na boj s extrémismem Tony Blair Faith Foundation, která v současnosti působí ve dvaceti zemích světa.

A jaký je Blairův názor na Brexit? „Evropská unie získala v poslední době další opodstatnění. Globální vláda se stěhuje na východ, společně s novými mocnostmi, které na něm povstaly či povstávají. Čína a Indie mají obě populaci, která je dvojnásobná oproti celé Unii. Počet obyvatel Spojených států je více než 300 milionů a stále roste. Pokud chtějí jednotlivé evropské země včetně Británie mít nějaký vliv na dění ve světě, mohou toho dosáhnout jen prostřednictvím osmadvacítky,“ zmínil se Tony Blair pro časopis Newsweek v lednu letošního roku. Blair vyzdvihnul například způsob, jakým Unie za francouzského předsednictví v loňském roce prosadila plán akcí na ochranu životního prostředí. Skeptický pak je ohledně budoucnosti společné měny. Podle něj jsou potřeba radikální opatření. „I přes krizi eura zůstal společný evropský trh největším na světě. Je však pravdou, že evropské státy urgentně potřebují reformy. Některé z nich budou obzvláště bolestivé,“ doplnil pro časopis Newsweek Tony Blair. Lukáš Zitka

José Manuel Barroso

Podrobnosti:

Kategorie: Evropské instituce a osobnosti

Zveřejněno 16. 4. 2016 9:22

Evropská komise je jeden z nejdůležitější výkonných orgánů Evropské unie. Být jejím předsedou se tak poštěstí jen málokomu. Březnové osobnosti naší rubriky se to podařilo hned dvakrát. Portugalec José Manuel Durão Barroso byl předsedou Komise celých deset let. Dva roky byl také portugalským premiérem.

José Barroso se narodil v roce 1956 v Lisabonu. Studoval práva a politické vědy na univerzitách v Lisabonu, New Yorku a Florencii. K tomu studoval také sociální a ekonomické vědy na univerzitě v Ženevě. Už při studiích se angažoval v akademické sféře a působil jak na ženevské univerzitě tak na Georgetown University ve Washingtonu D.C. a získal zde svůj doktorát. Poté se vrátil zpět do rodné země a od roku 1980 zastával post ředitele fakulty mezinárodních vztahů na portské univerzitě Lusíada. Z jeho akademických titulů by se slušelo připomenout i čestný doktorát od Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně za zásluhy o připojení České republiky k Evropské unii a při budování nové Evropy.

Barroso začal být politicky aktivní již při studiích. Byl dokonce předsedou Portugalské komunistické strany pracujících. V politickém přesvědčení byl maoistou. Ve velké politice se pak pohyboval nejprve jako předseda krajně levicové maoistické strany PCTP–MRPP (Portugalská komunistická strana pracujících - Revoluční hnutí strany proletariátu). Po volebním neúspěchu strany v roce 1980 odešel do Portugalské sociální demokracie, v níž je dodnes.

V půlce osmdesátých let působil Barroso dva roky na ministerstvu vnitra. Mezi lety 1987 až 1992 byl státním sekretářem pro mezinárodní spolupráci a poté byl tři roky ministrem zahraničí. V roce 1995 se po neúspěšných volbách snažil uchvátit předsednický post ve své straně, povedlo se mu to ale až o čtyři roky později. Parlamentní volby v roce 2002 jeho strana vyhrála a od dubna 2002 byl Barroso premiérem Portugalska.

ZÁŘNÁ EVROPSKÁ KARIÉRA

Pozici předsedy vlády opustil José Manuel Barroso 12. července 2004 aby se stal předsedou nové Evropské komise. Na tento post ho vynesla především podpora Francouzů, které si získal svojí výtečnou francouzštinou. Mluví též anglicky, španělsky a německy. Ve funkci se mu velmi líbilo, soudě podle jednoho jeho výroku, že „(předseda evropské komise) je ten druh funkce, za kterou bych klidně i platil, abych ji mohl vykonávat,“ řekl Barroso.

Barroso se nikdy nebál ostrých a kritických výroků. Například nechal slyšet, že při krizi eurozóny viděl „jak mnohé národní předsudky a egoismus vypluly na povrch. To mě vedlo k myšlence, že se nám stále nepodařilo spojit lidi v Evropě.“ Jako předseda Komise musel proplouvat neklidnými vodami světové finanční krize, poté krizí eurozóny, konfliktu na Ukrajině a na samotném konci svého mandátu viděl samý počátek současné imigrantské krize. Kritici jeho předsednictví mu vyčítali přílišnou naivitu a neschopnost postavit se silnějším členským státům a příliš opatrný postup při řešení problémů zemí platících eurem. I přes tuto kritiku byl zvolen předsedou Komise i podruhé. Jeho vláda skončila 1. listopadu 2014, kdy ho vystřídal Jean-Claude Juncker. V současné době Barroso vystupuje na různých globálních konferencích a hodnotí světové dění.

Lukáš Zitka

Evropský účetní dvůr

Podrobnosti:

Kategorie: Evropské instituce a osobnosti

Zveřejněno 4. 2. 2016 9:23

Zatímco v minulých číslech Evropských novin jsme se zaměřili hned na dvě významné soudní instituce, tentokrát se v naší pravidelné rubrice podíváme do světa financí. V našem hledáčku je totiž Evropský účetní dvůr (EÚD), který je zodpovědný za kontrolu finanční správy osmadvacítky. A to není v době ekonomických problémů a turbulenci rozhodně nijak snadný úkol.

Na úvod krátký historický exkurz. Tím důležitým datem je 22. července 1975. Právě v ten den je tzv. Bruselskou smlouvou oficiálně založen Evropský účetní dvůr. Založení úzce souvisí především se vznikem vlastních příjmů tehdejších Evropských společenství a tedy i s potřebou kontrolovat, jak je s těmito příjmy, které jsou veřejnými financemi, nakládáno. Dva roky po oficiálním založení tak začíná nový orgán sídlící v Lucemburku pracovat. Respektive oficiálním orgánem Evropské unie se stává až v roce 1993, kdy mu tento status definitivně přidělí známá Maastrichtská smlouva. A ještě jeden rok je pro Evropský účetní dvůr velmi důležitý. V roce 1999 dochází totiž k výraznému posílení práv tohoto orgánu. Dvůr může nově provádět daleko rozsáhlejší a důkladnější kontroly a má řadu možností, jak bojovat proti podvodům a korupci. Mimo jiné dostává do ruky možnost podávat žaloby u Soudního dvora za účelem ochrany svých práv vůči ostatním institucím Evropské unie.

O pár let později je pak potvrzeno pravidlo, že řídící orgán Evropského účetního dvora – tzv. kolegium – je tvořen jedním zástupcem z každého členského státu EU. Za Českou republiku je to už od roku 2004 ekonomický expert Jan Kinšt.

ZPRÁVA EÚD: PRAVIDLA SE PORUŠUJÍ

Co jsou ale úkoly této instituce? Proč je důležitá i pro nás? Odpověď na druhou otázku je podstatně kratší: Protože peníze, které spravuje Evropská unie pocházejí i z námi placených daní. A EU je tak velký kolos, že kontrola, zda je s nimi nakládáno efektivně a podle zákonů, je velmi důležitá. A právě kontrolu především má EÚD na starost. Orgán působí jako nezávislý auditor všech financí EU. Dohlíží ovšem i na to, jak Evropská komise, členské státy a další evropské instituce a agentury plní unijní rozpočet . Velká část práce zaměstnanců této instituce se skládá z provádění auditů. Ty zahrnují například zkoumání vzorků transakcí, ověřování dokumentů, které s nimi souvisí, a posuzování, jestli v rozpočtu EU jako celku nebo v určité rozpočtové oblasti nejsou závažné nebo časté chyby.

Předsedou Evropského účetního dvora je už od roku 2008 Portugalec Vítor Caldeira. Podle něj je správné finanční řízení jednoduchým konceptem s velmi náročným provedením. „Není to volba mezi utrácením peněz, souladem s pravidly a dosahováním výsledků - jde o dosažení všech tří kritérií najednou,“ prohlásil s tím, že Evropská unie má v oblasti správy financí problémy. „Stále dochází k nedodržování předpisů. Členské státy a instituce EU musí věnovat větší pozornost tomu, jak využívají fondy EU a na co dávají peníze. Potřebujeme prostě chytřejší výdaje,“ dodává Caldeira k současným problémům hospodaření Evropské unie. Filip Appl