Brno se stále zlepšuje v třídění odpadů

 

Brno se postupně zlepšuje v třídění odpadů. Za rok 2016 občané Brna vytřídili a odevzdali k recyklaci více než 16,7 tis. t papíru, plastů, skla, nápojových kartonů a kovů. Meziroční nárůst tříděného sběru je v posledních dvou letech přes 800 t každým rokem. Ukazuje se, že obyvatelům jihomoravské metropole není třídění odpadů a životní prostředí lhostejné.

CELÝ ČLÁNEK

Češi v EU: Kdo nás zastupuje v Bruselu?

V souvislosti s Evropskou unií se dnes hovoří hlavně o migrační krizi, o odchodu Velké Británie, případně o čerpání dotací. Odpůrci osmadvacítky přitom argumentují, že Česká republika má na tyto oblasti jen minimální vliv už proto, že v Bruselu, Štrasburku a na dalších místech, kde sídlí unijní instituce, pracuje jen málo Čechů. Je to pravda? Nebo se o naše zástupce v EU prostě jen nezajímáme?

Z loňského výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR vyplývá, že důvěra v evropské instituce stále pomalu klesá. Zatímco v roce 2004, kdy naše země do EU vstoupila, jim věřily dvě třetiny lidí, loni to bylo už pouze nějakých 37 procent lidí. Politici a úředníci navíc poukazují na to, že většinu Čechů Evropská unie ani moc nezajímá. Velká část nezná ani ty, kteří stojí v jejím čele, natož potom jednotlivé europoslance a další Čechy, kteří nás v evropských institucích zastupují. Přitom jich vzhledem k velikosti naší země není zas tak málo. Jen v Bruselu, pracuje podle hrubých odhadů několik stovek Čechů. 

Nejvyšším českým postem v evropské hierarchii se pyšní Věra Jourová. Ta se v listopadu 2014 stala eurokomisařkou pro oblast spravedlnosti, ochrany spotřebitelů a otázek rovnosti pohlaví. V uplynulých letech se věnovala hlavně práci na nové dohodě o ochraně dat z EU ve Spojených státech nebo postupnému prosazování změn za účelem zvyšování zaměstnatelnosti žen a snižování schodku v jejich odměňování. Letos jí čeká agenda ještě složitější, a totiž plánované zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, který by měl mimo jiné pomoci s kontrolou evropských peněz rozdělovaných členským státům. „Doufám, že se mi podaří to prosadit v tomto pololetí,“ dává si jasný cíl eurokomisařka. Chce také pokračovat v práci na dobudování jednotného digitálního trhu či v posilování ochrany spotřebitele. „Dělám nyní revizi veškeré spotřebitelské legislativy. Chtěla bych se zbavit složitostí, zastaralostí, chtěla bych zjednodušit legislativu i v tom smyslu, aby byla čitelná pro normálního občana. Spotřebitelé jsme všichni, nejsou to jenom právníci, kteří čtou složité smlouvy,“ vysvětluje Jourová. V EK přitom není zdaleka jedinou Češkou. Pod hlavičkou tohoto orgánu pracuje až 400 českých asistentů, úředníků a dalších zaměstnanců.

EUROPOSLANCE LIDÉ NEZNAJÍ

Dalším důležitým orgánem EU je Evropský parlament, který tvoří celkem 751 poslanců rozdělených do několika frakcí. V zatím posledních volbách do EP uspělo hnutí ANO, které vyslalo do Štrasburku, případně do Bruselu a Lucemburku, čtyři své zástupce, z nichž nejznámější je bezpochyby Pavel Telička. Společně se svými kolegy se v EP přidal do liberální frakce ALDE, která klade důraz na svobodu jednotlivce, podporu podnikání a snaží se o reformu orgánů a institucí EU. Telička, který se podílel už na vyjednávání podmínek vstupu ČR do EU, se nedávno stal jedním ze čtrnácti místopředsedů EP. „Kromě toho, že budu ve vedení EP zastupovat naši liberální frakci ALDE, budu také pracovat na tom, aby byl více slyšet hlas střední a východní Evropy,” prohlásil ke svému zvolení do vedení EP. 

Čtyři mandáty v Evropském parlamentu získala ve volbách také ČSSD. Z jejích zástupců zařazených do sociálnědemokratické frakce (S&D) je často vidět především sociolog Jan Keller. Trojici prvních míst uzavírá koalice TOP 09 a STAN, která také získala čtyři mandáty. V EP ji dnes, v rámci frakce středopravicové Evropské lidové strany (EPP) zastupuje mimo jiné i bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Ten tak spolupracuje i se třemi zástupci KDU-ČSL, ze kterých se v médiích nejčastěji objevuje Tomáš Zdechovský, a to především kvůli angažování se v kauze Evy Michalákové, které norské úřady odebraly děti. Tři mandáty mají v EP také komunisté, u kterých zesnulého Miloslava Ransdorfa nahradil Jaromír Kohlíček, dvě křesla obsadila ODS a jedno Strana svobodných občanů. 

Bohužel mezi českými občany nejsou naši europoslanci příliš známí a jejich jména si vybaví nejčastěji v souvislosti s jejich předchozím působením (tak je tomu například u Jiřího Pospíšila) nebo v souvislosti s konkrétními kauzami (jako u Tomáše Zdechovského). Ještě „neviditelnější“ jsou pak desítky dalších českých zaměstnanců Evropského parlamentu, kteří vykonávají administrativní úkony, jako je překladatelství, komunikace s médii a zajišťování chodu parlamentu jako takového i jednotlivých poslaneckých frakcí. 

ČEŠI NA SOUDU I V EUROPOLU

Mnoho toho u nás nevíme ani o zaměstnancích Rady Evropské unie a Evropské rady, která je jinak orgánem tvořeným vládními představiteli jednotlivých členských zemí. V kancelářích tzv. Generálního sekretariátu Rady pracuje na jednom z nejvyšších ředitelských postů Petr Bližkovský, který má zkušenosti i z české politiky. Působil jako asistent někdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe.

A ani u něj výčet výše postavených Čechů v evropských institucích nekončí. Své zástupce máme například v oblasti evropského soudnictví. Jedním ze soudců Evropského soudního dvora je Jiří Malenovský, v tzv. Tribunálu, který plní funkci soudu prvního stupně, působí Irena Pelikánová a nově také Jan Passer. V pozici generálního advokáta tam najdeme zase právníka Michala Bobka. Naše země má svého zástupce i v Účetním dvoře EU. V závěru roku 2015 se jím stal exnáměstek ministra financí Jan Gregor. „Pevně věřím, že se mi v evropském Účetním dvoře podaří zúročit téměř dvacetileté zkušenosti z oblasti rozpočtu EU,“ komentoval Gregor svůj nástup na tuto pozici. 

A jak je to s Čechy v dalších pomocných institucích, které nějakým způsobem spadají pod Evropskou unii? Kvůli značné roztříštěnosti neexistují relevantní statistiky o jejich počtu. Některá jména si ale velká část veřejnosti vybaví. Například na pozici zástupce ředitele Europolu najdeme bývalého policejního prezidenta Oldřicha Martinů, v Eurostatu ekonoma Aleše Čapka a v pozici generálního tajemníka Výboru regionů manažera Jiřího Buriánka.

Naše zástupce ovšem najdeme i v institucích, které nejsou přímo orgánem Evropské unie. Češi jsou od roku 2008 velmi aktivní třeba v Evropské kosmické agentuře a české zaměstnance najdeme také v pražském sídle Agentury GSA, která pracuje na spuštění navigačního satelitního systému Galileo. 

OCEŇOVANÍ ČEŠTÍ VĚDCI

Samostatnou kapitolou je také česká účast v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN). V Ženevě dlouhodobě pracuje 10 až 15 českých vědců, na různých projektech se ale více či méně průběžně podílí až 200 lidí z České republiky. Spolupráce přitom probíhala dlouho předtím, než naše země vůbec vstoupila do EU, Česká republika se na fungování tohoto vědeckého centra podílí už od svého vzniku v roce 1993. Sám ředitel instituce Rolf Heuer v minulosti prohlásil, že se Češi významně podílejí jak na vývoji technologií, tak při experimentech samotných. Významně přispěli třeba do výzkumu ve fyzice částic, který CERN proslavil asi nejvíce. „Na výzkumu Higgsova bosonu bylo ze tří tisíc autorů 63 z ČR, přičemž spolupracujících laboratoří je 180,“ uvedl Heuer. Velký projektem CERNu je například ten s názvem ALICE, který se zaměřuje na podrobné zkoumání základních vlastností částic a hmoty obecně. Z Čechů, kteří se na něm dlouhodobě podílí, lze jmenovat Jiřího Krále, Davida Bělohrada nebo Stanislava Němečka, který v CERNU bádá už od 80. let.

Ačkoliv z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že na evropské scéně naše země určitou stopu zanechává, politici i komentátoři se shodují, že by to mohlo být ještě mnohem lepší. Za vzor je čas od času dáváno menší a chudší Bulharsko, které má v Bruselu, Lucembursku a Ženevě víc lidí a na vyšších postech. Mnozí komentátoři poukazují na to, že se v Bruselu nepodařilo vytvořit dostatečně silnou českou komunitu úředníků, která by cítila, že se o ni náš stát zajímá. To pak vede ke snížené schopnosti ovlivňovat evropské dění a obecně i evropskou agendu. Před dvěma lety přitom vláda schválila strategii, která by měla přispět řešení tohoto problému. Pomoci mají například semináře, které připraví uchazeče na výběrová řízení nebo vysílání expertů podporujících výměnu informací mezi českými a evropskými institucemi. Zda bude tato strategie úspěšná, se ale teprve uvidí. Filip Appl

Práca Slovákov v štruktúrach EÚ je dôležitá pre obe strany

Jedným z hlavných dôvodov vzniku a významným prínosom Európskej únie je vzájomné zblíženie krajín Európy a ich spolupráca, ktorá má zabezpečiť blaho národov. Jedná sa však o blaho všetkých členských národov, preto sa v Európskych štruktúrach zväčša nepozerá na pôvod alebo štátnu príslušnosť.

V súčasnosti azda najvýznamnejším Slovákom v štruktúrach Európskej únie je Maroš Šefčovič, podpredseda Európskej komisie pre Energetickú úniu, ktorý sa dlhodobo venuje medzinárodným vzťahom. „Chcem v Komisii vytvoriť moderné, dynamické, profesionálne a motivujúce pracovné prostredie, v ktorom je možné dosahovať výborné výsledky. Komisia musí prilákať, formovať a udržať vo svojich radoch vysokokvalifikovaných a motivovaných pracovníkov, aby bola schopná napĺňať svoje politické ciele využitím správnych zdrojov na správnom mieste a v správnom čase,“ hovorí Maroš Šefčovič o svojej práci. Okrem neho v Európskej komisií pôsobí ďalších 336 občanov Slovenskej republiky – z toho 115 žien a 119 mužov.

Podľa výročnej správy o členstve Slovenskej republiky v Európskej únií však v európskych štruktúrach pracuje až 625 slovenských občanov. Najčastejšie videní sú naši eurposlanci, ktorých má Slovensko aktuálne 13. 

KOREKTNÉ VZŤAHY EUROPOSLANCOV

„Skupina slovenských europoslancov patrí k tým početne menším. Aj napriek tomu je však pomerne unikátne, že sa dokážeme raz za mesiac v Štrasburgu všetci, bez ohľadu na politickú príslušnosť, stretnúť pri spoločnom obede. Tam v neformálnej atmosfére diskutujeme o aktuálnych európskych a domácich problémoch. Túto milú tradíciu nám závidia aj kolegovia z iných krajín. Myslím si, že v ľudskej komunikácii nie je medzi nami žiaden problém,“ vysvetľuje vzťahy medzi slovenskými poslancami europoslanec Ivan Štefanec. Slováci sú často kritizovaní za to, že ich vlastenecká hrdosť je neprimerane nízka. Zdá sa však, že to platí len pokiaľ nevyjdú za hranice našej krajiny.

„Nie sme homogénna skupina, máme 13 poslancov z ôsmich politických strán, ale máme korektné vzťahy. Nemáme medzi sebou extrémistov, ako mnohé iné národné delegácie, a preto je diskusia medzi nami otvorenejšia,“ dodáva ďalší slovenský zástupca v Europarlamente Eduard Kukan.

Európsky parlament funguje na trochu iných princípoch ako národné parlamenty. Poslanci sa tam združujú do frakcií nie podľa národnosti, ale podľa hodnotových orientácií a politických názorov. „Národnosť však nie je hlavným určujúcim faktorom spolupráce medzi kolegami v EP. Mám mnoho kolegov, ktorí sú mi názorovo blízki, hoci pochádzajú z inej časti Európy. Pokiaľ máme jednotný názor na problematiku, vtedy nezáleží na tom z akej krajiny alebo z akej politickej frakcie kolegovia pochádzajú,“ vysvetľuje Eduard Kukan. 

Poslanci vo frakciách sú teda povinní zastávať jej politické záujmy a nie priamo záujmy štátu, z ktorého pochádzajú. Napriek tomu je práca slovenských Europoslancov prínosná aj pre Slovensko, príklad uvádza aj Ivan Štefanec: „Prednedávnom mi zástupcovia slovenských malých a stredných podnikateľov povedali, že v Európskom parlamente im pomáhame oveľa viac a schvaľujeme praktickejšie a potrebnejšie zákony. Práca v Európskom parlamente je o nastavovaní spoločných štandardov a odbúravaní bariér. Z nich sa nám naposledy podarilo odstrániť roaming, takže občania Slovenska už tento rok ušetria na dovolenke. Pravidlá sú nastavené tak, že výsledky naše práce sa prejavia o čosi neskôr, no o to významnejší majú dosah.“

Prínos pre rodnú krajinu je teda pre zástupcov jednotlivých národov veľmi dôležitý. „Vždy sa snažím odpovedať si na otázku či riešenie problému, o ktorom diskutujeme, je prínosom pre Slovensko a či je prínosom pre Úniu ako celok. Ako príklad uvádzam tohto týždňové hlasovanie za Komplexnú a hospodársku dohodu s Kanadou. Myslím, že je rovnako prospešná pre EÚ a pre Slovensko, a preto som ju podporil,“ zdôrazňuje poslanec Kukan.

ŠTUDENTI AKO ASISTENTI

Okrem Europoslancov v Európskych štruktúrach Slovensko reprezentujú aj národní nominanti, teda zástupcovia v Európskych výboroch, ktorých schvaľuje a nominuje vláda Slovenskej republiky. Ďalej slovenskí experti a administratívni pracovníci, resp. asistenti. 

Osobitú skupinu tvoria stážisti – študenti, ktorí strávia určitý čas ako asistenti konkrétneho poslanca Európskeho parlamentu. Takúto stáž absolvoval aj študent práva Dominik Drdul. „Už nejaký ten rôčik sa venujem obhajovaniu práv ľudí so zdravotným postihnutím na lokálnej, národnej, aj medzinárodnej úrovni. Tieto moje aktivity zahŕňajú veľa cestovania, stretnutia s rôznymi ľuďmi, často s významnými politikmi. Jedným z nich bola aj pani europoslankyňa za Slovensko Jana Žitňanská, s ktorou sme už vtedy mali, a stále máme, nadštandardnú spoluprácu. Je jedným z mála slovenských politikov, ktorý sa aktívne zasadzujú za práva ľudí so zdravotným postihnutím.“ 

Europoslankyňa Jana Žitňanská navrhla Dominikovi stáž v jej kancelárií a tak sa na dva mesiace stal jej asistentom. „Moja pracovná doba trvala od deviatej hodiny ráno do šiestej hodiny večer, v piatky len do trinástej. Úlohy mi zadávali dve asistentky pani poslankyne. Išlo prevažne o ľahšiu kancelársku prácu spravodajského charakteru, nakoľko som nebol v tom čase kompetentný na plnenie zložitejších úloh, pretože som tak dôkladne nepoznal agendu pani Žitňanskej,“ spomína stážista. 

Okrem administratívnej práce sa študenti počas stáže zúčastňujú na meetingoch, ktoré sa venujú rôznym témam. Každý europoslanec má vyčlenený vlastný rozpočet na organizáciu svojich meetingov. Asistent europoslanca sa musí zúčastniť nie len meetingov, ktoré sa zhodujú s hodnotovou a politickou orientáciou konkrétneho europoslanca, ale aj na tých, ktoré sú proti nej, aby sa tak vedel voči nim efektívne brániť a presadzovať vlastné ciele. „Raz som bol aj ja na jednom takom, ktorý bol organizovaný holandským liberálnym europoslancom a týkal sa morálne aj politicky kontroverznej témy surogátneho materstva. Tento meeting bol mojim najťažším, pretože na ňom panovala nepriateľská a neúctivá atmosféra voči konzervatívnym poslancom a názory na ňom prezentované boli pre mňa absolútne neprijateľné,“ vysvetľuje študent práva.

O SLOVÁKOV NIE JE NÚDZA

„Stáž v Európskom parlamente by som odporučil študentov, ktorí sa zaujímajú o politiku, Európsku úniu, našu krajinu, jej obyvateľov a tiež tým, ktorým nie je jej budúcnosť ukradnutá,“ dodáva Dominik Drdul. „V Europarlamente som nebol zo Slovenska jediný. So Slovákmi som prichádzal do kontaktu dennodenne. Okrem pani Žitňanskej som stretol aj ďalších europoslancov, ktorých asistenti boli tiež zo Slovenska. O Slovákov som teda v Bruseli núdzu nemal. Mnohí pomocní pracovníci ,dôležitý pre chod Európskeho parlamentu, sú tiež zo Slovenska.“

Aj napriek tomu, že Slováci sú všeobecne vnímaní ako neveľký a nie príliš významný národ v srdci Európy, majú v štruktúre Európskej únie zaslúžené miesto. K zlepšeniu ich postavenia nepochybne prispelo aj minuloročné predsedníctvo v Rade EÚ.

Tamara Peterková

 

EU proti terorismu: Více peněz i nové útvary

Bezpečnost a boj proti terorismu. V posledních dvou letech snad nejčastěji skloňovaná hesla na území Evropské unie. A jak se zdá i v roce 2017 půjde o zásadní témata, která velkou měrou přispějí do diskuse o dalším směřování Evropské unie. Dokáže se budoucí sedmadvacítka semknout a vytvořit novou podobu evropské integrace? Nebo vše, i kvůli neshodám v oblasti střežení vnitřních a vnějších hranic, povede k rozvolnění a možná až postupnému rozpadu společenství? 

Boj proti terorismu se v posledních patnácti letech stává stále důležitější agendou Evropské unie. Větší měrou se touto oblastí začala EU zabývat především po útocích v USA v roce 2001. Rada EU pro spravedlnost a vnitřní věci tehdy přijala Akční plán boje proti terorismu a začal se sestavovat seznam osob, skupin a subjektů zapojených do teroristické činnosti v EU i mimo ni. Od té doby v podstatě neuplynul rok, aby nedošlo k nějakému posunu. Zásadní strategické dokumenty přišly v letech 2005, 2010 a 2014. Loňský rok přinesl také řadu důležitých kroků. Koncem ledna zahájil Europol činnost Evropského protiteroristického centra, které pomáhá sdílet informace mezi členskými státy a poskytuje podporu při vyšetřování teroristických činů. 

Rostoucí význam agendy dokládají i výdaje, které jdou každý rok v EU na bezpečnost a občanství. Zatímco v roce 2015 to bylo něco přes dvě miliardy eur, o rok později už byla tato částka dvojnásobná a pro tento rok se zvýšila o dalších zhruba 200 milionů. 

Dnes je v centru pozornosti schválení nové směrnice o boji proti terorismu, která vznikla v reakci na teroristické útoky v Paříži. Je v ní mimo jiné i návrh na větší tresty za přípravu teroristických útoků či za jejich podporu na internetu. Český europoslanec Tomáš Zdechovský, který se na přípravě směrnice také podílel, poukazuje na řadu opatření, které už Unie v této oblasti učinila. „Už v dubnu 2016 jsme schválili vyčlenění 2 milionů eur pro nábor do Evropského protiteroristického střediska Europolu a přijali stanovisko pro globální strategii EU, v níž byla zdůrazněna nutnost posílení obrany EU a vzájemné spolupráce,“ říká Zdechovský s tím, že směrnice řeší mimo jiné i problematiku zahraničních bojovníků. Právě to je jeden z problémů, které stále více pálí členské země. Podle odhadů totiž do Sýrie nebo Iráku odjelo válčit na straně Islámského státu přes pět tisíc Evropanů. A někteří z nich se vrací a mohou se dokonce stát tzv. osamělými vlky. Teroristy, které je velmi těžké vysledovat. 

VĚTŠÍ SPOLUPRÁCE S NATO

Boj proti terorismu s sebou nutně nese řešení bezpečnosti jako takové. A právě bezpečností se zabývali na své listopadové schůzi ministři zahraničí a obrany Evropské unie. Podle nich má osmadvacítka pokračovat nejen v posilování spolupráce mezi jednotlivými členskými státy, ale zaměřit se větší měrou i na vztah EU a Severoatlantické aliance. „Jde o to, aby NATO a EU při vzájemné spolupráci dokázaly dobře plánovat a organizovat. Základní ideou však nadále zůstává, že silnější evropská bezpečnost samozřejmě znamená silnější NATO,“ zdůraznil český ministr obrany Martin Stropnický. Odborníky na podzim loňského roku zaujala také zpráva, že Unie posílí svá bojová uskupení zvané battlegroups. Skupiny, které tvoří kolem 1500 vojáků, tvoří v současnosti v podstatě jedinou vojenskou sílu EU určenou k rychlému nasazení v případě nějaké vážné krize. Na posílení těchto jednotek a obecně na větší spolupráci členských států tlačí hlavně vůdčí tandem EU – Německo a Francie. Chystané změny podporuje podle vládních představitelů i Česká republika. „Mluví se o plánovacím a organizačním centru, zpřesnění velikosti Battle Groups či způsobu jejich případného nasazení. Hovoří se o lepším plánování, společném výcviku, o více financích,“ uvedl Martin Stropnický. 

Téma obrany a bezpečnosti bylo zásadní i na následném prosincovém summitu politických špiček Unie, který probíhal v Bruselu. Předseda Evropské rady Donald Tusk po schůzi oznámil, že EU chce větší měrou řešit bezpečnost svých občanů. Pro tento účel bude EU více investovat do vojenského výzkumu a zřídí společný obranný fond, který by měl poskytnout ročně asi 135 miliard korun na výzkum a rozvoj vojenských schopností členských zemí. „Podařilo se prosadit návrhy, které směřují k posílení schopnosti plánovat společné zahraniční mise, ke zjednodušení financování těchto misí, k navýšení investic do obrany, k podpoře obranného výzkumu a průmyslu,“ shrnul závěry summitu český premiér Bohuslav Sobotka. 

POTENCIÁLNÍ HROZBA EXISTUJE

Ačkoliv velká část protiteroristických aktivit probíhá na úrovni Evropské unie, i Česká republika sama o sobě podniká řadu kroků, které slouží jako prevence případných útoků. Hlavní teze týkající se této oblasti shrnuje Strategie České republiky pro boj proti terorismu. V ní se klade důraz na prevenci a předcházení útokům a na spolupráci při přípravě či zvládnutí případné krizové situace. Praktickou stránku celé prevence pak zajišťují v první řadě tajné služby. Ze zprávy BIS ze září loňského roku přitom vyplývá, že i u nás existuje potenciální hrozba útoku islamistů. V zemi prý krátkodobě pobývalo sedm lidí, kteří se chtěli v Sýrii přidat k teroristům. „I na území ČR existuje potenciální hrozba teroristického útoku islamistických džihádistů napojených na takzvaný Islámský stát, případně na skupinu Džabha an Nusra,“ stojí ve zmíněné zprávě. Zároveň ale ministerstvo vnitra uklidňovalo a stále uklidňuje, že o žádném bezprostředním nebezpečí tajné služby nemají informace.

Plné ruce práce má s protiteroristickou agendou samozřejmě i armáda. V jejím případě jde především o zapojování se do mezinárodních misí. V tomto ohledu mají Češi i podle zahraničních kolegů velmi dobré renomé. Potvrzuje to nejen řada zvládnutých misí, ale v některých případech i konkrétní ocenění. Nedávno například udělily špičky EU českému četaři vyznamenání za zneškodnění teroristy při obraně hotelu v maliském hlavním městě Barmaku, kde sídlí velení výcvikové mise Unie. 

V neposlední řadě se na prevenci a potírání terorismu zaměřují speciální útvary policie, od roku 2009 především Národní kontaktní bod pro terorismus spadající po centrálu proti organizovanému zločinu. Osm let staré pracoviště se dlouhodobě zabývá především sběrem, analýzou a vyhodnocováním informací. 

NOVÉ CENTRUM TERČEM KRITIKY

Vůbec největší diskuse ale dnes vzbuzuje Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které od ledna zřídilo ministerstvo vnitra vedené Milanem Chovancem. Nový útvar vznikl v reakci na další teroristické útoky v Evropě a na základě auditu národní bezpečnosti, který v polovině prosince schválila vláda. „Mezi těmi hrozbami, kterým je potřeba věnovat zvýšenou pozornost, jsou právě hrozby, které souvisí s kybernetickou bezpečností, s dezinformačními kampaněmi a nové hrozby jsou samozřejmě v oblasti typu aktivit teroristů,“ prohlásil k auditu ministr zahraničí Lubomír Zaorálek s tím, že je potřeba hledat nové způsoby, jak těmto výzvám čelit. Podle zástupců ministerstva vnitra bude činnost centra spočívat hlavně v monitorování a analyzování situace. Zaměří se vedle dezinformačních kampaní na terorismus, útoky na takzvané měkké cíle či bezpečnostní aspekty migrace. Jenže část politiků považuje nově zřízený útvar a především jeho činnost v oblasti dezinformací za pokus o cenzuru internetu. „Nepotřebujeme cenzuru, ideovou policii, nový Úřad pro tisk a informace, pokud máme i nadále žít ve svobodné a demokratické společnosti,“ prohlásil například prezident Miloš Zeman. Milan Chovanec se proti jeho slovům ale ostře vyhranil. Podle něj nejde o žádný druh cenzury, pouze o snahu pomoci lidem rozlišovat podložené zprávy od informací s neověřeným nebo záměrně lživým základem. „Centrum nebude mít ‚tlačítko‘ na vypínání internetu. Centrum nebude vnucovat lidem pravdu ani provádět cenzuru,“ prohlásil ministr. Pravdou je, že zakládání specializovaných útvarů je v poslední době v Evropě celkem časté. Loni ho zřídil již zmíněný Europol, nová agentura se formuje ve Francii a v lednu vzniklo nové centrum i v německém Mnichově. Tato instituce má hlavně sbírat informace a pomáhat s vymáháním práva v případech, které s terorismem souvisí.

Filip Appl

 

Dotace v Praze? Parky, doprava a inovace

Je neoddiskutovatelné, že je Praha mezi českými regiony ve zcela unikátním postavení. Ostatně vypovídají o tom i ekonomické ukazatele, které řadí naše hlavní město mezi nejbohatší oblasti v Evropě, což je i důvodem, proč má poměrně omezené možnosti co do čerpání evropských dotací. Na druhou stranu to neznamená, že by Praha neměla nárok na žádné peníze z EU. Dosavadní průběh čerpání ukazuje, že i zde se realizuje s pomocí dotací řada zajímavých akcí. 

CELÝ ČLÁNEK

Václav Havel: Ten co nás dostal do Evropy

Syn významného pražského podnikatele, celosvětově známý dramatik a filosof, protikomunistický aktivista a spoluzakladatel Charty 77, československý a český prezident a v neposlední řadě i kmotr Evropských novin. To všechno a mnohem víc přinesl bohatý život Václava Havla. Člověka, který je dnes paradoxně často více oceňován v zahraničí než doma. Letos by mu bylo 80 let.

Dnes je poměrně snadné stát se slavnou osobností, ke které se upínají pohledy, kterou lze citovat a která udává trendy a dokáže nějak nasměrovat společnost. Je ovšem daleko těžší skutečnou osobností zůstat, nezmizet v propadlišti dějin a stát se pro mnoho lidí budoucích generací možná i vzorem. Pomíjivých osobností má naše země celou řadu, těch skutečných, na které se bude vzpomínat i za sto let, je ovšem zoufale málo. O to víc vyniká jméno Václava Havla, člověka který po desítkách let v područí komunistické diktatury dostal (spolu s řadou dalších samozřejmě) naši zemi na politickou i geografickou mapu světa.

Do povědomí veřejnosti se Havel zapistuje už v 60. letech minulého století. Ukazuje se jako vynikající dramatik, jehož hry Zahradní slavnost a Vyrozumění se zlatým písmem zapisují do světového fondu absurdního dramatu. Sílící protikomunistické tendence vrcholí otevřeným vystupováním proti cenzuře a režimu jako takovému, iniciováním a podpisem Charty 77, uvězněním a později postupným přibližováním se k politice. Nakonec se Havel stává jednou z hlavních postav Sametové revoluce a následně i prezidentem Československé a později samostatné České republiky.

PROEVROPSKÝ STÁTNÍK

Působení Havla v pozici prvního českého prezidenta by zřejmě vydalo i na několik knih. Za klíčovou lze považovat hlavně jeho roli v přibližování se Západu. Důležitý byl především jeho podíl na vstupu České republiky do NATO a následně i do Evropské unie. V případě NATO začal pracovat už v březnu 1991, kdy jako první státník zemí bývalého východního bloku navštívil ministerské zasedání Severoatlantické rady v Bruselu. V roce 1995 už mluvil otevřeně o rozšíření NATO a v roce 1999 se jeden z jeho mnoha snů stal skutečností. Další pak následoval v květnu 2004, kdy jsme se stali také součástí Evropské unie. „Cítím-li se být Evropanem, neznamená to přece, že přestávám být Čechem. Je tomu právě naopak. Jakožto Čech, jsem i Evropanem. Poněkud poeticky říkávám, že Evropa je vlast našich vlastí,“ prohlásil v roce 2009 na půdě Evropského parlamentu a sklidil za to potlesk ve stoje. Havel tehdy také vyjádřil přesvědčení, že se evropská suverenita bude zvolna posilovat. A ačkoliv mnozí lidé poukazují na to, že jeho vize byla v tomto směru až naivní, on sám nikdy nepředpokládal, že evropská integrace bude proces jednoduchý nebo rychlý. Naopak, ve svých projevech mluvil o překážkách a dlouhé cestě s možnými zákrutami a oklikami, kterou je bytostně nutné absolvovat.

JE IDEALIZACE ŠPATNÁ?

Dnes v době, kdy je Česká republika zjevně územím, kde se střetává provýchodní a prozápadní propaganda, je jméno Václav Havel jedním z vděčných témat. Jeho kritici poukazují na spoustu chyb, které udělal. Zpochybňují hodnoty, které zastával, nebo posměšně a s pejorativním zabarvením mluví o pravdoláskařství a sluníčkářství ve snaze napadnout humanismus, který byl Havlovi vlastní. Havlova kritika je však patrnější u nás než v zahraničí. Světové weby nedožité narozeniny komentují především zdůrazňováním jeho pozitivní role v revolučním a porevolučním dění. V jednom mají ovšem čeští odpůrci Václava Havla pravdu. K jeho osobnosti se pojí určitá idealizace, která zdůrazňuje spíše jeho přednosti než jeho chyby. Otázkou ale je, zda v zemi, kde tolik chybí jiné než sportovní vzory, není nějakých (klidně trochu idealizovaných) hrdinů zapotřebí.

Ať už se bude společenská diskuse o Václavu Havlovi a jeho roli v českých a československých dějinách vyvíjet jakkoliv, jisté je jedno: je to osobnost, která už osobností zůstane. Na nás je, zda se jeho přání jednotných a plně spolupracujících evropských států, které vyjádřil mimo jiné i podporou Evropských novin v roce 2004, nakonec vyplní, či zda se tento jeho poslední sen nakonec rozplyne.

Filip Appl

 

Terorizmus ako reálna hrozba pre Európu

Udalosti z roku 2016 upozorňujú na krutú realitu. Zatiaľ čo ešte v nedávnej minulosti veľká časť Európanov vnímala slovo „terorizmus“ len ako prázdny pojem patriaci kamsi na Blízky východ, v súčasnosti nadobúda omnoho konkrétnejší rozmer. A to aj napriek tomu, že sa členské štáty EÚ veľmi snažia teroristickým útokom v čo najväčšej miere predchádzať. Svet sa teda pomaly zmieruje s realitou, že Európa už nie je tým bezpečným starým kontinentom, ktorým bývala kedysi. Okrem francúzskeho Paríža sa ku krajinám zmietajúcich sa v útokoch rátajú už aj Nice, Brusel či Berlín. Európania si uvedomujú, že proti terorizmu musia bojovať iba spoločnými silami.

Prvýkrát sa Európska únia zaoberala otázkami terorizmu po útokoch v USA z jedenásteho septembra 2001. Európska rada po týchto udalostiach zvolala mimoriadne zasadnutie. Predstavitelia ER sa vtedy zhodli na tom, že terorizmus je skutočne naliehavý problém pre svet a pre Európu a určili boj proti nemu za jednu z hlavných prioritových osí Európskej únie.

V dôsledku toho Európska únia prijala niekoľko dokumentov a opatrení. Prvé nariadenia Rady EÚ bolo prijaté 27. decembra 2001. Pojednáva o špecifických obmedzujúcich opatreniach zameraných proti konkrétnym subjektom s cieľom boja proti terorizmu. Na základe tohto nariadenia sa zmrazili niektoré finančné fondy a hospodárske zdroje osobám spojeným s teroristickými skupinami.

O rok neskôr prišla Rada EÚ s ďalším nariadením. Toto nariadenie je namierené proti osobám spojeným so sieťou Al-Qaida, Usámom bin Ládinom a Talibanom. Ďalej zakazuje vývoz niektorých tovarov a služieb do Afganistanu, rozširuje zmrazenie finančných zdrojov a posilňuje zákaz letov.

V roku 2002 sa Rámcovým rozhodnutím Rady EÚ tiež zosúladila právna definícia teroristického trestného činu vo všetkých členských štátoch EÚ. Stanovili sa tiež spoločné sankcie právnických a fyzických osôb, zodpovedných za spáchanie trestného činu. Podľa tohto rozhodnutia sa za trestný čin považuje cestovanie na účely terorizmu, organizovanie a uľahčovanie takýchto ciest, absolvovanie výcviku na teroristické účely a poskytovanie alebo zhromažďovanie finančných prostriedkov so zámerom alebo vedomím, že sa majú použiť na páchanie teroristickej činnosti.

Spomínané nariadenia viedli k Európskemu dohovoru proti terorizmu a Deklarácií o boji proti terorizmu. Tieto dva významné dokumenty prijala aj Slovenská republika. 

NA TERORISTOV CEZ FINACIE

Druhého februára 2016 Európska komisia predstavila Akčný plán boja proti financovaniu terorizmu. Akčný plán, ktorý by sa mal naplniť už na konci tohto roka, sa zameriava na dve hlavné oblasti. Prvou je sledovanie teroristov prostredníctvom finančných pohybov a zabránenie presunu ich finančných prostriedkov. Druhou oblasťou je snaha o prerušenie zdrojov príjmov teroristických organizácií, ktoré najčastejšie pochádzajú z ilegálneho obchodu na okupovanom území.

"Odhaľovaním a narúšaním financovania teroristických sietí môžeme znížiť ich možnosti cestovať, nakupovať zbrane a výbušniny, plánovať útoky a šíriť nenávisť a strach na internete," vyjadril sa pri prezentácií Akčného plánu Frans Timmermans, prvý podpredseda Európskej komisie.

Od parížskych teroristických útokov v novembri 2015 Európska únia pracuje na smernici o boji proti terorizmu, ktorá sa má zamerať najmä na sankciovanie výcviku a podporovania teroristov. Problém je v tom, že zodpovednosť za väčšinu teroristických útokov v Európe niesli občania postihnutej krajiny, ktorí vo viacerých prípadoch pred samotným útokom absolvovali špecifický vojenský výcvik. Smernicou chce Európska únia lepšie kontrolovať cesty ľudí, napr. do Iránu alebo Sýrie, ktoré by mohli byť s cieľom teroristického výcviku. Hovorí sa aj o posilnení súkromných subjektov, ktoré bojujú proti džihádistickej propagande na internete. Keďže radikalizácia občanov Európskej únie prostredníctvom internetu patrí medzi najvyužívanejšie prostriedky teroristických skupín. Cieľom smernice by mal byť aj boj proti ilegálnemu obchodu so zbraňami a zabezpečiť lepšiu právnu ochranu obetiam teroristických útokov.

MÁME SA OBÁVAŤ?

Slovenské predsedníctvo dosiahlo 30. novembra 2016 dohodu s Európskym parlamentom, ktorá sa týka spomínanej smernice. Začiatkom decembra minulého roka dohodu potvrdil aj Výbor Európskeho parlamentu pre občianske slobody, spravodlivosť a vnútorné veci. Vďaka tejto dohode Smernicu o boji proti terorizmu od jej oficiálneho schválenia Európskym parlamentom delia už len formálne legislatívne úpravy.

„Dohoda, ktorú sme dosiahli, predstavuje správnu rovnováhu medzi potrebou účinne bojovať proti novým formám terorizmu – najmä proti zahraničným bojovníkom – a ochranou individuálnych práv a posilňovaním ochrany a práv obetí terorizmu. To je však len jedna strana mince. Medzi Parlamentom, Radou a Komisiou panuje všeobecná zhoda, že komplexná odpoveď na neustále sa vyvíjajúcu hrozbu terorizmu musí zahŕňať účinné opatrenia v oblasti prevencie radikalizácie a efektívnu výmenu informácií o teroristických trestných činoch,“ vyjadrila sa Lucia Žitňanská, ministerka spravodlivosti SR.

Európska únia sa teda všemožne snaží teroristickej činnosti predísť, to či bude smernica naozaj efektívna ukáže čas. Slovensko sa terorizmu snaží predísť aj vnútroštátnymi opatreniami. Naposledy to bolo v roku 2015 zmenou Ústavy a Trestného zákona. Zatiaľ čo v minulosti bolo podľa Ústavy osobu možné zadržať len na 48 hodín, vďaka zmene to pri teroristických činoch v súčasnosti je až 96 hodín. Napriek obavám a opatreniam sa vynára otázka, či existuje reálna hrozba teroristických útokov aj pre krajinu ako je Slovensko. 

„Z praxe priamo z terénu veľmi dobre vieme, že za posledné dva roky sa každý mesiac v mnohých krajinách Európy včas podarilo zastaviť niekoľko plánovaných atentátov.  Často išlo iba o pár sekúnd, pár krokov, pár rán alebo pár dešifrovaných slov z odpočúvania, ktoré nás delili od krvavých dôsledkov. Nabudúce sa to možno teroristom opäť napriek obrovskej snahe bezpečnostných zložiek a poučenia z chýb podarí. Ale kedy a kde bude tiecť krv, nikto vopred nevie. Preto je ťažké povedať, či sa máme obávať. Strach je relatívny. Koľko ľudí denne zahynie kvôli dopravným nehodám? Mám sa obávať cestovať každý týždeň lietadlom a jazdiť autom? Všetko závisí od vlastných preferencií a životnej filozofie,“ konštatuje bezpečnostný expert, cestovateľ a spisovateľ Marko Thelen.

Tamara Peterková

Jihočeši třídí odpady: V soutěži kralují malé obce

České Budějovice, 8. prosince 2016 – Soutěže obcí v třídění odpadů mají své vítěze. Starostové si dnes převzali zasloužené odměny jak v krajské soutěži „Jihočeši třídí odpady 2016“, tak i v okresním „Jihočeském odpadovém přeboru“. Ceny z obou klání současně si odvezly tři obce, dvě z nich patří k těm nejmenším v Jihočeském kraji.

Soutěže v třídění odpadů vyhlašuje Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s. ve spolupráci s Jihočeským krajem. Pořadatelé rozdělili obce podle počtu obyvatel do čtyř kategorií a v každé z nich se počítalo množství vytříděného odpadu na jednoho obyvatele během soutěžního období. To začalo 1. října loňského roku a vyvrcholilo na konci září 2016.

V kategorii nejmenších obcí do 499 obyvatel se v krajské soutěži „Jihočeši třídí odpady 2016“ umístily obce v pořadí Kvilda, Heřmaň a Nové Hutě. A Kvildu lze najít i jako vítěze okresního přeboru okresu Prachatice. „Jsme sice znovu vítězní, ale stále je co zlepšovat,“ zhodnotil výsledek starosta obce Václav Vostradovský. „Jsme malá obec co do počtu obyvatel, ale dlouhá. Proto jsme společně s EKO-KOMem vybudovali nová sběrná místa, aby občané nemuseli chodit třeba dva kilometry s odpadem. Musím pochválit naše obyvatele, ale i turisty a návštěvníky obce, že třídí. Od té doby, co jsme se do systému třídění odpadů zapojili, nejsou ve větší míře odpadky v přírodě, což je i kvůli národnímu parku kolem nás velmi dobře,“ dodal starosta Kvildy Václav Vostradovský.

V krajské kategorii obcí od 500 do 1 999 obyvatel zvítězila obec Předotice. I její název se objevuje ve výsledcích okresní soutěže – tentokrát na třetím místě v okrese Písek. Druhé místo v krajské soutěži „Jihočeši třídí odpady“ patří obci Putim a třetí se umístily Čimelice.

Městyse a města v kategorii od 2 000 do 6 999 obyvatel se porovnala v pořadí Křemže, Volyně a Planá nad Lužnicí. Mezi největšími městy nad 7 000 obyvatel v krajské soutěži kraluje Vimperk před Českým Krumlovem a Pískem.

V paralelní soutěži „Jihočeský okresní odpadový přebor 2016“ vyhlásili pořadatelé výsledky ve všech sedmi okresech jihočeského regionu. V okrese České Budějovice zvítězil Boršov nad Vltavou, na Českokrumlovsku obec Bohdalovice, v okrese Jindřichův Hradec obec Drunče a v okrese Písek již jednou zmiňovaná obec Heřmaň. „V loňském a letošním roce jsme hodně rozšířili sběrnou síť, přibyla sběrná místa. A pak je tu osvěta – pořád opakovat, že třídění odpadů je správná věc a že třídění je potřeba. Vysvětlila jsem lidem, že za třídění odpadů dostává obec zpátky finanční příspěvky, což lidé nevěděli. A taky u nás možná hraje roli skutečnost, že se snížil věk našich obyvatel a mladí lidé přeci jen třídí více,“ popisuje možné důvody úspěchu starostka obce Heřmaň Jana Matoušková.

V okrese Prachatice zvítězila také již zmiňovaná obec Kvilda, mezi obcemi v okrese Strakonice patří první místo obci Úlehle a v okrese Tábor obci Nasavrky.

Výsledky soutěže pořadatelé vypočítali z  čtvrtletních výkazů o celkovém množství a druzích vytříděných a v obcích odstraněných odpadů, které obce pravidelně zasílají do systému EKO-KOM. Hodnotila se výtěžnost ve všech základních komoditách odpadů, tedy papíru, plastu a skla. V doplňkovém hodnocení krajské soutěže se do výsledku započítával i oddělený sběr čirého a směsného skla, nápojových kartonů a kovů, ale i hustota sběrné sítě a účinnost tříděného sběru, což znamená podíl tříděného odpadu na celkové výtěžnosti komunálního odpadu. Vítězné obce v krajské soutěži získaly finanční odměny, v okresním přeboru upomínkové ceny.

V mezikrajském žebříčku množství vytříděného odpadu se Jihočeský kraj pohybuje v polovině tabulky. Jihočeši vytřídili v roce 2015 41 a půl kilogramu papíru, plastů, skla a nápojových kartonů na jednoho obyvatele za rok. Je to o šest kilogramů méně než nejlepší Pardubický kraj a o 4 a půl kilogramu více než kraj Ústecký, který pořadí krajů uzavírá. Statistiky také ukazují, že v Jihočeském kraji je už téměř 19 a půl tisíce barevných kontejnerů a že o jedno sběrné místo se „dělí“ 107 lidí.

 

Nikoli teorie, ale praxe nás zajímá

Krajské město Liberec hostilo v pořadí už 11. ročník krajské konference o odpadovém hospodářství. Prioritně byla určena představitelům měst a obcí v Libereckém kraji, kteří zde získali aktuální informace o dění v oblasti odpadového hospodářství na úrovni České republiky i vlastního regionu. Program konference nabídl i konkrétní zkušenosti z praxe měst a obcí v dalších regionech České republiky.

Pořadateli odborné konference byli Liberecký kraj a Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s. „Cílem letošní konference není pouze teorie, ale především praxe. Důvodem je mimo jiné i množství legislativních změn, kterými oblast odpadového hospodářství v tuto chvíli prochází. Co platí dnes, nemusí už za nějaký čas platit,“ řekl na úvod Marek Sýkora, zástupce společnosti EKO-KOM a.s. Hned první z panelistů, vedoucí oddělení odpadů a ovzduší Krajského úřadu Libereckého kraje Markéta Miklasová, se ale teorii, přesněji otázce legislativy, úplně vyhnout nemohla. Upozornila například na skutečnost, že už od 1. července 2016 musí každý původce odpadu používat tzv. identifikační číslo provozovny. Zároveň přítomné seznámila i s plánem spuštění nové webové aplikace, kde lze nalézt evidenci zařízení určených ke zpracování odpadů. „Mění se nám sice politické vedení kraje, ale v návrhu rozpočtu už máme dotační program na rok 2017 určený zejména na podporu předcházení tvorby odpadů a řešení bioodpadů,“ dodala Miklasová.

Velkým tématem krajské konference byla meziobecní spolupráce. Tato nová strategie Svazu měst a obcí ČR je primárně určena městům a obcím, svazkům obcí a zřizovaným organizacím, stejně jako voleným orgánům. V rámci ní vzniklo více než tisíc akčních plánů zaměřených nejen na životní prostředí, ale i na oblast zaměstnanosti, školství, cestovní ruch a další. Výsledkem je aktivizace svazků měst a obcí, které začaly na nakládání s odpady spolupracovat. „Meziobecní spolupráce je správná a doporučovaná. Má mnoho možností – například větší příležitost získat finanční prostředky, ale také finanční úspory. A je to také příležitost k efektivnějšímu naplňování plánů odpadového hospodářství,“ potvrdil Marek Sýkora.

Účastníkům konference byly prezentovány i konkrétní zkušenosti s fungováním meziobecní spolupráce ve Šluknovském výběžku, v západních Čechách ve Sdružení obcí Černošín, ale také třeba na Klatovsku, v Pošumaví či na Plzeňsku. Všechno to jsou sdružení s dlouhou tradicí a bohatými zkušenostmi. Někde například vypisují společná výběrová řízení na svoz odpadů, jinde jsou vlastníky společností nakládajících s odpady. Ve všech mikroregionech ale narážejí například na nárůst bioodpadů, obce se shodují na komplikovaném řešení jeho svozu a zpracování. Některé obce provozují vlastní kompostárny, jinde musí bioodpady svážet i z poměrně rozsáhlých lokalit. Samosprávy hledají cestu, jak množství bioodpadů snížit a lépe a levněji využít.

Otázku ekonomiky odpadového hospodářství prezentovala Martina Vrbová ze společnosti EKO-KOM, a.s. Co se týká nákladů v odpadovém hospodářství, patří Liberecký kraj k průměrným krajům. Nejvyšší náklady mají například na Českolipsku, nejnižší naopak na Semilsku. Ovšem v tříděném sběru má Liberecký kraj v celorepublikovém srovnání nejvyšší náklady. Martina Vrbová připomněla logický nárůst nákladů kvůli sběru bioodpadů. Výše nákladů na zajištění sběru jedné tuny bioodpadů činí v průměru přibližně 900 korun.

Poslední blok konference se věnoval tématu tzv. elektroopadu. V první řadě to bylo opětovné využití elektrozařízení a jeho zpětný odběr v rámci systému ELEKTROWIN, resp. zpětný odběr baterií v rámci systému zpětného odběru společnosti ECOBAT. (PR)

 

Krajští silničáři za uspořené peníze koupili nové radlice

strana 1 Nákup nové technikyKrajská Správa a údržba silnic Pardubického kraje rozšířila svůj vozový park. Nakoupila dvě nákladní vozidla, která v současném počasí posílí zimní údržbu. Prostředky na jejich pořízení silničáři získali díky dobrému hospodaření v loňském roce, kdy z provozních prostředků uspořili přes deset milionů korun.

 

 

CELÝ ČLÁNEK

Přátelé a spolupracovníci vzpomínají na Václava Havla

John Bok, předseda spolku Šalamoun, přítel Václava Havla

„Václava Havla jsem poznal velmi dobře, dělal jsem mu jednu dobu i ochranku, ale znal jsem ho i před listopadem 89, to jsem mu dělal majordoma. Václav pro mě znamenal mimořádného člověka, tolerantního, s vysokou odpovědností. Málokdo si všímá, že on vlastně nikdy nemluvil za druhé. Všechny jeho věci a výstupy jsou velmi osobní. Václav Havel byl umělec a milovník žen. Evidentně byl výraznou individualitou, byl principálně občan, v tom nejlepším možném slova smyslu, a také tak vystupoval a proto také seděl ve vězení. Vzdát se vlastní svobody kvůli svým názorům nebo přesvědčení, bez fanatismu, považuji za největší oběť, kterou může člověk podstoupit. Pro mě zůstává Václav nezastupitelný a je škoda, že ho nemáme stále na Hradě, protože to, co tam nyní máme, ani nenazývám prezidentem.“

Bohumil Doležal, politolog, signatář Charty 77

„Václav Havel se podílel na něčem, co nyní nazýváme polistopadový režim. Tedy na přechodu k liberálně demokratickému uspořádání České republiky, to čemu nyní Andrej Babiš říká nepořádky. Podílel se na tom v dobrém i ve zlém. Pokud jde o to dobré, chtěl bych zdůraznit jeho příspěvek v zahraničně politické orientaci Česka. Pokud jde o to, co mi u něj připadá problematické, tak je to jakási nedůvěra k politickým stranám. Ta se odrazila ve snaze postavit proti nim něco, co je bude vyvažovat, korigovat nebo je dokonce v určitém smyslu nahradí. Což podle mě bohužel velmi přispělo k tomu, že český politický systém byl po listopadu 1989 poměrně nestabilní. Z toho důvodu se domnívám, že Václav Havel není lék na dnešní neduhy České republiky, ale že je součást problému, se kterým je potřeba se vyrovnat.

Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu

„Václav Havel podle mě představoval zvláštní kombinaci skromnosti a pokory na jedné straně, schopnosti naslouchat a současně intelektu a odvahy. Bohužel jsem nestihl koncert v Lucerně k jeho nedožitým osmdesátinám, protože ve stejné době jsem měl jinou akci, kterou jsem již dříve německému velvyslanci potvrdil.“

Věra Jourová, eurokomisařka

„Teprve když se mě takto ptáte, uvědomuji si, že všechna těžká rozhodnutí i trvalý konflikt mezi pragmatickým rozumem (co je výhodné, je též jedině oprávněné a správné) a morálním imperativem (jsou věci, které nás a naše zájmy přesahují a musíme se za ně postavit), všechna tato obtížná dilemata, které jako česká a evropská politička řeším prakticky denně, vnitřně neustále konzultuji s Václavem Havlem. Snažím se odvodit si z jeho projevů a postojů náznaky řešení, občas se ptám lidí, kdo ho znali. Vím, že se mnoho věcí v mé vlasti i v Evropě změnilo, většina závažných problémů ani nemá precedens v havlovské době. Ale jsem si jistá, že Havlovo poselství má stálou a stále naléhavější platnost. Jeho 'Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí' dostává úplně jiný tón, alarmující tón, oslovující to dobré v nás, to, co potřebujeme nejen jako jednotliví lidé, ale též a hlavně jako společnost, abychom se navzájem nepožrali a abychom byli schopní společně v Čechách i v Evropě tvořit něco pozitivního a předat to těm po nás. Ano, radím… když selžou knihy a doporučení pamětníků, jdu si za ním popřemýšlet na Vinohradský hřbitov, kytky mu nenosím, nechávám mu tam dvě cigárka…”

Brusel zablokoval Španielsku peniaze pre nezamestnaných

Madrid dostal ďalšiu stopku. Komisia nástojí na vyriešení nezrovnalostí v nakladaní s členskými peniazmi, tentoraz z Európskeho sociálneho fondu.

Po zablokovaní vyše miliardy eur kvôli nedostatkom zisteným pri nakladaní s eurofondami v rámci operačných programov spolufinancovaných z Európskeho fondu pre regionálny rozvoj Komisia zopakovala opatrenie. Tentoraz pozastavila výplatu 632 miliónov eur z Európskeho sociálneho fondu na podporu zamestnanosti. Španielske ministerstvo práce denníku El País potvrdilo, že na toto opatrenie najviac doplatí sféra verejnej služby, kam má potiecť 580 miliónov eur. Zvyšok, tradične, prislúcha autonómnemu kraju Andalúzia, povestnému najvyššou nezamestnanosťou v krajine. Madrid tvrdí, že zmrazenie eurofondov nesúvisí s podozrením z podvodov, a Komisia k nemu pristúpila po zistení nejasností spojených s opodstatneným nakladaním finančných pomocí a s výkladom niektorých noriem.

KDE JE CHYBA

Experti si všímajú, že financie neplynú do Španielska tak, ako by mali. Po zmrazení 1,1 miliardy eur z dôvodu pochybného nakladania s regionálnymi fondami v období 2007-2013, Brusel pristúpil k podobnému opatreniu za rovnaké obdobie. Problémy spadajú do roka 2012. Podľa ministerstva práce ide o sumu, ktorá má byť vyplatená sociálnej poisťovni. Podľa európskych pravidiel boli prostredníctvom tejto inštitúcie bonifikovaní podnikatelia. K problému došlo z dôvodu nesplnenia požiadaviek, na základe ktorých mohli firmy čerpať pomoci. Jednou z nich sú informácie o plnení daňových povinností a záväzkov voči sociálnej poisťovni. Ministerstvo zamestnanosti túto podmienku vztiahlo na moment získania fondov, Brusel však berie do úvahy celé obdobie trvania programu. Španielske ministerstvo podčiarkuje, že záležitosť nijako nesúvisí so škandálmi s rekvalifikačnými kurzami pre nezamestnaných.

ANADALÚZIA SA BRÁNI

Andalúzia v súvislosti so zmrazením peňazí oponuje, že ide o bežné nedorozumenie v komunikácii s európskymi úradmi. Situáciu nadľahčuje tvrdením, že v období 2007-2013 došlo k prerušeniu vyplácania eurofondov niekoľkokrát, a po vyriešení problému sa kraj zakaždým hravo zaradil do procesu. El País však cituje európske pramene. Tie hovoria, že Španielsko musí dokázať, že prijalo náležité opatrenia a čaká ho prechod skúšobnou fázou. Až po úspešnom zvládnutí požiadaviek dôjde k uvoľneniu prostriedkov. Madrid a Sevilla veria, že situáciu urovnajú pred koncom tohto roka. Termín certifikovania dokumentov bol predĺžený o dva roky, zmrazenú sumu má najprv poskytnúť štát.          

BRUSEL SI ZVYKOL

Spolu s Talianskom a Rumunskom je Španielsko pokladané za jednu z najslabších krajín v rámci účinného aplikovania európskych programov do praxe. Z dôvodu neustále potrebných finančných korekcií Komisia prijala rolu tútora, ktorý Južanom pravidelne adresuje odporúčania na spružnenie procesu a vyvarovanie sa podvodom. Po Rumunsku, Chorvátsku, Maďarsku a Malte je Španielsko tiež jedným z členských štátov, ktoré cez Európsky sociálny fond zatiaľ dokázali odčerpať z prislúchajúcej sumy najmenej. Pre Španielov celková suma predstavuje vyše osem miliárd eur, a spolu s dofinancovaním štátu má dosiahnuť 11,4 miliardy eur.

Európsky sociálny fond sa v období 2014-2020 zameriava na zvyšovanie zamestnanosti, podporu organizácií v zavádzaní projektov venovaných odbornej príprave ľudí a podporu pri hľadaní zamestnania. K prioritám patrí poskytnutie finančnej pomoci podnikateľom pri rozbiehaní podnikania a spoločnostiam, ktoré potrebujú vyriešiť reštrukturalizáciu alebo nedostatok kvalifikovaných pracovníkov. Prvoradou zostáva pomoc mladým ľuďom pri vstupe na trh práce, ako aj sociálne začlenenie a zlepšenie možností odborného vzdelávania. Španielsko má možnosť odčerpať na tieto účely vyše osem miliárd eur. Štát má dofinancovať projekty do sumy 11,4 miliardy eur. Dana Miháliková

 

Možnosti Bratislavy sú obmedzené

Bratislava je hlavným mestom Slovenska a zároveň je jeho politickým, kultúrnym aj ekonomickým centrom. Úlohou hlavného mesta je, okrem iného, reprezentovať krajinu v čo najlepšom svetle. Po vstupe Slovenskej republiky do Európskej únie, Bratislava nie je len „vizitkou“ Slovenska, ale celého spolku. Preto Európska únia v každom programovom období vyčleňuje špeciálne finančné prostriedky na rozvoj a zveľadenie hlavných miest.

CELÝ ČLÁNEK

„Havlova stopa je nesmazatelná,“ říká bývalý Havlův mluvčí a poradce Špaček

„Byla to doba, která se už nebude nikdy opakovat. Nejen, že se konstituoval nový demokratický režim, etablovaly se nové instituce jako Ústavní soud nebo senát, které jsme dříve neznali. Právě Václav Havel je prosazoval jako pojistky demokracie a ústavnosti. Současně se také dělil stát. Na Václava Havla tak byly začátkem devadesátých let kladeny obrovské nároky. Dělení státu nepředstavovalo pouze technický problém, rozpárat organismus, který přes sedmdesát let fungoval svébytně a společně, takové operace dělali premiéři. Prezidenti, nedávno jsme si připomínali úmrtí Michala Kováče, měli mnohem důležitější úkol – uchovat atmosféru přátelství a spolupráce tak, aby nedošlo při podobných národnostně charakterizovaných událostech k žádným excesům. Oba dva prezidenti to zvládli na výbornou. Václav Havel abdikoval, protože přísahal na ústavu společného státu a nechtěl stát u jeho rozbití. Na druhé straně, když byl znovu zvolen prezidentem v roce 1993, před ním a jeho slovenským protějškem stály obrovské úkoly jak oba národy naučit žít samostatným životem poté, co se třeba rozdělily rodiny, ekonomické vazby a podobně.

Václav Havel řešil rovněž přechod k demokracii. My jsme neznali celou řadu demokratických ústavních institucí a především jsme je neuměli naplnit životem. To bylo dílo Václava Havla. Dokázal obsadit jak třeba Ústavní soud, tak ostatní instituce, jako Bankovní radu, kterou měl ve své kompetenci, lidmi, kteří si velmi brzy získali autoritu a pomáhali etablovat nový demokratický stát.

Ale především, Václav Havel byl rozhodujícím a největším vývozním artiklem této země. Doma není nikdo prorokem a Václav Havel se po krátké době zbožňování v očích mnohých stal viníkem jejich neúspěchů, toho, že ten vývoj nebyl takový, jaký si oni představovali. Začali do něj projektovat své osobní neúspěchy a frustrace. Mnohem větší prestiže si užíval v cizině. Byl opravdovou autoritou nejen evropského, ale celosvětového významu. Slovo Václava Havla ve světě něco znamenalo, proto také při jeho smrti uveřejnily všechny světové deníky nekrolog našeho někdejšího prezidenta na titulních stranách. To se nám už nikdy s žádným prezidentem nestane, to si můžeme být jisti.

Václav Havel byl pro celý svět tím, kdo symbolizoval pokojný přechod od totality k demokracii. Pokojné rozdělení státu podle národnostního principu a humanismus moderní doby. To byly hodnoty, pro které ho když kamkoliv přijel, celý svět vzýval a vítal jako hrdinu nové epochy. Podávali si tu dveře všichni prezidenti, všechny korunované hlavy, kulturní světové celebrity jen proto, aby viděli Václava Havla živého a mohli si s ním potřást rukou. Bylo to nesmírně dramatické období. Je bohužel osudovým neštěstím, že Václava Havla právě při výkonu jeho nejdůležitější životní funkce postihly různé nemoci. Část svého plodného života tak musel obětovat pobytu na lůžku, ale přesto jeho stopa je nesmazatelná.“  

 

Jste pro to, aby Turecku byla do konce letošního roku zrušena EU vízová povinnost?

Som proti tomu, aby zrušenie vízovej povinnosti pre občanov Turecka bolo viazané na akýkoľvek časový termín. Preto som tiež proti tomu, aby sa takto formulovala otázka - teda či zrušit  vízovú povinnost voči Turecku do konca tohoto roku.

Zrušenie vízovej povinnosti musí byť výsledkom určitého procesu, na konci ktorého bude splnenie všetkých relevantných požiadaviek na jeho udelenie. Tie požadavky sú konkrétne, sú technického charakteru a EÚ musí trvať bezpodmienečne na ich úplnom splnení. Takže určovanie nejakých časových  limitov je pre mňa neprípustné, nech ide o akúkoľvek krajinu. V súčasnosti je aktuálne rozhodnúť o udelení bezvízového režimu pre Gruzínsko, Ukrajinu, Kosovo a Turecko. Každé jednotlivé rozhodnutie treba  urobiť na základe objektívneho zhodnotenia plnenia všetkých kritérií. Podľa mojho názoru tento prístup musí byť použitý v rovnakej miere aj voči Turecku. Akékoľvek politické tlaky - možno to charakterizovať aj jako vydieranie - musí EÚ zásadne odmietnuť. Inak to bude chápane ako slabosť, s ďalekosiahlymi negatívnymi politickými dosledkmi pre jej postavenie v medzinárodných vzťahoch. Ide tu o zásadnú politickú otázku, spojenú s doveryhodnosťou EU a nie je možné prijímať rozhodnutie na základe krátkodobých politických výhod. Chápem, že v tejto kokrétnej otázke je EÚ v ťažkej situácii, ale to nie je dovod  na prijímanie kompromisov.

Vnútropolitický vývoj v Turecko v ostatnom čase nenasvedčuje tomu, že EÚ  by sa mala ponáhľať s udelením vízového režimu, skor naopak.

Preto treba odmietať nátlak Turecka a spojovanie tejto otázky s akýmikoľvej inými argumentami a faktormi.

Eduard Kukan, poslanec Európskeho parlamentu


Zrušení vízové povinnosti pro Turecko vnímám ve dvou rovinách. Ani v jedné z nich se mi ale nedostává kladné odpovědi na Vaši otázku. Pokud se na problém podíváme ryze věcně, pak je třeba zkonstatovat, že Turecko zdaleka neplní podmínky, aby ke zrušení víz dojít mohlo. Od Evropské unie má dlouhodobě nastavena jasná kritéria, která nesplňuje a těžko si představit, že do konce roku splní. V druhé rovině se na otázku dalšího sbližování Turecka s Unií musím dívat také optikou událostí posledních týdnů. Tím myslím samozřejmě samotný pokus o puč, ať už bylo jeho pozadí jakékoli, ale zejména pak následné procesy, které dopadají i na jinak nedotknutelné skupiny obyvatel, jako jsou akademici, učitelé, vědci apod. Musím přiznat, že tyto události, jichž jsme nyní svědky, mne nepřesvědčují o tom, že bychom za současné konstelace měli nějak spěchat s prohlubováním vzájemných vztahů. 

Dita Charanzová, poslankyně Evropského parlamentu

Považuji za dobrou zprávu pro celou EU, že se díky Turecku počet příchozích nelegálních migrantů snížil na minimum a migrační krizi se podařilo alespoň dočasně zažehnat. Zároveň však není možné nechat beze zmínky, že EU stanovila celkem 72 podmínek pro zrušení víz. Podmínky se konkrétně týkají např. zabezpečení dokladů, základních lidských práv či zpětného přebírání migrantů. Turecko ale zatím nebylo schopné všechny stanované podmínky splnit. Zrušení víz pro turecké občany bych proto považoval za obrovskou chybu. Jsem si samozřejmě vědom turecké hrozby, že vpustí do Evropy další migrační vlnu. Aby se i nadále dařilo bránit pronikání nelegálních migrantů do Evropy, považuji za naprostou nutnost v jednání s Tureckem pokračovat. Ať se nám to líbí, nebo ne, bez Turecka se vyřešení migrační krize neobejde. Evropa musí s Tureckem jednat tak dlouho, dokud se nepodaří nalézt vzájemnou shodu. To ale neznamená, že když začne Turecko vyhrožovat, Evropa musí pokorně sklonit hlavu a slevit ze svých požadavků. EU musí být naopak schopná jednat sebevědomě a při vyjednávání předvést svoji sílu. Opravdu není možné, aby se Evropa nechala Tureckem nebo jiným státem vydírat. Zároveň ale musí Turecko ukázat, že je pro Evropu důvěryhodným partnerem plnícím dohody. Nejen v Evropě by měla platit zásada „pacta sunt servanda.“

Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu

Migračná dohoda s Tureckom, ktorej súčasťou bol aj prísľub zrušenia víz pre tureckých občanov cestujúcich do krajín Európskej únie (EÚ), je od počiatku problematická, nemorálna a neefektívna. Predstavitelia krajiny, ktorá od začiatku konfliktu v Sýrii prijala viac ako 2,5 milióna utečencov ju navyše začali otvorene zneužívať na vydieranie. Boli presne stanovené podmienky, po splnení ktorých malo dôjsť k zrušeniu vízovej povinnosti. K ich naplneniu však doteraz jednoznačne neprišlo. Situácia po vojenskom prevrate navyše ukázala, že Turecko o približovanie sa k EÚ nemá záujem a nie je preto dôvod akýmkoľvek spôsobom liberalizovať vzájomné vzťahy. Krajina je naším dôležitým spojencom v rámci Severoatlantickej aliancie. To však neznamená, že môžeme zatvárať oči pred amorálnym správaním, podporou náboženského fundamentalizmu a obrovskými politickými čistkami, ktoré po tomto údajne zmarenom prevrate organizujú tamojší politickí predstavitelia na čele s prezidentom Erdoganom. Dohodou s Tureckom sme získali niekoľko mesiacov času. Ukázala nám, že problém s migráciou nemôžeme len tak prehodiť na niekoho iného a tváriť sa, že zrazu neexistuje. Európski politici mali tento čas využiť na hľadanie vlastných konkrétnych riešení, ako definitívne zastaviť nekontrolovaný prílev ľudí do Európy. Mali byť také, aby sa nemuseli prispôsobovať chúťkam a náladám autokratických lídrov z krajín mimo EÚ.

Monika Flašíková Beňová, poslankyňa Europského parlamentu

Som rozhodne proti, aby Turecku bola zrušená vízová povinnosť. Som presvedčený o tom, že Turecko hrá neférovú hru s EÚ, čo ale z hľadiska ich socializácie a kultúry je pochopiteľné. Chcem tý povedať to, že Turci podľa mňa boli vychovaní v inej politickej kultúre, ktorá je značne odlišná od európskych politických zvyklostí. Terajšie turbulencie medzi EÚ a Tureckom práve naznačujú, že spolupráca s Turkami je a bude značne problematická.

Pál Csáky, poslanec Európskeho parlamentu

 

Aktuální číslo

Inzerce v Evropských novinách

Spolupracujte s námi a inzerujte v tištěném i webovém vydání.

Více info zde.

Rozhovory

banner

Evropské instituce

  • Evropský účetní dvůr

    Zatímco v minulých číslech Evropských novin jsme se zaměřili hned na dvě významné soudní instituce, tentokrát se v naší pravidelné rubrice podíváme do světa financí. V našem hledáčku je totiž...

    Číst dál...