Stanoviska k uprchlické krizi

Podrobnosti:

Kategorie: Komentáře

Zveřejněno 5. 2. 2016 11:52

(Evropské noviny - 9/2015) Dění okolo současné migrační krize připomíná bohužel nejvíce ze všeho kroniku selhání a zmateného kličkování. Na dodržování platných pravidel nejprve rezignovaly státy, které nesou odpovědnost za jižní hranici schengenského prostoru. Následnou krizi pak jako obvykle zneužila Evropská komise, která přispěchala s návrhem na povinné přerozdělování uprchlíků. Následovala řada zmatených prohlášení z Německa a vynucené hlasování o kvótách, které celou situaci nebývale vyhrotily, aniž by nabídly skutečné řešení.

 
 Je příznačné, že teprve po dlouhých měsících bezradnosti a vzájemného osočování se Evropa konečně propracovala k řešením, která ODS i její frakce v Evropském parlamentu navrhovaly od začátku. Zvýšená pomoc zemím sousedícím s oblastmi konfliktu, důsledná ochrana vnějších hranic a efektivní návratová politika - opatření, která dnes navrhuje Evropská rada, byla ještě nedávno označována za xenofobii a nedostatek solidarity.

 V České republice je debata tradičně vyhrocená a téma migrace zneužíváno nejrůznějšími populisty, čemuž se ale nelze divit. Ve světle případů nezvládnuté imigrace v některých západoevropských zemích nemůžeme českou opatrnost štítivě ignorovat, jak to ráda dělá pokroková městská levice. Namísto obecných prohlášení nebo předem plánovaných proher v Bruselu by měla vláda jasně říci, kolik a jakých uprchlíků může Česká republika přijmout, na jak dlouho, jak si hodlá poradit s jejich integrací do společnosti a jak se hodlá vyrovnat s bezpečnostními riziky, která po pařížských útocích nemůže zpochybňovat ani největší optimista.

Jan Zahradil, europoslanec

Väčšina Slovákov si uvedomuje, že problémy s imigrantmi spôsobila zahraničná politika Severoatlantickej aliancie, motivovaná najmä mocenskými záujmami USA. Ich politika má značný podiel na eskalácii napätia, devastácii a novej vlne utečencov z krajín severnej Afriky, Blízkeho a Stredného východu. Slovenská republika nenesie zodpovednosť za rozpútanie týchto vojnových konfliktov a revolúcií, a preto nie je našou povinnosťou prijať ani jedného imigranta. Nech idú príkladom USA a otvoria svoje hranice pre imigrantov, pretože súčasná kríza je výsledkom ich agresívnej politiky. Náš postoj v otázke ilegálnych imigrantov je pevný a nemenný. Slovenské Hnutie Obrody je zásadne proti prijímaniu imigrantov, ktorých Slovenskej republike nanucuje Európska únia. V prvom rade máme na zreteli ochranu a rozvoj Slovenskej republiky. Slováci nebombardovali štáty z ktorých sa k nám valia vlny imigrantov. Slováci nerozpútali rôzne „demokratické“ revolúcie, ktorých cieľom bolo zvrhnutie legitímnych vlád v štátoch, v ktorých teraz nie je centrálna vláda, štáty sú pred rozpadom a vládne v nich chaos a násilie.

Pokiaľ ide o teroristické útoky, ktoré sa odohrali 13. novembra v Paríži, tak ak niekto čakal, že niečo také ako sa stalo v Paríži sa nestane, tak sa veľmi mýlil. Útoky v Paríži sú výsledkom politiky otvorených dverí pre imigrantov z celého sveta, ktorú presadzujú Angela Merkelová a bruselskí byrokrati. Buď európske elity po 13. novembri už konečne pochopia, že ich projekt otvorených dverí pre imigrantov z celého sveta stroskotal a podľa toho začnú konať, alebo celá Európa zhorí v ohni multikulturalizmu.

Za dvadsaťdva rokov od obnovenia slovenskej štátnosti udelila Slovenská republika iba šesťstopäťdesiat azylov. Je dôležité, aby takáto prísna azylová politika existovala aj naďalej a bola v našich slovenských rukách.

Róbert Švec, SHO

Problém imigrácie je pre Európu a pôvodné európske národy doslova existenčným problémom. Skúsenosti zo západnej Európy hovoria jasnou rečou. Imigranti prichádzajúci z Afriky či Ázie sa nevedia a ani nechcú prispôsobiť našim zákonom, spoločenským a kultúrnym normám. Spôsobujú vysokú kriminalitu, sociálne a etnické nepokoje a sú ohromnou záťažou pre pôvodných obyvateľov. Postupne vytláčajú kresťanskú vieru a kultúru pôvodných európskych národov a menia na svoj obraz spoločnosť a štáty, ktoré ich prijali. V situácii, keď naši vlastní obyvatelia nemajú prácu, keď čoraz viac rodín trpí chudobou, je celkom zvrátené živiť cudzincov. Čo je však najhoršie svojim nekontrolovaným prílivom, masívnou pôrodnosťou a agresívnym náboženským fanatizmom imigranti postupne prečíslia a ovládnu pôvodných Európanov. Bude len otázkou času, kedy európska kresťanská civilizácia zanikne a nahradí ju cudzia – invázna moslimská civilizácia. História je plná podobných prípadov, keď mnohé silné národy a vyspelé civilizácie zanikli preto, že v ich vlastných krajinách ich prečíslili cudzinci!

Európu a naše národy môžeme ubrániť len tak, že začneme dôsledne a prísne chrániť naše štátne hranice. Akékoľvek ilegálne prekročenie štátnych hraníc musí byť trestným činom. Na ich ochranu musíme nasadiť aj armádu, ktorá dnes neslúži vlasti, ale cudzím záujmom, napr. v Afganistane. Musíme si totiž uvedomiť, že Európa je dnes vo vojne, v ktorej čelí systematickej a organizovanej invázii imigrantov, siahajúcich na samotné základy našej civilizácie. V situácii, keď nám ide doslova o prežitie, preto nemôžme ľutovať žiadne prostriedky. Každý európsky štát (zvlášť Nemecko) tiež musí prestať pomáhať imigrantom, poskytovať im zadarmo ubytovanie, stravu a vreckové. Nelegálnych imigrantov treba bezpodmienečne a bezodkladne vyhostiť, nie im umožňovať žiť či pracovať v našich krajinách. A napokon treba ukončiť akúkoľvek podporu politike USA, NATO a Izraela, ktoré rozvracajú domovské štáty utečencov.

Mgr. Rastislav Schlosár
podpredseda ĽS Naše Slovensko

Česká veřejnost je naprosto jednotná v tom, že odmítá přijímat islámské imigranty. Televizní záběry různých demonstrací mohou vytvářet dojem rozdělené společnosti, ale výsledky výzkumů jsou jednoznačné. Proimigrační skupiny jsou početně v zásadě zanedbatelné. Nedokázalo to změnit ani několik měsíců intenzivní propagandy na všech televizních stanicích a ve velkých médiích. Proč tak jednoznačný konsensus vznikl a proč se v tom české prostředí tak liší od západní Evropy? Faktorů je celá řada, ale můžeme z nich vybrat následující:na rozdíl od západoevropských zemí, v České republice je možné vést svobodnou diskuzi a obhajovat i ta stanoviska, která neodpovídají požadavkům multikulturalismu a politické korektnosti; obyvatelé Českých zemí se velmi neradi smiřují s omezením svobody projevu; zatímco v západní Evropě byla islámská přítomnost postupně budována během desítek let, v ČR vzniká v podstatě skokově. Lidé mají tedy lepší možnost všimnou si změny a reagovat; zatímco třeba ve Francii a Německu je atmosféra formována strachem z dalších útoků, takže se lidé neodvažují formulovat myšlenky kritické vůči islámu, česká diskuze toto omezení nemá.
A tím asi nejdůležitějším faktorem je, že v českém prostředí se našli lidé, kteří projevili dost odvahy a odhodlání a udělali z islámské imigrace politické téma. To nás spojuje s Nizozemím, Saskem a v poslední době i Rakouskem, ale odlišuje třeba od Francie či Velké Británie.

Petr Hampl, sociolog

Debata o uprchlické krizi ukazuje, jak brutálně se v posledních týdnech a měsících posunuje ochota veřejného prostoru akceptovat dříve neakceptovatelné. Možná nejsme daleko od okamžiku, kdy se atmosféra v naší společnosti přiblíží tomu, co zde bylo před druhou světovou válkou. Jen židovské nepřátele a uprchlíky jako zdroje všeho zla nahradí muslimové.

Odpovědnost za to mají jak politici, tak další vlivné osobnosti veřejného života. A to nejen ti, kteří vystupují na demonstracích se šibenicemi. Pokud nebudou politické či kulturní elity radikální názory jasně odsuzovat a namísto snahy zmírňovat napětí a obavy české společnosti budou mlčet, pak to množství lidí, kteří se začnou nejen verbálně, ale i dalšími kroky přidávat k čistě rasistickým a násilnickým skupinám, bude růst.

Stejně jako někteří politici, i média se snaží touto vlnou přiživit; nakonec mnohá jsou v krizi. Již léta postupující bulvarizace zejména soukromých masmédií dostala nový zásobník munice a tam kde nestačí tradiční média, pomůže síla sociálních sítí a internetu. Přidáme-li si k tomu prokázané proputinovské propagandistické nástroje, je výsledkem hořký koktejl, který může každou chvíli vybuchnout. Pak ovšem budeme mít asi jiné problémy, než zkoumat, kdo a jak přispěl do vyeskalované debaty.

Michal Berg, člen představenstva Strany zelených

Komentáře českých a slovenských politiků k evropským fondům

Podrobnosti:

Kategorie: Komentáře

Zveřejněno 5. 2. 2016 10:34

(Evropské noviny - 6/2015) Řekněme si na rovinu, že příběh monitorovacího systému čerpání evropských dotací je pořádná ostuda. A nejsem vůbec nadšený, že vláda ho zaplatí čtvrtmiliardou ze svého. Ale kdybychom to neudělali, hrozily daleko větší škody.
V tomto případě sehrály neblahou roli hned tři chronické slabiny najednou: nesystémový přístup k fondům EU, neefektivní veřejná správa a politické ovlivňování úředníků.
Zpochybněný tendr, neschopnost tří vlád a čtyř ministrů dobře připravit nové plánovací období a nakonec souboj 2 ministerstev vedených ANO... Od Kalouska po Babiše série katastrof, na jejichž konci reálně hrozilo, že se čerpání evropských dotací ještě dlouho nerozjede.
Vláda tak jednala v časovém presu. V této situaci skutečně bylo nejdůležitější minimalizovat časovou prodlevu. Sklízíme hořké plody minulosti. A pokud nyní problém nevyřešíme, zaděláme si na další potíže v budoucnu.
Důležitým nástrojem nápravy oněch chronických vad je zákon o státní službě. Ta pod novým šéfem musí ukázat, že bude skutečně profesionální, efektivní a nezávislá a podobné problémy dokáže autonomně řešit tak, aby výsledek byl na světě rychle, za dobré peníze - a hlavně, aby vše fungovalo, jak má.

Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL

Vláda mi dala mandát, abych pokračovala ve správě a spuštění monitorovacího systému MS2014+, který slouží a zjednodušuje čerpání evropských dotací pro období 2014 - 2020. Byl tak odvrácen scénář, který by znamenal až roční zpoždění v čerpání dotací, pokud by česká vláda nepřijala mnou předložený návrh a mělo se čekat na finální stanovisko Evropské komise k auditní zprávě. Česká republika by nestihla čerpat z evropských zdrojů 650 miliard korun včas. To vše se mohlo stát, pokud by byl systém na základě zprávy auditního orgánu ministerstva financí zastaven.

Naše vláda se postavila k situaci financování monitorovacího systému zodpovědně. Zdůrazňuji, že vláda neschválila, že systém bude celý hrazen ze státního rozpočtu, ale že převezme financování té části nákladů na pořízení systému, kterou Evropská komise na základě negativní auditní zprávy odmítne proplatit. Pouze v případě, že bude Evropské komise požadovat zpět část dotace na vybudování systému, uvolní vláda tuto příslušnou částku. Do doby, než budeme znát finální stanovisko Evropské komise, monitorovací systém běží a jeho náklady budou hrazeny ze státního rozpočtu.

Monitorovací systém je plně funkční a v tomto okamžiku je připraven přijímat data. Se schválením již více jak poloviny operačních programů začaly jednotlivé resorty již data do systému vkládat a připracovat první výzvy. Vyškoleny již byly stovky úředníků, kteří jsou nyní schopni v systému pracovat, proškolili jsme i více jak tisíc budoucích žadatelů o dotace. Kritiku na údajnou nefunkčnost považuji pouze za projev  neochoty některých lidí přejít na jednotný systém, který žadatelům o dotace zjednoduší a zpřehlední práci. Monitorovací systém totiž umožní lepší přehled o žádostech o dotace a jejich čerpání a  také plně nahrazuje hned tři rozdílné systémy pro příjemce dotací v končícím programovém období.

Karla Šlechtová, ministryně pro místní rozvoj

Na programové obdobie 2014-2020 sa intenzívne a aktívne pripravujeme už štyri roky. Spolu s partnerskými regiónmi sme tiež lobovali za to, aby viac rozvinuté regióny, a teda aj náš Bratislavský kraj, boli oprávnené čerpať eurofondy bez obmedzení na investičné aktivity do základnej infraštruktúry v oblasti školstva, sociálnych vecí, zdravotníctva ale aj na zvýšenie energetickej efektívnosti verejných budov či systém integrovanej dopravy. V rámci príprav na nové programové obdobie sme vypracovali kľúčové strategické dokumenty - Program hospodárskeho a sociálneho rozvoja BSK a Inovačnú stratégiu BSK. Na národnej úrovni sme vlani uzavreli s Európskou komisiou Partnerskú dohodu práve o využívaní európskych štrukturálnych a investičných fondoch v rokoch 2014-2020.  Samozrejme, nevyhnutným predpokladom úspešnej realizácie projektov a čerpania eurofondov je aj vzájomná komunikácia a kooperácia dotknutých subjektov.

Rovnako sme podporovali vytvorenie Integrovaného regionálneho operačného programu (IROP), ktorý bol schválený koncom minulého roka. Žiadali sme aj o navýšenie alokácie pre tento program, no táto požiadavka nebola akceptovaná. Podarilo sa nám však vylobovať výnimku 3 %transferu z kategórie menej rozvinutých regiónov do BSK. Do Bratislavského kraja tak aj po zohľadnení tohto transferu pôjde 330 miliónov eur z Európskeho fondu regionálneho rozvoja a Európskeho sociálneho fondu, pričom platí nasledovná štruktúra spolufinancovania subjektov verejnej správy: 50% EÚ + 45% ŠR + 5% žiadateľ.

 Cieľom programu IROP je zlepšiť kvalitu života a zabezpečiť udržateľné poskytovanie verejných služieb s dopadom na vyvážený a udržateľný územný rozvoj, hospodársku, územnú a sociálnu súdržnosť regiónov, miest a obcí. Konečne bude môcť aj náš región využívať eurofondy na obnovu ciest 2. a 3. triedy, budovať obchvaty, cyklochodníky, môžeme rozšíriť integrovanú dopravu. Peniaze pôjdu aj na vybudovanie ôsmych centier odborného vzdelávania a prípravy, na podporu základných a stredných škôl, vybavenie učební ale aj na rozširovanie kapacít materských škôl. V sociálnej oblasti pôjde o investície do budovania malokapacitných zariadení sociálnych služieb v správe BSK, miest a obcí – podpora terénnej a opatrovateľskej služby na komunitnej báze. Tiež ide o rozvoja vidieka a podporu trvalo udržateľného rozvoja miest.

Pavol Frešo, predseda SDKU-DS, poslanec NR SR a predseda Bratislavského samosprávneho kraja

Pohled ministra a velvyslanců na Visegrádskou čtyřku

Podrobnosti:

Kategorie: Komentáře

Zveřejněno 4. 2. 2016 10:04

(Evropské noviny - 2/2015) Niet pochýb o tom, že Vyšehradská štvorka (V4) je jednoznačne najefektívnejším a najdynamickejším regionálnym združením v strednej Európe. Je platformou, ktorá generuje nové nápady a iniciatívy - ako napríklad v poslednom čase smerom k Ukrajine - ale je aj inšpiráciou pre iných, a motorom rozvíjania dialógu a spolupráce s partnermi vo formáte "V4 plus". Tradíciou sú spoločné summity s krajinami západného Balkánu a štátmi Východného partnerstva; počas slovenského predsedníctva sme v uplynulom polroku vo formáte V4 privítali aj ministrov zahraničných vecí Južnej Kórey, Veľkej Británie, či premiéra Švajčiarska. Pripravujeme aj stretnutie s partnermi zo severských a pobaltských krajín (NB8), s Nemeckom, pokračovať bude dialóg s Tureckom. Dohodli sme finančnú podporu projektov Medzinárodného vyšehradského fondu realizovaných na Balkáne a v krajinách Východného partnerstva; Ukrajine sme ponúkli pomoc pri realizácii potrebných reforiem, kde napríklad Slovensko prevezme patronát nad oblasťou energetickej bezpečnosti a nad reformou bezpečnostného sektora.

Nezabúdame ani na plnenie strategických priorít V4: iniciovali sme expertnú diskusiu o regionálnom pláne opatrení pre zásobovanie trhu V4 s plynom. Do programu nášho predsedníctva zaradili digitálnu agendu, pripravili sme spoločné podujatia s cieľom prezentovať úspešné start-upové firmy a inovačný potenciál krajín V4. Koncom februára sa Bratislava stane miestom podpisu zmluvy o založení Vyšehradského patentového inštitútu, ktorý prinesie nový impulz pre inovačné projekty v podnikateľskej sfére našich krajín. Vyšehrad je naozaj synonymom dynamiky. Som presvedčený, že keď koncom júna budeme odovzdávať predsednícku štafetu Českej republike, formát V4 bude opäť v lepšej kondícii a posilnený vo viacerých konkrétnych oblastiach našej spolupráce.

Miroslav Lajčák, ministr zahraničných vecí a europskych záležitostí

Jako vnější pozorovatel visegrádské spolupráce mohu konstatovat, že tato spolupráce významně přispěla ke stabilitě a rozvoji středoevropského prostoru. Provázala země s podobnou zkušeností s komunistickým režimem sovětského typu a zároveň nabídla prostor pro vybudování vzájemné důvěry v oblastech, kde vztahy nebyly vždy nejrůžovější. Visegrádská spolupráce je mimořádně úspěšná v řadě oblastí, zejména pak při prosazování společných zájmů v rámci Evropské unie. Jednou z klíčových výzev pro země Visegrádské skupiny (stejně jako pro ostatní členské státy EU) bude hospodářský rozvoj Unie a pevnost a stabilita eura. Vztah k euru je otázkou, kde se zřejmě projevují největší rozdíly mezi členy V4.

Slovinsko není členem Visegrádské skupiny, patří však k zemím, které s ní mají nejvíce společného. Sdílíme několikasetletou společnou historii a podobný vývoj po pádu železné opony. Máme podobný styl uvažování a příbuzný, často i identický pohled na klíčová témata rozvoje Evropské unie. Tato příbuznost stanovisek se projevila v období posledního předsednictví České republiky ve Visegrádské skupině, během nějž bylo Slovinsko přizváno k řadě setkání na ministerské úrovni. Spolupráce Slovinska s Visegrádskou skupinou je prospěšná jak pro V4 tak pro Slovinsko, neboť posiluje pozice obou stran při vyjednáváních o klíčových tématech dalšího rozvoje Evropské unie a navíc nabízí prostor pro jednání o důležitých strategických infrastrukturních projektech ve středoevropském prostoru.

Smiljana Knez, velvyslankyně Slovinska

Visegrádská skupina patří k nejvýraznějším regionálním uskupením na evropském kontinentu. Příští rok oslaví dvacet pět let od svého založení. Stane se tak během českého předsednictví začínajícím 1. července 2015. Jeho mottem bude „V 4 Trust“ – společná důvěra. Toto heslo shrnuje kvalitu, kterou považujeme za nejdůležitější přidanou hodnotu visegrádské spolupráce, a zároveň vyjadřuje to, co nejen Visegrád, ale celá Evropa potřebuje podle našeho názoru nejvíce. Visegrádská skupina může jít v tomto ohledu příkladem. Nosných a živých témat, kde můžeme s partnery dosáhnout konkrétních výsledků, je celá řada. Výrazným spojencem vlád zemí Visegrádu je společný Mezinárodní visegrádský fond, z něhož se za patnáct let existence stal respektovaný „mecenáš“ uvnitř Visegrádu i v jeho jihovýchodním okolí. Dále je možné jmenovat projekty na rozvoj dopravní, energetické a jiné infrastruktury či bezpečnostní spolupráci, jejímž plodem je například společná visegrádská bojová skupina. Země V4 nemusí spolu vždy souhlasit, avšak vzhledem k jejich schopnosti otevřeně reagovat na aktuální výzvy naší doby si vytvořily takové postavení, že se s názory Visegrádské skupiny musí počítat.Visegrád proto zdaleka není vyčerpaný či dokonce mrtvý, jak někdy čteme v novinových komentářích. Je naopak nositelem impulsů i zkušeností, které má cenu a smysl rozvíjet. Visegrádská skupina bezpochyby vždy těžila z evropské integrace, čím dále častěji však lze říci, že evropská integrace těží z práce Visegrádské skupiny. 

Ing. Ivo Šrámek, náměstek ministra zahraničních věcí pro řízení sekce evropské

 Spolupráce mezi zeměmi V4 - Českou republikou, Maďarskem, Polskem a Slovenskem je velmi důležitá. Nyní má předsednictví ve V4 Slovenská republika, Česká republika bude předsedat od 1.7.2015 a motto našeho předsednictví bude „V4 – Trust“. Jsem přesvědčen, že nejdůležitější přidaná hodnota spolupráce V4 je v její kvalitě, která je založena na vzájemné důvěře mezi státy V4. Mezi zeměmi V4 existuje dobrá spolupráce a to i přes někdy odlišné názory na konkrétní záležitost – ostatně doba jen jednoho vynuceného správného názoru na určitou věc je již naštěstí minulostí. Častá je i koordinace stanovisek. Nyní má spolupráce V4 novou dimenzi, která spočívá v posílení a podpoře ekonomické spolupráce V4 včetně společné účasti na projektech ve třetích zemích, pro které je V4 stále více atraktivní. Rozvíjí se i konkrétní spolupráce ve formátu V4+, tzn. i s některými dalšími státy a seskupeními. CZ V4 PRES se bude snažit soustředit na perspektivní, praktické oblasti spolupráce s konkrétními možnými výsledky. V současné době probíhá interní diskuse o prioritách.

Visegrádská spolupráce není nijak institucionalizována. V politické rovině funguje na principu pravidelného setkávání jejích představitelů na různých úrovních. Jedinou pevnou organizační strukturou V4 je Mezinárodní visegrádský fond (MVF) založený s cílem napomáhat rozvoji kulturní spolupráce, vědecké výměně, výzkumu a spolupráci v oblasti školství, výměně mládeže a rozvoji přeshraniční spolupráce. Kromě stipendijních programů financuje fond v naprosté většině případů aktivity nevládních subjektů, což podporuje občanskou dimenzi visegrádské spolupráce. Příspěvky do fondu se postupně zvyšují, nyní disponuje fond ročně částkou 8 mil. €, tj. 2 mil. € za každou z členských zemí. K tomu přibývají dárci z řad ne-visegrádských zemí, a to jak evropských, tak mimoevropských, pro které, jak již bylo výše uvedeno, je spolupráce se seskupením zemí V4 stále atraktivnější. Za minulého CZ V4 PRES s ohledem na naši zkušenost s regionální spoluprací a s prací MVF jsme navrhli zřízení fondu západobalkánských zemí, založeného na stejných zásadách a principech jako MVF. Nyní probíhá příprava směřující k založení fondu.

Pokračují přípravy V4 EU Battlegroup, tak aby byla funkční od první poloviny roku 2016.

Juraj Chmiel, velvyslanec ČR v Maďarsku, únor 2015

Tři ze čtyř zemí Visegrádu jsou přímými sousedy Rakouska a Polsko je jako soused vnímáno rovněž. Dlouhé roky Rakousko pěstovalo vztahy se zeměmi Visegrádské čtyřky v rámci regionálního partnerství, do kterého náleželo i Slovinsko. Země Visegrádské skupiny jsou s Českou republikou na čele nejdůležitějšími hospodářskými partnery ve střední Evropě a společně za Německem naším druhým nejdůležitějším exportním trhem. Jizva v infrastruktuře, kterou ve střední Evropě zanechala železná opona, ještě dlouho nebude zacelena. Jaký to anachronismus, že v dnešní době vlakem z Vídně do Prahy jezdíme ještě téměř stejně dlouho jako před sto lety a že mezi Rakouskem a Českou republikou neexistuje žádné dálniční spojení. A kde ještě můžeme a musíme hranice mezi námi skutečně odbourávat, to jsou energetické sítě, vzdělávání, výzkum, výměna mládeže, společná podpora turismu atd.

K tomu se musíme opět naučit, že ne vše, co v Evropě překračuje hranice, je záležitostí institucí v Bruselu. Velký díl úkolů musíme vzít do vlastních rukou sami jako sousedé a v přímé spolupráci. Země Visegrádské skupiny toto poznaly a jsou proto pro nás nesmírně důležitými partnery.

Ferdinand Trauttmansdorff, rakouský velvyslanec v České republice

Komentáře o obraně EU

Podrobnosti:

Kategorie: Komentáře

Zveřejněno 5. 2. 2016 11:07

(Evropské noviny - 8/2015) Armáda České republiky je v této rovině velmi aktivní. Nejviditelnější formou je v souladu se schváleným mandátem zapojení příslušníků Armády České republiky do probíhajících operací Evropské unie. Početně nejvýznamnější je výcviková mise EU TM Mali, kde čeští vojáci zajišťují ochranu velitelství mise a podílejí se jako instruktoři i na výcviku malijské armády. Dále se pak čeští vojáci účastní operace na podporu výstavby schopností a výcviku ozbrojených sil Bosny a Hercegoviny EUFOR ALTHEA. Své zástupce máme i ve štábu námořní operace EU NAVFOR ATALANTA a také v nedávno zahájené operaci v centrální části jižního Středomoří EU NAVFOR MED, která má za cíl narušení struktur organizujících ilegální tranzit uprchlíků z oblasti severní Afriky.
V rámci společné obranné a bezpečnostní politiky EU je AČR zapojena do vojenského štábu EU a rovněž se aktivně podílí na rozvoji vojenských schopností EU ve vybraných oblastech. Mezi stěžejní patří oblast protichemické ochrany, zdravotnictví, společného výcviku pilotů
a oblast kybernetické ochrany. K těmto aktivitám pochopitelně nepřistupujeme izolovaně, ale v co nejširší míře využíváme spolupráci s dalšími členskými státy EU, především pak na regionální úrovni v rámci visegrádské skupiny (V4). Příkladem v tomto formátu je i aktuální budováni společného bojového uskupení tzv. V4 EUBG, která bude v pohotovosti v první polovině příštího roku.
Opomenout nelze ani další bilaterální a multilaterální spolupráci především orientovanou na nejbližší sousedy České republiky, ale i další evropské státy, ať už se jedná o společný výcvik jednotek, nebo, jak už jsem dříve uvedl, při rozvoji specifických vojenských schopností.

generálporučík Josef Bečvár, náčelník Generálního štábu AČR 

Efektivní obrana Evropské unie je závislá na NATO, a to i přesto, že ne všechny státy Evropské unie jsou jeho členy. Současně je nutné si uvědomit, že náklady na fungování NATO nesou převážně Spojené státy americké. Komisařka Mogheriniová zodpovědná za zahraniční věci a bezpečnostní politiku EU má v příštím roce představit novou obrannou a bezpečnostní strategii. Ta musí zahrnovat důraz na navýšení finančních prostředků na obranu jednotlivých zemí. Ze šesti států NATO jen dva, USA a Francie, totiž dodrží slib ze summitu ve Walesu a nebudou snižovat výdaje na obranu pod 2% HDP. Ostatní členské země naopak letos omezování obranných výdajů předpokládají. Česká republika plánuje postupné navýšení výdajů do roku 2025 na 1,4 % HDP.Vzhledem k dnešní bezpečností situaci je toto číslo nedostatečné. Obecně je Česká republika aktivním členem v rámci NATO. Velmi úzce spolupracuje s Armádou SR (např. protivzdušná obrana, společný výcvik, speciální síly). Plánuje se i rozšiřování spolupráce v rámci celé V4. V současné době ve Sněmovně projednáváme významné zákony ve vztahu k obraně ČR (tzv. branný zákon, zákony o aktivních zálohách a ozbrojených silách ČR). Tyto reagují na aktuální bezpečnostní situaci. Je dobré vědět, že na obranyschopnosti ČR, ale i celého NATO se výrazně podílejí firmy z Pardubického kraje, např. RETIA, ERA, SVOS, Excalibur Army a ELDIS.

Jiří Skalický, poslanec a člen Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny

Komentáře k uplatnění Čechů a Slováků v institucích EU

Podrobnosti:

Kategorie: Komentáře

Zveřejněno 5. 2. 2016 10:08

(Evropské noviny - 4/2015) Je obecně známo, že občané členských států EU působící v evropských institucích nepracují pro své země, nýbrž pro společný, tedy celoevropský, zájem. Vnímám  samozřejmě především činnost Čechů či Češek, kteří jsou v unijních strukturách na viditelných místech. Jako předseda Sněmovny nejsem povolaný k tomu, abych hodnotil jejich práci, vím však o dobré reputaci, kterou si již v Bruselu vytvořila například naše eurokomisařka Věra Jourová. Sleduji aktivity našich europoslanců, hlavně těch z ČSSD. Dosud jsem se nesetkal s kritikou nikoho z Čechů, kteří ve strukturách EU působí, proto usuzuji, že věci jsou v takovém stavu, v jakém mají být. Věřím, že v EU máme lidi na svých místech, kteří nám nejen nedělají ostudu, ale především přispívají k upevňování prestiže a pověsti  ČR jako spolehlivého  člena EU.

Jan Hamáček, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Ve své práci se zabývám především legislativou, proto se soustředím na ni a nebudu hodnotit české úředníky Evropské centrální banky apod.
Brát kolegy v Evropském parlamentu jako jeden celek by bylo vůči nim trochu nefér, lidi je vždycky potřeba hodnotit individuálně. Nejsem si navíc jist, že mám dostatek informací o práci jednoho každého europoslance za Českou republiku. Jsem samozřejmě ve styku s europoslanci zvolenými za ČSSD, čili o jejich činnosti představu mám. O práci evropského poslance obecně jsem také v minulosti často a detailně diskutoval s dnes už bývalým europoslancem Richardem Falbrem. Je ale hlavně věcí voličů, aby tyto věci sledovali a při každých volbách znovu vyhodnocovali, co pro ně kdo udělal, jak se účastnil práce ve výborech, v komisích a na plénu, jak často byl k dispozici voličům ve své kanceláři, co konkrétně navrhoval a prosadil atd.
Samozřejmě ve srovnání se Senátem Parlamentu ČR má Evropský parlament jednu nevýhodu - volby do něj probíhají v rámci jednoho celorepublikového obvodu, takže vazba volič-politik je tím trochu rozředěná. U Senátu je tomu opačně, volí se v 81 jednomandátových obvodech, takže třeba lidé na Pelhřimovsku a Jindřichohradecku si mohou snadno zjistit, co pro ně jejich senátor Štěch dělá nebo nedělá, kde má regionální kancelář atd. Ten přímý kontakt tam je tedy těsnější.
Málo se ví, že náš Senát patří v celé Evropě na špici v počtu projednaných evropských tisků. Čili i z tohoto pohledu mám o výsledcích práce Evropského parlamentu velmi slušný přehled a domnívám se, že většina, kterou tam tvoří sociální demokraté a křesťanští demokraté, prosazuje vcelku rozumná opatření, hlavně v oblasti sociální a pracovně-právní, kterými se především zabývám.

Milan Štěch, předseda Senátu Parlamentu České republiky

V európskych inštitúciách si našlo uplatnenie zhruba 650 občanov Slovenska. Napríklad v Európskej komisii si buduje kariéru približne 330 našich ľudí, v Európskom parlamente je ich vyše 170 a v Rade EÚ vyše 70. Na prvý pohľad sa to nemusí zdať veľa. V prípade stredného a vyššieho manažmentu Európskej komisie je to však porovnateľné s krajinami, s ktorými sme pred 11 rokmi vstupovali do únie. Starší členovia EÚ majú, pochopiteľne, náskok – aj preto, že spomínané pozície sú spravidla výsledkom kariérneho postupu a nie nominácií.   
Hoci nie všetci sú na špičke, v spomínanom približne 650-člennom zástupe Slovákov v Bruseli by sme, nepochybne, našli viacero úspešných príbehov. S týmito odborníkmi v európskych inštitúciách aktívne spolupracujeme počas celého nášho členstva v únii, pričom vzájomné kontakty a komunikácia sú užitočné tak pre Slovensko, ako aj pre samotné inštitúcie.
Azda najznámejšou tvárou Slovenska v Bruseli je dvojnásobný podpredseda Európskej komisie Maroš Šefčovič, ktorý má dnespod palcom budovanie energetickej únie – ambiciózny projekt a jednu z politických priorít bruselskej exekutívy. Za zmienku stojí aj fakt, že Slovensko je spolu s Estónskom jediným novším členom únie, ktorému sa podarilo obsadiť podpredsednícke kreslo v predošlej i súčasnej Komisii.
Nepochybným úspechom je aj obsadenie postu generálneho riaditeľa Európskej komisie Slovákom. Reč je o Vladimírovi Šuchovi a Spoločnom výskumnom centre, ktoré je akýmsi vedomostným zázemím Komisie v oblasti vedy. Inými slovami, stará sa o to, aby politiky, ktoré vzídu z Bruselu, stáli na solídnej vedeckej báze.
O cennú expertízu a know-how našich občanovsa plánujeme – tam, kde je to možné – oprieť aj počas nášho predsedníctva v Rade EÚ v druhej polovici budúceho roka. Už teraz ich pozývame na pôdu Národného konventu, kde sme rozbehli diskusiu o možných obsahových prioritách.

Peter Javorčík, štátny tajomník Ministerstva zahraničných vecí a európskych záležitostí Slovenskej republiky

Členství ČR v EU vytvořilo podmínky pro zajištění stability, bezpečnosti a ekonomického růstu naší země a posílilo její mezinárodněpolitické postavení, což je zásluhou každodenní práce stovek českých občanů působících v české administrativě i v orgánech a institucích EU.

Na prvním místě jsou to členové vlády a další nejvyšší političtí představitelé země, kteří jménem ČR v Evropské radě a Radě přijímají zásadní rozhodnutí EU. Je nutné vyzdvihnout, že osobní účast ministrů této vlády na Radách je ve srovnání s předchozími vládami vyšší. Stejně tak jsou aktivnější čeští europoslanci hájící zájmy ČR v Evropském parlamentu.

Na předním místě mezi zástupci ČR v EU je třeba uvést eurokomisařku Věru Jourovou, která dle mého názoru odvádí velmi dobrou práci. Dále sem bez pochyby patří dva soudci Soudního dvora EU či první český generální advokát EU, který se zanedlouho ujme funkce. Samozřejmě musím ocenit také české členy Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů, kterým při plnění jejich úkolů napomáhá dohromady na 30 odborníků z ČR.  

Mnoho našich expertů získalo dobré jméno na diplomatických pozicích v Evropské službě pro vnější činnost, kam je v současné době „zapůjčeno“ kolem 20 diplomatů, z toho čtyři dokonce působí jako velvyslanci a vedoucí delegací EU v zahraničí. Dočasné pracovní zařazení více než 40 českých odborníků v Evropské komisi a dalších institucích EU umožňuje poznávat práci unijních orgánů „zevnitř“ a zároveň je příležitostí zvyšovat úroveň vlastní státní správy, do níž se tito experti po čase vracejí.        

Neméně důležitá je práce občanů ČR, kteří byli do institucí EU přijati na základě otevřeného výběrového řízení. Vedle desítek překladatelů a administrativních pracovníků je na důležitých odborných pozicích zaměstnáno v Evropské komisi celkem 318, v Radě EU 7 a v Evropském parlamentu 32 občanů. Jejich úlohou je prosazovat hodnoty a cíle celé EU a dbát na dodržování práva EU.

Jakkoli občané ČR v institucích EU nepracují „pro nás“, je přirozeným zájmem této země mít v těchto institucích silné zastoupení. Podpora občanů ČR na posty v EU byla předchozími vládami podceňována, stejně jako nebyly dostatečně využity znalosti a zkušenosti odborníků získané během předsednictví ČR. Dnes proto pozorujeme relativně malé zastoupení Čechů na vyšších manažerských pozicích v EU. Vláda se nyní snaží tento trend zvrátit, a proto v únoru letošního roku přijala Strategii podpory Čechů v institucích EU, jejímž cílem je posílit spolupráci s Čechy v institucích EU a podporovat jejich působení na strategicky důležitých místech. Stejně tak chce touto cestou napomáhat profesnímu rozvoji státních zaměstnanců a využívat všech možností, které se v rámci EU nabízejí.    

Závěrem mohu konstatovat, že aktivní práce českých občanů ve strukturách EU a srozumitelné postoje země ke stěžejním tématům EU tvoří nedílnou část obrazu ČR jako plnohodnotného a respektovaného člena společné evropské rodiny.  

Ivo Šrámek, náměstek pro řízení sekce evropské Ministerstva zahraničních věcí ČR

Téma bezpečnosti státu

Podrobnosti:

Kategorie: Komentáře

Zveřejněno 4. 2. 2016 9:53

(Evropské noviny - 1/2015) Česko nyní sice není primárně ohroženo, ale na jeho území jsou cíle, které mohou být zasaženy. Mezi hlavní lze označit Židovské město, pražské metro, letiště, Svobodná Evropa apod. Současná připravenost České republiky čelit případným teroristickým útokům islamistických radikálů odpovídá tomu, jak se politické vedení země staralo a kultivovalo policejně bezpečnostní systém státu od 11. září 2001. V roce 2004 proběhly ve Vojenském zpravodajství rozsáhlé a ničím neopodstatněné čistky. Lze důvodně pochybovat, že se podařilo úspěšně nahradit více jak čtyři sta vyhozených profesionálů. Období ekonomické a finanční krize poznamenalo rozpočty všech tajných služeb, policii ČR nevyjímaje. Proto lze dnešní výroky a určitá legislativní opatření politiků považovat spíše za pokrytectví než míru chápání zhoršené bezpečnostní situace, o kterou se opírají. Vždyť posledních 14 let bylo ve znamení otevřeného nepřátelství islamistů. Útoky v roce 2004 v Madridu (více jak 190 mrtvých), či Londýn 2007 s padesátkou obětí. Islámský stát a Al Kajdá na Arabském poloostrově svou činností jenom zvýraznily hrozbu islámského radikalismu od útoků na newyorská dvojčata. 

Nejenom BIS, ale i ostatní tajné služby se snaží rizika eliminovat preventivní činností, která zahrnuje řadu opatření. Tzn. od vlastní operativní činnosti až po mezinárodní spolupráci se zahraničními partnery, která má bohužel daleko do požadovaného stavu. PČR udržuje úzké kontakty s policejními sbory evropských zemí. Je totiž jedinou složkou, která může teroristy aktivně eliminovat preventivně, či po případném útoku. Proto je nutné, aby kvalitě, početnímu stavu a jejímu vybavení byla věnována maximální pozornost. Tu si stejnou měrou zaslouží i hasičský záchranný sbor a zdravotnická záchranná služba. Na jejich schopnostech a dovednostech závisí, jak se podaří odstranit následky útoku fanatiků. Nejen ale toho. Tyto složky zachraňují lidské životy prakticky každý den. Každý z nás je může někdy potřebovat!

Andor Šándor, bezpečnostní poradce, bývalý náčelní Vojenské zpravodajské služby ČR

Komentáře politiků k uprchlické krizi

Podrobnosti:

Kategorie: Komentáře

Zveřejněno 5. 2. 2016 10:45

(Evropské noviny - 7/2015) V posledných týždňoch a mesiacoch sa akosi neviem ubrániť pocitu, že svet a Európa v ňom (a Slovensko v nej) sa stále rýchlejšie krúti vo víre udalostí, na ktoré – namiesto adekvátneho reagovania – len neustále hľadáme odpovede. Absolútne nepripravených nás zastihli udalosti na Kryme a na Ukrajine, zaskočili nás obludnosti extrémistov v Iraku a Sýrii, trápime sa s Gréckom, váhame, čo si počať s desaťtisícami utečencov z Afriky. Kým v minulosti nás udalosti postavili v danom čase zväčša pred riešenie jednej krízy, maximálne dvoch, teraz žonglujeme vo vzduchu s piatimi - šiestimi horúcimi zemiakmi. A – ako to už býva – priamo úmerne s pribúdajúcimi problémami rastie aj nervozita, čo sa odráža nielen v horlivosti diskusií za rokovacími stolmi v Bruseli, Ženeve, New Yorku a inde, ale aj v nastavení bežných ľudí. Skutočne si nepamätám, že by sa verejná mienka niekedy v minulosti tak rýchlo, s takými vášňami a tak rezolútne dokázala rozdeliť na dva vzájomne protichodné póly, ako to bolo a je pri Ukrajine alebo pri téme migrantov. Za a proti. Za Rusov, za Ukrajincov. Za utečencov, proti utečencom.Faktom je, že s obrovskou vlnou migrantov do Európy si nevieme rady. Návrh na kvótové prerozdeľovanie migrantov medzi jednotlivé štáty EÚ nie je liekom na choroby Afriky, pred ktorými títo migranti utekajú. Je len náplasťou, flajstrom, pod ktorým bude pokožka – bez lekárskeho zásahu – odumierať. Rany nemožno liečiť tak, že zachránite zopár zdravých buniek (ktoré sa chcú uchytiť inde na tele) a postihnutú končatinu zanecháte napospas osudu. Problém je potrebné riešiť tam, kde vzniká: lokalizáciou poškodenia, aplikáciou liečiva, novým epitelom. Inými slovami: migráciu musíme pomôcť zastaviť v krajinách, kde sa rodí: poskytnutím finančnej, materiálnej, lekárskej a inej humanitárnej pomoci v Sýrii či Jemene; ochranou národnostných a náboženských menšín v Líbyi či Iraku; nátlakom na vlády Eritrey či Južného Sudánu; zapojením Africkej únie a ďalších regionálnych združení a organizácií do úsilia o zastavenie masívneho exodu; osvetovými kampaňami a ďalšími nástrojmi, ktoré má medzinárodné spoločenstvo k dispozícii. Jedným z nich je myšlienka zriadiť záchytný utečenecký tábor na africkej pôde, v niektorom zo štátov, v ktorých nezúri vnútorný konflikt (napríklad v Nigeri), kde by sa nielen filtrovali azylanti od ekonomických migrantov, ale kde by utečenci dostávali aj neskreslené a reálne informácie o svojich vyhliadkach.Európa nemôže vyriešiť všetky problémy sveta. A nemôže sa stať ani „zemou zasľúbenou“ tak ako kedysi Amerika. Na Starom kontinente je miesta málo a tenzií priveľa. To ale neznamená, že sa máme mlčky pozerať ako inde ľudia umierajú. Len naše reakcie by mali byť uvážlivé a s ohľadom na trvalú udržateľnosť. Aby nás ten vír nestrhol niekam, odkiaľ už nebudeme vedieť nájsť cestu naspäť.

Miroslav Lajčák, minister zahraničných vecí a európskych záležitostí SR

Povinné kvóty o prerozdelení 40-tisíc migrantov neriešia samotný problém prílivovej južnej vlny migrantov ale len dôsledok. Ide o nebezpečný a najmä pokrytecký návrh a precedens. V prvom rade južné štáty rezignovali na ochranu svojej hranice, neplnia si domácu úlohu, dlhodobo podfinancovaná je aj agentúra Frontex a práve tieto atribúty zapríčinili súčasnú prílivovú vlnu migrantov cez Stredozemní more. Ak Európa takýto návrh schváli - dá zelenú na semafore pre ďalšiu, ešte väčšiu vlnu migrácie z Afriky a prípadné ďalšie ľudské tragédie v Stredozemnom mori a podpíše zmluvu s organizovaným zločinom a prevádzačmi. Bude to signál, že nemáme problém prijať ďalších a ďalších migrantov. A možno tu o niekoľko týždňov nebudeme bojovať s prílivom 40-tisíc migrantov, ale 200 000 alebo 1 milión ľudí. Európska komisia na jednej strane chce urobiť z nelegálnych migrantov zo Severnej Afriky legálnych, na druhej strane Bulharsko a Rumunsko odmietli vpustiť do Schengenského priestoru a to napriek tomu, že splnili všetky potrebné kritéria. Dôvodom je strach s balkánskych Rómov. Je preto neúprimné, keď nemáme problém so 40-tisícmi nelegálnych migrantov z Afriky ale máme problém s legitímnymi občanmi Európskej únie a ich voľným pohybom, ktoré patrí medzi základné práva v rámci Únie.

Slovensku ale ani susedným krajinám pri odmietaní kvót nejde o počty. Ale o to, aby sa problém vyriešil systémovo, aby sa predišli ďalšími migračným vlnám a tragédiám už v krajinách, odkiaľ sa títo migranti snažia dostať do Európy.

Ak nezmeníme náš prístup k ochrane morskej hranice EÚ, tak nemôžeme očakávať, že sa situácia zlepší. Návrh EK na relokáciu migrantov hovorí v tejto chvíli o pomoci 785 ľuďom v rámci Slovenska. Toto číslo ale nemusí byť konečné. Tieto osoby budú mať nárok na zlúčenie rodiny a tak ich budú nasledovať ich rodinní príslušníci, o ktorých sa tiež bude musieť postarať SR. Naša vláda je často kritizovaná za prísnu azylovú politiku. Slovenská azylová politika je pritom štandardná, rovnako ako v iných krajinách EÚ. Sme viazaní medzinárodnými a európskymi záväzkami, tak v oblasti azylovej politiky, ako aj boja s nelegálnou migráciou a ochrany vonkajšej hranice. Azylový systém má chrániť osoby, ktoré hľadajú útočisko v prípade vojnového konfliktu, tu skôr vidím ekonomickú motiváciu. Na tú je úzko naviazaný nelegálny obchod s migrantmi, kedy prevádzači riskujú životy týchto ľudí. My ale nepoznáme ich zvyky, nevieme ako sú vybavení jazykovo, aké majú vzdelanie, či sa budú vedieť zaradiť do života v našich podmienkach. A odhaliť, či sa medzi nimi nenachádzajú osoby napojené na teroristické skupiny, je nemožné. Je treba uvedomiť si, že takéto osoby by mali ostať na Slovensku a vôbec v celej Európe natrvalo.

Nejde len o SR a Českú republiku, pretože rovnaký názor zastávajú aj Poľsko, Bulharsko a Rumunsko, tiež pobaltské štáty a Španielsko. Nové výhrady predniesli na poslednom stretnutí ministrov vnútra aj Rakúsko a Maďarsko. Niektoré krajiny dokonca spochybnili, či je kľúč na prerozdelenie migrantov spravodlivý.

Robert Kaliňák, minister vnútra SR

Uprchlíci se stali v posledních týdnech žhavým tématem evropské politiky a diskusí na všech možných fórech. Obrázky z pláží, na kterých jsou uprchlíci, reportáže o tom, jak se snaží přesouvat Evropskou unií, úvahy o tom, kolik mezi nimi může být teroristů, kteří způsobí v Evropě Armagendon, změní EU na jakýsi islámistán, či vezmou práci všem dobrým Evropanům, jsou každodenní realitou.

Výsledkem je tlak na politiky, aby hlavně něco udělali, našli řešení a to pokud možno, co nejrychleji. Problém je však v tom, že žádné rychlé řešení neexistuje, že všichni uprchlíci nejsou stejní a že migrace je z historického hlediska přirozeným stavem. Kvóty navrhované Evropskou komisí jsou typickou ukázkou zoufalství kombinovaného s nesmyslnou představou, že všechno se dá řídit předpisy a omezeními.

To, co se odehrává nyní na jihu Evropské unie, je výsledkem souběhu několika zcela negativních trendů. Arabské jaro a nestabilita na severu Afriky je jedním z nich, válka v Sýrii, vzestup Islámského státu dalším a nesmí se zapomínat třeba ani na déletrvající nedostatek vody a dopady na úrodu. To, co ovšem významně přispívá současné migrační vlně do Evropy je organizovaný zločin. Ten využívá lidí toužících po lepším životě a zoufalství těch, kteří chtějí jen vydělat nějaké peníze pro svou rodinu.

Tento problém je mozaikou, takže neexistuje jedno univerzální řešení. Je nutné použít různé nástroje a obrnit se trpělivostí. Vzhledem ke geografii a přitažlivosti Evropské unie se nepodaří vybudovat jakousi pevnost Evropa, jak navrhují někteří, tzv. australský model zase narazí morální zábrany, nejednotnost a problémy při hledání obdoby většího Ellis Islandu.

Pomohla by ale například obdoba protipirátské operace a tvrdý postup proti organizátorům pašeráctví, což je kriminální část mozaiky. Určitě by určitý efekt přineslo i zvýšené patrolování ve Středozemním moři a obecně zvýšení financí do kontroly hraničních oblastí EU, respektive vyšší spoluúčast členských zemí na ní a vracení ekonomických uprchlíků. Vhodný je pragmatický přístup a snaha zachytávat uprchlíky na druhé straně Středozemního moře. To ovšem vyžaduje stabilizaci Severní Afriky, nebo alespoň jejích částí, což je nyní více než problematické, nicméně alespoň omezená angažovanost Evropanů je nevyhnutelná. Ale hlavně je nutné si uvědomit, že tyto kroky, ani postavení zdí migraci do Evropy zcela nezastaví.

František Šulc, bezpečnostní expert

Komentář Martina Netolického k evropským projektům

Podrobnosti:

Kategorie: Komentáře

Zveřejněno 5. 2. 2016 9:54

(Evropské noviny - 3/2015) Na jaře tohoto roku zahajujeme projekty v oblasti úspor energie, které jsou spolufinancovány z Operačního programu Životní prostředí v rámci 60. výzvy. Jedná se o zateplení Gymnázia Dašická a Sportovního gymnázia v Pardubicích. Další akce na úsporu energií se týkají jednotlivých nemocničních zařízení. V Orlickoústecké nemocnici to jsou pavilony C a G, v Chrudimské nemocnici budou zatepleny budovy D a D1. Svitavská nemocnice se dočká zateplení interního křídla a Litomyšlská nemocnice budovy ředitelství. Celkové náklady těchto projektů přesahují 80 milionů korun. V polovině března byla také podána žádost v rámci 64. výzvy na realizaci úspor energie ze stejného operačního programu pro Střední odborné učiliště opravárenské v Králíkách. Dále chystáme projekty v oblasti modernizace silnic, které jsou spolufinancovány z Regionálního operačního programu v rámci 41. výzvy. Jedná se o modernizaci silnice III/34026 v Chrudimi u železničního přejezdu a napojení na komunikaci I/37. Modernizace se bude týkat také úseku silnice III/35847 z České Třebové do Semanína a silnice II/355 z Dřevše do obce Silnice. U této čtveřice projektů dosahuje součet nejvýhodnějších nabídek 190 milionů korun. Všechny výše uvedené projekty jsou v současné době ve fázi zahájení fyzické realizace, což znamená, že ještě nedochází k čerpání finančních prostředků. Jsem rád, že v současné době nemáme žádné problémy v souvislosti s uskutečněním zmíněných akcí. Doufám, že ani v nejbližší době nenastanou problémy, které by mohly práce zdržet nebo dokonce zastavit.

Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje a předseda Komise Rady Asociace krajů ČR pro fondy EU