Evropský veřejný ochránce práv

Pravidelná rubrika Evropských novin pokračuje v červenci dílem, jenž se zajímá o institut Evropského veřejného ochránce práv. Čím se Evropský veřejný ochránce práv zabývá, kde sídlí, kdo se na něj může obrátit a kdo tuto funkci nyní vykonává?

Státní příslušníci členských států EU jsou rovněž občany EU a mají řadu práv vyplývajících z evropského občanství. Při uplatňování svých práv však mohou narazit na problémy. V takových případech se mohou obrátit na Evropského veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv vyšetřuje stížnosti týkající se nesprávného úředního postupu orgánů, institucí, úřadů a agentur Evropské unie. Do působnosti veřejného ochránce práv nepatří pouze Soudní dvůr EU, který vykonává svoji činnost ve své pravomoci. Veřejný ochránce práv může zjistit nesprávný úřední postup, pokud orgán nedodržuje základní práva, právní předpisy nebo právní zásady či zásady řádné správy.

Evropský veřejný ochránce práv se tedy zabývá správními pochybeními, nespravedlnostmi, diskriminací, zneužitími pravomocí, neposkytnutími odpovědí, zamítnutími informací a zbytečnými prodleními. Stížnost může podat každý občan nebo rezident osmadvacítky nebo podnik, sdružení či jiný orgán se sídlem v Unii. Abyste si mohli stěžovat, nemusíte být sami postiženi nesprávným úředním postupem. Evropský veřejný ochránce práv se však může zabývat pouze stížnostmi, jež se týkají správy Evropské unie a nikoliv stížnostmi týkajícími se národních, regionálních či místních správ, a to ani v případě, že se stížnosti týkají záležitostí EU.

PRVNÍ ÚKOL NOVÉHO VEDENÍ

Úřad veřejného ochránce práv EU založila v roce 1995 na základě Maastrichtské smlouvy a sídlo má ve francouzském Štrasburku. Veřejného ochránce práv volí Evropský parlament na období pěti let, s možností opětovného zvolení. Volba veřejného ochrance práv je jedním z prvních úkolů každého nového Parlamentu po jeho zvolení. Ta probíhá pod taktovkou Petičního výboru EP, který ověřuje přijatelnost kandidatur a zda všichni uchazeči splňují podmínky nezbytné pro výkon této funkce. Pravidla osmadvacítky mimo jiné stanovují, že veřejný ochránce práv musí poskytovat „veškeré záruky nezávislosti“. Ombudsman pak vzejde z tajného hlasování. Kancelář veřejného ochránce práv zahajuje šetření z vlastní iniciativy nebo na základě přijaté stížnosti. Jedná se o nestranný orgán a nejedná tudíž na základě instrukcí ničí vlády či jiné organizace. Instituce také předkládá výroční zprávu o Evropskému parlamentu.

Stížnost evropskému veřejnému ochránci práv je třeba podat do dvou let ode dne, kdy jste se o problému dozvěděli. Nahlásit musíte svou identitu, na kterou instituci nebo orgán si stěžujete, a proč. Můžete požádat, aby s vašimi údaji bylo nakládáno jako s důvěrnými informacemi.

Pro roky 2014 – 2019 Evropský parlament do funkce Evropského veřejného ochránce práv znovu zvolil Emily O’Reilly. Bývalá irská veřejná ochránkyně práv byla Evropskou veřejnou ochránkyní práv poprvé zvolena 3. července 2013 poté, co její předchůdce Nikiforos Diamandouros ohlásil odchod do důchodu.

Lukáš Zitka