Evropský soud pro lidská práva

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 10. 11. 2015 10:54

V minulém čísle Evropských novin jsme se podívali zblízka na fungování a činnost Evropského soudního dvora. Jenže u něj výčet důležitých evropských soudních institucí rozhodně nekončí. Přinejmenším stejně významný je totiž i Evropský soud pro lidská práva, který už několik desítek let sídlí ve francouzském Štrasburku. Na rozdíl od ESD, který má poměrně široké zaměření, je tato instituce zaměřená striktně na případy související s ochranou lidských práv. Jaké zkušenosti s ním má Česká republika?

Evropský soud pro lidská práva bývá považován za jednu z nejdůležitějších a také nejdůvěryhodnějších institucí v Evropě. Může za to především velmi bohatá historie, ve které najdeme celou řadu verdiktů, které přispěly k budování a stabilizaci evropských demokratických struktur. Instituce není přímo spojena s Evropskou unií, ale s Radou Evropy a byla založena v roce 1959. O rok později už byl vynesen i první verdikt ve známém případě bývalého člena Irské republikánské armády IRA Gerarda R. Lawlesse, který si stěžoval na Irsko, že porušuje jeho práva na spravedlivý proces. Žádost byla soudem zamítnuta. Od té doby už soudci ve Štrasburku posuzovali tisíce mnohdy velmi složitých případů. V listopadu 1998 se kvůli nárůstu administrativy a nových žalob struktura soudu mění na jednoinstanční a dochází k výraznému zrychlení práce. V roce 2008 soud oslavil desetitisící verdikt.

Na soud se může obrátit v podstatě každý. Občané mohou ve Štrasburku žalovat svou zemi a její orgány, když mají podezření, že jsou porušovány jejich lidská prava. Evropský soud ovšem přímo nestojí nad soudy v zemích, které jsou do této instituce zapojeny a nedokáže tak zvrátit rozhodnutí justice daného státu nebo nařídit změnu legislativy. Může ale nařizovat placení odškodného a k jeho stanoviskům přihlížejí evropské orgány, které následně mohou tlačit na státy i třeba v oné zmíněné legislativě.

ROZHODNUTÍ OVLIVŇUJÍ I ČESKO

Málokdo dnes vůbec tuší, jak obrovským kolosem tento soud je. Například z hlediska počtu soudců patří mezi vůbec největší mezinárodní soudní orgány na světě. Svého soudce v něm má každý smluvní stát, což nejsou pouze členské země Evropské unie, ale i další státy, které ratifikovaly tzv. Úmluvu na ochranu lidských práva a základních svobod v rámci Rady Evropy. Patří tam kromě zemí EU třeba také Turecko, Ukrajina či Rusko.

V České republice se začalo o Evropském soudu mluvit častěji až na konci devadesátých let v souvislosti s restitucemi a s privatizací majetku. „První desetiletí nového tisíciletí přineslo nebývalý zájem českých občanů a jejich právních zástupců o Evropský soud pro lidská práva,“ vysvětluje jeho jediný český soudce Aleš Pejchal s tím, že judikatura Evropského soudu několikrát příznivě ovlivnila českou legislativu a způsob rozhodování českých soudů.

Ve známost vešla hlavně žaloba na Česko ze strany osmnácti romských žáků z Ostravy v roce 2007. Ti si stěžovali na diskriminaci a segregování romských žádků do zvláštních škol pro mentálně postižené. Evropský soud námitky žalobců uznal a Česká republika je od té doby v hledáčku evropských orgánů, které dohlížejí na to, zda se daří věci napravovat. Velmi silně medializovaný je v poslední době i případ synů, které v Norsku odebraly české matce tamní úřady. Matka se v loňském roce do Štrasburku obrátila se stížností na postup norských úřadů. Soud se ale jejími námitkami odmítl zabývat. „O stížnosti nerozhodoval jeden soudce, ale tři. Stížnost zamítli jako nepřípustnou,“ uvedla česká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová.

RUSKO VERDIKTY MNOHDY NERESPEKTUJE

Dalších rozsudků významných pro Českou republiku najdeme v minulosti opravdu mnoho. A zasahují do nejrůznějších oblastí lidských práv. V závěru loňského roku například soud rozhodl, že zákaz poskytování zdravotní péče porodními asistentkami při domácích porodech v Česku neporušuje práva rodiček. „Soud vzal v úvahu také skutečnost, že na evropské úrovni neexistuje žádná shoda ohledně povolení či zákazu domácích porodů,“ stojí v soudním prohlášení. Soud tak dal jednoznačně najevo, že v této oblasti nebude zasahovat do národní politiky. Velké množství posuzovaných kauz vyplývá především z velkého množství žalob, které každý den k Evropskému soudu pro lidská práva chodí. Jen samotná Česká republika čelí v současnosti zhruba tisícovce žalob. To je obrovské číslo, ale v porovnání s některými jinými evropskými zeměmi jde stále o podprůměr. Rekordmanem je dlouhodobě Ruská federace, na kterou jdou každoročně tisíce žalob za porušování lidských práv. Jenže Rusko si s mezinárodním právem bohužel hlavu neláme a dodržuje ho jen, když se mu to hodí. Když soud ve Štrasburku loni rozhodl, že má země zaplatit odškodné v řádech desítek miliard akcionářům, jejichž firma byla vyvlastněna, zástupci ruského ministerstva spravedlnosti odvětili, že se budou řídit vlastní ústavou. Naštěstí Rusko je celkově spíše výjimkou. Hlas štrasburského soudního dvora je totiž většinou velmi silný a široce respektovaný.

Filip Appl

Terorismus a katastrofy, jsme na ně připraveni?

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 3. 11. 2015 8:41

Terorismus, náboženský fundamentalismus. To jsou pojmy, které v posledních týdnech, po útoku na redakci pařížského časopisu Charlie Hebdo, hýbou celým světem. A celým světem hýbe také diskuse, jestli se lze na hrozbu takových útoků připravit a zda je možné jim vůbec zabránit. Jak je na tom v tomto směru Česká republika? Jaké bezpečnostní hrozby je potřeba řešit a jsme na ně připraveni?

Série teroristických činů, které se odehrály v Paříži, rozpoutala další vlnu debat o náboženském fundamentalismu a o tom, zda a jak s ním západní svět vůbec může bojovat. Bohužel se rozhořela i vlna nenávisti vůči menšinám a vůči islámu jako takovému, která se projevuje nejen xenofobií na sociálních sítích, ale například i demonstracemi v řadě evropských měst. Jenže události po útocích mají i pozitivní tvář. Například obrovskou solidaritu a semknutí stovek tisíc lidí, což ukázal například pochod až 1,5 milionu lidí ulicemi Paříže. Na pozadí toho všeho pracují na plné obrátky tajné služby všech evropských zemí a průběžně se vyhodnocují rizika dalších teroristických útoků. A zprávy nejsou nikterak pozitivní. Organizace pro potírání a prevenci organizované trestné činnosti Europol, která spadá pod Evropskou unii, vyhodnotila riziko teroristických útoků v posledních týdnech jako nejvyšší od 11. září 2001. Obrovským problémem je především velký počet islámských extremistů, kteří ovšem nemají jednotné velení a jejich útoky jsou stále promyšlenější. „Dokonce i pro velmi dobře fungující protiteroristické úřady, jakými jsou třeba ty ve Francii, je velmi náročné zastavit každý jednotlivý útok,“ uvedl nedávno v rozhovoru pro agenturu AP šéf Europolu Rob Wainwright.

Informace o terorismu a hrozbách, které s ním souvisí, shromažďuje v České republice Bezpečnostní informační služba. Její zástupci ovšem poukazují na to, že naše země se od většiny západních členů Evropské unie poměrně liší. Riziko útoku je prý u nás poměrně nízké. Tiskový mluvčí BIS Jan Šubert ovšem přiznává, že existuje. „Z našich domácích zdrojů ani od našich partnerských služeb nemáme horkou informaci, že by České republice hrozilo okamžité, bezprostřední nebezpečí. Potencionální riziko samozřejmě trvá,“ řekl Šubert s tím, že BIS dělá maximum, aby měla informace, pokud by do naší země přicestoval někdo s bojovým výcvikem nebo se zkušenostmi s teroristickými organizacemi v zahraničí.

VLÁDA REAGUJE I NOVÝMI ZÁKONY

O tom, že je riziko násilného extrémistického činu u nás poměrně nízké, opakovaně hovořil i premiér Bohuslav Sobotka. Podle něj u nás není muslimská komunita, z jejíž radikální části má v současnosti veřejnost největší strach, nijak zvlášť silná a už vůbec ne radikalizovaná. Určitá možnost, že se k nám dostanou extremisté z okolních zemí ovšem existuje. To je ostatně i jeden z hlavních důvodů, proč chce premiér iniciovat navýšení rozpočtu BIS. Služba by mohla v příštích letech získat navíc až stovky milionů. „Tak jak jsme stabilizovali rozpočet a jak jsme stabilizovali policii, tak jsou na řadě bezpečností služby, a to nejen BIS,“ prohlásil Bohuslav Sobotka a dodal, že práce BIS je dobrá a nemá k ní žádné zásadní výhrady.

Navýšení rozpočtu BIS není ovšem jediným opatřením v prevenci teroristických útoků. Vláda má v plánu připravit zákony, které boj s islámskými teroristy usnadní. Cílem bude hlavně důsledně a tvrdě trestat ty, kteří vyjednou do nějaké z rizikových zemí, kde prodělají výcvik u extremistů nebo se dokonce budou podílet na teroristické činnosti.

Čím dál větší počet lidí volá také po důrazné mezinárodní protiteroristické akci. Hlasitě se za ni přimlouvá i český prezident Miloš Zeman. „Ptám se, zda nenastal čas podniknout koordinovanou mezinárodní akci v boji proti mezinárodnímu terorismu, akci, do které budou zapojeny speciální jednotky, tajné služby a například i bezpilotní letouny,“ prohlásila hlava státu při návštěvě Pardubic. Jenže ačkoliv se Evropská unie nešíří s informacemi o vojenských zásazích, neznamená to, že by nepracovala na krocích společných pro celou osmadvacítku. Na připravovaném balíku opatření, který bude zahrnovat odstřižení teroristů od finančních zdrojů, intenzivnější výměnu informací v rámci EU nebo posílení spolupráce s muslimskými zeměmi jako je Egypt, Turecko či Jemen, bude spolupracovat většina členských států. „Připravujeme s určitými zeměmi specifické projekty, které v příštích týdnech spustíme,“ prohlásila šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová.

NEJEN TERORISMUS

Teroristický útok proti nějakému z možných cílů na území České republiky není ani zdaleka jedinou existující hrozbou. Ve skutečnosti nejen v naší zemi, ale v celé Evropské unii existuje hned několik možných typů útoků a z nich vycházejících rizik. V současnosti jsou za nejrychleji se rozvíjející druh kriminality považovány zločiny na síti. Kybernetické útoky jsou novou hrozbou, která čas od času ukáže svou sílu. Ostatně málo se ví, že po teroristických atentátech v Paříži podnikli hackeři napojení na islámské extremisty útok proti zhruba 19 tisícům francouzských webů. Dokázala by se takovému útoku ubránit Česká republika? Podle mnohých odborníků jen stěží. Připravenost veřejné správy je totiž velmi nízká a odborníci se shodují, že úspěšně napadnout například weby jednotlivých státních institucí nebo se nabourat do systému za účelem získání citlivých dat může být pro zkušený tým poměrně jednoduché. I proto se v listopadu loňského roku domluvilo vedení armády, vojenského zpravodajství a Národního bezpečnostního úřadu na koncepční přípravě kybernetické obrany, ale i útoku. „Ukázalo se, že v některých případech je potřeba k obraně přistupovat aktivnějším způsobem,“ prohlásil Jaroslav Šmíd ze Sekce kybernetické bezpečnosti NBÚ s tím, že se ČR inspiruje u států jako je Norsko nebo Nizozemí.

Ani u kybernetických hrozeb ale rizika nekončí. Část odborníků považuje za stálou a velmi podceňovanou hrozbu také šíření zbraní hromadného ničení. Nebezpečí, že se jaderný arzenál dostane do rukou teroristů, kteří nakonec získají schopnosti potřebné k tomu, ho skutečně použít, je obrovským nebezpečím. Expert na bezpečnostní rizika Jakub Dlabka z Technické univerzity v Ostravě Evropským novinám řekl, že je nutné brát v potaz i riziko chyb a havárií, které mohou vést až k případnému tragickému vyústění a přidává další hrozby. „Je to mimo jiné organizovaný zločin či nestabilita a regionální konflikty i mimo euroatlantický prostor. Ty jsou nebezpečné tím, že ztrácíme možnost je kontrolovat. Události na druhém konci světa nás přitom často ovlivňují víc, než naše dlouhodobá politika.“

JSOU LIDÉ NA HROZBY PŘIPRAVENI?

Přes všechna plánovaná opatření je i z vyjádření politiků zřejmé, že určitá hrozba teroristického útoku a případných dalších problémů na území České republiky skutečně existuje a bylo by chybou ji podcenit. V případě nejrůznějších typů útoků mohou být cílem především objekty kritické infrastruktury, jako jsou významné elektrárny, vodní zdroje, klíčové dopravní uzly či důležité státní orgány. Většina odborníků ale poukazuje na to, že cílem teroristů dnes zpravidla není destabilizace systému, ale rozsévání strachu. Jak dokládají tragické události z Paříže, útok tak může přijít kamkoliv a zabezpečit všechny potenciální cíle jednoduše není možné. Podle Jakuba Dlabky sice jednotlivé složky, jako například Integrovaný záchranný systém, fungují dobře, z celkového hlediska je ale země připravená hlavně na menší hrozby. Typicky na povodně, se kterými mají orgány bohaté zkušenosti. Jenže tam, kde zkušenosti chybí, musí být kladen obzvlášť velký důraz na informovanost a prevenci. A v tom je podle Jakuba Dlabky kámen úrazu. Místo toho, aby byla budována odolná a zodpovědná společnost, ve které jsou obyvatelé dobře připravení na případné krizové situace a vědí, jak se při nich mají chovat, stát se je podle Dlabky snaží chránit rostoucím dohledem a kontrolou. „Například v USA je zvykem mít doma standardně zásoby na tři dny, zatímco v Čechách všichni předpokládají, že jim do pár hodin pomohou hasiči nebo policisté. Jenže to nemusí být například při velkých katastrofách realizovatelné,“ dodává k velkému problému současné bezpečnostní politiky Jakub Dlabka.

Filip Appl

Andrej Kiska rozdelil rodinám v núdzi svoj septembrový plat

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 2. 11. 2015 9:58

Prezident Andrej Kiska rozdelil svoj čistý príjem ďalším desiatim rodinám, ktoré sa ocitli v núdzi. Každá z nich dostala zo septembrového platu prezidenta 525,1 eur.

Andrej Kiska vybral adresátov pomoci na základe návrhov neziskových organizácií, ktoré sa dlhodobo venujú ľuďom v núdzi – Plamienok, Úsmev ako dar, Liga proti rakovine, Dobrý anjel a Organizácia muskulárnych dystrofikov v SR. Takýto postup pri výbere adresátov pomoci uplatňuje prezident každý mesiac, pričom pomoc od neho dostávajú rodiny priamo.

Príspevok od prezidenta dostala žena, ktorá má v dôsledku ochorenia mitochondriálna myopatia vážne problémy s pohybom, je odkázaná na pomoc inej osoby, vonku na používanie mechanického vozíka. Má tri deti, z toho dve tiež s ťažkým zdravotným postihnutím. Manžel a otec detís nimi nežije, bývajú v staršom rodinnom dome. Rozpočet rodiny je veľmi obmedzený.

Prezident podporil aj mladého muža s vrodeným svalovým ochorením – myopatiou. Žije v spoločnej domácnosti s rodičmi, matka však tiež vyžaduje pomoc, otec je na starobnom dôchodku. Mladý muž síce chodí, ale z dôvodu ochorenia nemôže zvládať manuálne práce. Vyštudoval obchodnú školu pre telesne postihnutých v Bratislave, ale má dlhodobé ťažkosti so zamestnaním. Jedinou možnosťou ako si udržiavať zdravotný stav je preňho kúpeľná liečba, s ňou sú však spojené ďalšie výdavky.

Adresátom pomoci od prezidenta je tiež mladý muž, ktorého vo veku 19 rokov matka vyhodila z domu. Podarilo sa mu upraviť si na bývanie chatu v chatkovej osade, obydlie však nemá elektrinu a vodu musí dovážať. Po šiestich rokoch tu prichýlil aj svoju súčasnú partnerku – slobodnú mamičku s dieťaťom, narodila sa im aj spoločná dcérka. Tvoria spolu funkčnú rodinu. Muž pracuje v neziskovej organizácii a v rámci svojich možností sa snaží pomáhať aj ďalším obyvateľom chatovej osady, ktorí žijú v sociálne zložitých podmienkach.

Príspevok od prezidenta dostala 32 ročná matka siedmich detí, ktorej čoskoro pribudne ôsme. V súčasnosti žije spolu s deťmi v Zariadení núdzového bývania. Na výchovu jemomentálne sama. S otcom detí bývala dlho v Mestskej ubytovni, jeho žiarlivosť a následné konflikty však spôsobili, že sa dostal do väzby. Žena sa snaží byť starostlivou a zodpovednou matkou a robí všetko pre to, aby sa jej deti nedostali do detského domova.

Prezident podporil tiež rodinu s troma deťmi, z ktorých jedno je nepočujúce. Otec prešiel veľmi závažným ochorením a rodina je v ťažkej finančnej situácii. Nepočujúce dieťa potrebuje na zmiernenie hendikepu zákrok v Českej republike, čo je finančne nákladné.

Príspevok od prezidenta dostal aj mladý športovec, reprezentant, ktorý ostal po ťažkom úraze pripútaný na invalidný vozík. Jeho pohybové schopnosti majú nádej na zlepšenie ak absolvuje špeciálne cvičenia. Ich náklady sú však veľmi vysoké.

Ďalšími adresátmi prezidentovej pomoci sú manželia, ktorých mladšia dcérka má závažné ochorenie - cystickú fibrózu,kde liečenie je finančne veľmi nákladné, a tiež aj rozvedená matka starajúca sa sama o šesťročného syna s onkologickým ochorením.

Onkologickú diagnózu má aj rozvedená žena žijúca sama s dvoma synmi vo veku 13 a 24 rokov. Starší syn je momentálne nezamestnaný a tak čistý príjem rodiny zložený len z invalidného dôchodku ženy, výživného a rodinných prídavkov je veľmi nízky.

Príspevok od prezidenta dostal tiež muž s onkologickou diagnózou žijúci spolu s manželkou zo starobného dôchodku.

Zdroj: Kancelária prezidenta Slovenskej republiky

Stěžejním tématem V4 je stále bezpečnost

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 10. 11. 2015 10:48

Evropská unie není jediným společenstvím, jehož je Česká republika členem. Evropské státy se sdružují nad rámec EU i do několika dalších spolků, v případě naší země je to například tzv. Visegrádská čtyřka. V rámci ní spolupracuje v řadě oblastí se Slovenskem, Maďarskem a Polskem. A tato spolupráce se týká nejen vnitřních záležitostí, ale také společných zájmů ve světové politice a především v Evropské unii.

Zhruba 64 milionů obyvatel, téměř 5,5 procenta z celkové HDP Evropské unie a poměrně výrazný potenciál k růstu. To jsou ve zkratce země Visegrádské čtyřky ve vztahu k Evropské unii. Ostatně právě do EU vstoupily Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko společně v roce 2004. A zatímco před patnácti lety šlo o země, které se jen stěží zbavovaly komunistických zvyklostí a zátěží, postupně se, možná i díky členství ve Visegrádské skupině, vypracovaly v důležitý blok, který chce ovlivňovat celoevropské dění.

Od vzniku uskupení patřilo k prvořadým cílům dostat se do klíčových evropských uskupení. Toho se podařilo dosáhnout a v současnosti se tak členské státy zabývají hlavně důležitými tématy přeshraniční spolupráce a společnou politikou v rámci EU a směrem k dalším zemím. V současnosti jsou velmi důležité například otázky energetiky, kde se skupina snaží například obhajovat získávání energie z jádra. Mimo pozornost nestojí ani vzdělávání a podle ředitele Asociace pro mezinárodní otázky Víta Dostála je velmi důležitým tématem, kterému se V4 musí stále věnovat, také zlepšení dopravní infrastruktury. „Střední Evropa trpí dědictvím socialismu, který nerozvíjel dopravní spojení se sousedními zeměmi i dědictvím post-komunimu, který orientoval veškerý rozvoj na západ. Chybí tu kvalitní spojení sever-jih,“ uvedl Vít Dostál s tím, že spolupráce v této oblasti je pro Visegrádskou čtyřku velkou výzvou.

Spolupráce v rámci V4 probíhá spíše neformálním způsem. Schůzky probíhají hlavně na úrovni příslušných ministrů, předsedů vlády či prezidentů. Každý rok přitom skupině předsedá jiná členská země. V roce 2012, kdy V4 naposledy předsedala Česká republika, dominovala tématům rozebíraných na schůzkách Evropská unie. Cílem České republiky bylo koordinovat a prosazovat zájmy zemí V4 v Evropské radě a dalších orgánech hlavně při projednávání víceletého finančního rámce pro roky 2014-2020. Druhým klíčovým tématem byla bezpečnost. Ostatně právě bezpečnostní politika je v posledních letech, s ohledem na konflikt na Ukrajině a na vzestup Islámského státu, tématem číslo jedna. Česká vláda považuje spolupráci zemí V4 v oblasti bezpečnosti za jednu z klíčových oblastí tohoto uskupení. Však spolu také země Visegrádské čtyřky vstoupily nejen do Evropské unie, ale ještě dříve do NATO, které má být garanci společné bezpečnosti.

SPOLEČNÁ ARMÁDA UŽ ZA ROK

Vstup do NATO byl podle českého premiéra Bohuslava Sobotky doprovázen vidinou posílení bezpečnosti, transformace ozbrojených sil a také zlepšení schopnosti být u jednacího stolu, kde se tyto otázky řeší. Jenže schopnost se bránit se s postupem času spíše zhoršovala. Státy V4 to ale podle Sobotky mohou změnit. „V4 se může stát nástrojem pro rozvoj našich ozbrojených kapacit. Výstavba visegrádského bojového uskupení Evropské unie představuje naprosto konkrétní příklad a vlajkovou loď obranné spolupráce v rámci skupiny V4,“ prohlásil premiér na konferenci GLOBSEC 2014. Bojové uskupení Battlegroup V4 má být velmi akceschopná síla čítající zhruba čtyři tisíce vojáků (z toho zhruba 900 českých). Společné vojenské jednotky budou údajně schopné vyrazit do akce vzdálené až šest tisíc kilometrů od Bruselu během deseti dnů. Podle ministra obrany Martina Stropnického jde ovšem zatím jen o pilotní projekt, který ukáže další možnosti spolupráce. V současnosti probíhají potřebné kroky k vytvoření tohoto uskupení. Akceschopná bude tato armádní jednotka v první polovině příštího roku. Tedy v době, kdy zemím V4 bude znovu předsedat Česká republika. I proto je zřejmé, že společná bezpečnostní politika bude opět jedním z klíčových témat nadcházejícího českého předsednictví. Česká republika se chce zasadit o lepší spolupráci v oblasti výcviku a vzdělávání jednotek a o naplňování Vize dlouhodobé spolupráce V4 v oblasti obrany, která byla podepsána ministry obrany v březnu loňského roku. V ní se, kromě vytvoření společné bojové jednotky, píše třeba i o společném nákupu vojenského materiálu nebo o snaze podporovat naše národní výrobce.

FOND POMÁHÁ ZLEPŠIT DEMOKRATICKÝ SYSTÉM

Spolupráce zemí V4 samozřejmě probíhá i v řadě dalších oblastí a velmi důležitý je pro všechny členské státy tzv. Mezinárodní visegrádský fond. Jeho cílem je podporovat právě spolupráci zemí V4 mezi sebou i s jinými státy. Formou grantů, které mohou čerpat nejrůznější nevládní organizace, místní samosprávy či školy a veřejné instituce, jsou podporovány nejrůznější vzdělávací projekty, výměnné pobyty nebo různé akce zaměřené na rozvoj turismu a lepší přeshraniční spolupráci. Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí ČR do konce loňského roku fond podpořil přes 3800 projektů a poskytl přes 1700 stipendií v celkové hodnotě kolem 1,5 miliardy korun. Každoroční rozpočet fondu se pohybuje kolem 216 milionů korun, Česká republika do něj přispívá zhruba 43 miliony korun ročně. Celkové saldo za loňský rok bylo záporné, protože čeští žadatelé získali ze všech oblastí podpor tohoto fondu celkem 25 milionů korun. Důležité jsou ovšem samotné projekty, které jsou velmi pestré. Finanční podporu z Mezinárodního visegrádského fondu získal například portál Kohovolit.eu, který se snaží prostřednictvím různých projektů přispět ke zkvalitnění demokratických principů. Známá je například jeho volební kalkulačka, kterou před volbami obvykle využívají tisíce lidí. Ke zkvalitnění demokracie přispívá i mezinárodní konference Forum 2000, kterou založil před osmnácti lety bývalý prezident Václav Havel. I ta se dočkala v loňském roce podpory z MVF. Fond přitom s nadací, která konferenci pořádá, spolupracuje dlouhodobě. Například v oblasti větší spolupráce se zeměmi Východního Partnerství, mezi které patří i Ukrajina. „Země Východního partnerství jsou pro země Visegrádské čtyřky přirozeným politickým hřištěm,“ prohlásil na jednom ze setkání pořádaném nadací Fórum 2000 koordinátor pro Východní partnerství v Mezinárodním visegrádském fondu Ferenc Jári. Podle něj se fond snaží v každé zemi v první řadě zaměřit na tzv. „agenty změny“, tedy na nevládní organizace, média a vysoké školy.

ROZDĚLÍ UKRAJINSKÁ KRIZE V4?

O Visegrádské čtyřce se v poslední době mluví nejčastěji v souvislosti s konfliktem, který zuří právě na Ukrajině. Jak se totiž zdá, země V4 nejsou v postoji k tomuto konfliktu jednotné, což pozici V4 velmi oslabuje a objevují se dokonce hlasy o rozpadu celého uskupení nebo alespoň jeho zahraniční politiky. Evropští komentátoři poukazují na to, že Rusku se tak daří vnášet spory i do mnohaletých spojenectví. „Vzestup bezpečnostní hrozby ze strany Ruska by ale přitom měl být šitý na míru společné politice tomuto uskupení. Všechny čtyři země totiž mají své bolestné historické zkušenosti. Jenže opak je pravdou,“ uvedl před časem britský politický komentátor zaměřující se na postkomunistické země Edward Lucas s tím, že se místo posílení role V4 v Evropské unii skupina naopak rozštěpuje a upadá do bezvýznamnosti. Na pomyslné škále pro nebo proti Rusku stojí totiž na opačných hranicích proruské Maďarsko a silně protiruské Polsko. Kde stojí Česká republika? Podle Lucase není vysloveně proruská, ale zároveň nebrání dostatečně ruským obchodním zájmům.

Znamená tedy absence razantního a jednoznačného postoje k ukrajinské krizi příspěvek ke konci úzké a mnohdy velmi přínosné spolupráce zemí V4? Čeští politici i většina pozorovatelů se shoduje, že tak daleko celá situace rozhodně nezajde. Rozporů a různých názorů prý bylo v minulosti už mnoho, žádný z nich ale nevedl k nějakému definitivnímu rozhádání se. Spolupráce bude fungovat dál přinejmenším v méně kontroverzních otázkách, jako je dopravní infrastruktura, energetická bezpečnost, společná politika v rámci Evropské unie nebo prohlubování jednotného trhu. Nejcennější a nejvíce fungující je dlouhodobě spolupráce spíše na té úřední než politické rovině. „Stručně řečeno, V4 funguje tam, kde spolupráce nevyžaduje velkou dávku politického kapitálu,“ dodává Lucas.

Filip Appl

Premiér Sobotka: ČR pomůže 152 křesťanským uprchlíkům z iráckého Erbílu

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 2. 11. 2015 10:03

Předseda vlády Bohuslav Sobotka přijal v úterý 27. října 2015 na Úřadu vlády duchovního Syrské pravoslavné církve otce Benjamina Shamouna. Jedním z hlavních témat setkání byla žádost Nadačního fondu Generace 21 o pomoc české vlády s přesídlením 152 křesťanských uprchlíků z táborů v iráckém Erbílu.

„ČR se vždy v minulosti v rámci uprchlických krizí chovala solidárně, podílela se na jejich řešení a naše vláda v tom pokračuje i v současné migrační krizi. Rozodli jsme se, že pomůžeme 152 křesťanským uprchlíkům z iráckého Erbílu, kteří se obrátili na naši zemi s žádostí o pomoc. Příští týden se ještě defintivně vyjasní při jednání s představiteli OSN status těchto uprchlíků. Návrh na přesídlení této skupiny z Erbílu poté předloží do vlády ministr vnitra. Náklady na toto přesídlení budou sdíleny s neziskovým sektorem,“ uvedl předseda vlády Bohuslav Sobotka.

Zdroj: Úřad vlády ČR

EP: Postoj Rady k výměně údajů o daňových dohodách je promeškanou příležitostí

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 2. 11. 2015 9:57

Dohoda členských států na znění směrnice o automatické výměně informací o daňovém zatížení jednotlivých nadnárodních společností na jejich území je promarněná šance výrazně pokročit v boji proti agresívnímu daňovému plánování a nespravodlivé daňové konkurenci. Vyplývá to z usnesení, které dnes schválil Evropský parlament. Kompromis ze dne 6. října podle poslanců nepřiměřeně omezuje rámec směrnice a pravomoci Komisi prosazovat její ustanovení.

Rada pro hospodářské a finanční záležitosti ECOFIN ve své dohodě ze dne 6. října oslabila původní legilsativní návrh Evropské komise  zaměřený na posílení transparentnosti a výměnu informací. Stalo se tak předtím, než se dne 13. října k návrhu vyjádřil Hospodářský a měnový výbor EP.

Zklamání mezi poslanci

Zpravodaj Evropského parlamentu Markus Ferber, (ELS, DE) k dohodě uvedl: "Pokud se jedná o konečný text, členské státy promeškaly jedinečnou příležitost zavést do zdaňování více transparentnosti. Národní rozpočty budou nadále pod tlakem. Potřebujeme celounijní systematický a závazný postup. Daňové orgány členských zemí si v této chvíli ještě neuvědomují, že daňová rozhodnutí jiných členských států zhoršují jejich vlastní daňové základy. Daňové orgány by měly být povinny vyměňovat si mezi sebou informace o daňových rozhodnutích a zpřistupnit je centrální databázi Evropské komise.'

Návrhy poslanců v porovnání s dohodou ECOFINu

Omezená působnost směrnice - podle poslanců by se směrnice měla vztahovat na všechna rozhodnutí v souvislosti se zdaňováním nadnárodních společností a ne pouze na přeshraniční závazná daňová stanoviska a předběžné cenové dohody. Vnitrostátní rozhodnutí totiž mohou mít nadnárodní účinek. Členské státy prosazují pouze nadnárodní zdaňování.

Omezení pravomocí Komise - ministři financí prosadili, aby Evropská komise nesměla s informacemi nakládat nijak jinak než pouze kontrolovat, zda je směrnice řádně uplatňována. Komise by dle členských států měla mít navíc k datům omezený přístup.

Bez zpětné účinnosti - Rada ECOFIN se shodla, že by se směrnice měla vztahovat pouze na daňová rozhodnutí, která byla vydána, změněna nebo obnovena po 31. prosinci 2016, s určitými výjimkami vztahujícími se na rozhodnutí vydaná, změněná nebo obnovená v letech 2012-2016.

Fiat a Starbucks - důkaz větší transparentnosti

Zpravodaj Parlamentu Markus Ferber se v souvislosti s daňovými rozhodnutími Lucemburska (Fiat Finance) a Holandska (Starbucks) vyjádřil k rozhodnutí Evropské komise o státní pomoci z 21. října: ,,Daňová rozhodnutí jsou i o konkurenci. Z toho důvodu musí mít Komise oprávnění na přístup k údajům a jejich používání, aby byla schopná vyšetřovat daňové úniky a dumpingové praktiky, a aby mohla posoudit, zda jsou v souladu s pravidly poskytování státní pomoci. Proč členské státy zamezují Komisi v přístupu k těmto údajům? Tají něco? Verdikt Evropské komise o státní pomoci pro Starbucks a Fiat Finance ukazuje, že by měla být schopná plnit svou úlohu." 

Další postup

Návrh směrnice by měl být po dnešním přijetí stanoviska Evropského parlamentu schválený na nejbližším zasedání Rady. Nová pravidla by měla začít platit od 1. ledna 2017. Do té doby budou nadále platit jakékoli stávající povinnosti v oblasti výměny informací mezi členskými státy.

Návrh byl schválen poměrem hlasů 572 (pro):90 (proti): 30 (zdrželo se hlasování).

Zdroj: Tisková atašé EP pro česká média

Jednotnosť Strednej Európy narúša Ukrajina

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 10. 11. 2015 10:43

Spolupráca vo vnútri i navonok, Ukrajina a západný Balkán. To sú priority krajín zoskupených vo Vyšehradskej štvorke. V súčasnosti predsedá organizácii Slovenská republika.

„Dynamický Vyšehrad pre Európu a svet“ je motto slovenského predsedníctva. Slovensko je na čele zoskupenia od júla 2014 a funkciu bude zastávať jeden rok. Podľa ministerstva zahraničných vecí a európskych záležitostí sú prioritnými témami Vyšehradu energetika, doprava, spoločná obrana a koordinácia krokov na úrovni Európskej únie. Štvorka spoločne jedná aj v otázkach spolupráce s inými regiónmi Európy a sveta. Z dlhodobého hľadiska sa orientuje na krajiny západného Balkánu. V poslednom období je jednou z najhorúcejších tém situácia na Ukrajine.

BLÍZKA VOJNA

Konfliktu na Ukrajine venuje mimoriadnu pozornosť celá Európa. Slovensko o to väčšmi, nakoľko zdieľa s nepokojnou krajinou spoločnú hranicu. „Z tohto dôvodu chceme len to najlepšie pre Ukrajinu. Slovenská republika chce prispieť k tomu, aby sa vojenský konflikt na východe krajiny ukončil čo najskôr,“ tvrdí hovorca ministerstva zahraničných vecí a európskych záležitostí Peter Stano. Slovensko podľa neho doteraz poskytlo svojmu východnému susedovi humanitárnu pomoc vo výške 1,6 milióna eur.

Okrem toho poskytuje Slovensko Ukrajine najvyššie objemy zemného plynu spomedzi všetkých európskych krajín. Plyn posielame reverzným tokom cez potrubie medzi Vojanmi a Užhorodom. Objem prepraveného plynu sa v marci ešte zvýši, a to na úroveň 14,5 miliardy m3 plynu ročne.

Ukrajina má spoločné hranice nielen so Slovenskom, ale aj Poľskom a Maďarskom. Záujmom krajín V4 je stabilizácia bezpečnostnej, ekonomickej a sociálnej situácie v krajine. To by chcela Štvorka dosiahnuť procesom hĺbkovej reformácie, vďaka ktorej sa má stať z Ukrajiny silný demokratický štát. Pri jej transformácii by mali krajiny V4 pomáhať vo viacerých oblastiach, ktoré si jednotlivé krajiny medzi sebou rozdelili. V daných oblastiach majú vedúce postavenie. Slovensko by malo Ukrajine radiť s energetickou efektívnosťou a reformou bezpečnostného sektora.

(NE)JEDNOTNÝ NÁZOR

I keď navonok je prezentovaný jednotný a koordinovaný postup krajín V4 vo všetkých oblastiach, prípad Ukrajiny ukazuje, že to neplatí vždy. Slovenský postoj voči Ukrajine je podľa ministerstva jasný, vláda podporuje Ukrajinu a chce pre ňu len to najlepšie. No od vypuknutia krízy zaznelo z Bratislavy viacero protichodných vyhlásení. Premiér Robert Fico sa ohradzoval voči sankciám Únie namiereným proti Rusku, no zakaždým ich odsúhlasil. V diskusnej relácii RTVS Sobotné dialógy svoj postoj ku sankciám podčiarkol. „Zmenili sankcie postoj Ruska? Nie. Slovensko je malá krajina, ťažko môžeme byť súčasťou mocensko-geopolitických súbojov. Nemáme nástroje, ako USA prinútiť, aby sa správali inak. Našou zbraňou je len medzinárodné právo,“ vyhlásil Fico.

Jednotný postoj Vyšehradu i Únie narúša aj vzťah maďarského prezidenta Viktora Orbána s jeho ruským náprotivkom Vladimírom Putinom. Na spoločnej schôdzke v Budapešti sa obe strany dohodli na novej zmluve o dodávkach ruského plynu na Ukrajinu. Spoločné rusko-maďarské poľnohospodárske podniky majú zmierniť dopady sankcií Únie a USA voči Rusku.

Maďarským protipólom je Poľsko, ktoré je aj spomedzi krajín Únie najtvrdším kritikom Ruska. Na území Poľska, pobaltských štátov, Rumunska a Bulharska by mali byť rozmiestnené malé jednotky NATO, ktoré by koordinovali spoločnú obranu Aliancie vo východnej Európe.

SPOLOČNÁ OBRANA

Kým postoje jednotlivých krajín V4 k ukrajinskej kríze sa líšia, spoločnú reč dokázali nájsť v otázke kolektívnej obrany. Prvá spoločná bojová skupina by mala byť realitou v prvej polovici budúceho roka. V štádiu plánovania sa nachádza druhá bojová skupina, ktorá by mohla byť uvedená do života v druhom polroku 2019.

Podľa rezortu diplomacie je cieľom Slovenska ešte počas svojho predsedníctva prijať strategický dokument Akčný plán obrannej spolupráce krajín V4. Ten „vytýči strategické smerovanie spolupráce v oblastiach ako spoločné cvičenia, komunikačná stratégia, či budovanie spoločných obranných spôsobilostí,“ upresňuje Stano.

OHROZENÝ PLYN

Nemenej dôležitou oblasťou, ktorej sa krajiny Vyšehradskej štvorky intenzívne venujú, je energetická bezpečnosť. Napätie na Ukrajine vyvoláva obavy z opakovania plynovej krízy, ktorá postihla Európu, predovšetkým jej východnú časť, pred šiestimi rokmi.

Vtedajší spor Ukrajiny a Ruska o ceny zemného plynu vyústili až do uzavretia kohútikov. Slovensko bolo odrezané od strategickej suroviny jedenásť dní, čím sa zaradilo medzi najviac postihnuté krajiny. Počas krízy sa nám podarilo sprevádzkovať reverzný tok plynu z Česka.

Odvtedy sme na podobný scenár lepšie pripravený. Reverzný tok plynu je v súčasnosti možný aj medzi Slovenskom a Rakúskom i Maďarskom. Pripravuje sa aj prepojenie s Poľskom. Slovensko počas svojho predsedníctva spustilo diskusiu o plánovaní spoločných núdzových a preventívnych opatrení pre zásobovanie trhu s plynom.

Ďalšími spoločnými témami Vyšehradu je dobudovanie cestnej a železničnej dopravy siete TEN-T, ktorá by navzájom prepájala krajiny V4. Štáty spolupracujú aj v oblasti zachovania kultúrneho dedičstva a medzikultúrneho dialógu, zdokonaľovanie celoživotného a duálneho vzdelávania a koordinujú svoje postupy pri implementácii medzinárodných programov v oblasti výskumu a vývoja.

ATRAKTÍVNA ZNAČKA

Neformálne združenie krajín Vyšehradskej štvorky sa stáva rešpektovanou značkou. Jednotný hlas Slovenska, Českej republiky, Maďarska a Poľska robí z regiónu Strednej Európy seriózneho politického i obchodného partnera. „Keď krajiny V4 hovoria jedným hlasom, počúva nás celá Európa a globálni partneri spravidla tiež vnímajú krajiny V4 ako jeden región. Registrujeme rastúci počet záujemcov z krajín Ázie a Latinskej Ameriky o stretnutia vo formáte V4+,“ tvrdí Stano.

Práve tento formát rokovaní sa snaží Slovensko počas svojho predsedníctva čo najviac využívať. Predstavitelia V4 už takto rokovali so zástupcami Južnej Kórei, Švajčiarska a Veľkej Británie. Plánované sú aj schôdzky so severskými a pobaltskými krajinami, Nemeckom a Tureckom.

Medzi tradičné podujatia Štvorky patrí stretnutie ministrov zahraničných vecí s ich kolegami z krajín západného Balkánu, kam sa radí Albánsko, Bosna a Hercegovina, Čierna Hora, Macedónsko, Srbsko a Kosovo. Na poslednom stretnutí, v poradí už šiestom, bola prijatá dohoda o zriadení Západobalkánskeho fondu podľa vzoru Medzinárodného vyšehradského fondu.

Štvorka dlhodobo podporuje vstup balkánskych krajín do Európskej únie. Podľa vyjadrenia slovenského ministra zahraničných vecí Miroslava Lajčáka však nie na úkor prísnych prístupových kritérií. Pri ich napĺňaní chce pomáhať balkánskym krajinám našimi skúsenosťami s integračným procesom. „Naša konkrétna skúsenosť je niečo, čo sa nedá naučiť v učebniciach. Sme ochotní zdieľať tieto naše skúsenosti s našimi partnermi,“ vyhlásil Lajčák. Podporu Slovenska získalo aj Kosovo, ktoré naša krajina, ako jedna z mále v Európe, oficiálne neuznáva. Podľa Lajčáka to však nie je problém pri jeho podpore v smerovaní do Únie.

ĎALŠIE PREDSEDNÍCTVO

Kredit Vyšehradskej štvorky na medzinárodnej scéne postupne narastá, čoho dôkazom sú čoraz častejšie stretnutia formátu V4+. Spoločný hlas dáva zoskupeniu štátov Strednej Európy silu. No V4 zrejme čakajú neľahké časy. Stupňujúci sa tlak na Ukrajine môže vyústiť do ešte väčšieho konfliktu. Nejednotnosť Štvorky v prístupe ku kríze, môže ohroziť spoluprácu a bezpečnosť celého regiónu.

Svoj podiel na určovaní budúcnosti bude mať aj Slovensko. Predsedníctvo vo V4 odovzdá v polovici roka Českej republike. Slovensko však bude čakať ďalšia veľká úloha – v druhom polroku 2016 bude predsedať Európskej únii.

Ivan Belko

Minister Hudák navštívil Žilinský kraj

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 2. 11. 2015 10:00

Minister Vazil Hudák v rámci výjazdu v Žilinskom kraji navštívil spoločnosti KIA Motors Slovakia a INA Kysuce.

V závode KIA Motors Slovakia od jeho vzniku preinvestovali viac ako 6 miliárd EUR. Produkujú tu tri modely a ako jediný závod na Slovensku vyrábajú aj motory pre svoje autá.

Získavajú aj veľa cien za dizajn. Najobľúbenejším modelom je SUV - KIA Sportage. 56% z predaja v EÚ pochádza práve z tunajšieho závodu. 14% produkcie smeruje do Ruska a 14% do Veľkej Británie. V najbližších rokoch by KIA chcela na Slovensku vyrábať cca 350 000 kusov áut ročne.

"Z pozície vlády si vážime prácu, ktorú robí KIA na Slovensku, a to aj v oblasti produktivity a inovácii," zdôraznil Vazil Hudák. Naším záujmom je, aby firmy ako KIA na Slovensku prosperovali a zostali tu čo najdlhšie. Tiež chceme, aby vaša spoločnosť spolupracovala ako so slovenskými dodávateľmi na Slovensku, ako aj s univerzitami. Sú to spojené nádoby. Keď sa bude dariť KIA, bude sa dariť aj mnohým ďalším oblastiam. Som presvedčený, že podmienky na Slovensku sú dobré aj pre výrobcov automobilov. To však neznamená, že nechceme zlepšovať podmienky pre podnikateľov."

Minister hospodárstva predostrel aj ambíciu rozvoja dodávateľských sietí na Slovensku pre oblasť automotive, čo kórejská strana prijala mimoriadne pozitívne.

Spoločnosť INA Kysuce patrí medzi najväčšie zo 74 závodov skupiny Schaeffler vo svete. V Nemecku sú pred nimi iba spoločnosti Siemens a Bosch. Firma sa špecializuje na povrchové úpravy rôznych materiálov, strojov a zariadení. Na Slovensku majú dva veľké závody, a to v Kysuckom Novom meste a v Skalici s produktmi pre automobilový i kozmický priemysel. Firma sa orientuje na výrobu valivých ložísk. Do budúcnosti vníma ako výzvu spojenie s e-mobilitou, čiže systémami šetriacimi energiu. Vo všetkých závodoch investuje ročne okolo jednej miliardy EUR. Firma pre ďalší rozvoj potrebuje dobrú infraštruktúru a kvalifikovaných zamestnancov.

Minister Hudák ocenil zameranie spoločnosti na inovácie: "Inovácie sú pre nás nesmierne dôležitou oblasťou a verím, že práve tu môžeme nájsť prienik spolupráce. V oblasti automotive chceme vytvárať národné inovačné klastre, lebo na Slovensku máme univerzity, výskumné pracoviská, ale aj malé a stredné podniky, ktoré však zväčša pracujú individuálne a nie spoločne. Cieľom je lepšie prepojenie výskumu a vývoja s priemyslom. Chceme nastavovať stratégiu a kľúčové projekty, a tie následne podporovať zo strany štátu cez eurofondy. Tu by sme radi využili skúsenosti firiem, ako je vaša. Verím, že v budúcu spoluprácu."

Prezentované zámery ministra ocenil člen predstavenstva INA Kysuce Oliver Jung: "Váš program do budúcnosti je veľmi zaujímavý a radi našu spoločnosť do neho zapojíme, ak to bude mať zmysel pre obe strany."

Zdroj: Ministerstvo hospodárstva SR

Souborné cestovní služby: poslanci schválili nová pravidla pro digitální věk

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 2. 11. 2015 8:54

Cestujícím, kteří si nakupují balíček cestovních služeb – zahrnující například letenky, hotel nebo zapůjčení automobilu - přes internet prostřednictvím jedné nebo přes propojené webové stránky, se dostane stejné ochrany jako těm, kteří si tyto služby zajišťují přes cestovní agentury. Vyplývá to z textu směrnice, kterou dnes schválil Evropský parlament. Poslanci pro cestující zajistili více možností odstoupit od smlouvy a v předstihu získat jasné informace o tom, kdo nese odpovědnost v případě komplikací.

,,V důsledku změn na cestovním trhu a s nárůstem internetového prodeje je nezbytné modernizovat a upravit starou směrnici z roku 1990," uvedla zpravodajka EP Birgit Collin-Langenová (ELS, DE).

,,Revize stávajících norem obecně posílí práva cestujících v Evropě. Nová pravida se budou vztahovat i na nové způsoby rezervace a cestující budou srozumitelně informováni o svých právech. Podařilo se nám také zohlednit zájmy cestovního průmyslu - provozovatelů, cestovních agentur či hotelů," dodala.

Lepší ochrana cestujících

Pravidla souborných cestovních služeb se budou vztahovat na dva typy smluv: balíčky služeb (předpřipravené poskytovatelem služeb nebo upravené cestujícím) a nové způsoby rezervací, nazvané spojené cestovní služby, kde jsou cestující, například po rezervování letu, prostřednictvím webového odkazu vedeni k rezervaci doplňujících cestovních služeb.

Parlament zajistil, že tyto smlouvy uzavřené "zakliknutím", kde si obchodníci předávají jméno, platební údaje a e-mailovou adresu cestujícího a jiná smlouva je uzavřena do 24 hodin po rezervaci první cestovní služby, budou považovány za soubornou smlouvu.

Jasné informace a více práv

Dříve než se cestující zaváže jakoukoli smlouvou, pořadatelé a prodejci musí dát cestujícím jasně najevo, že se jedná o souborné služby a informovat je o jejich právech a o tom, kdo nese odpovědnost v případě komplikací.

Parlament přidal povinnost pro pořadatele poskytnout cestujícím odhadovaný čas odletu a příletu a upozornit na jakékoli možné dodatečné náklady.

Parlament také zajistil cestujícím právo na zrušení smlouvy o cestovních službách a navrácení peněz, pokud jejich cena vzroste o více než 8 procent (Komise navrhla 10 procent) nebo pokud destinaci zasáhnou "nevyhnutelné" události jako přírodní katastrofa či teroristický útok

Další postup

Hlasování parlamentu ukončilo legislativní postup EU. Členské státy nyní mají dva roky na transpozici nových pravidel do svých vnitrostátních předpisů a dalších šest měsíců pro nabytí jejich účinnosti.

Zdroj: Tisková atašé EP pro česká média

Slovensko nie je terčom

Podrobnosti:

Kategorie: Publicistika

Zveřejněno 3. 11. 2015 8:51

Útok islamských radikálov v Paríži znova rozprúdil debaty o teroristickej hrozbe. Podľa experta sa Slovensko nemusí obávať, no upozorňuje na možný zásah neorganizovaných jedincov.

Vyčíňanie teroristov v Paríži začiatkom roka si vyžiadalo sedemnásť obetí. Následne sa pozornosť sveta sústredila do Belgicka, kde polícia zastrelila dvoch teroristov a jedného zatkla. Množstvo ďalších podozrivých bolo zadržaných po celej Európe.

Medzinárodne hľadaný terorista bol zatknutý aj na slovensko-ukrajinskej hranici. Hamzat Sh. cestoval zo Slovenska na Ukrajinu. V roku 2007 naňho vydalo Rusko zatykač pre podozrenie zo spáchania teroristického činu. „V ďalšom postupe budú realizované kroky k uskutočneniu zrejme extradičného konania,“ ozrejmil ďalší osud Hamzata Sh. v tlačovej správe Martin Wäldl z oddelenia komunikácie a prevencie policajného prezídia.

VEĽKÝ ÚTOK NEHROZÍ

Podľa českého bezpečnostného poradca Andora Šándora, generála v zálohe, sa Slovensko nemusí obávať teroristických útokov. „Nemyslím, si že Slovensko je štátom, ktorý by sa mal cítiť nejaký ohrozený pokiaľ ide o teroristické útoky na základe náboženského presvedčenia. Dokonca si neuvedomujem, že by Slovensko malo obdobnú silne proizraelskú politiku ako Česká republika,“ tvrdí Šándor. Dodáva však, že sa to časom môže zmeniť. Napríklad prijímaním utečencov zo Sýrie, v ktorej už vyše troch rokov zúri občianska vojna medzi vládnymi jednotkami Baššára Asada a povstalcami. Verifikácia sýrskych utečencov a ich pozadia je veľmi obtiažna, a tak je možné, že na územie krajiny, a tým pádom aj celej Únie, vpustíme osoby, ktoré môžu byť problémové. „Asad vám ťažko povie, či sú to ľudia dobrí alebo zlí, nehľadiac na to, že ide o ľudí, ktorí utiekli z územia, proti ktorým bojoval,“ vysvetľuje Šándor.

Prijímanie utečencov, medzi ktorými teoreticky môžu byť potenciálne nebezpeční jedinci, predstavuje jednu hrozbu. Tou ďalšou je trend, ktorý sa predovšetkým týka vyspelých štátov západnej Európy, no nevyhol sa ani Slovensku. Ide o odchod stoviek až tisícov, radikalizovaných moslimov zo Západu do Sýrie a Iraku, kde sa buď zapájajú do občianskej vojny proti Asadovmu režimu, alebo do ťaženia Islamského štátu. Západ sa obáva, že by títo ľudia s občianstvom členských krajín EÚ, mohli získať od džihádistov výcvik s cieľom spáchať teroristické útoky po návrate do svojej vlasti.

Slovenská informačná služba (SIS) upozorňuje, že sa táto hrozba týka aj Slovenska. „Existujú indície, že Slovensko opustilo v poslednom období niekoľko ľudí, u ktorých je podozrenie, že sa mohli zapojiť do radikálnych prejavov v týchto oblastiach (rizikové regióny – pozn. red.),“ tvrdí hovorca SIS Branislav Zvara. „Číslo, vyjadrujúce počet takýchto ľudí, je zatiaľ jednociferné, čo je výrazne pod priemerom krajín EÚ,“ dodáva.

Toto číslo zrejme vyplýva z faktu, že komunita moslimov na Slovensku je relatívne malá, má zhruba päťtisíc členov. V krajine pod Tatrami nie je islam registrovaným náboženstvom, na jeho uznanie je potrebných aspoň 20-tisíc podpisov. Na Slovensku doposiaľ nestojí ani jedna mešita, veriaci sa modlia v provizórnych modlitebniach v prenajatých priestoroch vo väčších mestách.

Podľa Zavaru hodnotí SIS moslimskú komunitu na území Slovenska „na základe doterajšieho správania ako umiernenú, bez radikálnych prejavov.“

OSAMELÝ VLK

Šándor aj SIS však upozorňujú na tzv. „osamelých vlkov“. Ide o jedincov, ktorí nie sú organizovaní a ich úder je len ťažko predvídateľný. SIS do tejto skupiny radí aj „samoradikalizovaných fanatikov alebo džihádistických navrátilcov“ z rizikových regiónov. Martin Wäldl nám povedal, že slovenská polícia takýchto jedincov už dlhodobo monitoruje.

Útoky osamelých vlkov sú vo svete čoraz častejšie. V máji minulého roka zastrelil fanatik štyroch ľudí v židovskom múzeu v Bruseli. Na jeseň v kanadskom Quebecu mladý muž autom cielene zrazil dvoch vojakov, z toho jeden zomrel. V tom istom mesiaci zastrelil ďalší osamelý vlk kanadského vojaka pred parlamentom v Ottawe, následne ho bezpečnostné jednotky zneškodnili v budove parlamentu. Posledný známy incident sa odohral v polovici decembra, keď islamský radikál zajal desiatky rukojemníkov v kaviarni v centre Sydney. Dráma sa skončila po šestnástich hodinách zabitím útočníka a dvoch rukojemníkov v prestrelke s políciou.

Vražedný útok osamelého vlka už Slovensko zažilo. Neslávne známy prípad streľby v bratislavskej mestskej časti Devínska Nová Ves v roku 2010 však nebol politicky ani náboženský motivovaným činom. Strelec Ľubomír Harman si krvavo vyriadil účty so svojimi susedmi, ktorí podľa niektorých médií boli rómskeho pôvodu a konfliktnej povahy, podľa iných zasa bezproblémoví občania bielej pleti.

Harman v osudný deň zastrelil päť ľudí v byte inkriminovanej rodiny, ďalšieho člena zabil pri vchode do bytovky. Následne postával pri budove a strieľal po všetkom, čo sa na ulici pohlo. Pálil aj do okien a balkónov v protiľahlom dome, pričom zabil jednu ženu a ďalších 15 ľudí zranil. Ozbrojený bol samopalom v legálnej držbe s množstvom zásobníkov. Harman napokon spáchal samovraždu po tom, čo ho príslušník špeciálnej jednotky zasiahol do hrude.

Aj keď v tomto prípade išlo skôr o riešenie susedských sporov, Harmanovo jednanie sa dá označiť ako útok osamelého vlka – útočník viedol tichý a nenápadný život, nebol nijako organizovaný, konal sám, v streľbe a ovládaní svojej zbrane mal značné skúsenosti, nakoľko bol už dlhšie členom streleckého klubu.

Podľa Šándora sa medzi Harmanovým prípadom a terorizmom politického či náboženského presvedčenia znamienko rovnosti nedá umiestniť. Šándor sa ale domnieva, že aj tak sa dá prípad klasifikovať ako istá forma teroristického útoku.

NEÚSPEŠNÝ TERORISTA

Dosiaľ jediným Slovákom odsúdeným za terorizmus je Ladislav K. z Košíc. Dvadsaťpäť rokov za mrežami si odsedí za zostrojenie a detonovanie podomácky vyrobenej bomby, ktorú odpálil v odpadkovom koši pred prevádzkou rýchleho občerstvenia. Pri útoku nikto neprišiel o život a ani nebol zranený. Hmotné škody na budove prevádzky boli vyčíslené na takmer dvetisíc eur. Terorista si zároveň odpykáva trest aj za iné zločiny – zostrojenie ďalších bômb, ktoré mali detonovať po otvorení kníh, ktoré poštou doručil svojim obetiam. Tie ešte predtým vydieral a vyhrážal sa im zabitím. Motívom páchateľa bolo utratenia jeho psíka miestnym veterinárom, ktorý bol aj spolu so svojou rodinou hlavným cieľom teroristu.

ČASY SA MENIA

Nie príliš viditeľná angažovanosť vo vojnách USA a NATO v Afganistane, Iraku či v aktuálnom ťažení proti Islamskému štátu zrejme nahráva krajine byť mimo záujmu teroristov. Prvý a zatiaľ posledný krát bolo Slovensko spomínané vo videách radikálov v spojitosti so s útokom na vojenskú základňu v Afganistane, na ktorej pôsobili slovenskí vojaci. Jeden z nich zahynul, ďalší šiesti boli ranení.

Šándor však zdôrazňuje, že zatiaľ nie je dôvod na paniku. „Nemyslím si, že atraktivita Slovenska je príliš veľká. Ale veci sa vyvíjajú s časom. (...) Nikdy neviete, čo sa môže stať.“

Ivan Belko